Pro potřeby výzkumu, který je zde prezentován, byla sledována přípravná utkání házené u předních družstev ženské a juniorské házené v ČR. Pro monitorování průběhu srdeční frekvence jsme použili systém Polar Team2Pro (Polar Electro, Kempele, Finland), pro analýzu vnějšího zatížení pak VMMT 1.0. Maximální srdeční frekvence byla zjištěna pomocí Yo-Yo intermittent level 1 (YYIRT1) recovery test (Bangsbo et al., 2008) a byla stanovena každé hráčce individuálně (Krustrup et al., 2003). Testování proběhlo ve sportovní hale na házenkářském hřišti. Všechny hráčky byly již s tímto testem seznámeny, protože jej obvykle absolvují jako kondiční test před sezónou a během ní.
Házená je sportovní hra intermitentního charakteru, kde hráči překonají 4 až 7 km během utkání různou intenzitou běhu za 60 minut hry (Chelly et al. 2011; Póvoas et al., 2012, Manchado et al., 2013, Perš et al., 2002; Šibila, Vuleta & Pori, 2004, Bělka et al., 2012; Michalsik, Aagaard & Madsen, 2011). Fyziologické požadavky v utkání házené žen nejsou přesně určeny, protože bylo provedeno minimálně výzkumů (Manchado et al., 2013; Bělka, Hulka, Svoboda & Kostelnik, 2011) na toto téma. Ze studií Chelly et al. (2011), Póvoas et al. (2012), Manchado et al. (2013) vyplývá, že průměrná intenzita srdeční frekvence během utkání házené je 82 až 86 % SFmax. Studie byly ale zaměřeny na hráče-muže, nebo byly měřeny přípravná utkání nebo se nehrála standardní doba utkání.
Výzkumný soubor je tvořen třemi skupinami hráček házené. První skupina byla tvořena 44 hráčkami kategorie žen o průměrném věku 22,6±3,08 let, hmotnosti 66,7±8,28 kg, výšce 171,7±6,03 cm a BMI 22,5±1,6 kg∙m-2. Sledována byla tři vybraná utkání nejvyšší česko-slovenské ligy, pro kterou se používá označení WHIL (Women‘s handball international league). Devět hráček sledovaných týmů bylo v širší reprezentaci žen České republiky a čtyři v širší reprezentaci žen Slovenské republiky. Hráčky byly během utkání pravidelně střídány.
Druhou skupiny tvořily hráčky 17-18 let hrající nejvyšší dorosteneckou soutěž v ČR, a toto družstvo bylo sledováno ve dvou soutěžních ročnících 2010/2011, 2011/2012. Celkově se sledované družstvo umístilo na 5. respektivě 2. místě v ČR Průměrný věk hráček v soutěžním ročníku 2010/2011 byl 17,18±0,38, výška 169,05±7,88 cm, hmotnost 62,52±8,48 kg, body mass index 21,83±1,93 kg∙m-2 a maximální srdeční frekvence 197,76±4,20 tepů za minutu. Průměrný věk hráček v soutěžním ročníku 2011/2012 byl 17,86±0,3 let, výška 169,64 ± 6,9 cm, hmotnost 65,36±6,9 a VO2max 46,05±5,2 ml∙min-1. Sledovány byly tři soutěžní a tři přípravné utkání (v rámci mezinárodního turnaje) a dalších šest a devět soutěžních utkání během dvou let. Hráčky byly pravidelně střídány. Utkání se hrála 2 x 30 minut s desetiminutovou přestávkou. Brankářky nebyly hodnoceny z důvodu specifičnosti jejich hráčské funkce.
Poslední skupinu tvořily hráčky první ligy (N=14), respektive druhé (N=16) ligy žen v ČR. Všechna sledovaná družstva patřila mezi nejlepší družstva v dané soutěži. Průměrný věk hráček první ligy byl 25,7±5,51 let, výška 170,88±4,59 cm, hmotnost 63,03±8,61 kg; body mass index 21,69±2,4 kg∙m-2. Průměrný věk hráček druhé ligy byl 25,73±6,41 let, tělesná výška 166,80±4,46 cm, hmotnost 62,30±6,6 kg a body mass index 22,38±1,96 kg∙m-2. Každé družstvo bylo sledováno ve třech soutěžních utkáních. Z výsledků této studie vyplynulo, že není signifikantní rozdíl v žádné intenzitě zatížení mezi hráčkami v poli 1. a 2. ligy žen. Pouze u brankářek je v intenzitě zatížení signifikantní rozdíl mezi 1. a 2. ligou žen. Z tohoto důvodu v této studii představujeme výsledky jako komplexní analýzu všech sledovaných hráček bez rozdílu hrané soutěže. Ke každému utkání nastoupilo vždy 12 hráček a 2 brankářky. Hráčky byly pravidelně sřídány. Brankářky nebyly součástí měření, protože se jedná o specifický herní post. Výzkum byl proveden ve třech přípravných utkáních, která byla součástí přípravného turnaje a ve třech následujících soutěžních utkáních.
Analýza ukazatelů vnějšího zatížení hráček v utkání házené
Analýza vzdálenostních a rychlostních charakteristik herního výkonu hráčů během utkání házené
Překonaná vzdálenost v utkáních nejvyšší soutěže žen házené (WHIL)
Ve třech sledovaných utkáních WHIL překonaly všechny hráčky ze všech družstev na hrací ploše průměrně 6 355±701 m. Během jedné minuty překonaly hráčky v průměru 105,9 m·min-1. Největší část hrací doby strávily hráčky ve stoji a v chůzi (obrázek 10). V průměru bylo v každém utkání 63 útoků každého týmu. Utkání se vyznačovala větším množstvím technických chyb (14 technických chyb průměrně za utkání na družstvo). Mezi technické chyby se počítaly: provinění proti pravidlům (kroky, dvojité hraní s míčem, útočné fauly, neoprávněný vstup do brankoviště) a chyby herního charakteru (nepřesné přihrávky) spojené s následnou ztrátou míče (přihrávka končící v autu, získání volného míče soupeřem při přihrávce). Jedno družstvo ve svých utkáních střídalo z taktického hlediska dvě hráčky na obranu a útok. Byly to převážně spojky. Všechna družstva preferovala obranné systémy 0:6 a 1:5.
Obrázek 10. Celkové percentuální vyjádření intenzity pohybu všech hráček v jednotlivých rychlostních kategoriích během tří sledovaných utkání žen (Bělka, Hůlka, Kňourková & Bártová, 2012).
Překonaná vzdálenost v utkáních házené v nejvyšší soutěži dorostenek (17-18 let)
Hráčky dorosteneckého družstva překonaly v průměru 6796±520,6 m za utkání. Z analýzy pohybu v závislosti na čase vyplývá, že průměrná vzdálenost, kterou hráčky za minutu hry překonaly, byla 113,3±8,6 m·min-1. Průměrná překonaná vzdálenost v utkání ve stoji a chůzí byla 444,22±153,9 m. Poklusem překonaly hráčky 1776,97±254,8m. Střední a vysokou intenzitou běhu překonaly hráčky vzdálenost 1761,07±273,1 m resp. 1223,74±193,7 m. Průměrná vzdálenost překonaná hráčkami sprintem během utkání byla 1589,93±337,2 m. Výsledky z obrázku 11 ukazují, že hráčky v házené překonají vzdálenost ve stoji a v chůzi 6,5±1,5 %, 26,1±0,5 % v poklusu z průměrné vzdálenosti. 25,9±0,6 % vzdálenosti překonají hráčky střední intenzitou běhu. Vysokou intenzitou běhu a sprintem překonají hráčky během utkání 18±0,5 % resp. 23,4±0,8 % z průměrné celkové vzdálenosti.
Obrázek 11. Procentuální a průměrné vyjádření překonaných vzdáleností v jednotlivých rychlostních kategoriích hráček během sledovaných utkání starších dorostenek.
Průměrná vzdálenost dosažená v našich studiích v utkáních házené herními posty byla 6355-6796 m. V porovnání s výsledky obdobných studií v házené 4370 m (Póvoas,2012), 1777 m (Chelly et al., 2011), 4464 až 5088 m za utkání (Perš et al., 2002), 4700 až 5600 m (Šibila et al., 2004) jsou naše výsledky vyšší. Rozdíly opět přikládáme především ke změně pravidel, věku a pohlaví sledovaných participantů, délkou a charakterem vlastních utkání. Podle Castellano a Casamichana (2010) je však tato vzdálenost ovlivněná délkou času, který každý hráč na hrací ploše strávil. Dle Barbero-Alvarez et al. (2008) je u sportů, u nichž pravidla umožňují neomezené střídání, vzdálenost dosažená za jednu minutu směrodatnějším měřítkem obecné intenzity zatížení, které může být použito jako celkový index intenzity zatížení utkání. V našem případě to byla hodnota 105,9 a 113,3 m·min-1. Tato vzdálenost je ve srovnání se studiemi hráčů ostatních sportovních her (fotbal, futsal, basketbal) srovnatelná: 117,3 m·min-1 (Barbero Alvarez et al., 2008), 121 m·min-1 (Castagna et al., 2009), 118 m·min-1 (Barbero Alvarez & Castagna, 2007), 108 m · min-1 Molina (1992), 113 m · min-1 Oliveira (1999), 117,3 m · min-1 (Matthew & Delextrat, 2009), 113 m · min-1 (Abdelkrim et al., 2007). Ve studii Pori et al. (2005) zaměřené na házenou, byla naměřená vzdálenost 87,6 m·min-1, ale utkání byla pouze přípravná a jejich délka byla pouze 2 x 20 min a měření probíhalo před změnou oficiálních pravidel, která vlastní utkání zrychlila.
Analýza ukazatelů vnitřního zatížení hráček v utkání házené
Srdeční frekvence a intenzita zatížení hráček první a druhé ligy žen v soutěžních utkáních házené
Obrázek 12 představuje intenzitu zatížení v jednotlivých zónách během utkání házené u skupiny žen první a druhé ligy. Průměrná srdeční frekvence byla 176,43±11,58 tepů za minutu a tato hodnota odpovídá průměrné srdeční intenzitě zatížení 92,06±3,1 % SFmax. Vysoká průměrná intenzita zatížení, je ovlivněna i pravidelným střídáním hráček během utkání. Obrázek 13 specifikuje procentuální podíl v zónách intenzit zatížení nad (>85 % SFmax) a pod (<85 % SFmax) anaerobním prahem.
Obrázek 12. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení všech hráček v poli (bez brankářek) bez ohledu na herní post (Bělka, Hůlka, Trubačová, & Elfmark, 2010).
Obrázek 13. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) všech hráček v poli (bez brankářek) bez ohledu na herní post (Bělka, Hůlka, Trubačová, & Elfmark, 2010).
Velikost vnitřního zatížení dorostenek (17-18 let) v soutěžních utkáních házené
V šesti soutěžních utkáních měly hráčky průměrnou srdeční frekvenci 183,7±7,3 tepů za minutu která odpovídá průměrné intenzitě srdeční frekvence 89,6 % SFmax. V šesti soutěžních utkáních strávily hráčky 83±3,6 % hracího času v źoně intenzity zatížení >85 % SFmax (přibližně 50 minut v utkání). V prvním poločase měly hráčky průměrnou srdeční frekvenci 184,8±7,4 tepů za minutu, která koresponduje s průměrnou itnenzitou srdeční frekvence 90,2±3,6 % SFmax. Ve druhém poločase měly hráčky průměrnou srdeční frekvenci 182,5±7,2 tepů za minutu která koresponduje s průměrnou itnenzitou srdeční frekvence 89,1±3,5 % SFmax. Mezi poločasy nebyl signifikantní rozdíl.
Během utkání strávily hráčky 83 % hracího času v zóně intenzity zatížení >85 % SFmax, 15 % strávily hráčky ve střední zóně intensity zatížení (65- 85 % SFmax), a pouze 2 % hracího času v nízké zóně intensity zatížení (<65 % SFmax) (obrázek 14). Mezi prvním a druhým poločasem nebyl v žádné źoně intensity zatížení signifikantní rozdíl.
Obrázek 14. Percentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v šesti soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Weisser, & Samcova, 2014).
Obrázek 14. Percentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v šesti soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Weisser, & Samcova, 2014).
Obrázek 15 představuje percentuální vyjádření intenzity zatížení v jednotlivých
zónách intensity zatížení v devíti soutěžních utkáních.V utkáních vstřelilo
sledované družstvo v průměru 31 gólů, udělalo 10 technických chyb (kroky,
útočný faul, dvojitý driblink, nepřesná přihrávka, vstup do brankoviště)
a mělo v průměru dvakrát vyloučenou hráčku. Celkem sledovaný tým v každém
utkání měl 69 útoků. Průměrná srdeční frekvence byla 183,5±7,1 tepů za
minutu a to koresponduje s průměrnou intenzitou srdeční frekvence 90,4±3.3
% SFmax.
V prvním poločase měly hráčky vyšší průměrnou SF než ve druhém poločase 184,7±7,3 resp. 182,2±6,8 tepů za minutu odpovídající průměrné intenzitě srdeční frekvence 91,1±3,6 resp. 89,5±3,3 % SFmax. Mezi prvním a druhým poločasem nebyl signifikantní rozdíl (F=2,02; p=0,16). Hráčky strávily 76 % času utkání v intenzitě zatížení >85 %SFmax. Pouze 3 % hracího času se hráčky pohybovaly v zóně intensity zatížení <65 %SFmax. Mezi prvním a druhým polačasem nebyl v žádné źoně intensity zatížení signifikantní rozdíl.
Komparace vnitřního zatížení v soutěžních a přípravných utkáních dorostenek
Průměrná srdeční frekvence hráček starších dorostenek během sledovaných soutěžních utkání byla 183,69±7,3 (v rozmezí 170–196) tepů za minutu odpovídající průměrné intenzitě zatížení 92,31±3,7 (v rozmezí 81,9–96) % SFmax. Vysokou průměrnou intenzitu zatížení si zdůvodňujeme i pravidelným střídáním hráček během utkání. Hráčky v soutěžních utkáních strávily 83 % času (50 min z hrací doby utkání) v hodnotách nad anaerobním prahem a v přípravných utkáních 74,2 %. Obrázek 16 nám interpretuje výsledky všech monitorovaných hráček v přípravných a soutěžních utkáních. Mezi jednotlivými zónami zatížení opět nenastal statisticky významný rozdíl. Hráčky strávily průměrně v utkání 42 min nad anaerobním prahem. Vyšší intenzitu zatížení (o 8 %) nad anaerobním prahem měly hráčky v přípravných utkáních. Tento rozdíl nebyl opět statisticky významný (p=.579). Jedním z faktorů rozdílu může být, že v přípravných utkáních byly více vyrovnané utkání a byly součástí mezinárodního turnaje a jedno sledované utkání se odehrálo jako semifinále turnaje. Motivace je jednou z nejdůležitějších složek při samotném utkání.
Hráči primárně sportují pro zábavu v nějakém kolektivu a pro pocit užitečnosti a úspěchu. V souvislosti s motivací se objevuje termín „odměňování“, a to vnější a vnitřní. Mezi vnější odměny patří různé trofeje, medaile, peníze nebo i obyčejná pochvala. Na rozdíl od toho vnitřní odměnou je pro sportovce vnitřní uspokojení (zábava, radost z úspěchu; Martens, 2006). Pokud je během utkáních o výsledku rozhodnuto,(je zřejmé, že družstvo zvítězí) projevuje se někdy u hráčů (spíše u dívek) uspokojení z úspěchu již před koncem utkání a mnohdy dochází i ke snížení vlastního úsilí, koncentrace na utkání a tempa hry, což vede ke snížení intenzitě zatížení hráček.
Obrázek 16. Komparace intenzity zatížení všech hráček starších dorostenek v přípravných a soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Svoboda, & Kostelník, 2011).
Hráčky dorostenek strávily průměrně v soutěžním utkání 70 % hrací doby nad anaerobním prahem (>85 % SFmax; obrázek 17). Vyšší intenzitu zatížení (o 8 %) nad anaerobním prahem měly hráčky v přípravných utkáních. Tento rozdíl nebyl statisticky významný (p=.57). Jedním z faktorů rozdílu může být, že v přípravných utkáních byla více vyrovnaná utkání a jedno sledované utkání se odehrálo jako semifinále turnaje. Motivace je jednou z nejdůležitějších složek při samotném utkání a naše výsledky tento fakt částečně potvrzují. Pokud je během utkáních o výsledku rozhodnuto, (je zřejmé, že družstvo zvítězí) projevuje se někdy u hráčů (spíše u dívek) uspokojení z úspěchu již před koncem utkání a mnohdy dochází i ke snížení vlastního úsilí, koncentrace na utkání a tempa hry, což vede ke snížení intenzity zatížení hráček. V naší studii se hráčky pohybovaly nad anaerobním prahem (>85 % SFmax) 74 % (přípravné utkání) a 66 % (soutěžní utkání) hrací doby (Obrázek 18 a 19).
Obrázek 17. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) všech hráček v poli (bez brankářek) bez ohledu na herní post v přípravných utkáních (Bělka, Hůlka, Svoboda & Kostelník, 2011).
Obrázek 18. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) všech hráček v poli (bez brankářek) bez ohledu na herní post v soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Svoboda & Kostelník, 2011).
Z hlediska průměrné srdeční frekvence jsou naše výsledky 183,69±7,3 tepů za minutu (92,31±3,7% SFmax) a 176,43±11,58 (92,76±2,8 % SFmax) vyšší oproti jiným obdobným výzkumům v házené Chelly et al. (2011), Póvoas et al. (2012) a Platen a Manchando (2011). Chelly ve své studii zjistil u hráčů házené do 15ti let srdeční frekvenci 172±2,1 tepů za minutu (82±3 % SFmax), Póvoas (2012) 157±18 tepů za minutu (82±9,3 % SFmax) a Platen a Manchando (2011) měli ve své studii (z roku 2004) průměrnou srdeční frekvenci 161,7±11,9 tepů za minutu (85,8±3,2 % SFmax). Různé výsledky připisujeme věkovým a pohlavním rozdílům mezi participanty v různých studiích a se staršími výsledky (z roku 2004) ze studie Platen and Manchado (2011) i změnou pravidel, které do značné míry zvýšily v posledních letech dynamičnost vlastního utkání házené. Intenzitu zatížení jednotlivých herních postů v házené zatím nikdo nesledoval a tak naše výsledky nelze s žádnou studií porovnat.
Obrázek 19. Ukázka záznamu průběhu srdeční frekvence hráčky během utkání házené, která pravidelně střídala
Vliv faktoru „herní post“ na herní výkon v utkání házené
Velikost vnitřního zatížení hráček první a druhé ligy v soutěžních utkáních házené
Průměrná srdeční frekvence herních postů u sledovaných družstev žen byla u spojek ve sledovaných utkáních 176,49±10,8 tepů.min-1, kdy této hodnotě odpovídá 92,76±2,8 % SFmax. Jen minimálně času (3,5 %) strávily hráčky na herním postu spojka v nejnižší intenzitě zatížení (<75 % SFmax; obrázek 19). Nad anaerobním prahem strávily spojky 86 % hrací doby (Obrázek 20). Z hlediska herní aktivity byly spojky nejvíce zapojovanými herními posty (nejvíce střel na bránu a střelených gólů, největší množství technických chyb, nejčastěji přihrávaly atd.).
Obrázek 19. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení u herních postů spojek u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010).
Obrázek 20. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) u herních postů spojek u družstev žen - 1. a 2. liga.
Křídla byla podle výsledků nejméně zatěžovaným herním postem na hrací ploše, když měla průměrnou srdeční frekvenci 169,31±10,49 tepů za minutu a tato hodnota odpovídá průměrné srdeční intenzitě 87,86±4,2 % SFmax. Nejvíce ze všech herních postů se srdeční frekvence pohybovala v nejnižší zóně intenzity zatížení přibližně 7 minut (11 %) z hrací doby (obrázek 21). Nad anaerobním prahem strávily hráčky na postu křídla 83 % hrací doby (obrázek 22). Specifikem utkání bylo, že křídla se zapojovala do rychlých útoků a pokud dál pokračoval postupný útok, pohybovala se na hrací ploše v prostoru rohu a postranní čáry, kde byla často ve statickém postavení.
Obrázek 21. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení u herních postů křídel u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010)
Obrázek 22. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) u herních postů křídel u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010)
Nejvíce zatíženým herním postem v utkání byly pivotky s průměrnou srdeční frekvencí 185,18±7,98 tepů za minutu a průměrnou intenzitou zatížení 96,36 % SFmax. Nejvíce času (54 min) z hrací doby strávily ze všech herních postů nad anaerobním prahem. Z Obrázků 33 a 34 jasně vyplývá, že pivot byl ve sledovaných utkáních v neustálém pohybu, v kontaktu s protihráči, zapojoval se do většiny herních kombinací jak z hlediska útoku, tak z hlediska obrany.
Obrázek 23. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení u herního postu pivot u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010).
Obrázek 24. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) u herního postu pivot u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010).
Herní post brankářky je svou strukturou pohybových činností a specifickými úkoly během utkání velmi odlišný oproti ostatním herním postům v házené. Z hlediska zatížení v utkání byly průměrné hodnoty srdeční frekvence velmi nízké oproti ostatním hráčům v poli. Průměrná srdeční frekvence byla 149,88±6,25 tepů za minutu a průměrná intenzita zatížení byla 78,38 % SFmax. Jen minimálně se brankářky během utkání pohybují se svou srdeční frekvencí v nejvyšším pásmu intenzity zatížení (2,5 %). Do této intenzity zatížení se dostaly především v situacích, kdy běžely pro míč, měli za sebou několik obranných zákroků, případně měnily rychle své postavení a postoj. V nejnižších zónách intenzity zatížení se brankářky pohybovaly 28 minut v utkání (obrázek 25 a 26). Brankářky se minimálně pohybovaly především při útoku svého družstva, kdy staticky postávaly u čáry brankoviště.
Obrázek 25. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení u herního postu brankářky u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová, & Elfmark, 2010).
Obrázek 26. Procentuální podíl v jednotlivých zónách intenzit zatížení (nad a pod anaerobním prahem) u herního postu brankářky u družstev žen - 1. a 2. liga (Bělka, Hůlka, Trubačová & Elfmark, 2010).
Vliv faktoru „herní post“ na velikost vnitřního zatížení. Komparace soutěžních a přípravných utkání
Nejvíce zatíženým postem během soutěžních utkání starších dorostenek z hlediska intenzity zatížení byly hráčky na postu pivotky (obrázek 27). Nad anaerobním prahem se vyskytovaly 79 % hrací doby. V utkáních byl pivot velmi iniciativní jak z hlediska útoku, tak z hlediska obrany. Výsledky mohl ovlivnit i fakt, že jeden z pivotů v některých fázích utkání hrál vysunutého obránce v obranném systému 1:5 a velmi často se zapojoval do rychlých útoků. V průměru se hráčky v soutěžním utkání vyskytovaly nejčastěji (25 %) v zóně intenzity zatížení 96 až 100 % SFmax. Nad anaerobním prahem (85 % SFmax) byly hráčky v průměru 66 % hrací doby utkání. V soutěžních utkáních bylo v průměru na jedno utkání 48 útoků. Sledované družstvo mělo na utkání v průměru 9 technických chyb (kroky, útočné fauly, dvojitý dribling, nepřesná přihrávka, vstup do brankoviště atd.).
Obrázek 27. Procentuální vyjádření času stráveného v jednotlivých zónách intenzity zatížení hráček házené dorosteneckého věku podle herních postů ve třech soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Svoboda & Kostelník, 2011).
V přípravných utkáních dorostenek byly podle srdeční frekvence nejvíce zatěžovanými posty pivotky, které strávily 82 % času z hrací doby v pásmu nad anaerobním prahem (obrázek 28). V utkáních se pivot stále pohyboval v kontaktu se soupeřkami ať v útoku nebo obraně. Z hlediska herního systému se zapojoval spolu s křídly do rychlých útoků. Družstvo často hrálo v útočné fázi v utkání herní kombinace zaměřené na spolupráci spojky s pivotem. Převážná většina kombinací na signál byla ve spolupráci s pivotem. Nejméně zatíženými hráči na hřišti byla křídla. Nad anaerobním prahem se vyskytovala 67 % hracího času. Především v postupném útoku byla jejich aktivita minimální, kdy se z hlediska taktiky snažily hrát u postranní čáry a prováděly poziční pohyb v oblasti rohu hřiště. Z hlediska taktiky přechodu do rychlých útoků byla křídla vždy součástí tzv. první vlny. V této fázi utkání se křídla dostala nejčastěji (31 %) do intenzity zatížení 96 až 100 % SFmax. V průměru se všechny hráčky vyskytovaly nad anaerobním prahem 74 % hracího času tj. 44 min během utkání. V přípravných utkáních bylo průměrně 43 útoků na utkání. Utkání se vyznačovala velkým množstvím (15 chyb na utkání) technických chyb (kroky, útočné fauly, dvojitý dribling, nepřesná přihrávka, vstup do brankoviště atd.) sledovaného družstva.
Obrázek 28. Procentuální vyjádření času stráveného v jednotlivých zónách intenzity zatížení hráček házené dorosteneckého věku podle herních postů ve třech přípravných utkáních (Bělka, Hůlka, Svoboda & Kostelník, 2011).
Vliv faktoru „herní post“ na velikost vnitřního zatížení v soutěžních utkáních hráček (17-18 let) podle herních postů
Obrázek 29 nám představuje, že nejvíce zatíženým herním postem ve sledovaných šesti utkáních házené byl pivot, který strávil 94 % nad zónou intenzity zatížení (>85 % SFmax) ze všech herních postů nejvíce. Nejméně v této zóně strávily spojky 80 %. V nejnižší zóně intenzity zatížení (<65 % SFmax) byly mezi jednotlivými herními posty jen minimální rozdíly.
Obrázek 29. Procentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v šesti soutěžních utkáních podle herních postů.
Obrázky 30 a 31 ukazují percentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v prvním a druhém poločase v šesti soutěžních utkáních podle herních postů. Největší rozdíl nastal u herního postu spojka, kde byl mezi prvním a druhým poločasem největší rozdíl v zónách intenzity zatížení >85 % SFmax a 65-85% SFmax. Tento rozdíl, ale nebyl signifikantní.
Obrázek 30. Procentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v prvním poločase v šesti soutěžních utkáních podle herních postů.
Obrázek 31. Procentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku ve druhém poločase v šesti soutěžních utkáních podle herních postů.
Obrázky 32, 33 a 34 popisují percentuální vyjádření doby strávené v jednotlivých zónách intensity zatížení herních postů během celého utkání a v jednotlivých poločasech v devíti sledovaných utkáních.
Pivotky vstřelily průměrně v utkáních 5 gólů a jejich střelecká úspěsnost byla 67 %. Průměrně provedly jednu technickou chybu v utkání. Pivoti měly nejvyšší průměrnou srdeční frekvenci 185,8±8,8 tepů za minutu korespondující s průměrnou srdeční frekvencí 90,7±4,4 % SFmax. V prvním poločase měly pivotky vyšší průměrnou srdeční frekvenci než ve druhém poločase (186,2±8,5 resp. 183,8±8,8 tepů za minutu). Průměrná intenzita srdeční frekvence byla v prvním poločase 91,3±4,3 % SFmax a ve druhém poločase 90,1±4,4 % SFmax. Pivotky strávily nejvíce hracího času (87 %) v nejvyšší zóně intenzity zatížení (>85 % SFmax). Ve druhém poločase strávily pivoti o 2% více času v zóně intensity zatížení nad >85 %SFmax než v prvním poločase.
Křídla ve sledovaných utkáních měla 68% střeleckou úspěšnost, když vstřelily průměrně 7 gólů v utkání. V utkáních průměrně udělaly dvě technické chyby. Křidla měla průměrnou srdeční frekvenci 183,8±6,2 tepů za minutu, která koresponduje s průměrnou intenzitou srdeční frekvence 90,5±3,2 % SFmax. V prvním poločase byla průměrná srdeční frekvence křídel vyšší než ve druhém poločase. V prvním a ve druhém poločase měly křídla průměrnou srdeční frekvenci 184,9±6,2 tepů za minutu resp. 182,7±6,1 tepů za minutu odpovídající průměrné intenzitě srdeční frekvence 91,1±3,1 % SFmax resp. 89,9±3 % SFmax. Křídla strávila 75 % hrací doby v zóně intensity zatížení nad >85 % SFmax.
Spojky byly ve sledovaných utkáních nejčastěji střílejícím herním postem, když na soupeřovu bránu vystřelily průměrně 36x a měly 55% střeleckou úspěšnost. Během utkání udělaly průměrně sedm technických chyb (kroky, útočný faul, dvojitý driblink, nepřesná přihrávka, vstup do brankoviště). Spojky měly průměrnou srdeční frekvenci 182,9±7,5 tepů za minutu, která koresponduje s průměrnou intenzitou srdeční frekvence 90,1±3,7 % SFmax. V prvním poločase měly spojky průměrnou srdeční frekvenci 184,1±7,7 tepů za minutu odpovídající průměrné intenzitě srdeční frekvence 91,1 % SFmax, která byla vyšší něž ve druhém poločase 181,7±7,2 tepů za minutu odpovídající průměrné intenzitě srdeční frekvence 89,3 % SFmax. Ze všech herních postů strávily spojky během utkání nejméně času v zóně intensity zatížení nad >85 % SFmax. Nejvyšší pokles nastal ve druhém poločase, kde strávili spojky 64 % hracího času v zóně intensity zatížení nad >85 % SFmax.
Obrázek 32. Procentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v devíti soutěžních utkáních podle herních postů (Bělka & Hůlka, 2013).
Obrázek 33. Percentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku v prvním poločase v devíti soutěžních utkáních podle herních postů(Bělka & Hůlka, 2013).
Obrázek 34. Procentuální vyjádření zatížení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráček dorosteneckého věku ve druhém poločase v devíti soutěžních utkáních podle herních postů (Bělka & Hůlka, 2013).
Z našich výsledků u sledovaných utkání vyplynulo, že nejvíce zatěžovaným herním postem v utkání je pivot. Především je to kvůli jeho specifičnosti během utkání, když je v neustálém kontaktu s protihráči jak z hlediska útoku, tak i v obraně. Také se často zapojuje do první vlny rychlého útoku, ale to záleží především na taktice týmu. Mezi prvním a druhým poločasem nedošlo k významnému poklesu průměrné intensity srdeční frekvence u žádného herního postu. Největší pokles v čase stráveném nad >85 % SFmax mezi prvním a druhým poločasem byl u spojek.
S ohledem na intenzitu zatížení z fyziologického hlediska, byly naše výsledky srdeční frekvence vyšší ve srovnání s podobnými studiemi (Chelly et al., 2011; Platen, & Manchando; 2011; Manchado et al., 2013; Michalsik, Madesn, & Aagaard, 2011). Chelly et al. naměřil u 15ti letých házenkářů průměrnou srdeční frekvenci 172±2,1 tepů za minutu, která korespondovala s průměrnou intenzitou srdeční frekvence 82±3 SFmax. Ve studii Manchady et al. (2011) zjistili průměrnou srdeční frekvenci 161,7±11,9 tepů za minutu, ale byla naměřena u starších hráčů, proto byla průměrná intenzita srdeční frekvence vyšší (85,8±3,2 tepů za minutu). Také ve studiích Manchado et al. (2013) a Michalsik, Madesn a Aagaard (2011) je % SFmax nižší. Ve studii Manchado et al. (2013) je průměrná srdeční frekvence 86,5±4,5 % SFmax a hráčky strávily 65 % času nad hranící 85 % SFmax. Ve studii Michalsik, Madesn a Aagaard (2011) byla průměrná srdeční frekvence ještě nižší, když měla hodnotu 79.4±6.4 % SFmax. U házenkářek naměřil Póvoas et al. (2012) průměrnou srdeční frekvenci během utkání 82±4,5 % SFmax.
V každém případě bychom měli být opatrní při interpretaci našich výsledků, protože srdeční frekvence může být ovlivněna několika faktory. Mezi nimi můžeme zmínit výživu, hypertermii, dehydrataci, mnoho psychologických faktorů, jako je úzkost a motivace k výkonu a pravidelné střídání. Kontrastní výsledky byly zaznamenány v odborné literatuře, zobrazující buď významné snížení nebo žádnou změnu srdeční frekvence mezi první a druhou polovinou utkání v různých sportovních hrách (Bangsbo & Lindquist , 1992; Coutts et al., 2003).
Celkovým cílem vysoké intenzity zatížení v tréninku je zvýšit pracovní zatížení během utkání ve sportovních hrách, a výsledkem by mělo být minimalizování technických chyb, stejně jako pokles koncentrace vyvolané únavou. Specifickým cílem vysoké intenzity cvičení v tréninku ve sportovních hrách je zlepšit schopnost regenerace-zotavení energetických systémů po cvičeních ve vysokých intenzitách zatížení. Výsledkem je, že hráč může být schopen obnovit energetický systém po vysoké intenzitě cvičení v kratším čase a následně, může být připraven k provedení opakovaného pohybu v této vysoké intenzitě zatížení v průběhu celého utkání (Bangsbo et al., 2006).
Protože se průměrná intenzita srdeční frekvence vyskytuje v utkání házené na 90 %HRmax a hráčky se téměř 45min vyskytují nad hranicí 85 %HRmax doporučovali bychom do tréninkového procesu zařazovat specifická cvičení anaerobního charakteru a metody vysokointervalového tréninku (HIT). Organismus hráčů být připravený tak, aby nedošlo ke snížení vysoké intenzity zatížení během celého utkání.
Vliv faktoru „herní post“ na velikost vnějšího zatížení v soutěžních utkáních žen
Ve sledovaném souboru žen (soutěž WHIL) nejdelší vzdálenost překonaly spojky 6 430±613 m, naopak nejkratší vzdálenost překonali pivoti 6 196±825 m během utkání. Mezi těmito herními posty v překonané vzdálenosti nebyl významný rozdíl. Ani mezi dalšími herními posty křídly a spojkami resp. pivoty v překonané vzdálenosti nenastal statisticky významný rozdíl.
Obrázek 35 porovnává jednotlivé herní posty z hlediska rychlosti lokomoce na hřišti během utkání. Křídla strávila na hřišti nejvíce času stáním (42 %). V nejvyšších intenzitách běhu (vysoké a maximální) se pohybovaly všechny herní posty shodně 14 % hrací doby. Jediný statisticky významný rozdíl nastal v rychlostní kategorii střední intenzita běhu mezi spojkami a křídly. Stejně tak i výpočet prqktická významnost poukazuje na velký efekt, existuje vysoká pravděpodobnost, že výsledek není vlivem náhody. V ostatních rychlostních kategoriích nedošlo ke statisticky významnému rozdílu. Z hlediska věcné významnosti vykazují kategorie stání, chůze, poklus, vysoká intenzita běhu malý efekt, který ukazuje, že zde nejsou statisticky ani věcně významné rozdíly mezi posty.
Vnější zatížení hráček na jednotlivých herních postech je velmi podobné. Během utkání se střídaly fáze hry, kdy hráčky provedly rychlou lokomoci do 30 m, kterou často vystřídala fáze statičtějšího charakteru chůze a stání.
Obrázek 35. Komparace herních postů podle procentuálního vyjádření času stráveného v jednotlivých rychlostních kategoriích u družstev žen – WHIL (Bělka, Hůlka, Kňourková & Bártová, 2012).
Z obrázku 36 vyplývá, že nejvíce času strávily hráčky ve stoji (41 %). Hostující hráčky v utkáních více stály (43 %) než hráčky domácího týmu (39 %). V nejvyšších intenzitách pohybu (vysoká a maximální intenzita běhu) se hráčky pohybovaly přibližně 8 minut. Ve stoji a v chůzi strávily hráčky 33,5 minuty hrací doby.
Obrázek 36. Celkové procentuální vyjádření intenzity pohybu všech hráček (17-18 let) v jednotlivých rychlostních kategoriích během tří sledovaných utkání (Bělka, Hůlka, Weisser & Šustáček, 2012).
Vliv faktoru „herní post“ na velikost vnějšího zatížení v soutěžních utkáních dorostenek
U dorostenecké kategorie překonaly největší vzdálenost během utkání spojky 7138±334,2 m tj. 119±5,5 m·min-1 během utkání. Křídla překonala 6915±362,2 m tj. 115,3±6 m·min-1 během utkání a nejmenší vzdálenost překonaly pivotky 6337±477,2 tj. 105,6±7,9 m·min-1 během utkání. Mezi jednotlivými herními posty v překonané vzdálenosti nastal významný rozdíl pouze mezi herními posty spojkami a pivoty.
Obrázek 37 představuje překonanou vzdálenost a její procentuální vyjádření jednotlivých postů v rychlostních kategoriích. Největší vzdálenost z hlediska rychlostních kategorií překonaly oproti dalším herním postům (pivoti, křídla) spojky joggingem 1936,14±220,8 m. Tento rozdíl byl oproti křídlům a pivotům statisticky významný. Statistická významnost nastala i mezi spojkou a pivotem ve střední intenzitě běhu. Ve vysoké intenzitě běhu se pohybovala nejvíce křídla 1299,79±159,46 m, která překonala touto rychlostí největší vzdálenost a tento rozdíl byl v porovnání se spojkami a pivoty statisticky významný. Stejná situace nastala i v kategorii sprint, kde největší vzdálenost 1776,79±342,95 m překonala opět křídla a rozdíl mezi spojkami a pivoty byl opět statisticky významný.
Obrázek 37. Procentuální a průměrné vyjádření překonaných vzdáleností v jednotlivých rychlostních kategoriích hráček (17-18 let) podle herních postů v utkání házené.