Anders Celsius (1701 – 1744)
Obr. 48: Anders Celsius
Anders Celsius (1701 – 1744) byl od roku 1730 až do konce života profesorem astronomie v Uppsale. Roku 1736 se zúčastnil výpravy do Laponska, která měřila poledníkový oblouk, systematicky pozoroval severní polární zář a měřil relativní jasnost hvězd, Saturnovy měsíce, zkoumal změny hladiny Baltického moře, určil hodiny maxima a minima magnetické deklinace a inklinace. Jeho největším úspěchem bylo, že dokázal přesvědčit vědce o významu desetinné teplotní stupnice.
William Thomson (1824 – 1907)
Obr. 49: William Thomson
William Thomson (1824 – 1907) studoval v Glasgowě, Cambridgi a v Paříži. Již roku 1846 se stal profesorem fyziky na univerzitě v Glasgowě, roku 1890 prezidentem Royal Society, roku 1892 obdržel titul lorda Kelvina. Přisvojil si titul podle malé řeky ve Skotsku. Trvalé zásluhy si získal pracemi v kinetické teorii tepla a jako vynálezce mnoha fyzikálních a technických přístrojů. Zformuloval druhou větu termodynamickou, jeho teorie šíření elektrických signálů v dlouhých kabelech a další práce o elektromagnetických kmitech měly velký význam při realizaci podmořského telegrafního kabelu a při rozvoji bezdrátového telegrafu.
Daniel Fahrenheite (1686 – 1736)
Obr. 50: Daniel Fahrenheite
Daniel Fahrenheite (1686 – 1736) se narodil v Gdaňsku. Byl vyučený kupcem, velmi zcestovalý, s oblibou se věnoval fyzikálnímu bádání, zdokonalil se hlavně ve foukání skla a jako výrobce fyzikálních přístrojů, především skleněných teploměrů a tlakoměrů. Popsal podchlazení vody, závislost teploty varu vody na atmosférickém tlaku, zkonstruoval nový hustoměr a teploměr spojený s tlakoměrem. Kromě toho se zabýval i hydrostatikou a optikou. Většinu svého života strávil v Holandsku.
Galileo Galilei (1564 – 1642)
Obr. 51: Galileo Galilei
Galileo Galilei (1564 – 1642) se koncem roku 1692 se stal profesorem na univerzitě v Padově a začal studovat Heronovy spisy. Ty jej přivedly na nápad sestrojit skleněný přístroj naplněný vzduchem a vodou. Věděl o rozpínavosti vzduchu, ke kterému při zahřívání dochází. Použil proto k měření teploty přístroj, jehož hlavní částí byla baňka zakončená trubičkou. Ohřála-li se baňka v jeho ruce, vzduch v ní zvětšil svůj objem a část ho unikla. Když se trubička ponořila do vody a baňka se přestala zahřívat, nasálo se do trubičky tím více vody, čím teplejší ruce baňku zahřívaly. Galilei tak vynalezl termoskop. Jeho měření ale bylo velmi nepřesné, protože na výšku hladiny vody v trubici měl vliv ještě atmosférický tlak.
James Prescott Joule (1818-1889)
Obr. 52: James Prescott Joule
Jako dvacetiletý na sebe upozornil vynálezem elektromotoru. V roce 1840 objevil, že tělesa se dají zmagnetizovat jen do určitého stavu nasycení magnetismem. Většinou se ale zabýval výzkumem tepla. Objevil např. vztah mezi množstvím tepla a mechanickou prací. Některé výzkumy prováděl spolu s W. Thomsonem (lordem Kelvinem). Ve vědeckých kruzích byl považován za amatéra, jeho výzkumy ale podporovali např. Faraday a Stokes. Celkem uveřejnil 97 vědeckých prací.
Amedeo Avogadro (9.8. 1776 – 9.7. 1856)
Obr. 53: Amedeo Avogadro
Amedeo Avogadro (9.8. 1776 – 9.7. 1856) byl synem zámožného šlechtice, vystudoval práva, ale postupně se začal věnovat matematice a fyzice. Nejprve se stal demonstrátorem fyziky na turínské univerzitě, později profesorem fyziky ve Vercelli. Od roku 1820 pracoval v Turíně jako přednosta katedry vyšší fyziky.
Avogadro se nejprve zabýval elektřinou, ale později se věnoval fyzice plynů. Roku 1811 formuloval hypotézu, že ideální plyny obsahují v objemové jednotce plynu při stejném tlaku a teplotě stejný počet molekul (Avogadrův zákon). Dokázat se ji podařilo až o půlstoletí později na základě kinetické teorie plynů. Předpokládal také, že látky v plynném stavu obsahují kromě atomů i jiné částice. Zavedl tak pojem molekula.
Robert Brown (21.12. 1773 – 10.6. 1858)
Obr. 54: Robert Brown
Robert Brown (21.12. 1773 – 10.6. 1858) vystudoval medicínu na universitě v Edinbughu a v roce 1795 vstoupil do armády jako lékař. V prosinci 1800 začal pracovat jako přírodovědec na palubě lodi Investigator, která jela mapovat pobřeží Austrálie. V roce 1820 zdědil knihovnu a herbář, který byl v roce 1827 převeden do British Museum. Byl zde pak jmenován kustodem botanické sbírky.
V roce 1827 pozoroval pod mikroskopem pylová zrna a objevil nepřetržitý roztřesený pohyb drobných částic ve vakuolách těchto zrn. Stejný pohyb pozoroval také u částic prachu. Tento pohyb je dnes známý jako Brownův pohyb.