Následující faktory jsou klíčové stavební prvky Dlouhodobého rozvoje sportovců.
Pohybová gramotnost
Pohybová gramotnost je stěžejní jak pro účast v pohybové aktivitě a sportu, tak pro dosažení vysoké kvality, a pohybově gramotní jedinci budou s větší pravděpodobností aktivní pro život.
- Vliv na nabytí pohybové gramotnosti mají věk jednotlivce, jeho zralost a schopnosti.
- V ideálním případě se má stát rozvoj pohybové gramotnosti středem zájmu před započetím růstového spurtu výšvihu v pubertě.
- Dovednosti, z nichž sestává pohybová gramotnost, se liší v závislosti na místě a na kultuře a promítá se v nich i to, jakou důležitost daná společnost přičítá určitým aktivitám.
Pohybově gramotní jedinci:
- vládají širokou škálu základních lidských pohybů, základních pohybových dovedností a základních sportovních dovedností,
- pohybují se správným držením těla, s jistotou, obratně a kreativně v různých fyzických prostředích (na zemi, uvnitř i venku; ve vzduchu; ve vodě i na jejím povrchu; na sněhu a ledu).
- 5. Vzniká u nich postupně motivace a schopnost rozumět různým formám pohybu, komunikovat o nich s druhými, realizovat je a analyzovat je.
- 6. Dělají rozhodnutí, která je vedou k účasti v pohybové, rekreační či sportovní aktivitě, která zvyšuje jejich fyzický a duševní pocit spokojenosti a umožňuje jim dosahovat vysoké kvality přiměřené jejich schopnostem a motivaci.
Tabulka 1: je seznamem škály různých základních pohybů, o které se opírá pohybová gramotnost.
Seznam není vyčerpávající, ale umožňuje udělat si dobrou představu o základních pohybových dovednostech napříč třemi skupinami dovedností a čtyřmi fyzickými prostředími.
| Pohybové dovednosti | Dovednosti zahrnující manipulaci s předměty | Rovnováha |
|---|---|---|
|
Posílání předmětů:
Přijímání:
Pohyb s předmětem:
Příjem a odehrání předmětů:
|
Seznam převzat z Jess (1999) |
Základní pohybové dovednosti uvedené výše mohou být rozvíjeny prostřednictvím následujících čtyř aktivit. Ve vzájemném propojení tvoří základ všech ostatních sportů.
- Atletika: běh (jízda na kolečkovém křesle), skok, vrh.
- Gymnastika: základní předpoklady pro úspěch ve sportu (obratnost, rovnováha, koordinace a rychlost). Zahrnutí tance přispívá k rytmickým schopnostem.
- Plavání: z důvodů bezpečnosti; kvůli osvojení si rovnováhy v prostředí v nadnášejícím mediu; a jako základ pro všechny vodní sporty.
- Bruslení, klouzavé pohyby: na ledu, sněhu, vodě jsou nezbytné pro rozvoj citu cit pro rovnováhu.
Bez základních pohybových dovedností bude mít dítě problémy účastnit se jakéhokoliv sportu. Například možnost zahrát si baseball, basketbal, kriket, fotbal, netball, házenou, ragby a softbal je podmíněna schopností chytat míč.
Obrázek 5:
Je zcela zásadní, aby děti s postižením měly příležitost rozvinout svoje základní pohybové a sportovní dovednosti. Tímto způsobem se zvyšuje pravděpodobnost, že budou začleněny do řady školních, komunitních nebo klubových aktivit. Pokud se tak neděje, zásadně se tak snižují jejich celoživotní možnosti účastnit se řady pohybových aktivit a sportu. Děti s postižením musí překonávat překážky, aby nabyly základních dovedností, neboť:
- příliš protektivní rodiče, učitelé a trenéři je chrání před nárazy a modřinami, které patří k dětským hrám;
- ne všechny školní systémy mají dobře rozvinutou aplikovanou tělesnou výchovu;
- někteří trenéři nejsou nakloněni přijímání dětí s postižením do svých aktivit, protože nevědí, jakým způsobem přizpůsobit svoje programy a vymyslet takové dovednosti, cvičení a hry, které by podporovaly integraci.
K zapojení dítěte s postižením do skupinových aktivit, které se procvičují základní dovednosti a pěstuje se pohybová gramotnost, vyžaduje vědomosti a tvořivost.
Specializace
Sporty lze členit na ty, v nichž dochází ke specializaci dříve, a na ty, v nichž probíhá později. Mezi dobře známé sporty s ranou specializací patří umělecké a akrobatické sporty, jako je gymnastika, skoky do vody a krasobruslení. Ty se liší od sportů s pozdní specializací v tom, že vyžadují zvládnutí velmi komplexních dovedností před dosažením zralosti, protože tyto si nelze zcela osvojit, pokud k jejich učení dojde později.
Většina ostatních sportů jsou sporty s pozdní specializací. Všechny sporty je nicméně nutné individuálně rozebrat s přihlédnutím k mezinárodním a národním normativním údajům, aby bylo možné určit, zda v jejich případě jde o ranou či pozdní specializaci. Pokud dojde k osvojení si pohybové gramotnosti před dosažením zralosti, mohou si sportovci zvolit sport s pozdní specializací, když je jim mezi 12 a 15 lety a mají potenciál stát se v daném sportu mezinárodně slavnými.
Odborníci sdružení ve skupinách kolem jednotlivých specializovaných sportů určili s odvoláním na zkušenosti více než stovky organizací zabývajících se tím kterým sportem po celém světě, v jakém věku je vhodné se specializovat. Tímto způsobem došlo k roztřídění sportů na sporty s ranou a pozdní specializací.
Raná specializace
- Akrobatické sporty (gymnastika, skoky do vody, krasobruslení)
- Vysoce pohybové (je důležité věnovat se aktivitám, které vyžadují sníh, vodu nebo koně, velmi brzy - např. snowboarding, plavání, synchronizované plavání, jezdectví)
- Podmínka zvládnutí náročných a komplexních motorických dovedností
Pozdní specializace
- Raný začátek
- Pohybové (sjezdové lyžování, freestyle lyžování, sáňkování, běžkování)
- Týmové (basketbal, hokej, netball, fotbal, vodní pólo, pozemní hokej)
- Vizuální (tennis, badminton, squash, šerm)
- Standardní (typické načasování specializace - většina sportů spadá do této kategorie)
- Velmi pozdní specializace (cyklistika, golf, wakeboarding)
- Velmi pozdní specializace; Přenos - když dovednosti nabyté v jednom sportu sportovci umožní snadný přestup k jinému sportu (veslování, triathlon, volejbal - plážový a halový, boby)
Raná specializace na jeden sport, který spadá do kategorie pozdních specializací, vede k následujícím problémům:
- Jednostranná příprava na specifický sport
- Absence nebo nedostatečný rozvoj základních pohybů a dovedností, nedostatečné základní pohyby a sportovní dovednosti
- Zranění z přetížení
- Brzké vyhoření
- Brzké zanechání trénování a závodění
Sporty pro osoby s postižením jsou typicky sporty s pozdní specializací. Je nezbytné, aby děti s vrozeným nebo brzy získaným postižením byly vystaveny nároku zvládnout široké spektrum základních dovedností před tím, než se specializují ve sportu, který si zvolí. Pro starší sportovce, kteří mají získané postižení, je důležité, aby znovu prošli stupni Aktivního začátku, Základů a Naučit se trénovat - s ohledem na schopnosti vymezené jejich postižením - a bylo jim umožněno věnovat se řadě sportů předtím, než se specializují.
Vývojové stadium
Mezi dětmi stejného věku může být rozdíl až několika let co do stupně jejich biologické zralosti. Růst, vývoj a rychlost zrání je výsledkem komplexní interakce genů, hormonů, živin a prostředí (fyzického a psycho-sociálního), v němž jedinec žije. Tato kombinace různých činitelů ovlivňuje fyzický růst dítěte, neuromuskulární vývoj, sexuální zrání, kognitivní, mentální a emocionální vývoj a obecnou fyzickou proměnu během prvních dvou desetiletí života.
Puberta je charakterizována řadou fyzických změn, během nichž dětské tělo dospívá v tělo dospělého člověka schopného sexuální reprodukce. Tyto změny se projevují v průběhu řady let a zahrnují zásadní změny ve výšce, uložení tuku, kostí a svalů, proměnu mozku a nabytí sekundárních sexuálních charakteristik (např. růst prsou, pohlavních orgánů, pubického a dalšího ochlupení).
Termíny „růst“ a „zrání“ jsou často užívány společně a občas synonymně; každý nicméně odkazuje ke specifickým biologickým procesům.
- Růstem jsou myšleny pozorovatelné postupně kvantitativní změny a měřitelné změny v tělesné velikosti jako je výška, váha a poměr tuku v těle.
- Zráním jsou myšleny kvalitativní systematické změny, jak strukturální tak funkcionální, ve vývoji těla směrem k dospělosti, jako je změna kosterních chrupavek v kosti.
Vývoj odkazuje jak ke kontextům biologickým, tak těm týkajícím se chování. V biologickém smyslu je „vývojem myšlen proces diferenciace a specializace pluripotentních zárodečných kmenových buněk do různých typů buněk, tkání, orgánů a funkčních celků“ (Malina, Bouchard, & Bar-Or, 2004, str. 5). Ve smyslu odkazujícím k chování se tento termín „vztahuje k vývoji kompetencí v celé škále vzájemně propojených oblastí, jak se dítě přizpůsobuje svému kulturnímu prostředí - amalgámu symbolů, hodnot a způsobů chování, které charakterizují populaci“ (str. 5).
Obrázek 6: Dospívání u dívek a chlapců (Tanner, 1973)
Termíny vztahující se k věku užité v systému Dlouhodobého rozvoje sportovců:
- Věkem je myšlen počet let a dní uplynulých od narození. Mezi dětmi stejného věku může být rozdíl až několika let co do stupně jejich biologické zralosti.
- Relativním věkem jsou myšleny rozdíly ve věku dětí narozených v témže roce sportovního programu. Daný sport může například pracovat s klasifikací věkových skupin vycházející z věku dosaženého 31. prosince daného roku, což může mít za důsledek, že sportovec narozený v prosinci je téměř o jeden rok vyvinutější než sportovec narozený v lednu.
- Vývojovým stupněm je myšlen stupeň tělesné, mentální, morální, kognitivní a emocionální zralosti. Tělesný vývojový stupeň může být určen dle vyspělosti kostry či stáří kostí. Mentální, morální, kognitivní a emocionální zralost je obtížnější určit.
- Kostním věkem je myšlen stupeň vyspělosti kostry určený stupněm osifikace kostní struktury. Je to míra, která zohledňuje, jak daleko jsou kosti na cestě k vyspělosti, nikoli velikostně, nýbrž s ohledem na postupnou proměnu chrupavek v kosti.
Tréninkovým věkem je myšlen věk, ve kterém sportovec zahájí rozvržený, pravidelný a poctivě prováděný trénink.
Obecným tréninkovým věkem je myšlen počet let strávených tréninkem v různých sportech.
Tréninkovým věkem specifického sportu je myšlen počet let, které sportovec strávil trénování jednoho sportu.
Rychlost dětského růstu má významný dopad na sportovní trénink, neboť děti, které dospívají v raném věku, mají ve srovnání s průměrně či pozdně dospívajícími dětmi výraznou výhodu na stupni Trénování tréninku. Nicméně poté, co všichni sportovci prodělali růstový spurt, mají často větší potenciál stát se vrcholovými sportovci právě ti jedinci, kteří dospívají později, za předpokladu, že se jim během tohoto období dostane kvalitního vedení.
Dlouhodobý rozvoj sportovců vyžaduje rozpoznání jedinců, kteří dospívají brzy, průměrně a později, aby bylo možné rozvrhnout pro ně vhodné tréninkové a závodní programy ve vztahu k optimální reakci na trénink a jejich připravenosti. Začátek růstového spurtu a jeho vyvrcholení jsou významné mezníky pro aplikaci tréninkových a závodních rozvrhů v rámci Dlouhodobého rozvoje sportovců.
Specifická postižení mohou dramaticky změnit načasování a souslednost dětského a pubertálního vývoje.
Obrázek 7: Průvodní jevy dospívání u děvčat (Ross & Marfell-Jones, 1982)
Nejvyšší růstová rychlost se u dívek objevuje ve věku 12 let. Prvním tělesným znakem puberty je obvykle růst prsou, který se objevuje krátce po započetí růstového spurtu. Krátce poté začíná růst pubické ochlupení. Menarche čili prvotní začátek menstruačního cyklu se objevuje spíše později v průběhu růstového spurtu a až poté, co je dosaženo nejvyšší růstové rychlosti. Nejvyšší rychlost rozvoje silových schopností přichází bezprostředně po nejvyšší růstové rychlosti či po započetí prvotního menstruačního cyklu (obvykle rok po nejvyšší růstové rychlosti). Tato souslednost průvodních vývojových jevů se může normálně objevit o dva roky i více let dříve či později, než jak stanoví statistický průměr.
Obrázek 8: Půbodní jevy dospívání u chlapců (Ross & Marfell-Jones, 1982)
Nejvyšší růstová rychlost je u chlapců vyšší než u dívek a objevuje se obvykle o dva roky později. S procesem dospívání souvisí růst varlat, pubického ochlupení a penisu. Nejvyšší rychlost rozvoje silových schopností se dostavuje 12 až 18 měsíců po nejvyšší růstové rychlosti. Z toho důvodu se u sportovců - chlapců počítá s pozdním nárůstem síly. Podobně jako u děvčat se i u chlapců může vývojová souslednost projevit dva roky i více let dříve či později, než jak stanoví statistický průměr. Dříve dospívající chlapci mohou mít až čtyřletý náskok proti svým později dospívajícím vrstevníkům. Později dospívající chlapci tento náskok vyrovnají po nástupu růstového spurtu.
V současné době je většina tréninkových a závodních programů založena na věku. Nicméně sportovci stejného věku mezi 10 a 16 lety mohou být od sebe vzdáleni vývojově až tři či pět let. (Norris & Smith, 2002). Z toho důvodu je věk nedostatečným vodítkem pro roztřídění sportovců v adolescentním věku za účelem závodění.
Sporty musí vypracovat strategie, jak motivovat později dospívající chlapce, aby zůstali u sportu až do chvíle, kdy vývojově dostihnou svoje dříve dospívající vrstevníky, kteří mají díky své velikosti a síle výhodu při nasazení v závodech. U dívek je potřeba vypracovat strategie, které udrží dívky dříve dospívající do chvíle, kdy se vyrovná jejich nevýhoda spočívající v širších bocích a vyvinutějších prsou díky tomu, že později dospívající dívky nabydou rovněž dospělejších tělesných tvarů.
Citlivá období
Citlivé období je široký časový rámec či vhodné období, v němž učení se specifické dovednosti či osvojování si specifické tělesné schopnosti probíhá mimořádně efektivně. Celé dětství může být vnímáno jako citlivé období k osvojení si základních pohybových dovedností (Gallahue and Donnelly, 2003).
Zvýšenou přizpůsobivostí vůči tréninku během citlivého období jsou myšleny pozitivní tělesné reakce na trénink během různých stupňů růstu a dospívání. Fyziologické systémy sportovců mohou být trénovány v jakémkoliv věku, existují však citlivá období, kdy jsou jedinci zvláště přístupní specifickým typům tréninku.
Citlivá období zrychlené přizpůsobivosti vůči tréninku, která se objevují před pubertou, jsou založeny na věku, zatímco ty, které se objevují během či po pubescentním růstu, jsou založeny na vztahu k příznakům dospívání (Balyi, 2001), jako jsou začátek růstového spurtu či samotná nejvyšší růstová rychlost (tj. nejvyšší rychlost růstu, po níž růst zpomaluje), či menarche. Citlivá období pro vytrvalost, sílu a dovednosti jsou také určovány s ohledem na vývojové příznaky. Zvýšená přizpůsobivost vůči tréninku rychlosti a obratnosti se určuje s ohledem na věk (veškerý dostupný výzkum se odvolává na věk).
Obrázek 9 (Bouchard et al., 1997)
Obrázek 9 ilustruje aktuální údaje, které potvrzují vysokou míru variability v přizpůsobivosti vůči tréninku, jak z hlediska míry změny, tak z hlediska časového průběhu reakce na daný stimulus. To patrně odráží pružnost reakcíi na různé stimuly a lidskou různorodost (která je z velké části dána genetickým základem a podporována prostředím, do nějž je jedinec zapuštěn).
Deset principů Tréninku a výkonnosti
Pět hlavních principů trénování a výkonnosti jsou Vytrvalost, Síla, Rychlost, Dovednost a Koordinace (Flexibilita) (Dick, 2007).
- Vytrvalost
- Síla
- Rychlost
- Dovednost
- Koordinace (Flexibilita)
1. Vyrvtalost
Citlivé období se objevuje s počátkem adolescentního růstového spurtu. Trénování aerobní kapacity se doporučuje před tím, než sportovci dosáhnou nejvyšší růstové rychlosti. Aerobní výkon by měl být zaveden postupně až po nejvyšší růstové rychlosti, když se růst zpomalí.
2. Síla
Citlivé období u dívek je bezprostředně po ukončení nejvyšší růstové rychlosti či započetí menarche, zatímco u chlapců je to 12 až 18 měsíců po nejvyšší růstové rychlosti.
3. Rychlost
U chlapců se první citlivé období objevuje mezi 7. a 9. rokem a druhé mezi 13. a 16. rokem. U dívek se první citlivé období objevuje mezi 6 a 8 lety a druhé mezi 11 a 13 lety.
4. Dovednost
Citlivé období pro optimální trénování dovednosti se obvykle objevuje mezi 9. a 12. rokem u chlapců a mezi 8. a 11. rokem u děvčat či přesněji před započetím růstového spurtu (léta "hladu po dovednostech").
5. Koordinace (Flexibilita)
Citlivé období pro flexibilitu se u obou pohlaví objevuje mezi 6. a 10. rokem. Ačkoliv trénování obratnosti během puberty přináší dobré výsledky, zvláštní pozornost má být obratnosti věnována během růstového spurtu, a to kvůli tlaku na svaly, vazy a šlachy od rychle rostoucích kostí.
Pět dodatečných principů bylo stanoveno jako důležité pro tvorbu úplného a holistického programu pro vyvíjející se sportovce. Tyto principy jsou následující:
- Struktura/vzrůst
- Výuka
- Psychologie
- Sebeobnova
- Socio-kulturní aspekt
6. Struktura/vzrůst
Vzrůst je výška člověka. V souvislosti s tréninkem a výkonností je jím myšlen proces, kdy instruktor, trenér, učitel nebo rodič zaznamenává pravidelná měření před, během a po ukončení dospívání. Cílem je zaznamenat růst a určit začátek růstového spurtu, nejvyšší růstovou rychlost a zda sportovec patří do skupiny raně, průměrně či pozdně dospívajících. Sledování vzrůstu jako vodítka vývoje dovoluje plánovat, jak přistupovat k citlivým obdobím (Viru, 1995; Viru et al., 1998; Viru et al., 1999) tělesného vývoje (vytrvalost, síla, rychlost a flexibilita) a osvojování dovedností. Měření by měly být prováděna každé tři měsíce, a to měření výšky ve stoje, výšky v sedě a rozpětí paží.
7. Výuka
Při vytváření efektivního tréninkového programu je třeba zohlednit nároky, které klade na sportovce škola. Program musí počítat se školní zátěží a školními povinnostmi, jakož i se stresem s nimi souvisejícími a s načasováním zkoušek. Pokud je to možné, měly by sportovní soustředění a závody doplňovat hlavní školní událost, a nikoli jim stát v cestě. Hladina stresu by měla být pozorně sledována, aby byla jistota, že jeho míra nepřekročí únosnou mez. (K překročení meze může dojít z např. kumulací každodenního stresu, který provází výuku, zkoušky, setkávání s vrstevníky, rodinný život a vztahy, jakož i zvýšený objem a intenzita tréninku či závody.) Zvláštní pozornost je třeba věnovat stresu způsobenému protichůdnými nároky na sportovce ze strany klubů, školních a reprezentativních týmů. Je nezbytné, aby docházelo ke komunikaci mezi všemi trenéry, kteří vytvářejí tréninkové a závodní programy sportovce.
8. Psychologie
Koncepty a strategie duševní zdatnosti mohou být sportovcům představeny v raném věku. Zpočátku to zahrnuje vštěpování základních principů pozitivního přístupu, pozitivního soustředění se a imaginace s důrazem na úsilí a zábavu. Jak sportovci postupně procházejí sedmi stupni Dlouhodobého rozvoje sportovců, jsou jim představeny duševní dovednosti a strategie a napomáhá se jejich rozvíjení tak, aby se sportovci dokázali vyrovnávat s rostoucím tlakem a nároky závodního sportu. Nabývání duševní zdatnosti je dynamický proces, který se proměňuje v závislosti na
- čase a úsilí, které jsou věnovány k rozvinutí duševních dovedností a vlastností, a
- otevřenosti sportovců vůči samostatnému učení se a rozmýšlení nad zkušenostmi ze závodů.
Duševní zdatnost musí být zahrnuta do dlouhodobého rozvoje sportovců, mají-li mít možnost naplnit potenciál svojí osobní výkonnosti.
9. Sebeobnova
Trénování a účast na sportovních a pohybových aktivitách a v závodech může vést k značné míře únavy. Regenerace je proces, v němž se tělo zotavuje z únavy. Zároveň se tělo přizpůsobuje tréninkovému stimulu a obnovuje si schopnost reagovat silou, vytrvalostí a výkonem, které jsou nezbytné pro další pohybové aktivity, trénink či závodění.
Celá škála metod a prostředků může být využita k usnadnění regeneračního procesu a k lepšímu znovunabytí schopnosti vytrvat tváří v tváři opakovaným nárokům tréninku, účasti v pohybových aktivitách a soutěžích. Tyto metody a prostředky zahrnují výživu, pitný režim, odpočinek, spánek a využití technik jako masáž, dvoufázové střídání horké a studené lázně, ledové koupele a horké vodní trysky. Potřeba a aplikace specifických regeneračních strategií, stejně jako frekvence, se kterou mají být využity, se budou lišit v závislosti na stupni Dlouhodobého rozvoje sportovců a na úrovní závodního nasazení.
Optimální organizace regeneračního procesu vyžaduje také, aby byla věnována pozornost ostatním životním aktivitám sportovce mimo oblast sportu. Tyto mohou být rovněž značně náročné a mohou být významnou příčinou únavy a stresu.
Nedostatečné plánování, přílišné trénování a účast v příliš mnoha závodech mohou vést ke kritické míře únavy. Podobně škodlivý výsledek může mít i nesprávné vedení regeneračního procesu sportovce.
10. Socio-kulturní aspekt
Socio-kulturní aspekty sportu jsou významné a musejí být organizovány odpovídajícím způsobem. Socializace prostřednictvím sportu zajistí, že obecné společenské hodnoty a normy jsou osvojeny jako součást sportovní činnosti. To se projeví na regionální úrovni, a jak sportovec postupuje po stupních Dlouhodobého rozvoje sportovců, jsou tyto hodnoty podrobeny pohledu z mezinárodní perspektivy. Jejich vystavení v kontextu různých kultur je příležitostí k rozšíření obzorů, které zahrnuje uvědomění si otázky etnicity a národní různorodosti. V rámci cestování může regenerace zahrnovat vzdělávání ohledně místa konání závodů, jejich historie, geografie, architektury, vaření, literatury, hudby a vizuálních umění. Za předpokladu správného časového rozvrhu může sport nabídnout mnohem víc než jen dojíždění z hotelového pokoje na sportoviště.
Sportovní socializace odkazuje na sportovní subkulturu v rámci daného sportu. Sportovní subkultury jsou velmi různé: stačí uvážit rozdíly mezi subkulturami ragby, gymnastiky, fotbalu nebo plavání. V rámci každé subkultury je důležité, aby trenéři a rodiče zabránili vzniku skupinové dynamiky, která umožňuje zneužívání či šikanování. Trénování etiky by mělo být začleněno do všech tréninkových a závodních plánů na všech stupních Dlouhodobého rozvoje sportovců.
Celková socio-kulturní aktivita není zbytečným rozptylováním či narušováním tréninkových a závodních aktivit. Je to pozitivní příspěvek k rozvoji osobnosti sportovce.
Přizpůsobivost vůči tréninku v odlišných systémech u dětí a mladých lidí s postižením není dostatečně brána v úvahu. Aplikování těchto vědomostí na specifickou skupinu sportovců s postižením je dobrým příkladem toho, že je trénování jak praktickým uměním, tak vědou.
Mentální, kognitivní a emoční vývoj
Mentální, kognitivní a emoční vývoj je nezbytný pro rozvoj každého sportovce. Nejenže je holistický rozvoj - zahrnující mentální, kognitivní, emoční a tělesný vývoj - prospěšný pro jedince, ale tyto dovednosti jsou provázány.
Tak jako pohybové dovednosti vyžadují dlouhodobý a posloupný trénink, tak je také vyžadují psychologické aspekty jeho vývoje sportovce. To zahrnuje celou škálu různých typů vědomostí, jako je podpora principu fair play a sportovní etiky, mentální dovednosti nezbytné k výkonu, emocionální kontrola, uvádění v řád a rozhodování.
Vytváření programů má být koncipováno tak, aby budovalo všechny aspekty vývoje sportovce komplementárním způsobem, zahrnujícím mentální, kognitivní a emoční komponenty.
Tréninkové, soutěžní a regenerační programy by měly brát v úvahu kognitivní, mravní a emocionální vývoj každého sportovce. To není jednoduché, neboť neexistují žádné snadno identifikovatelné příznaky přechodu mezi různými stupni kognitivního, mravního a emocionálního vývoje.
Co se týče intelektuálního vývoje, děti procházejí jeho sensomotorickými i pre-operativními stupni během Aktivního začátku. Během několika prvních let děti zkoumají svět kolem sebe prostřednictvím pohybové a smyslové zkušenosti. Koncem prvního roku života začínají chápat, že předměty přetrvávají, a ve věku dvou let jsou obvykle s to plánovat a vykonávat pohyby, aby dostaly to, co chtějí, jako například pohybovat jedním předmětem, aby skryl jiný předmět. Mezi 2. a 7. rokem, děti začínají rozumět řeči a jsou postupně schopny mluvit o věcech, které nejsou přítomny, ačkoliv si stále podržují sebestřednou perspektivu. Hraní rolí a symbolismus, jako například prostěradlo přetažené přes židli představující pevnost, jsou na tomto stupni důležité.
Konkrétní operacionální stupeň odpovídá třem stupňům Dlouhodobého rozvoje sportovců. Postupným přechodem od Základů přes stupeň Naučit se trénovat k Trénování tréninku si jednotlivci rozvíjejí logické myšlení. Začínají rozumět tomu, jak svět funguje, ačkoliv abstrakce - plánování her a týmová strategie - může být stále obtížně uchopitelná až do prvních fází stupně Naučit se trénovat. Během tohoto stupně se také pomalu objevuje porozumění principu „reverzibility“ a nahlížení důsledků určitých jednání (kopnout do basketbalového míče je nečistá hra a hraje-li někdo pětkrát nečistě je ze hry vyloučen).
Formálně operacionální stupeň se uskutečňuje během stupňů Umění tréninku a Trénink pro soutěžení a zůstává dominantním stupněm po celý zbytek života. Schopnost myslet v abstraktních pojmech je na tomto stupni velmi rozšířená. Objevuje se logické myšlení a deduktivní uvažování. Systematické, dlouhodobé plánování se stává součástí myšlenkového procesu. Jednotlivci plně rozumí pravidlům hry a důsledkům svého jednání.
Jednotlivci procházejí osmi stupni emočního vývoje (pokud je o ně dobře postaráno a jsou náležitě vychováváni), z nichž prvních pět je nejdůležitějších pro trenéry a rodiče zapojené do Dlouhodobého rozvoje sportovců. Naděje, Vůle a Účel jsou všechny zahrnuty v Aktivním začátku. Naděje odpovídá prvnímu roku života, kdy děti začnou důvěřovat dospělým. Vůle se začne uplatňovat ve chvíli, kdy se děti učí objevovat a začnou rozvíjet svoji samostatnost, a to do věku tří let. Mezi 4. a 6. rokem se u dětí prostřednictvím učení rozvine schopnost plánovat a dělat věci samostatně, jak to odráží stupeň Účel.
Rozmezí kompetencí etap Aktivního začátku a Umění tréninku. V této fázi děti začínají vytvářet vlastní soudy a srovnávají svoje chování s chováním druhých. Rozpoznávají rozdíly ve schopnostech, a pokud usoudí, že nedosahují úrovně druhých, mohou se vyhnout účasti. Věrnost sahá od konce stupně Naučit se trénovat k stupni Trénovat k soutěžení a spadá do ní období reflexe vlastního mládí. Pro děti je zásadní prozkoumat svůj vlastní svět a svoje vlastní myšlenky, aniž by jim rodiče či trenéři podsouvali ideu, že mají určitou roli, což může být zdrojem zmatení (dále k tomu viz Balyi et al., 2013).
Hlavním účelem Dlouhodobého rozvoje sportovců je holistický přístup k rozvoji sportovců. To zahrnuje důraz na etiku, fair play a budování charakteru během různých stupňů, což je cíl, který odráží kanadské hodnoty. Vytváření programů má být koncipováno s ohledem na kognitivní schopnosti sportovce vyrovnat se s těmito pojmy.
Dlouhodobý rozvoj sportovců usiluje o vytváření osobností, nikoli pouze sportovců.
Obrázek 11 níže ukazuje vztah mezi stupni Dlouhodobého rozvoje sportovců a stupni kognitivního a emocionálního vývoje (Piaget, 1954; Erikson, 1959, 1964; Balyi, Way, and Higgs, 2013)
Periodizace
Periodizace je, jednoduše řečeno, organizování času. Jakožto technická dovednost plánování poskytuje rámec pro uspořádání složité posloupnosti tréninkových procesů do logického a na evidenci založeného systému, který je zárukou nejlepšího nárůstu výkonu.
Periodizace třídí tréninkové komponenty do týdnů, dnů a semestrů. Periodizace je situačně podmíněná a závisí na prioritách a času, který je k dispozici k dosažení zlepšení tréninkových a závodních výsledků. V kontextu Dlouhodobého rozvoje sportovců periodizace propojuje stupeň, na kterém se sportovec právě nachází, s nároky, které tento stupeň klade.
Termíny, jimiž jsou popisovány menší časové úseky - organizované bloky tréninků či závodů - jsou mezocykly a mikrocykly. Mezocykly jsou kratší časové bloky, obvykle v rozsahu kolem jednoho měsíce, od tří do čtyř týdnů. Nejmenší tréninkový blok je často organizován jako mikrocyklus a dle zavedené konvence je obvykle v rozsahu sedmi dní.
Periodizace organizuje a zpracovává aspekty modality, objemu, intenzity a frekvence tréninků prostřednictvím dlouhých (několikaletých) a krátkých (ročních) tréninkových, závodních a regeneračních programů za účelem dosažení vrcholových výkonů ve chvílích, kdy je to potřeba.
Jednoduchá, dvojitá, trojitá a vícenásobná periodizace se řídí týmž principem s tím, že zavádějí časté preventivní přestávky; to jest, programovou regeneraci, která je doplněná regeneračními prvky a má prioritní status.
Periodizace má daleko k jednomu fixnímu procesu či metodologii a je ve skutečnosti vysoce flexibilním nástrojem. Je-li náležitě využita spolu s rozumnou metodologií a neustálým monitorováním a hodnocením, stává se klíčovým komponentem optimálního sportovního programování a rozvíjení sportovců na všech úrovních.
Dlouhodobý rozvoj sportovců se snaží naplnit tyto požadavky vypracováváním periodizačních modelů pro všechny stupně, přičemž bere ohled na principy růstu, zrání a přizpůsobivosti vůči tréninku, které jsou sice vlastní prvním vývojovým stupňům, odpovídajícím prvním dvaceti letům života, nicméně se uceleně integrují do dalších stupňů sportovního výkonu a života.
Dlouhodobý rozvoj sportovců je obvykle 10. až 12. letý proces, který optimalizuje tělesnou, technickou, taktickou - včetně rozhodování - a mentální přípravu i podpůrné tréninkové prostředky. V rámci Dlouhodobé rozvoje sportovců existuje čtyřleté plánování, které odpovídá čtyřletému olympijskému a paraolympijskému cyklu vrcholových sportovců, a roční plán, který vychází z jasně určených period sportovní přípravy, závodění a přechodu k následujícímu ročnímu plánu.
Běžné příklady periodizačních modelů vyskytující se literatuře na téma sportovní výkonnosti jsou určeny pro nevrcholové sportovce, případně pro vrcholové sportovce seniory. K periodizaci pro děti a adolescenty či sportovce s postižením existuje velmi málo informací.
Následující dva grafy schematicky naznačují příklad ročního plánu pro letní a zimní sporty. Ačkoliv na každém stupni se uplatňují stejné principy, jejich uplatnění se bude lišit na stupních Naučit se trénovat, Trénování tréninku, Trénovat k soutěžení a Trénovat k vítězství.
Obrázek 12: Letní sporty (Balyi, Way and Higgs, 2013)
Obrázek 13: Zimní sporty (Balyi, Way and Higgs, 2013)
Tabulka 1 ukazuje období ročního tréninkového cyklu pro jednoduchou, zdvojenou a ztrojenou periodizaci
| Pět obdobíročního plánu s jednoduchou periodizací | Osm období ročního plánu s dvojitou periodizací | Jedenáct období ročního plánu s trojitou periodizací |
|---|---|---|
|
Přípravné období (fáze nespecifického tréninku) |
Přípravné období (fáze nespecifického tréninku) 1 |
Přípravné období (fáze nespecifického tréninku) |
Soutěžení
Vyhovující závodní kalendář na všech stupních je pro rozvoj sportovce rozhodující. Na určitých stupních má přednost rozvíjení pohybových schopností před závoděním. Na vyšších stupních se schopnost závodit stává těžištěm.
Systém soutěží vytváří sportovce, ale může je též zničit. Většina sportů vyžaduje revizi závodního kalendáře a restrukturalizaci.
Tabulka 2 uvádí obecná doporučení k poměru tréninku vůči soutěžím a na tréninky zaměřené na soutěže. Je třeba zvážit, jak se mění kvantita a kvalita tréninkových a soutěžních programů s postupnou realizací dlouhodobých plánů. Je podstatné mít stále na paměti, že na stupních Aktivní začátek a Základy má být každá aktivita zábavná včetně některých strukturovaných závodů.
Tabulka 2: Obecné doporučení poměru tréninku k soutěžím
| Stupně | Doporučený poměr |
|---|---|
| Aktivní začátek | Bez specifického poměru - všechny aktivity jsou založeny na rozvíjení pohybové gramotnosti a touze dítěte hrát si a účastnit se |
| Základy | Všechny aktivity v sobě mají prvek zábavy včetně strukturovaných závodů |
| Učení se trénovat | 70% nespecifického tréninku vůči 30% specifického tréninku a vlastním soutěžím |
| Umění tréninku | 60% nespecifického tréninku vůči 40% specifického tréninku a vlastním soutěžím |
| Trénink prosoutěžení | 40% nespecifického tréninku vůči 60% specifického tréninku a vlastním soutěžím |
| Trénink pro vítězství | 25% nespecifického tréninku vůči 75% specifického tréninku a vlastním soutěžím |
| Aktivní pro život | Dle individuální chuti |
Klíčové body k úvaze:
- Optimální poměry závodů specifických sportů jsou vyžadovány pro všechny stupně Dlouhodobého rozvoje sportovců.
- Úroveň a délka závodní sezóny má odpovídat měnícím se potřebám rozvíjejícího se sportovce, který postupuje v rámci systému.
- Příliš mnoho závodů a nedostatečný trénink na stupních Učení se trénovat a Umění tréninku má za výsledek nedostatečné základní dovednosti a kondici.
- Přiměřená úroveň závodění je klíčová pro technický, taktický a mentální rozvoj na všech stupních.
- Pro týmové sporty jsou rozpisy soutěží často vytvořeny ligami a svazy, a nikoli trenéry a sportovci, což je překážkou optimálnímu tréninku založenému na periodizaci. V případě individuálních sportů mohou být individuální rozpisy soutěží vytvářeny trenéry a sportovci s ohledem na vývojové potřeby sportovce.
- Běžná struktura závodů vychází z tradice. Má být koncipována s cílem zlepšit trénink a výkon sportovce v závislosti na jeho vývojovém stupni.
- Závody v Kanadě musí být rozvrženy strategicky s ohledem na optimální výkon sportovců a jejich potřebu podávat vrcholové výkony.
- Optimální poměry tréninků a závodů u individuálních sportů se velmi liší případ od případu a měly by být stanoveny s ohledem na konkrétní sport.
- Zatímco mezinárodní a národní závodní kalendáře jsou většinou dobře sjednoceny, je třeba podrobit systematické revizi závodní kalendáře specifických sportů. Zde se skrývá jeden z největších úkolů pro týmové sporty a poměrně významný úkol pro individuální sporty v rámci rozvrhování a realizace Dlouhodobého rozvoje sportovců.
Postupná cesta k dokonalosti
Dle některých zdrojů je třeba nejméně 10 let praxe (či 10 tisíc hodin) k tomu, aby dobří sportovci v jakékoliv oblasti dosáhli vrcholové úrovně (Ericsson, Charness, Feltovich, & Hoffman, 2006). Jiné zdroje uvádějí, že vrcholoví sportovci potřebují 11 až 13 let praxe, aby se dostali mezi špičku (Gibbons, Hill, McConnell, Forster, & Moore, 2002). V tom podstatném se ale obě informace neliší: k dokonalosti nevedou žádné zkratky.
Vývoj sportovce je dlouhodobý proces a vrcholovým sportovcům bude trvat kolem deseti let, než získají mezinárodní postavení. V rámci tohoto procesu nesmí nikdy krátkodobé cíle podkopat dlouhodobý rozvoj sportovce (Viru, 1995).
U některých sportů není cesta k dokonalosti dlážděna hodinami, ale je vybudována na promyšleném opakování určité praxe. Střelba či lukostřelba se poměřuje počtem střel; golf se poměřuje počtem švihů; ve skoku padákem je mírou dokonalosti sportovce počet seskoků.
Studie publikovaná Olympijskou komisí Spojených států The Path to Excellence (Gibbons et al., 2002) nabízí empiricky doložené důkazy a stručný přehled vývoje olympioniků, kteří závodili za Spojené státy v letech 1984 až 1998. Výsledky ukazují, že:
- olympionici ve Spojených státech nastupují sportovní dráhu v průměrném věku 12,0 let u mužů a 11,5 roku u žen
- většina olympioniků uvádí 11 až 13leté období vývoje než se stali součástí olympijského týmu
- olympijští vítězové byli mladší než ti, kteří nezískali medaile, v rozmezí 1,3 až 3,6 let během prvních pěti stupňů vývoje, což vede k domněnce, že medailisté měli během období „hladu po dovednostech“ příležitost rozvinout svoje pohybové dovednosti.
V poslední době byla zpochybněna hodnota údaje 10 tisíce hodin. Objevila se tvrzení, že když se sportovci specializují, mohou dosáhnout dokonalosti v mnohem kratším čase (Tucker, 2012). Nicméně tři či čtyři sporty, kterým se sportovci věnovali před svojí specializací, nebyly většinou vzaty v potaz. Dlouhodobý rozvoj sportovců klade důraz na možnost věnovat se více sportům: všechny předchozí aktivity je třeba počítat, neboť jsou zásadní součástí 10 tisíce hodin. Ať je to však 10 tisíc hodin či více nebo méně, cesta k dokonalosti je vždy dlouhá.
Uspořádání a integrace systému
Obrázek 13 ilustruje různé priority výkonu, kterým se Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců věnuje, a systém rozvoje, který je jeho cílem. Následující body mají být chápány jako doporučení, jakým způsobem uspořádat a integrovat systém tak, aby si organizace v tomto systému osvojily nejlepší možnou struktu.
Obrázek 13: Uspořádání a integrace systému (Way et al., 2005)
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců je hlavním úkolem národních, provinciálních/teritoriálních a lokálních sportovních organizací.
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců je nástroj změny vedoucí k úplnému uspořádání a integraci.
- Plynulý program Dlouhodobého rozvoje sportovců by měl být založen na národně a mezinárodně uznávaných normativních údajích, vztahujícím se jak ke specifickým sportům, tak ke sportovní vědě.
- Plány Dlouhodobého rozvoje sportovců pro sportovce s postižením se musí rozvinout s ohledem na jednotlivé sporty a specifické potřeby jedinců s vrozeným či získaným postižením.
- Poté, co bude doplněn základní program Dlouhodobého rozvoje sportovců, musí být ustaven systém závodů pro specifické sporty, který odpovídá závodním potřebám vyvíjejících se sportovců na stupních Aktivní začátek, Základy, Naučit se trénovat a Trénování tréninku.
- Obsah tréninků, závodů a regenerace na stupních Naučit se trénovat a Trénování tréninku musí být definováno s ohledem na vývojovou fázi sportovců, která vychází z tělesných, technických, taktických a mentálních potřeb daného sportu, spíše než aby byla založena na chronologickém věku.
- Dlouhodobý rozvoj sportovců představuje přístup zaměřený na sportovce, koncipovaný s ohledem na jejich potřeby a institucionalizovaný prostřednictvím racionalizace tohoto systému orgány činnými ves sportu.
- Proces tvorby a uplatňování Dlouhodobého rozvoje sportovců je zaměřený na sportovce, vedený trenéry a podporovaný administrativou, sportovní vědou a sponzoringem.
- Dlouhodobý rozvoj sportovců má silný vliv na vzdělávací kurikulum trenérů. Koncept vývojové připravenosti nahradí rozhodování o programových přípravách, která byla prováděna ad hoc.
- Školní, obecní, klubové aktivity, stejně jako aktivity provinciálních (regionálních) a národních sportovních organizací by měly být plně sjednoceny prostřednictvím Kanadského sportu pro života-Dlouhodobého rozvoje sportovců.
Obrázek 14 ilustruje vztah mezi národními a lokálními agenturami a programy. Protože Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců je nyní podporován a prosazován na všech úrovních správy, počítaje v to Canadian Heritage (Sport Canada) a provinciální/teritoriální ministerstva zodpovědná za sport a rekreaci; provinciální/teritoriální ministerstva zdravotnictví a Health Canada; provinciální/teritoriální ministerstva školství; další relevantní federální a provinciální/teritoriální úřady a ministerstva; a obecní správy, může být nyní využit jako nástroj k uskutečnění Kanadské sportovní strategie 2012.
Obrázek 14 Strategické vedení v oblasti sportu (Sport England, 2004 – Modified and adapted by Higgs & Way, 2013)
Neustálé zlepšování - Kaizen
Systém Dlouhodobého rozvoje sportovců je založen na principu neustálého zlepšování, a to jak ve svém dynamickém vývoji, tak ve své aplikaci. Koncept neustálého zlepšování je převzat z uznávané myšlenky japonského průmyslu známé též jako Kaizen.
Dlouhodobý rozvoj sportovců je dynamický systém, které umožňuje neustálé přizpůsobování vycházející z klíčových principů. Neustálé zlepšování zajistí, že:
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců reaguje a absorbuje vědecké, tréninkové a sportovně-vědecké inovace a objevy a je sám předmětem neustávajícího výzkumu ve všech svých aspektech.
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců je neustále se vyvíjející prostředek změny a jako takový reflektuje všechny nově se objevující stránky tělesné výchovy, sportu a regenerace, aby zajistil systematické a logické uplatnění programů ve všech věkových kategoriích.
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců prosazuje pokračující vzdělávání a potencializaci všech účastníků v oblasti sportu, rekreace, pohybové aktivity, stejně jako vzdělávání v otázce vzájemně spjatých vztahů mezi tělesnou výchovou, školními sporty, komunální rekreací, celoživotní pohybovou aktivitou a vrcholovým sportem.
- Kanadský sport pro život-Dlouhodobý rozvoj sportovců prosazuje integraci sektorů založených na společných principech a sdílených cílech.
V důsledku toho jsou všichni zúčastnění vybízeni, aby přispěli k pokračujícímu vývoji a rozvoji Kanadského sportu pro život-Dlouhodobého rozvoje sportovců tak, aby to přineslo užitek všem Kanaďanům.
