Elektrické sítě a vodiče

1.1 Elektroenergetická soustava

Základní pojmy:
Energetická soustava je soubor výroben energie (elektrické, tepelné) se zařízením pro rozvod a spotřebu. Energetickou soustavu je možno členit na elektrizační soustavu a teplofikační soustavu.

Elektrizační soustava (ES) je soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektrické energie včetně elektrických přípojek a přímých vedení a systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky. Přehledové schéma elektrizační soustavy je na obr. 1.1.

Přenosová soustava (PS) je část elektrizační soustavy, která tvoří přenosovou cestu pro napájení velkých stanic nebo uzlů, zpravidla vyššího napětí (zvn, vvn - 400, 220, část 110 kV). Představuje páteřní rozvedení výkonu z velkých elektráren po celém území ČR. Schéma přenosové soustavy zobrazuje obr. 1.2.

Distribuční soustava soustava (DS) je část elektrizační soustavy, která slouží pro dodávku elektrické energie odběratelům. Patří sem okružní a paprsková síť vvn, vn, nn (110; 35; 22; 0,4 kV), tedy regionální a lokální distribuční soustavy pro rozvod a užití elektrické energie.

Propojená elektrizační soustava je soustava, která vznikla propojením elektrizačních soustav několika zemí se společným operativním řízením. V současné době funguje v Evropě systém UCTE (Union for the Co-ordination of Transmission of Electricity), který představuje sdružení provozovatelů přenosových soustav v kontinentální Evropě. Na obr. 1.3 jsou znázorněny propojené energetické soustavy v Evropě.

Obr. 1.1: Přehledové schéma elektrizační soustavy

Obr. 1.2: Schéma rozvodné sítě v ČR

Obr. 1.3: Propojené energetické soustavy v Evropě

1.2 Normalizovaná napětí

Zvyšováním napětí zvyšujeme přenášený výkon, aniž bychom zvyšovali ztráty přenosem.

1.2.1 Rozdělení napětí dle velikosti

(udávají se vždy sdružené hodnoty napětí)

MN - malé napětí - do 50 V
NN - nízké napětí - do 1000 V (1 kV)
VN - vysoké napětí - do 52 kV
VVN - velmi vysoké napětí - do 300 kV
ZVN - zvláště vysoké napětí - do 800 kV
UVN - ultra vysoké napětí - nad 800 kV

1.2.2 Používané hladiny napětí v ČR

NN … 400/230 V (0,4/0,23 kV)
VN … 3; 6; 10; 22; 35 kV
VVN … 110; 220 kV
ZVN … 400 kV

V jiných zemích se pak používají i vyšší hodnoty např. 750 kV a 1 150 kV.

1.3 Druhy sítí

Sítě lze dělit dle různých hledisek.

1.3.1 Rozdělení sítí z hlediska vedení (tvaru, uspořádání)

Paprskové
Jednotlivé spotřebiče, nebo části sítě jsou napájeny zvlášť vlastním vedením. Tato síť je nejjednodušší, ale také nejméně spolehlivá, protože při poruše vedení je přerušeno napájení příslušné větve. Proto se zřizují tam, kde nejsou zvýšené nároky na spolehlivost dodávky elektrické energie. Paprskovou sít znázorňuje obr. 1.4.

Obr. 1.4: Schéma paprskové sítě
Okružní
Okružní síť je již spolehlivější, protože do každého odběrného místa je možné se dostat ze dvou stran. Schéma okružní sítě je na obr. 1.5.

Obr. 1.5: Schéma okružní sítě
Mřížové
Mřížová síť (viz obr. 1.6) představuje maximální jistotu napájení jednotlivých odběrných bodů. Je ovšem složitější a nákladnější.

Obr. 1.6: Schéma mřížové sítě

1.3.2 Rozdělení sítí z hlediska vodičů

Venkovní sítě - jako vodiče jsou použita lana AlFe (podrobněji v kapitole 1.6.6), která jsou připevněna přes izolátory na stožárech venkovního vedení. Jako izolace zde slouží pouze vzduch, proto musí být dodrženy předepsané vzdálenosti jak jednotlivých vodičů mezi sebou, tak vedení nad povrchem. Proto je také možné je zřizovat spíše mimo obce. Provádí se takto nejčastěji vedení vysokého, velmi vysokého a zvláště vysokého napětí. V některých menších obcích se ještě setkáme s venkovním vedením i pro nízké napětí. Venkovní sítě jsou levnější než sítě kabelové, ale jsou značně namáhané mechanicky i vlivem okolního prostředí (prach, námraza, vlhkost, povětrnostní podmínky, vysoká teplota apod.). Příklad venkovního vedení je na obr. 1.7 (vedení nízkého napětí je čtyřvodičové, kdežto vedení vysokého napětí pouze třívodičové).

Obr. 1.7: Venkovní vedení vn a nn v obci

Kabelové sítě - vodiče jsou izolované pevnou izolací, která se liší dle toho, jaké napětí síť využívá. Zřizují se obvykle v obcích, jako sítě nízkého, vysokého, případně velmi vysokého napětí. Výhodou je jejich menší namáhání, nevýhodou vyšší cena.

1.3.3 Rozdělení sítí z hlediska druhu napětí

Sítě střídavé - v dnešní době nejvíce používané pro všechny druhy napětí, protože střídavé napětí lze díky transformaci přenášet na značně dlouhé vzdálenosti. Střídavá síť může být jednofázová, nebo třífázová. Nejčastěji provozované sítě jsou třífázové.

Stejnosměrné sítě - historicky nejstarší sítě využívaly stejnosměrného napětí, které vyráběly první elektrárny (např. první elektrárna na Žižkově, kterou postavil František Křižík). Dnes se stejnosměrné sítě příliš neprovozují, protože vyrobené stejnosměrné napětí nelze zvýšit, nebo snížit pro přenos na dlouhou vzdálenost. V některých zemích se využívá dálkového přenosu stejnosměrného velmi vysokého napětí.

1.4 Zapojení soustav

1.4.1 Systém značení

Pro potřebu jednoznačného definování charakteru sítě a způsobu použité ochrany bylo vytvořeno mezinárodní značení, složené z písmen a číslic.
První písmeno vyjadřuje, jak je zapojen uzel soustavy. Druhé písmeno říká, jakým způsobem je v soustavě provedena ochrana neživých částí. Další písmena za pomlčkou se uvádějí pouze v síti TN a označují, jak je proveden ochranný vodič.

1. písmeno:
T - uzel sítě je přímo uzemněný
I - uzel sítě je izolovaný (nebo uzemněný přes velkou impedanci)

2. písmeno:
T - neživé části spotřebičů jsou přímo uzemněné
N - neživé části spotřebičů jsou spojené s ochranným vodičem

3. písmeno (pouze síť TN):
C - spojený (kombinovaný) ochranný a střední vodič
S - oddělený (separovaný) ochranný a střední vodič
C-S - ochranný a střední vodič jsou nejprve spojené, pak jsou rozdělené v určitém místě (už se pak nikdy nesmí spojit)

Příklad označení sítě: 3 PEN ∼50 Hz 3x230/400 V / TN-C
Jedná se o třífázovou střídavou síť NN, tři fáze a vodič PEN, 50 Hz, 230/400V. Vodič PEN plní současně funkci ochranného i středního (pracovního) vodiče.

1.4.2 Síť TN-S

Uzel sítě je přímo uzemněný (T), neživé části spotřebičů jsou spojené s ochranným vodičem (N). Ochranný vodič je oddělený od vodiče středního (S). Ochranný vodič se uzemňuje na řadě míst, viz kapitola 7 (Ochrany před nebezpečným dotykem). Tato soustava se dnes používá nejčastěji pro domovní i průmyslové instalace nízkého napětí. Oproti dříve používané soustavě TN-C je bezpečnější právě z důvodu oddělení ochranného vodiče od vodiče středního. Schéma sítě TN-S je na obr. 1.8, kde je znázorněno i připojení třífázového a jednofázového spotřebiče k této síti. Všimněte si také, že vodič PE, ani N, ani PEN se nikdy nejistí!

Obr. 1.8: Zapojení soustavy TN-S

1.4.3 Síť TN-C

Uzel sítě je opět přímo uzemněný (T), neživé části spotřebičů jsou spojeny s ochranným vodičem (N), ale ochranný vodič je zde spojený se středním vodičem (C). Toto zapojení se používalo dříve, dnes jsou v soustavě TN-C prováděny např. domovní přípojky a hlavní domovní vedení.
Síť TN-C s připojením třífázového a jednofázového spotřebiče je na obr. 1.9.

Obr. 1.9: Zapojení soustavy TN-C

1.4.4 Síť TN-C-S

Uzel sítě je přímo uzemněný (T), neživé části spojené s ochranným vodičem (N), pak následuje část sítě provedená jako TN-C (kombinovaný ochranný vodič se středním) a v určitém místě se provede rozdělení ochranného a středního vodiče, takže dále pokračuje síť TN-S. Oba vodiče se pak již nikdy nesmí spojit! Příkladem je domovní instalace, kdy až do bytové rozvodnice je rozvod proveden v síti TN-C, v bytové rozvodnici se rozdělí vodič PEN na PE a N a dále pokračuje již síť TN-S (viz. obr. 1.10).

Obr. 1.10: Zapojení soustavy TN-C-S

1.4.5 Síť TT

Uzel sítě je přímo uzemněný (T), neživé části jsou též přímo uzemněné samostatným uzemněním nezávislým na uzemněném bodu sítě. Tato síť se používá např. na staveništích. Schéma sítě TT je na obr. 1.11. Neživé části spotřebičů mohou být uzemněné buď zvlášť, nebo skupinově.

Obr. 1.11: Zapojení soustavy TT

1.4.6 Síť IT

Uzel sítě je izolován, nebo spojen se zemí přes velkou impedanci (I), neživé části jsou přímo uzemněné (T). Neživé části mohou být spojeny se zemí jednotlivě, po skupinách, nebo jsou navzájem spojeny jedním uzemněným vodičem. Sítě IT se mohou provozovat se středním vodičem, ale většinou se provozují bez něho. Jako sítě s izolovaným uzlem se provozují např. venkovní sítě vn, vvn. Zapojení soustavy IT ukazuje obr. 1.12. Velká impedance (cívka) se zapojuje do uzlu kvůli kompenzaci kapacitních zemních proudů, které u sítě IT vznikají při zemním spojení (podrobně v kapitole o poruchových stavech).

Obr. 1.12: Zapojení soustavy IT

1.5 Zapojení sítí do hvězdy a do trojúhelníka - opakování

Třífázovou soustavu lze zapojit dvěma různými způsoby - do hvězdy a do trojúhelníka. Tato zapojení se podrobně probírala v předmětu základy elektrotechniky ve 2. ročníku, proto je zde jen zopakujeme a připomeneme.

1.5.1 Zapojení do hvězdy

V tomto zapojení jsou konce všech tří vinutí spojeny do jednoho uzlu. Potom vzniká možnost vyvést v této soustavě z uzlu čtvrtý (střední) vodič. V této soustavě jsou pak dva druhy napětí:
− fázová napětí - mezi fází a nulou (uzlem) - U_f (U_A, U_B, U_C),
− sdružená napětí - mezi fázemi - U (U_AB, U_BC, U_AC).

Ve fázorovém diagramu jsou fázová napětí vzájemně posunutá o 120º. Sdružená napětí bychom dostali jako rozdíly napětí fázových, např. U_AB = U_A - U_B atd. Mezi vektorem fázového a sdruženého napětí je vždy úhel 30º.

Vektorový součet všech tří fázových napětí musí dát nulu, podobně jako součet všech tří okamžitých hodnot fázových napětí. Schéma zapojení třífázové soustavy do hvězdy a odpovídající fázorový diagram je na obr. 1.13, kde jsou zakreslena i všechna fázová a sdružená napětí.

Z fázorového diagramu (viz pravoúhlý trojúhelník o stranách U_A, U_B, `\frac {U_{AB}}{2}`) lze též odvodit vztah mezi fázovým a sdruženým napětím: `U_f = \frac {U} {\sqrt 3}`

Obr. 1.13: Zapojení třífázové soustavy do hvězdy a odpovídající fázorový diagram

1.5.2 Zapojení třífázové soustavy do trojúhelníka

Konec vinutí jedné fáze je připojen vždy na začátek následující fáze (viz obr. 1.14). Nevzniká zde tedy žádný uzel a napětí je pouze jednoho druhu. Proudy jsou ale jednak fázové, jednak síťové. Pro oba proudy platí analogický vztah jako v předchozím případě pro napětí: `I_f = \frac {I} {\sqrt 3}`

Obr. 1.14: Zapojení třífázové soustavy do trojúhelníka a odpovídající fázorový diagram

1.6 Vodiče pro silnoproudý rozvod

1.6.1 Význam vodičů a vymezení pojmů

Vodiče pro silnoproudý rozvod jsou důležitou součástí elektroenergetické soustavy. Proto je musíme správně navrhnout dimenzovat a jistit.

Vodič je elektrický materiál určený k vedení proudu. Představuje širší pojem než kabel. Každý vodič má jádro a izolaci, které dohromady tvoří tzv. žílu. Podle toho, zda je izolace pevná, či ji tvoří pouze vzduch, můžeme vodiče dělit na izolované a holé.

Kabel se skládá z více žil, které mají ještě další společnou izolační vrstvu. Kabel pak může mít i více vrstev společné izolace, případně plášť, pancíř a další obaly.
Velmi důležitý je tvar a provedení jádra vodiče.

1.6.2 Tvary jader vodičů

Kruhové

Segmentové - kruhové výseče - lepší vyplnění prostoru kabelu, nevýhodou je nehomogenní pole, používá se výhradně v rozvodech nízkého napětí.

Trubkové - možnost chlazení.

Obdélníkové - hlavně pro holé vodiče a přípojnice.

Trolejové

Obr. 1.15 Tvary jader vodičů

1.6.3 Provedení jádra (viz obr. 1.16)

Plné jádro - je tvořené kompaktním materiálem, požívá se pro menší průřezy;
Složené jádro - průřez je tvořen jednotlivými lanky, což zaručuje snazší tvarování a značné omezení skinefektu.

Skinefekt - průchodem střídavého proudu vodičem se vytvoří ve vodiči střídavé magnetické pole, které indukuje ve vodiči vířivé proudy. Vířivé proudy vytvoří vlastní magnetické pole, které působí proti původnímu proudu vodičem. Proud ve vodiči je vytlačován k povrchu vodiče. Skinefekt zvyšuje odpor vodiče a v jeho důsledku dochází k nadměrnému zahřívání izolace, což by mohlo vést k průrazu. Skinefekt se zvyšuje s větší frekvencí, při frekvenci 50 Hz je proud na povrchu vodiče přibližně o 1 % větší než uprostřed.

Obr. 1.16: Provedení jader vodičů

1.6.4 Materiály jader pro silnoproudé vodiče

Měď – Cu - ρ = 0,017 8 Ω . mm² . m^-1 - nejčastěji používaný materiál pro vodiče všech průřezů
Hliník – Al - ρ = 0,028 5 Ω . mm² . m^-1 - velmi často používaný spíše pro větší průřezy a pro lana AlFe
Ocel – Fe - ρ ≅ 0,15 Ω . mm² . m^-1 – nosný vodič v lanech AlFe

1.6.5 Materiály izolace vodičů

PVC - nejčastěji používaný materiál pro kabely NN. Má teplotní odolnost 70 ºC.
Pryž – guma - pro kabely NN, teplotní odolnost 60 ºC.
Polyetylen HDPE (vysokohustotní) - teplotní odolnost 85 ºC, pro vodiče NN, případně vnější vrstvu izolace u kabelů VN, VVN.
LDPE (nízkohustotní) - teplotní odolnost 70 ºC - pro vodiče NN.
Zesíťovaný polyetylen - XPE - pro vodiče VN, VVN.

Příklady různých vodičů jsou na obr. 1.17, 1.18 a 1.19.

Obr. 1.17: Izolovaný pětižilový vodič s měděným plným jádrem

Obr. 1.18: Izolovaný čtyřžilový vodič s hliníkovým složeným jádrem a izolací PVC

Obr. 1.19: Kabely 110 kV se složeným hliníkovým jádrem, vnitřní izolací ze zesíťovaného PE a vnější izolací z HDPE

1.6.6 Holé vodiče

a) Venkovní energetická vedení – lana AlFe
Lano je složeno z ocelového nosného drátu uprostřed a z hliníkových drátů slaněných okolo. Ocelová duše mívá následující počet drátů: 1, 1+6, 3+9. Počet hliníkových drátů pak může být: 6, 11+17, 10+16, 12+18. Nejčastěji používaná jsou lana AlFe6, kde je poměr materiálu hliník ku železu = 6:1. Lana AlFe 3 se používají v oblastech s velkou námrazou. Lana AlFe přenášejí všechny druhy napětí. Pro napěťovou hladinu 400 kV (ZVN) se používají tzv. svazkové vodiče, které jsou tvořeny několika spojenými lany AlFe (jako by měl vodič větší průřez). Toto provedení slouží k omezení skinefektu a snížení ztrát koronou. Při výpočtech takového vedení se uvažuje tzv. ekvivalentní průměr lana (viz kapitola o venkovním vedení). V ČR se používají svazky se třemi lany AlFe pro jednu fázi (viz obr. 1.21), uspořádání se čtyřmi lany se používá např. v SRN, Španělsku (viz obr. 1.20), se dvěma lany je k vidění např. v Chorvatsku.

Obr. 1.20: Svazkové vodiče AlFe - 4 lana pro 1 fázi

Obr. 1.21: Svazkové vodiče AlFe - 3 lana pro 1 fázi

b) Přípojnice – slouží k přivedení výkonu v rozvodně, nebo rozvaděči. Nejčastěji se provádějí z mědi nebo hliníku jako pásové vodiče. Na obr. 1.22 je vidět přípojnicový systém z měděných profilů.

Obr. 1.22: Přípojnicový systém

c) Trolejová vedení – jako materiál k výrobě trolejového drátu se obvykle používá vysokopevnostní měď nebo tzv. trolejový bronz, což jsou slitiny mědi se stříbrem, kadmiem, hořčíkem či cínem ke zvýšení pevnosti. Tvar vodiče viz kapitola 1.6.1. Příklad trolejového vedení je na obr. 1. 23.

Obr. 1.23: Trolejové vedení

1.6.7 Značení vodičů

V současné době se u nás používají dva systémy značení vodičů a kabelů.

a) české starší značení:
- na prvním místě se udává napěťová hladiny v kilovoltech (např. 1 - znamená, že vodič je určený pro napětí do 1 kV, tedy pro nízké napětí, 22 - by bylo u vodiče pro 22 kV apod.).
- 1. písmeno - materiál jader
  A = hliník
  C = měď
- 2. písmeno - materiál izolace žíly
  Y = PVC
  G = pryž
  E = polyetylén
  XE = zesíťovaný polyetylén
- 3. písmeno - druh vodiče
  K = kabel pro pevné uložení
  L = lehká šňůra (pro pohyblivé uložení)
  S = střední šňůra
  T = těžká šňůra
  V = vodič pro vysoké napětí (3 nebo 6 kV)
- 4. písmeno - společná izolace - stejné značení jako u 2. písmena
- Další písmena pak mohou popisovat další vrstvy, jako pancíř, plášť, stínění apod.
- Pak následuje číslo udávající počet žil.
- Písmeno udávající barevnou kombinaci žil:
  - J = vodič se zeleno-žlutou žílou pro pevné uložení
  - G = vodič se zeleno-žlutou žílou pro pohyblivé uložení
- Průřez jedné žíly

Příklad: 1-CYKY 3Jx2,5 znamená: vodič pro nízké napětí, materiál jádra měď, izolace žíly PVC, jedná se o kabel pro pevné uložení, společná izolace je PVC, 3 žíly, barevná kombinace: černá, světle modrá, kombinace zelená se žlutou, průřez 2,5 mm².

b) evropské značení

Označení dle tohoto systému má devět pozic, přičemž mezi V. a VI. pozicí je pomlčka:
I II III IV V - VI VII VIII IX
- I - označení předpisu
  H = harmonizovaný předpis
  A = uznávaný národní typ
- II - jmenovité napětí
  03 - 300/300 V
  05 - 300/500 V
  07 - 300/750 V
  1 - 0,6/1 kV
  3 - 1,7/3 kV
  6 - 3,6/6 kV
  10 - 6/10 kV
- III - izolace žíly
  V = PVC
  B = pryž
  E = polyetylén
  R = chloroprénový kaučuk
  S = silikonový kaučuk
- IV - materiál pláště - stejná písmena a významy jako u III
- V - vlastnosti pro montáž
  V = kulaté vedení
  H = ploché rozdělitelné vedení
  H2 = ploché nerozdělitelné vedení
- VI - druh vodiče
  první část znaku: bez značky = měď
  A = hliník
  Z = speciální materiál
  druhá, případně třetí část znaku:
  U - jeden drát, kruhový
  R - vícedrátový, kruhový
  S - sektorová slaněná jádra
  K - z tenkých drátů pro pevné uložení (kabel)
  F - z tenkých drátů pro pohyblivé uložení (šňůra)
  H - velmi ohebný vodič (z jemných drátků)
  R - vícedrátový
- VII - počet žil
- VIII - ochranný vodič
  X = bez ochranného vodiče
  G = s ochranným vodičem
- IX - průřez vodiče

Příklad: H05 VVH - F3G2,5 znamená: vodič dle harmonizovaného předpisu, pro napětí do 300/500 V, izolace žíly PVC, společná izolace PVC, ploché rozdělitelné vedení, měděné jádro, z tenkých drátů pro pohyblivé uložení (šňůra), 3 žíly, má ochranný vodič, průřez 2,5 mm².

c) Označování vodičů písmeny a barvami

Pro barevné značení vodičů platí norma ČSN 33 0166, ed. 2: 2002, výběr z této normy viz. tab. 1.1.

Vodič	Označení písmenem	Barva
Fázový vodič AC - holý	L1, L2, L3	Oranžová
Fázový vodič AC - izolovaný	U, V, W	Černá, hnědá, šedá
Střední vodič	N	Světle modrá
Ochranný vodič	PE	Kombinace zelená se žlutou
DC - kladný pól	L+	Tmavočervená
DC - záporný pól	L-	Tmavomodrá
Vodič PEN	PEN	Kombinace zelená se žlutou

Tab. 1.1: Barevné značení vodičů

1.6.8 Způsoby uložení vodičů

Vodiče je možné ukládat různými způsoby, např. v zemi, ve zdi, v trubkách, na lávkách atd. Norma ČSN 33 2000 předepisuje tzv. referenční způsoby uložení vodičů, které se pak označují písmeny, viz tab. 3.1, kapitola 3.2.1.

1.7 Kontrolní otázky

Zdroje

[1] Elektronická učebnice - olomoucký kraj - Elektrotechnika.
Dostupné z https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne
[2] KULHÁNEK Eduard: EN3, interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
[3] BEŠTA M: Značení kabelů a vodičů.
Dostupné z http://www.mbest.cz/wp-content/uploads/2013/01/T2.1a-Kabely.pdf
[4] FENCL František: Elektrický rozvod a rozvodná zařízení, ČVUT 2003
[5] www.ceps.cz

Média

Obr. 1.1 Přehledové schéma elektrizační soustavy: Kulhánek Eduard. EN3. Kapitola 1. Interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
Obr. 1.2 Schéma rozvodné sítě v ČR: Údaje o PS. In: ČEPS, a.s. Technická infrastruktura. [online]. ©ČEPS, a.s. 2016. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.ceps.cz/CZE/Cinnosti/Technicka-infrastruktura/PublishingImages/Mapa_siti_CZ.PNG
Obr. 1.3 Propojené energetické soustavy v Evropě: Synchronní propojené oblasti v Evropě [obrázek]. In: Přenosová soustava elektrické energie [online]. Ing. Martin Galetka, Ph.D, 11.1.2016. [vid. 6. 3. 2016]. Energetika.tzb-info. Dostupné z http://energetika.tzb-info.cz/elektroenergetika/13676-prenosova-soustava-elektricke-energie
Obr. 1.4 Schéma paprskové sítě: archiv autorky
Obr. 1.5 Schéma okružní sítě: archiv autorky
Obr. 1.6 Schéma mřížové sítě: archiv autorky
Obr. 1.7 Venkovní vedení vn a nn v obci: archiv autorky
Obr. 1.8 Zapojení soustavy TN-S: Síť TNS. [obrázek]. In: Elektronická učebnice - kraj olomoucký - Elektrotechnika - sítě TN. Síť TN-S. [online]. ELUC kraj olomoucký. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/391. Původní zdroj: KALÁB Pavel, STEINBAUER Miroslav. Bezpečnost v elektrotechnice. ©VUT Brno. 2011
Obr. 1.9 Zapojení soustavy TN-C: Síť TNS. [obrázek]. In: Elektronická učebnice - kraj olomoucký - Elektrotechnika - sítě TN. Síť TN-S. [online]. ELUC kraj olomoucký. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/391. Původní zdroj: KALÁB Pavel, STEINBAUER Miroslav. Bezpečnost v elektrotechnice. ©VUT Brno. 2011.
Obr. 1.10 Zapojení soustavy TN-C-S: Síť TN-C-S. [obrázek]. In: Elektronická učebnice - kraj olomoucký - Elektrotechnika - sítě TN. Síť TN-C-S. [online]. ELUC kraj olomoucký. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/391. Původní zdroj: KALÁB Pavel, STEINBAUER Miroslav. Bezpečnost v elektrotechnice. ©VUT Brno. 2011.
Obr. 1.11 Zapojení soustavy TT: Síť TT. [obrázek]. In: Elektronická učebnice - kraj olomoucký - Elektrotechnika - sítě TT. [online]. ELUC kraj olomoucký. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: . Původní zdroj: KALÁB Pavel, STEINBAUER Miroslav. Bezpečnost v elektrotechnice. ©VUT Brno. 2011.
Obr. 1.12 Zapojení soustavy IT: Síť IT. [obrázek]. In: Elektronická učebnice - kraj olomoucký - Elektrotechnika - sítě IT. [online]. ELUC kraj olomoucký. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: . Původní zdroj: KALÁB Pavel, STEINBAUER Miroslav. Bezpečnost v elektrotechnice. ©VUT Brno. 2011.
Obr. 1.13 Zapojení třífázové soustavy do hvězdy a odpovídající fázorový diagram: Kulhánek Eduard. EN3. Kapitola 1. Interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
Obr. 1.14 Zapojení třífázové soustavy do trojúhelníka a odpovídající fázorový diagram: Kulhánek Eduard. EN3. Kapitola 1. Interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
Obr. 1.15 Tvary jader vodičů: Kulhánek Eduard. EN3. Kapitola 2. Interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
Obr. 1.16 Provedení jader vodičů: Kulhánek Eduard. EN3. Kapitola 2. Interní materiál VOŠ a SPŠE F. Křižíka
Obr. 1.17 Izolovaný pětižilový kabel s měděným plným jádrem: archiv autorky
Obr. 1.18 Izolovaný čtyřžilový vodič s hliníkovým složeným jádrem a izolací PVC: archiv autorky
Obr. 1.19 Kabely 110 kV se složeným hliníkovým jádrem, vnitřní izolací ze zesíťovaného PE a vnější izolací z HDPE: archiv autorky
Obr. 1.20 Svazkové vodiče AlFe - 4 lana pro 1 fázi: QUINGDAO DINGXING. 400KV transmission line high voltage angle steel tower. [fotografie]. Electric Transmission Line Steel Tower. [online]. Dostupné z: http://towerdx.en.alibaba.com/product/1003505544-219014291/400KV_transmission_line_high_voltage_angle_steel_tower.html. Formát: 254x248
Obr. 1.21 Svazkové vodiče AlFe - 3 lana pro 1 fázi: archiv autorky
Obr. 1.22 Měděné přípojnice: Přípojnicový systém RiLine 60. [obrázek]. In: Přípojnicové systémy. [online]. MM průmyslové spektrum. [vid. 14. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.mmspektrum.com/clanek/systemove-stavebnice-pro-stavbu-nizkonapetovych-rozvadecu.html
Obr. 1.23 Trolejové vedení: archiv autorky