Ahoj!
Jsme rodina Pivoňkova a rádi ti v naší druhé knize povíme další zajímavosti z farmy, na které žijeme.
V naší první knize jsme ti prozradili, jaké jsou naše povinnosti a záliby v jednotlivých ročních obdobích a něco o hospodářských plodinách, které u nás pěstujeme.
Tentokrát se dozvíš něco o našich zvířatech a mazlíčcích, které chováme. Na naší farmě chováme různá zvířata.
Chov zvířat nám sice přináší více starostí, ale o to více radostí. Pokud farmář zanedbá svoje pole, vrátí se mu to tím, že úroda bude malá, ale zanedbá-li zvíře, může o něj přijít úplně. Půda si dokáže poradit sama, kdežto zvíře bez péče člověka zahyne. Živočišná výroba má bohatou historii a proto můžeme těžit ze znalostí našich předků. Když se ale svým zvířátkům věnujete, mnohonásobně vám to vrátí, ale nepředbíhejme..
Domestikace zvířat probíhá postupně a nepřetržitě již od 9000 let př.n.l. První zmínky pochází z loveckých společností, kde se vylepšovala technika lovu. Stáda byla zaháněna do ohrad a lidé si začali uvědomovat, jak využívat zvířata. Tak vzniklo primitivní chovatelství, které bylo v následujících staletích rozvíjeno. S chovem souviselo i zajištění potravy pro zvířata v zimním období.
Nejstarším domestikovaným zvířetem (podle archeologických nálezů) byla ovce, kterou chovali na Blízkém východě v období asi 9 000 př. n. l. Dalším domácím zvířetem se stala koza (7 500 – 6 750 l. př. n. l), následoval skot (7 000 – 6 750) a posléze i prasata (7 500 – 6 750 l. př. n. l). Posledním domestikovaným zvířetem byl kůň. Byl chován hlavně v oblasti Střední Asie v období 4 000 př. n. l. a odtud se rozšířil do celé Evropy a později světa. Kur domácí byl chován na maso i vejce od 2 000 př. n. l.