Analýza ukazatelů vnějšího zatížení hráčů v utkání basketbalu
Analýza vzdálenostních a rychlostních charakteristik herního výkonu hráčů během utkání v basketbale
Získaná průměrná hodnota překonané vzdálenosti hráčů během utkání byla 5 880,91±831,01 metrů (tabulka 7). Nejnižší hodnoty byly 4 122,46 metrů a nejdelší vzdálenost uběhl hráč 6 919,75 metrů.|
|
Průměr |
Směrodatná odchylka |
Min |
Max |
|
Vzdálenost |
5880,9 |
831,01 |
4122,4 |
6919,7 |
|
Rychlost (m∙s -1 ) |
2,40 |
0,20 |
2,01 |
2,79 |
|
Rychlost (km∙h -1 ) |
8,64 |
0,81 |
7,18 |
10,05 |
Tyto hodnoty odpovídají průměrné rychlosti 2,40±0,20 m∙s-1 tedy 8,64±0,81 km∙h-1. Tyto rychlosti jsou počítány z celkové doby strávené na hřišti, to znamená včetně doby, kdy byl hrací míč mrtvým. Nejvyšší průměrná rychlost byla 2,79 m∙s-1 (10,05 km∙h-1) a naopak nejnižší 2,01 m.s-1 (7,18 km∙h-1). Souhrnné údaje jsou uvedeny v Tabulce 10. Erčulj et al. (2008) sledovali tři přátelská utkání play-off mužů slovinského národního poháru. Zjistili průměrnou celkovou vzdálenost 6 235 metrů, z čehož 2 476±1 058 metrů bylo v aktivním čase, tedy v čase, kdy byl míč živým. Ve srovnání s našimi výsledky je průměrná překonaná vzdálenost vyšší, zřejmým důvodem bude vyšší úroveň soutěže a vyšší motivace hráčů. Narazaki et al. (2009) podrobili měření šest hráčů (průměrný věk byl 20,80±1,00) druhé nejvyšší americké univerzitní basketbalové ligy (NCAA). Rozmezí překonané vzdálenosti hráče basketbalu během utkání je 4 500 až 6 000 metrů. Tomuto rozhraní odpovídají i naše výsledky, je však třeba zdůraznit fakt, že NCAA má poněkud odlišná pravidla, která mohou mít na výsledky vliv, a to především v pravidle „24 vteřin“, a také jiné pojetí herního výkonu zaměřené na řešení herní situace jeden proti jednomu.
|
|
Průměr (%) |
Směrodatná odchylka |
Minimum |
Maximum |
|
Nízká intenzita |
68,77 |
4,19 |
62,51 |
76,35 |
|
Střední intenzita |
19,43 |
2,57 |
13,89 |
24,62 |
|
Vysoká intenzita |
11,79 |
2,75 |
7,14 |
17,79 |
Z tabulky 8 je patrné, že nejvyšší podíl času stráví hráči nízkointenzivní pohybovou aktivitou a to 68,77±4,19 %, nejméně pak v pásmu vysoké intenzity 11,79±2,75 %. Získanými průměry procentuálního zastoupení dostáváme průměrný interval intermitentního zatížení 1:1,58:6,18. Tento vztah určuje, že v průměru na jednu sekundu vysokointenzivního zatížení času hráč stráví 1,58 středně a 6,18 sekund nízkointenzivní pohybovou aktivitou. Podle metodiky Taylor (2003), který sčítá aktivity nízké a střední intenzity, pak dostáváme poměr zatížení a zotavení PZZ=1:2,48±0,53. Za nejpodstatnější výsledek z hlediska plánování tréninkového procesu považujeme zjištěný poměr zatížení a zotavení a tím spojená délka trvání činností (supra)maximální intenzitou, kde podle očekávání mají největší zastoupení činnosti do dvou sekund trvání.
Činnostní analýza výkonu basketbalistů běhen utkání
Při analýze činností (supra)maximální intenzity během utkání jsme zjistili, že hráči v průměru 210,81±40,20krát vystartují nebo akcelerují na specifický podnět, kterým je poloha a pohyb ostatních hráčů nebo míče. Dále pak provedou 33,31 ± 14,92 výskoků. Bližší charakteristika získaných dat je v tabulce 9.|
|
Průměr |
Směrodatná odchylka |
Minimum |
Maximum |
|
Do 2 s |
135,44 |
29,46 |
76,00 |
184,00 |
|
Do 4 s |
53,69 |
14,67 |
28,00 |
90,00 |
|
Nad 4 s |
21,69 |
9,36 |
7,00 |
38,00 |
|
Výskoky |
33,31 |
14,92 |
9,00 |
67,00 |
|
Starty/ zrychlení |
210,81 |
40,20 |
135,00 |
273,00 |
Při hlubší analýze činností (supra)maximální intenzity hráčů jsme zjistili, že hráči v průměru 135,44±29,46krát absolvují činnosti (supra)maximální intenzity v délce trvání do 2 sekund, což činí 64,16±6,21 % (obrázek 3), do 4 sekund trvání pak 53,69±14,67 (25,77±6,14 %) a nad 4 sekundy 21,69±9,36krát (9,93±3,33 %) z celkového počtu 210,8±40,20.
McInnes et al. (1995) uvedli, že průměrná doba trvání všech činností maximální intenzity byla méně než tři sekundy a maximální doba trvání vysoce intenzivních pohybů byla 13,5 sekundy, což jsou velmi podobné výsledky. Ve srovnání naměřeného poměru s Taylor (2003), který uvádí průměr 1:10, jsme zjistili, že se náš poměr pohybuje níže, tedy hráči mají během utkání méně času na zotavení. Tento rozdíl může být způsoben odlišnou metodikou sběru dat, kdy Taylor (2003) využívá metody zprostředkovaného evidovaného pozorování založeného na subjektivním vizuálním odhadu intenzity. Studie Bishop et al. (2006) je svými výsledky, tedy průměrným poměrem 1:9, podobná.
Analýza ukazatelů vnitřního zatížení hráčů v utkání basketbalu
Monitorováním srdeční frekvence během utkání jsme zjistili průměrnou hodnotu srdeční frekvenci 167,47±13,01 tepů za minutu, což odpovídá 85,06±6,40 % maximální srdeční frekvence. Lze říci, že se srdeční frekvence pohybuje kolem hodnot předpokládaného anaerobního prahu a těsně pod ním. Nejvyšší hodnoty se pohybovaly až nad 90 % (konkrétně 97,07 %) a naopak nejnižší hodnotou byla 71,65 % maximální srdeční frekvence.
Abdelkrim et al. (2007) při monitorování srdeční frekvence přátelského utkání národního týmu Tuniska U19 (téměř stejná věková kategorie) zjistili průměrné zatížení na úrovni 91±2 % maximální srdeční frekvence (171±4 tepů za minutu), tedy o necelých 7 % vyšší než v našem případě. Gal a Ronnie (2009) při měření týmů U18 zjistili průměrné relativní zatížení hráčů na úrovni 86,20±5,30 % v prvním a 86,70±4,30 % v druhém poločase přátelského utkání. Můžeme říci, že naše výsledky v podstatě kopírují výsledky Gal a Ronnie (2009). Od práce Abdelkrima et al. (2007) se však lišíme a to o necelých sedm procent. McInnes et al. (1995) uvádí průměrnou srdeční frekvenci 165,00±9,00 tepů za minutu u dospělých hráčů, což představuje 87,00±2,00 % maximální srdeční rezervy. Matkovič, Matkovič a Knajz (2005) uvádí podobnou úroveň zatížení 89,80 %. Montgomery, Pyne a Minanhan (2010) uvádí průměrnou srdeční frekvenci u elitních hráčů basketbalu 171 tepů za minutu, což odpovídá úrovni 91,00 % maximální srdeční frekvence. Narazaki et al. (2009) podrobili měření šest hráčů (průměrný věk = 20,80±1,00) druhé nejvyšší americké univerzitní basketbalové ligy (NCAA). Jejich průměrná srdeční frekvence byla 169,30±4,50 tepů za minutu. Dále uvádí zjištěné hodnoty srdeční frekvence v průběhu utkání.
Průměrná srdeční frekvence se ve výsledcích u všech uvedených autorů pohybuje v oblasti vysoké intenzity zatížení a to i přesto, že v sobě zahrnuje činnosti střední až nízké intenzity. To je způsobeno především nejen specifickými (neortodoxními) druhy lokomoce, akcelerací, dekcelerací, změnami směru, ale také velkým zapojením horních končetin při driblinku, střelbě přihrávání apod. Navíc pokles není v úsecích nízkých intenzit tak nízký, protože neustále probíhá utkání, hráč i v těchto úsecích řeší herní úkoly, což vyvolává emoční stres. Míra vlivu tohoto faktoru na průběh srdeční frekvence však prozatím není úplně známá (McInnes et al., 1995; Bangsbo, 1994). Průměrné zjištěné hodnoty se pohybují u uvedených autorů ve velmi podobných hodnotách (86,2 % až 91 %). Námi získané hodnoty v tomto souboru patří mezi nejnižší, nicméně se jedná o malý rozdíl. Z výše uvedeného se zdá, že na parametr průměrné srdeční frekvence nemá vliv herní styl, věk hráčů, či úroveň soutěže. Jak již však bylo řečeno dříve, vzhledem k intermitentnímu charakteruherního výkonu během utkání v basketbale, dochází při inferenci pouze na základě tohoto parametru k zatajování dalších informací, které je nezbytné znát pro posouzení zatížení hráčů v basketbale, kde se mohou ukázat rozdílnosti způsobené úrovní soutěže nebo herního stylu.
Ve srovnání s výsledky uvedených prací se v našem případě objevuje vysoká variabilita dat. Ta může reprezentovat jak rozdílnou úroveň motivace v utkání způsobenou rozlišnou důležitostí utkání a pravděpodobně u národních týmů i snahou hráčů o úspěch při konečné nominaci, tak i kvalitnějším soupeřem nebo rozlišnými taktickými úkoly a v neposlední řadě i rozdílnou kondiční připraveností hráčů sledovaných týmů.
Na obrázku 4 je znázorněno procentuální vyjádření času stráveného v jednotlivých intenzitních pásmech vytvořených z procent maximální srdeční frekvence probandů během utkání basketbalu. Je patrné, že nejvíce času stráví hráč v pásmu téměř maximální intenzity zatížení (90-95 % maximální srdeční frekvence) a to 28,08±10,96 % odehraného času. Naopak nejméně je to v pásmu 75-80 % maximální srdeční frekvence hodnotou 9,15±5,98 %.
Obrázek 4. Procentuální podíl jednotlivých intenzitních pásem u basketbalistů (Hůlka, 2012)
Při rozdělení na dvě intenzitní pásma podle McInnes et al. (1995) a Abdelkrim, Castagna, El Fazaa a El Ati (2010) na hodnoty pod a nad 85 % maximální srdeční frekvence je patrné, že 63,11±16,39 % času tráví hráči v pásmu vysoké až maximální intenzity zatížení (obrázek 5). Pouze 36,88±16,39 % v pásmu intenzit nižších. Vzájemný poměr času stráveného v pásmu nad a pod úrovní 85 % je 63,11:36,88 tedy 1,71:1.
Při porovnání výsledků času stráveného v jednotlivých intenzitních pásmech vytvořených z procent maximální srdeční frekvence probandů během utkání basketbalu zjišťujeme ve srovnání s výsledky McInnes et al. (1995) podobnou dynamiku (obrázek 6). V pásmu nejvyšších intenzit jsou hodnoty kolem 15 % a ve druhém sledovaném pásmu pak přibližně kolem 50 %. Je třeba říci, že výzkum McInnes et al. (1995) probíhal v době, kdy byla v platnosti stará pravidla basketbalu, tedy mimo jiné čas útoku byl třicet sekund oproti současným dvaceti čtyřem sekundám. Abdelkrim et al. (2010) uvádí 17,80 % času stráveného v zóně nejvyšší intenzity a 59,10 % v pásmu 85-95 % maximální srdeční frekvence. V porovnání se získanými daty našeho výzkumu jsou hodnoty, stejně jako u průměrných, nižší. V pásmu nejvyšších intenzit je to o 3,70 % a v pásmu 85-95 % pak o 9,10 %.
Vliv faktoru „herní post“ na herní výkon v utkání basketbalu
U skupiny rozehrávačů je velikost vnitřního i vnějšího zatížení charakterizovaných proměnnými nejvyšší, u skupiny pivotů naopak nejmenší. Skupina rozehrávačů se pohybuje nad průměrem sledovaného souboru ve všech pozorovaných proměnných. Při porovnání směrodatné odchylky je patrné, že ze všech skupin mají rozehrávači u všech ukazatelů nejmenší variabilitu. U průměrné zdolané vzdálenosti překonali rozehrávači v průměru o 9,33 % delší vzdálenost než křídla a o 21,25 % než pivotmani. Rozdíl mezi křídly a pivoty pak činí 13,14 %. Stejný trend je i u průměrné srdeční frekvence. Rozehrávači měli o 6,80 % vyšší průměrnou srdeční frekvenci než křídla a o 7,40 % než pivoti. Pivotmani měli pak nižší průměrnou srdeční frekvenci než křídla o 0,5 %. Při přepočtu průměrné srdeční frekvence na relativní hodnoty se rozdíly v zatížení mezi herními posty mění. Rozdíly srdeční frekvence vzhledem k maximální srdeční frekvenci je nejvýše 9,50 % a při zohlednění i klidové srdeční frekvence je rozdíl nejnižší a nejvyšší hodnoty v procentech maximální tepové rezervy 6,30 %.
Na obrázku 7 jsou znázorněny tyto rozdíly pomocí krabicových grafů hodnot vyjádřených procenty maximální tepové rezervy a celkovou překonanou vzdáleností. Krabicový graf vyjadřující výsledky pomocí procenta maximální srdeční frekvence neuvádíme, jelikož jeho průběh je stejný jako u vyjádření procenty maximální tepové rezervy.
|
%SF max |
Pivoti |
Křídla |
Dist. |
Pivoti |
Křídla |
|
Křídla |
0,81 |
|
|
0,03* |
|
|
Rozehrávači |
0,20 |
0,28 |
|
0,00* |
0,03* |
Na hladině významnosti p=0,05 jsou podle Kruskal–Wallisova testu (p=0,10 resp. 0,09) i Mann-Whitney U testu rozdíly statisticky nevýznamné pro hodnoty reprezentující relativní průměrné vnitřní zatížení hráčů během utkání (tabulka 10), kdežto u celkem překonané vzdálenosti hráčů během utkání jsou rozdíly statisticky významné.
Při porovnání pásem intenzit zatížení (obrázek 8) hodnot pod a nad 85 % maximální srdeční frekvence (McInnes et al., 1995) jsme zjistili rozdíl podílu času stráveného v pásmu nad 85 % maximální srdeční frekvence 4,60 % mezi rozehrávači a křídly, 13,58 % rozehrávači a pivotmany, a 9,40 % mezi křídly a pivotmany. Poměry času stráveného v obou pásmech je u rozehrávače 2,51:1, křídla 2,15:1 a pivota 1,62:1.
Podle Kruskal-Wallisovy analýzy rozptylu mezi dosaženými hodnotami statisticky významné rozdíly (p=0,03). Detailnější analýzou vztahů mezi herními posty jsme pomocí Mann-Whitney U testu zjistili statisticky nevýznamné rozdíly pro hodnoty rozehrávačů a křídel (p=0,95), ale u porovnání rozehrávačů a pivotmanů (p=0,02) resp. křídel a pivotmanů (p=0,03) jsou významné rozdíly. Tedy faktor „herní post“ má vliv na délku doby strávené v pásmu nad 85 % maximální srdeční frekvence během utkání. Dále musíme konstatovat, že tyto rozdíly jsou způsobeny skupinou pivotů, mezi křídly a rozehrávači významné rozdíly nejsou.
Při analýze intenzity (podle Bishop et al., 2006) pohybové aktivity hráčů na jednotlivých postech během utkání v basketbale jsme zjistili rozdíly v aktivitě nízké intenzity, nejméně času tráví v tomto pásmu intenzity rozehrávači a nejvíce pivotmani, rozdíl činí 9,90 % (Obrázek 9) Křídla se pak od rozehrávačů liší o 4,70 % a od pivotmanů o 6,30 %. V pohybových aktivitách střední a vysoké intenzity je trend opačný. Rozehrávači stráví v pásmu středních (vysokých) intenzit o 16,60 % (24,68 %) než pivotmani a o 6,6 % (8,80 %) než křídla. Rozdíl mezi pivotmany a křídly je pak 12,01 % respektive 17,31 %.
Výsledky Kruskal-Wallis analýzy rozptylu (hladina významnosti p=0,05) intenzity pohybové aktivity u hráčů na jednotlivých postech během utkání v basketbale jsme zjistili stejný trend vlivu faktoru „herní post“ jako v předchozí části. Statisticky významné rozdíly byly v pohybové aktivitě nízké (p=0,00), střední (p=0,01) i vysoké (p=0,02) intenzity pohybové aktivity, stejně tak v porovnání poměru zatížení a zotavení (p=0,01).
|
Nízká |
Pivot |
Křídla |
S |
Pivoti |
Křídla |
V |
Pivoti |
Křídla |
||||||||
|
Křídla |
0,00* |
|
|
0,01* |
|
|
0,06* |
|
||||||||
|
Roz. |
0,00* |
0,09 |
|
0,01* |
0,39 |
|
0,02* |
0,26 |
||||||||
-
Vysvětlivky:
-
S střední intenzita pohybové aktivity
-
V Vysoká intenzita pohybové aktivity
-
Roz. Rozehrávači
-
* Statisticky významné hodnoty na hladině významnosti p=0,05
Hlubší analýzou vlivu herního postu pomocí Mann-Whitney U testu jsme zjistili opět stejné výsledky. Tedy statisticky významné rozdíly jsme našli mezi pivoty a ostatními skupinami. Mezi rozehrávači i křídly jsou rozdíly nevýznamné (tabulka 11 a 12). Tedy faktor „herní post“ má vliv na velikost intenzity pohybové aktivity během utkání a na poměr zatížení a zotavení. Dále musíme konstatovat, že tyto rozdíly jsou opět způsobeny skupinou pivotů, mezi křídly a rozehrávači významné rozdíly nejsou.
|
|
Křídla |
Pivoti |
|
Rozehrávači |
0,15 |
0,01* |
|
Křídla |
|
0,04* |
- Vysvětlivky:
- * Statisticky významné hodnoty na hladině významnosti p=0,05
Skupina pivotmanů během utkání v basketbale v průměru vykonala 46,31 výskoků, což je třikrát více než rozehrávači a 1,48krát více než křídla. Opačným trendem jsou počty startů a zrychlení, kdy jich provedou za utkání v průměru nejméně a to o 22,9 % než křídla a 33,1 % než rozehrávači, rozdíl mezi křídly a rozehrávači je 13,6 %. Při analýze doby trvání vysoce intenzivních úseků jsme zjistili, že poměrně nejčastěji se vyskytuje doba trvání do dvou sekund u všech sledovaných skupin a to 64 až 65 %, rozdíl je však v četnosti. Rozehrávači absolvují v průměru 168,37±12,15 úseků do dvou sekund, křídla 139,09±21,23 a pivotmani 112,08±21,30. Stejně je tomu i u ostatních sledovaných dob trvání (tabulka 13).
|
|
Starty |
V |
Do 2 |
Do4 |
Nad4 |
Do2 (%) |
do4 (%) |
nad4 (%) |
||||
|
Roz |
257,00 ±17,37 |
15,13 ±5,89 |
188,37 ±12,15 |
59,5 ±17,1 |
29,6 ±5,8 |
65,5 ±5,2 |
22,9 ±5,9 |
11,5 ±2,2 |
||||
|
Křídlo |
222,91 ±15,91 |
31,18 ±7,28 |
145,09 ±21,23 |
58,2 ±14,6 |
25,5 ±8,5 |
62,2 ±6,9 |
26,3 ±7,2 |
11,4 ±3,6 |
||||
|
Pivot |
171,85 ±23,56 |
46,31 ±10,17 |
110,08 ±21,30 |
46,2 ±10,1 |
13,5 ±4,1 |
64,9 ±6,1 |
27,0 ±5,0 |
8,0 ±2,8 |
||||
Vysvětlivky:
Do2 činnosti (supra)maximální intenzity do 2 sekund
Do4 činnosti (supra)maximální intenzity do 4 sekund
Nad4 činnosti (supra)maximální intenzity nad 4 sekundy
V Výskoky
Roz Rozehrávači
V tabulce 14 jsou uvedeny výsledné p-hodnoty Mann-Whitney U testu analýzy činností (supra)maximální intenzity hráčů na jednotlivých postech během utkání v basketbale. Podle těchto výsledků jsou statisticky významné rozdíly mezi všemi sledovanými skupinami u kategorie „výskoky“ a „starty“. U činností (supra)maximální intenzity hráčů do 2 sekund a nad 4 sekundy jsou výsledky statisticky nevýznamné pouze u skupiny rozehrávačů a křídel, čímž kopírují trend předchozích výsledků. U činností (supra)maximální intenzity hráčů do 4 sekund jsou statisticky významné rozdíly pouze u skupiny rozehrávačů a pivotů.
Tabulka 14. Výsledné hodnoty p Mann-Whitney U testu analýzy činností (supra)maximální intenzity hráčů na jednotlivých postech během utkání v basketbale.
|
|
Rozehra/křídlo |
Rozehra/pivot |
Křídlo/pivot |
|
Starty |
0,02* |
0,00* |
0,03* |
|
Výskoky |
0,00* |
0,00* |
0,00* |
|
% do 2 s |
0,30 |
0,05* |
0,03* |
|
% do 4 s |
0,17 |
0,05* |
0,60 |
|
% nad 4 s |
0,97 |
0,02 * |
0,02* |
- Vysvětlivky:
- % do 2 s činnosti (supra)maximální intenzity do dvou sekund
- % do 4 s činnosti (supra)maximální intenzity do čtyř sekund
- % nad 4 s činnosti (supra)maximální intenzity nad čtyři sekundy
- * Statisticky významné hodnoty na hladině významnosti p=0,05