Změny systému

DRS se netýká jen rozvoje sportovců, ale také rozvoje sportovního a rekreačního systému jako celku, který umožňuje Kanaďanům jednak stát se sportovci, ale také osvojit si příslušné dovednosti jako základ pro účast v celoživotních pohybových aktivitách. Sportovci s postižením se mohou naučit a v budoucnu provozovat své aktivity nebo sport jen na základě odpovídajícího tréninku, služeb, řízení a sportovních a rekreačních programů, a tím optimalizovat svůj rozvoj z dlouhodobého hlediska. Přiměřený rozvoj znamená i přiměřený úspěch, ať už to znamená dosahování na medailové pozice v podmínkách soutěže nebo schopnost užívat si každodenního potěšení z pravidelné pohybové aktivity.

Vztaženo na sportovce s postižením to znamená, že sportovní i rekreační organizace by měly být schopny vhodným plánováním a svými službami reagovat na potřeby sportovců na všech stupních vývoje. Pro zajištění optimálního rozvoje sportovců s postižením bylo vytvořeno deset „pilířů podpory“:

Trénink
Soutěže
Financování
Vybavení
Zařízení
Partneři pro trénink i závody
Sportovní vědy
Podpora funkcionářů
Podpora sportovců
Rozvoj talentů

Rozvoj talentů

Osoby s postižením, které se věnují pohybovým aktivitám a sportu, zvláště učí-li se zcela novým dovednostem, potřebují trenéry, instruktory, učitele apod., kteří jsou v příslušném oboru náležitě vzdělaní. To je úkol zejména pro národní sportovní organizace (NSO) a organizace zabývající se sportem osob s postižením (DSO), které by měly stále pokračovat ve vývoji tréninkových materiálů v rámci „Kanadského národního licenčního programu“ tak, aby dokázali obsáhnout celou šíři, souvislosti i tendence ve sportu osob s postižením – mentálním, smyslovým i tělesným.

Trenéři, kteří nejsou vzdělaní v oblasti sportu osob s postižením, si velmi často v této oblasti z pochopitelných důvodů nevěří a nejsou tak schopni poskytnou odpovídající péči svým svěřencům. Zvláště tito trenéři tedy potřebují největší míru podpory od NSO, DSO a skupin osob s jednotlivými druhy postižení, aby se seznámili s dovednostmi a technikami, které jim poskytnou patřičnou sebejistotu pro efektivní práci s osobami s postižením.

Zatímco u některých lidí stačí odkázat je přímo na specializovaný sport či aktivitu vzhledem k jejich postižení, existuje zde také velká skupina osob žijících v odlehlých oblastech Kanady, kde je přístup k pohybovým aktivitám a sportům osob s postižením minimální nebo vůbec žádný. V těchto odlehlých oblastech jsou to zejména trenéři, kdo stojí v „přední linii“ s úkolem nabídnout sportovní nebo rekreační programy VŠEM, včetně lidí s postižením, a zaslouží si podporu přinejmenším prostřednictvím materiálů, které jim v trenérské práci s lidmi s postižením pomůžou.

Trenéři i učitelé, kteří pracují s klienty na úrovních „Aktivní začátek“, „Základy“ a „Učení se tréninku“ by měli být dostatečně zkušení na to, aby dokázat svým svěřencům citlivě předat tipy a techniky základů pohybových aktivit a sportů osob s postižením. Vůči lidem s postižením musejí zaujímat kladný postoj, disponovat velmi dobrými komunikačními schopnostmi a dovedností učit, musejí být schopni zabezpečit pro výuku motivující prostředí, uvědomovat si existenci různých stylů výuky a měli by být schopni přizpůsobit vybavení, dovednosti i pravidla tak, aby umožnili osobám s postižením co nejintenzivnější zapojení do sportovních a pohybových aktivit.

Podoba závodů

Soutěže pro sportovce s postižením by měly být založeny spíše na dlouhodobých potřebách samotných sportovců než na tradičních podobách takovýchto akcí a potřebách organizátorů. Aby bylo zajištěno, že soutěž bude etická, spravedlivá, přiměřená a dobře zorganizovaná, je potřeba zajistit kvalifikovaný doplňující personál, jako jsou funkcionáři, klasifikátoři, vodiči pro sportovce se zrakovým postižením, tlumočníci znakového jazyka apod. Soutěže také musejí mít jasnou strukturu, aby se předešlo rušení jednotlivých závodů nebo klasifikačních skupin v rámci některého ze závodů.

Dosah soutěže by měl také být odpovídající a přiměřený danému stupni DRS. Máme-li například národní soutěž, nebude moc užitečná pro rozvoj sportovců na úrovni „Učení se tréninku“. Pro vytvoření vhodných soutěží jsou potřeba silné místní, regionální, oblastní, národní a mezinárodní organizace.

Místní závody

> Nejsou doporučeny pro úroveň „Aktivní začátek“. Důraz by měl být kladen zejména na zábavné programy podporující zapojení do aktivit a na osvojování základních pohybových dovedností coby základu pohybové gramotnosti. Podle stupně a druhu postižení může být v některých případech kladen důraz jednoduše na získávání základních dovedností a objevování sebe sama prostřednictvím pohybu.

Na stupni „Základy“ by každá soutěž měla být především zábavou. Mělo by jít o lokální akci, kde se sportovci zapojují do různých sportů bez ohledu na výsledky, a aby akce mohla proběhnout, organizátoři by měli zajistit dostatek účastníků v jednotlivých klasifikačních kategoriích. Pokud to není možné, je potřeba zapojit tvořivost a najít způsob, jak účastníkům nabídnout příležitost ke hrám, které odpovídají jejich věku, schopnostem i kondici.

Regionální závody

Na stupni „Učení se tréninku“ je možné zahrnout závody na regionální úrovni. Sportovní organizace této úrovně by už měly zajistit sportovcům vhodný poměr mezi tréninkem a soutěžením, a zároveň by je měly učit tomu, jak v tréninkovém procesu soutěže využívat k dosažení vytyčených cílů. Příležitosti pro sportovce s postižením by se měly nabízet v různých sportech a aktivitách, na úrovni tréninku i závodů tak, aby si mohli najít ty, které je nejvíce baví a které by pro ně mohly být nejvhodnější.

Krajské závody

Soutěže této úrovně je vhodné zařazovat do soutěžního plánu těm sportovcům, kteří dosáhnou úrovně „Umění tréninku“. Stejně jako u regionálních závodů, potřebují sportovci této kategorie mít vyvážený poměr mezi tréninkem a soutěžemi. Závody by měly být využívány k podpoře a zesílení tréninkových cílů a stále by zde měla být možnost zkoušet trénovat a závodit v několika různých sportovních odvětvích, protože pořád je možnost, že se zájem, případně silné stránky svěřenců projeví v jiné oblasti.

Národní závody

Národní soutěže by měly sloužit stupni „Tréninkem k soutěžím“. (Sportovci s mentálním postižením mohou na této úrovni soutěžit i na stupni „Učení se soutěžení“). Cílem soutěžení na této úrovni je získávat postupnou zkušenost s větší tréninkovou zátěží a procházet kvalitnějšími soutěžemi. Hlavním úkolem trenéra je zajistit vhodný poměr tréninku a soutěžení, stejně jako vybírat konkrétní soutěže naplňující dlouhodobé tréninkové cíle, které touto dobou již pravděpodobně zahrnují přechod na úroveň mezinárodních soutěží.

Mezinárodní závody

Mezinárodní závody jsou určeny pro stupně „Tréninkem k soutěžím“ a „Tréninkem k vítězství“. Cílem jsou výkony hodné stupňů vítězů a podávání výkonů nejvyšší možné úrovně. Bez ohledu na druh postižení trénují sportovci s cílem maximalizovat veškeré své dovednosti, což má v ideálním případě vést k zisku medailí a titulů. Trenéři a tréninkoví partneři musí mít vysoce specializované odborné znalosti a bohaté zkušenosti, aby mohli svým svěřencům poskytovat individuální a vrcholové tréninkové podmínky.

Financování, přístup, vybavení a zařízení

DRS vyžaduje stálé a dlouhodobé financování a získané zdroje musí být rozdělovány napříč všemi stupni modelu. Nejvýhodnější je zaměřit se na nejzásadnější potřeby sportovců té které úrovně. Jednotlivé potřeby jsou popsány níže. Liší se i nároky sportovců jednotlivých úrovní na zařízení a vybavení, přičemž zvláště důležité jsou pro stupně „Aktivní začátek“ a „Základy“. Na stupni „Tréninkem k vítězství“ je klíčovým požadavkem přístup ke špičkovému vybavení navrženému a vyrobenému tak, aby kanadským sportovcům poskytovalo v mezinárodních soutěžích výhody.

Proč financování?

Financování je důležité:

pro místní organizace zajišťující úrovně „První kontakt“ a „Základy“, které poskytují široké spektrum zábavných aktivit motivujících mladé Kanaďany se zdravotním postižením vyzkoušet si různé sporty, rozvíjet svou tělesnou zdatnost a zahrnout pohybové aktivity do svého každodenního života;
pro získávání vybavení, zajišťování tréninků, závodů a přístupu k vybavení; mnoho sportovců zapojených na úrovni „Umění tréninku“ a „Tréninkem k soutěžím“ opouští soutěže právě z nedostatku financí a podpůrných zdrojů;
pro zajištění sportovních úspěchů na stupních „Tréninkem k soutěžím“ a „Tréninkem k vítězství“, kde je potřeba identifikovat úspěšné a nadějně se rozvíjející sportovce (např. vyhledávání prostřednictvím Programu asistence sportovcům) a umožnit jim soustředit se na trénink a závody, zajistit trenérské vedení, soutěže a vybavení, které potřebují pro uplatnění se ve světové konkurenci a pro dosahování na medailové pozice;
pro pomoc sportovcům při zapojování se do širšího spektra aktivit v rámci „svého“ sportu v rámci přesunu od vrcholového soutěžního sportu k celoživotním pohybovým aktivitám a široce dostupným rekreačním možnostem na stupni „Aktivní pro život“.

Proč přístup k zařízení a vybavení?

Přístup k zařízení a vybavení je důležitý z následujících důvodů:

I když je nějaké vybavení nutné pro většinu sportů, u osob s postižením je přístup ke specializovanému vybavení podmínkou pro to, aby se vůbec mohli sportovní aktivity účastnit.
Nabídnout sportovcům na všech úrovních dostupné pomůcky podle jejich potřeb je nezbytné kvůli lepším možnostem pro účast na sportovních aktivitách a kvůli zajišťování kvalitních sportovních zkušeností.
Inovativní přístupy při navrhování a vývoji pomůcek dělají sport pro účastníky s postižením dostupnějším a – zejména u sportovců na stupni „Tréninkem k vítězství“ – podporují jejich výkonnost.
Přístupnost sportovních zařízení umožňuje lidem s postižením účastnit se sportu od stupně „Aktivní začátek“ až po stupeň „Aktivní pro život“.
Vytváření rozvrhů a plánování programu – ve vhodných časech a s přiměřenými náklady – ve sportovních zařízeních umožňuje sportovcům s postižením trénovat a účastnit se pohybových aktivit na všech stupních.
Přístup k zařízení zahrnuje i přístup k podpoře ze strany lidských zdrojů a k vybavení potřebnému k zapojení se do příslušných aktivit.
Přístup k zařízení znamená také to, že sportovci s postižením jsou schopni se do zařízení i z něj dostat s pomocí místních zdrojů a vybavení, včetně využití specializované veřejné či soukromé dopravy.

Tréninkoví a soutěžní partneři

Pro optimální rozvoj potřebují sportovci se zdravotním postižením partnery pro trénink i soutěže. Zatímco pro mnoho sportovců bez postižení jsou tréninky s partnerem příjemným zpestřením, pro některé sportovce s postižením je tréninkový partner absolutní nutností a nedílnou součástí dané sportovní disciplíny. Uvedeme-li konkrétní případy, tak například cyklisté se zrakovým postižením nemohou trénovat ani závodit bez vidícího vodiče nebo hráči s dětskou mozkovou obrnou hrající bocciu nemohou trénovat bez partnera, který jim nosí koule.

Je-li cílem sportovců s postižením neustálé zlepšování výkonnosti, musejí být tréninkoví a soutěžní partneři danému sportu stejně tak oddaní a musí být schopnými samostatnými sportovci. Se zlepšování výkonnosti sportovce s postižením může nastat i situace, kdy je potřeba nahradit stávajícího (a někdy dlouhodobého) tréninkového a soutěžního partnera novým, který svou sportovní výkonností odpovídá sportovci s postižením a dokáže jeho tempo udržovat. Sportovci se zdravotním postižením se nemohou zlepšovat, pokud výkonnostně významně převyšují svého partnera. V takovém případě by se neměli cítit zavázáni zůstat s ním, mají-li pocit, že jim brání ve vývoji.

Organizace věnující se sportovním a pohybovým aktivitám musí zajistit, aby nábor i trénink soutěžních a tréninkových partnerů bez zdravotního postižení byl nedílnou součástí jejich strategie sportovního rozvoje. Zároveň jen nutné, aby trenéři věnovali zvýšenou pozornost optimalizaci nezbytného, relativně blízkého vztahu mezi sportovcem s postižením a jeho průvodcem bez postižení.

Především je ale nutné zajistit, aby případné výkonnostní limity průvodců, vodičů a dalších tréninkových a soutěžních partnerů bez postižení nevedli ke kompromisům ve výkonnosti sportovců s postižením.

Sportovní vědy

Prostřednictvím stále probíhajících výzkumů mohou sportovní vědy značně přispět k poznání a porozumění tréninku a rozvoji sportovců s postižením, což plně koresponduje s klíčovým bodem „Průběžné zlepšování“ zakotveným v DRS. Nová vědecká zjištění mohou ovlivňovat přístupy k tomu, jak by měli sportovci trénovat, jaké jsou jejich soutěžní požadavky, jak zlepšit dostupnost pohybových a sportovních aktivit obecně, mohou přinést nové techniky zlepšující výkonnost nebo inovace vybavení a pomůcek.

Poznatky sportovních výzkumů jsou potřebné na každém stupni vývoje sportovce. Největší vědecký přínos mají poznatky pro stupně „Základy“ a „Učení se tréninku“, a to v oblastech nabývání dovedností, vytváření prostředí pro efektivní učení a stanovení činností a pedagogických metod zlepšujících osvojování základních pohybových dovedností. Příkladem může být postižení, o kterém zatím není k dispozici mnoho informací – v takovém případě je nutné zaměřit se na výzkum raného učení dovedností u dětí i dospělých právě s tímto typem postižení.

Přínos vědy pro stupně „Učení se tréninku“, „Umění tréninku“ a „Tréninkem k soutěžím“ by měl spočívat především v optimalizaci technické stránky výkonu. V návaznosti na některé druhy postižení to může znamenat například pochopení a zlepšení propojení sportovce s jeho modifikovanou sportovní pomůckou. Díky pravidelnému hodnocení fyziologického stavu může být také vyladěna tréninková zátěž a na základě věkových faktorů a kognitivních schopností mohou být vyvinuty speciální programy sportovní psychologie. Zvláštní pozornost by měla být věnována otázce vyrovnání se s postižením, zvláště u osob se získaným postižením.

Na stupni „Tréninkem k vítězství“ potřebují sportovci se zdravotním postižením nejmodernější fyziologické, biomechanické a psychologické testování a tréninkové instrukce. Pro poskytnutí soutěžních výhod na mezinárodní úrovni by měli trenéři přijmout a využívat přínosy sportovních věd a sportovní vědci by se měli zabývat originálními výzkumy technik sportovního výkonu, tréninkových metod a vývoji vybavení. Vzhledem k rozdílům mezi jednotlivými druhy zdravotních postiženími, a s tím spojenými dopady na výkonnost, je obtížné mezi různými druhy postiženími srovnávat. Vědci i trenéři by proto v zájmu zefektivnění tréninkového procesu měli brát v potaz individuální pokrok zjišťovaný prostřednictvím testovacích a re-testovacích protokolů, což umožní lepší hodnocení srovnávacích parametrů.

Podpora funkcionářů

Na každém stupni DRS potřebují sportovci spolehlivou podporu a řízení ze strany funkcionářů, což zahrnuje funkcionáře specifické pro konkrétní sport jako jsou rozhodčí, sudí a techničtí delegáti, obecné sportovní funkcionáře jako jsou pracovníci dopingové kontroly a funkcionáře výhradně pro sporty osob s postižením jako jsou tlumočníci a klasifikátoři. Sportovci se zdravotním postižením si zaslouží pracovat s funkcionáři, jejichž schopnosti a znalosti odpovídají závodníkově stupni vývoje i úrovni soutěže, které se účastní.

Z tohoto důvodu je nezbytné vytvoření systematických plánů rozvoje funkcionářů v rámci jednotlivých sportů, a to včetně vysokých funkcionářů. To by mělo zaručit, že budou-li se Kanaďané účastnit soutěží na nejvyšších úrovních, budou dobře seznámeni s pravidly i s jejich výkladem.

Funkcionáři by měli myslet na to, že při práci s mladými sportovci s postižením je důležité vyvážit jejich potřebu učení s atmosférou zábavy v uvolněném soutěžním prostředí. Mohlo by se také stát, že v dobré víře mohou funkcionáři zcela neúmyslně nechat mladé sportovce vybudovat si nesprávné dovednosti a návyky, které je později těžké měnit. Je třeba být opatrný například na přílišnou shovívavost jen proto, že sportovci mají zdravotní postižení.

Podpora sportovců

Sportovci na všech úrovních potřebují profesionály, kteří jim poskytnou služby z oblasti prevence zranění, sportovní výživy, sportovní medicíny a rehabilitace. Pro optimální rozvoj jsou důležité také poradenské služby, zvláště v oblasti vzdělávání a osobních a kariérních rozhodnutí.

Brzké rozpoznání funkčních schopností a modifikovaných technik může vést mladé lidi s postižením k radostnější účasti na sportu i rekreačních aktivitách a může pomoci je přivést k řadě sportů a činností, které pro ně mohou být nejvhodnější.

Sportovci s tělesným postižením mohou být odkázáni na pomůcky jako jsou vozíky, přizpůsobené lyže (monoski, biski, sit-ski apod.) a protézy, z nichž všechny potřebují údržbu odborných techniků. Jednotlivé oddíly by si proto měly vytvořit plány náboru a udržitelnosti, aby byla zajištěna kontinuita těchto služeb.

Podpora v každodenním životě

Někteří sportovci se zdravotním postižením jsou při zajišťování potřeb každodenního života soběstační, jiní potřebují asistenci. Rozsah a druh pomoci se liší podle každého jednotlivce a podle jeho stupně vývoje.

Na stupních „Aktivní začátek“ a „Základy“ je nejzásadnější podpora často poskytována rodiči a asistenty, kteří děti s postižením povzbuzují a podporují v tom, aby byly aktivní a vyzkoušeli širokou škálu rekreačních a sportovních aktivit. Nejčastěji je zahrnuta pomoc ve formě dopravy na místo a z místa, kde sportovní aktivity probíhají a dopomoc při překonáváním překážek po cestě.

Na stupních „Učení se tréninku“, „Umění tréninku“ a „Tréninkem k soutěžím“ je jedním z nejdůležitějších prvků podpory v každodenním životě pravidelná pomoc s dopravou na trénink, na závody a zpět. Komplikací někdy jsou poplatky na sportovištích, kde vyžadují zaplacení vstupného jak od sportovce (což je logické), tak i od jeho doprovodu. Se sportovišti je potřeba navázat spolupráci a dohodnout podmínky fungování jak osobního asistenta, tak asistenta pro trénink.

Na stupních „Tréninkem k vítězství“ a „Tréninkem k soutěžím“ by cílem podpory elitních sportovců s postižením měla být možnost soustředit se na sportovní výkon spíše než na výzvy spojené s cestováním na trénink, na závody a zpět. Zvláště důležité to je na mezinárodních závodech. Taktéž je potřeba zvážit způsoby, jak omezit výskyt komplikací způsobených tím, že jeden člověk působí jako osobní asistent v každodenním životě a zároveň jako tréninkový a soutěžní partner nebo trenér.

Rozvoj talentů

Ne všichni lidé se zdravotním postižením usilují o účast na vrcholových závodech a zisk medailí. Pro mnoho osob je hlavním motivem radost z pohybových aktivit, možnost společenských setkání nebo zlepšení zdraví a každý může mít zcela jinou definici svého „osobního rekordu“. Nicméně těm sportovcům, kteří tíhnou k vidině úspěchu v soutěžích, by měl systém rozvoje talentů pomoci provést je celou cestou až k vrcholovým výkonům.

Základna kanadských vrcholových sportovců s postižením je relativně malá, takže jakékoliv plýtvání potenciálními talenty je nepřípustné. Stejně jako ve sportu osob bez postižení, který je velmi dobře organizovaný, začíná rozvoj talentů u sportovců s postižením ovládnutím základních pohybových dovedností a jejich využitím v širokém spektru sportů a pohybových aktivit.

Tímto dojde k položení základů pohybové gramotnosti. Její rozvoj je velmi důležitý pro všechny děti, zvláště zásadní je pak pro děti s postižením. Pohybová gramotnost je naprostým základem pro dlouhodobou účast a úspěch ve sportu a pohybových aktivitách, ale ještě důležitější u osob s postižením je vypěstovat takové dovednosti, které jim umožní být co nejvíce soběstační.

Sportovcům s postižením, kteří ve zvoleném sportu nedělají významnější pokroky, může být doporučen jiný, který se pro ně může hodit lépe. Přínosem pro sport i sportovce je, zůstanou-li ve skupině talentů všichni a u každého se podaří najít takový sport, ve kterém se sejdou jednak sportovcovy preference a jednak jeho schopnosti a dovednosti.

Každý jedinec s postižením tak má šanci naučit se široké spektrum sportů a díky tomu zjistit, kterému z nich by se rád věnoval na nejvyšší možné úrovni. Systém rozvoje talentů by rozhodně neměl omezovat tyto sportovní možnosti tím, že jedince na základě jeho tělesných proporcí, potenciálních dovedností nebo fyziologických reakcí předčasně povede ke sportům, pro které se zdají být nejvíce vhodní na samém počátku.

⁶ V originále: Canada’s National Coaching Certification
⁷ Viz Coaching Athletes with a Disability, vydané Kanadskou tréninkovou asociací, www.coach.ca.