Pro potřeby výzkumu, který je zde prezentován, bylo sledováno šest přípravných utkání týmu třetí florbalové ligy (N=20; průměrná výška= 181,15±5,35cm, tělesná hmotnost=78,2±6,88 kg). Hrací doba byla 3 x 20 min. Pro monitorování průběhu srdeční frekvence jsme použili systém Polar Team2Pro (Polar Electro, Kempele, Finland), pro analýzu vnějšího zatížení pak VMMT 1.0. Maximální srdeční frekvence byla zjištěna pomocí Yo-Yo intermittent level 1 (YYIRT1) recovery test (Bangsbo et al., 2008) a byla stanovena každé hráčce individuálně (Krustrup et al., 2003). Testování proběhlo ve sportovní hale na florbalovém hřišti (28 x 15 m). Všichni hráči byli již s tímto testem seznámeni, protože jej obvykle absolvují jako kondiční test před sezónou a během sezóny.
Analýza ukazatelů vnitřního zatížení hráčů v utkání florbalu
Obrázek 38 popisuje procentuální zastoupení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráčů (obránců a útočníků). Brankáři z důvodu své herní specifikace nebyli do tohoto přehledu zařazeni. V nejvyšších intenzitách zatížení (>85 % SFmax) se všichni hráči vyskytovali 29 % hrací doby utkání. V průběhu celého utkání hráči pravidelně střídali v časových intervalech, kdy doba zatížení a odpočinku byla přibližně 1:3. Hráči na hrací ploše strávili v intervalu od 30s do 90s. Během jednoho utkání strávili jednotliví hráči na hřišti 18,6 ± 2,5 minut. Ve sledovaných utkáních bylo vyloučeno celkem 20 hráčů, z toho 8 u sledovaného družstva. Tato fakta mohla naše získané výsledky částečně ovlivnit. Především v oslabení je u hráčů srdeční frekvence vyšší z důvodu většího pohybu bránících hráčů. V utkání sledovaný tým průměrně vystřelil na bránu 35x s 31 % střeleckou úspěšností, z toho bylo 41 % střel mimo bránu.
Naše výsledky nelze porovnat s jiným obdobným výzkumem ve florbalu, proto jsme se snažili naše výsledky porovnat s jinými sportovními hrami, podobného charakteru. V porovnání se sportovními hrami, které jsou svým počtem hráčů na hřišti případně častostí střídání blízké florbalu, je u hráčů florbalu čas strávený hráči v zónách intenzity zatížení nad anaerobním prahem mnohem menší. U profesionálních hráčů futsalu (Barbero-Álvarez, et al., 2008) a hráčů nejvyšší soutěže plážového fotbalu (Castellano & Casamichana, 2010) byl, u obdobné věkové kategorie, v utkání čas strávený nad anaerobním prahem mnohem vyšší 83 % resp. 71,4 %. U věkové kategorie 18 let strávili hráči v utkání basketbalu 63 % (Hůlka, 2012) času nad anaerobním prahem a u dívek v basketbalu (Matthew & Delextrat, 2009) a házené (Bělka et al., 2010) jsou tyto hodnoty stráveného času nad anaerobním prahem během utkání ještě vyšší 80,4 % resp. 82 až 84 %. Porovnání výsledků s ostatními sportovními hrami je jen orientační, z důvodu rozlišnosti hrané soutěže, pohlaví, a základních pravidel. Ale i toto porovnání, nám ukazuje, že intenzita zatížení hráčů v utkání florbalu bude zřejmě na nižší úrovni oproti jiným sportovním hrám.
Obrázek 38. Procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení všech hráčů (obránců a útočníků) v šesti soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Weisser, & Mikeška, 2012).
Ve florbalu jsou dva základní herní posty obránci a útočníci. Z tohoto důvodu jsme se pokusili analyzovat z hlediska zón intenzit zatížení i jednotlivé herní posty samostatně. Obrázek 39 popisuje procentuální zastoupení jednotlivých zón intenzit zatížení herního postu obránci během šesti utkání. V zóně maximální intenzity zatížení (nad 95 % SFmax) se vyskytují obránci 7 % hrací doby, nejméně ze všech dalších zón. Nad anaerobním prahem (> 85 % SFmax) se srdeční frekvence obránců pohybovala 36 % z celkového herního času. V nejnižší zóně intenzity zatížení se obránci pohybují 35% z hrací doby utkání.
Obrázek 39. Procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení obránců v šesti soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Weisser & Mikeška, 2012).
Útočníci se oproti obráncům mnohem méně pohybovali v intenzitě zatížení nad anaerobním prahem. Celkem útočníci strávili nad anaerobním prahem (> 85 % SFmax) 25 % hracího času utkání (obrázek 40). Největší dobu strávili útočníci v nejnižší zóně intenzity zatížení (< 75 % SFmax). V porovnání s obránci se minimální rozdíly mezi obránci a útočníky z hlediska intenzity zatížení projevují ve středně nízké intenzitě zatížení (76-80 %SFmax) a ve vysoké intenzitě zatížení (86-90 %SFmax). Útočníci byli v obranné fázi utkání oproti obráncům statičtější a hráli více pozičněji.
Obrázek 40. Procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení útočníků v šesti soutěžních utkáních (Bělka, Hůlka, Weisser & Mikeška, 2012).
Při analýze dat z monitoringu srdeční frekvence brankáře jsme zjistili, že tento herní post je specifický minimální intenzitou zatížení oproti jiným herním postům. Tento výsledek se dal předpokládat, především z hlediska herní specifičnosti brankářů, kteří se během utkání pohybují v nejbližším okolí brány. A jejich základní postoj je především v sedu nebo kleku. Brankáři ve svém brankovišti rychle mění při útoku soupeře svůj postoj, často mění postavení nohou a rukou, různě se odráží, ale i přes všechny tyto namáhavé úkony, kterými zamezují soupeři vsítění branky, nedosahují tak často vysokých až maximálních hodnot své srdeční frekvence jako útočníci či obránci. V nejnižší zóně intenzity zatížení se vyskytují téměř 60% hrací doby (obrázek 41). Nad anaerobním prahem strávili brankáři jen 7% času z utkání. U brankářů předpokládáme zvýšenou srdeční frekvenci i z důvodu velkého psychického zatížení.
Obrázek 41. Procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení brankářů v šesti soutěžních utkáních (Bělka et al., 2012).
Analýza ukazatelů vniřtního zatížení hráčů v utkání florbalu
Celkem bylo analyzováno šest soutěžních utkání FbC Holešov. Hrací doba byla 3x20min.Výzkumný soubor tvořilo celkem 18 hráčů FbC Holešov hrající 3. ligu mužů – divize VI. V celkové tabulce se tým pohyboval mezi nejlepšími pěti týmy a v každém zápase chtěl získat maximální počet bodů, aby se mohl umístit na postupových místech do vyšší soutěže. Průměrný věk byl 24,25±4,78 let, průměrná výška a hmotnost 181,15±5,35 cm respektive 78,20±6,88 kg. Průměrný počet hráčů v utkáních byl 16.
Sledovaná utkání byla typická herním rozestavení 2-1-2, které praktikovalo především sledované družstvo. Obrázek 1 popisuje procentuální zastoupení v jednotlivých zónách intenzity zatížení všech hráčů (obránců a útočníků). Brankáři z důvodu své herní specifikace nebyli do tohoto přehledu zařazeni. V nejvyšších intenzitách zatížení (>85% SFmax) se všichni hráči vyskytovali 29% hrací doby utkání. V průběhu celého utkání hráči pravidelně střídali v časových intervalech, kdy doba zatížení a odpočinku byla přibližně 1:3. Hráči na hrací ploše strávili v intervalu od 30s do 90s. Během jednoho utkání strávili jednotliví hráči na hřišti 18,6±2,5min. Ve sledovaných utkáních bylo vyloučeno celkem 20 hráčů z toho 8 u sledovaného družstva. Tyto fakty mohly naše získané výsledky částečně ovlivnit. Především v oslabení je u hráčů srdeční frekvence vyšší z důvodu většího pohybu bránících hráčů. Průměrně v utkání sledovaný tým vystřelil na bránu 35x s 31% střeleckou úspěšností, z toho bylo 41% střel mimo bránu. Švihem hráči vystřelili 52% střel a úderem do míčku 48% střel. Průměrně hráči zablokovali 10 střel soupeře.
Nemůžeme své výsledky porovnat s jiným výzkumem ve florbalu, proto jsme se snažili naše výsledky porovnat s jinými sportovními hrami, podobného charakteru. V porovnání se sportovními hrami, které jsou svým počtem hráčů na hřišti případně častostí střídání blízké florbalu, je u hráčů florbalu čas strávený hráči v zónách intenzity zatížení nad anaerobním prahem mnohem menší. U profesionálních hráčů futsalu (Barbero-Álvarez, et al., 2008) a hráčů nejvyšší soutěže plážového fotbalu (Castellano & Casamichana, 2010) byl, u obdobné věkové kategorie, v utkání čas strávený nad anaerobním prahem mnohem vyšší 83% resp. 71,4%. U věkové kategorie 18 let strávili hráči v utkání basketbal 63% (Hůlka, 2012) času nad anaerobním prahem a u dívek v basketbalu (Matthew, & Delextrat, 2009) a házené (Bělka et al. 2010) jsou tyto hodnoty stráveného času nad anaerobním prahem během utkání ještě vyšší 80,4% resp. 82-84%. Porovnání výsledků s ostatními sportovními hrami je jen orientační, z důvodu rozlišnosti hrané soutěže, pohlaví, a základních pravidel. Ale i toto porovnání, nám ukazuje, že intenzita zatížení hráčů v utkání florbalu bude zřejmě na nižší úrovni oproti jiným sportovním hrám.
Obrázek 42. procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení všech hráčů (obránců a útočníků) v šesti soutěžních utkáních
Ve florbalu jsou dva základní herní posty obránci a útočníci. Z tohoto důvodu jsme se pokusili analyzovat z hlediska zón intenzit zatížení i jednotlivé herní posty samostatně. Obrázek 43 popisuje procentuální zastoupení jednotlivých zón intenzit zatížení herního postu obránci během šesti utkání. V zóně maximální intenzity zatížení (nad 95% SFmax) se vyskytují obránci 7% hrací doby, nejméně ze všech dalších zón. Nad anaerobním prahem (>85% SFmax) se srdeční frekvence obránců pohybovala 36% z celkového herního času. V nejnižší zóně intenzity zatížení se obránci pohybují 35% z hrací doby utkání.
V utkáních, ve kterých sledovaný tým prohrál, byli obránci mnohem aktivnější než útočníci. Měli o 20% větší počet střel (16) v utkání na bránu a také zablokovali větší počet střel (11) soupeře než útočníci. Obránci více stříleli švihem než úderem a v utkáních se častěji zapojovali do útočných akcí týmu a byli velmi aktivní při napadání útočníků v obranné polovině hřiště.
Obrázek 43 procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení obránců v šesti soutěžních utkáních
Útočníci se oproti obráncům mnohem méně pohybovali v intenzitě zatížení nad anaerobním prahem. Celkem útočníci strávili nad anaerobním prahem (>85% SFmax) 25% hracího času utkání (obrázek 44). Největší dobu strávili útočníci v nejnižší zóně intenzity zatížení (<75% SFmax). V porovnání s obránci se minimální rozdíly mezi obránci a útočníky z hlediska intenzity zatížení projevují ve středně nízké intenzitě zatížení (76-80% SFmax) a ve vysoké intenzitě zatížení (86-90% SFmax). Útočníci byli v obranné fázi utkání oproti obráncům statičtější a hráli více pozičněji.
Obrázek 44 procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení útočníků v šesti soutěžních utkáních
Při analýze dat z monitoringu srdeční frekvence brankáře jsme zjistili, že tento herní post je specifický minimální intenzitou zatížení oproti jiným herním postům. Tento výsledek se dal předpokládat, především z hlediska herní specifičnosti brankářů, kteří se během utkání pohybují v nejbližším okolí brány. A jejich základní postoj je především v sedu nebo kleku. Brankáři ve svém brankovišti rychle mění při útoku soupeře svůj postoj, často mění postavení nohou a rukou, různě se odráží, ale i přes všechny tyto namáhavé úkony, kterými zamezují soupeři vsítění branky, nedosahují tak často vysokých až maximálních hodnot své srdeční frekvence jako útočníci či obránci. V nejnižší zóně intenzity zatížení se vyskytují téměř 60% hrací doby (obrázek 45). Nad anaerobním prahem strávili brankáři jen 7% času z utkání. U brankářů předpokládáme zvýšenou srdeční frekvenci i z důvodu velkého psychického zatížení.
Obrázek 45 procentuální zastoupení v zónách intenzity zatížení brankářů v šesti soutěžních utkáních
Analýza ukazatelů vnějšího zatížení hráčů v utkání florbalu
Rychlost pohybu hráček na hřišti během utkání byla rozdělena podle Barbero-Alvarez et al. (2008) do rychlostních kategorií: stání 0 až 0,1 m∙s-1; chůze 0,2 až 1 m∙s-1; poklus 1,1 až 3 m∙s-1; střední intenzita běhu 3,1 až 5 m∙s-1; vysoká intenzita běhu 5,1 až 7 m/s; maximální intenzita běhu (sprint) > 7,1 m∙s-1.
V průměru překonali hráči 4 448 m (obrázek 46). Větší vzdálenost překonali útočníci (4 598 m) než obránci (4 298 m). Za jednu minutu překonali hráči 74 m z toho 21 m vysokou intenzitou běhu a sprintem.
Obrázek 46 Průměrná překonaná vzdálenost jednotlivými a všemi herními posty ve třech utkáních florbalu.
Největší vzdálenost překonali obránci v utkání florbalu poklusem (1328 ± 270,87 m) a následně během střední intenzity (1033 ± 144,71 m; obrázek 43). V nejvyšších rychlostních kategoriích (běh vysokou intenzitou běhu a sprint) překonali obránci v průměru 638, 29 ± 101,8 m během sledovaných utkání. Obránci ve stoji strávili 33 % hrací doby.
Obrázek 47. Průměrná překonaná vzdálenost v jednotlivých rychlostních kategoriích obránců ve třech sledovaných utkáních florbalu.
Útočníci obdobně jako obránci překonali největší vzdálenost poklusem (1422,23 ± 121,4 m) a během střední intenzity (1117,94 ± 44,43 m; obrázek 47). Nejvyššími rychlostmi překonali útočníci průměrně 697,89 ± 93,38 m. V samotných utkáních se útočníci velmi aktivně zapojovali i do obranných činností a v útočné fázi byli mnohem aktivnější než obránci, kteří se do útočných kombinací zapojovali minimálně. Tyto dva fakty určitě ovlivnili i celkový rozdíl v překonané vzdálenosti. Z hlediska časového strávili útočníci 30,5 % hrací doby ve stoji.
Obrázek 48. Průměrná překonaná vzdálenost v jednotlivých rychlostních kategoriích útočníků ve třech sledovaných utkáních florbalu.
Všichni sledovaní hráči na hrací ploše se pohybovali především v nižších rychlostních zónách (stání, chůze a poklus). Z hlediska časového strávili 42 % hrací doby ve stoji, chůzi a v poklusu (obrázek 48). V nejvyšších rychlostních kategoriích překonali průměrně 668,09 ± 104,28 m.
Obrázek 49. Překonaná vzdálenost v jednotlivých rychlostních kategoriích všech hráčů ve třech sledovaných utkáních florbalu.