1.1 Úvod do problematiky
Co vlastně znamená pojem, když se řekne inteligentní budova? Jednoznačnou odpověď lze nalézt jen velmi těžko. Ať se zeptáme odborníka či jen „obyčejného“ člověka, každý si pod tímto pojmem totiž představuje něco úplně jiného. Právě to činí tuto problematiku velmi zajímavou a přitažlivou.
Jednoznačná definice inteligentní budovy totiž prostě neexistuje. Každý člověk dokáže zavést svou vlastní definici, která odpovídá jeho osobním potřebám a představám.
Pokud se na tuto problematiku podíváme trošku jinak, můžeme říct, že z významového hlediska je toto spojení v rozporu. Protože: Jak může být budova inteligentní, když inteligenci nejčastěji spojujeme s lidskou bytostí? Z tohoto pohledu se to zdá být nesmysl, ale vezmeme-li v úvahu, že by inteligentní budova měla reagovat nejen na změny vnějšího prostředí a počasí, ale třeba i na náladu a potřeby uživatelů, mohli bychom to metaforicky jistým druhem „inteligence“ nazvat.
Pojem „inteligentní budova“ (IB) byl poprvé použit v USA v 70. letech a následně používán v Japonsku, Velké Británii a dalších zemích.
Americký ústav pro inteligentní budovy označuje za IB takovou stavbu, která zabezpečuje produktivní a efektivní prostředí pomocí optimalizace těchto čtyř základních prvků: stavební konstrukce, technického zařízení, správy budovy a služeb.
Závěrem lze říci, že však neexistuje jednoznačná definice inteligentní budovy. Každý člověk si totiž zavádí vlastní definici. V našem pojetí se budova se stává inteligentní tehdy, pokud do ní zabudujeme integrované systémy. Další možným pojetím definice inteligentní budovy, je zohlednění technických parametrů budovy v porovnání s lidskou inteligencí Z pohledu odborníků v oboru IB je inteligentní budovou taková budova, která nabízí všechno, co uspokojuje potřeby vlastníka – především snížení veškerých nákladů spojených s chodem budovy.
1.2 Technická zařízení inteligentních budov
V předchozích odstavcích jsme se zabývali problematikou inteligentních budov převážně z obecného pohledu. Ona „inteligence“ je fyzicky realizována technickými zařízeními instalovanými uvnitř budov.
Existuje obor Technická zařízení budov (TZB), který je vybraným souborem profesí a zařízení souvisejících se stavebnictvím, přičemž obecně těžištěm celého oboru jsou rozvody a hospodaření s nejrůznějšími formami energie.
TZB zahrnuje následující obory:
- instalace (vytápění, vzduchotechnika, klimatizace, chlazení, rozvody plynu, vody a kanalizace, centrální vysavače),
- elektrotechnické rozvody (měření a regulace, elektrorozvody, zabezpečovací technika, řídicí systémy pro veškerá technická zařízení, hromosvody, telefonní rozvody, rozvody televizního signálu, počítačové sítě apod.),
- a všechna další technická zařízení v budovách (osvětlení, výtahy apod.).
Společným prvkem je skutečnost, že výše uvedené profese a zařízení zabezpečují „technické prostředí“ uvnitř staveb.
1.3 Historický vývoj TZB
Historicky lze rozdělit vývoj TZB takto:
- mechanizace – zprvu prostá mechanická záležitost, s rozvojem elektrotechniky využívala její veškeré možnosti, posléze návaznost na rozvoj elektroniky,
- automatizace – spojena s masivním nástupem elektroniky, uplatňování měřicí, kontrolní a řídicí techniky,
- inteligentní budovy – systémová technika – systémy spojené s nástupem výpočetní techniky, se strmým vzestupem možností v posledních letech.
Hranice mezi jednotlivými etapami vývoje nelze určit přesně, protože se široce prolínají. Období „dřevní“ mechanizace můžeme uvažovat už odnepaměti. Bezpochyby sem můžeme zahrnout i zařízení typu kolo na hřídeli, kladka, páka. (Zabývat se čistě mechanickými zařízeními budov by bylo jistě také velice zajímavé. Vždyť dle výše uvedených definic je pojem „inteligentní“ možno vnímat velmi široce a hluboko do historie.)
O automatizaci se dá mluvit v řádu posledních desetiletí a inteligentní systémy jsou aktuální otázkou posledních deseti let.
O inteligentní budově můžeme mluvit tehdy, když jsou všechny systémy koncepčně provázány, aby maximálně sloužily uživatelům budovy.
Inteligence je právě ona koncepce.