Dodatečné úvahy

Mezi sportovci s a bez zdravotního postižení je celá řada podobností. Stejně tak jsou zde i určité odlišnosti, které proces DRS u sportovců se zdravotním postižením ovlivňují:

Sportovci se zdravotním postižením mohou mít postižení vrozené nebo získané později během svého života, a tento původ postižení může ovlivňovat sportovcovo předchozí i budoucí učení a rozvoj.
U dětí s vrozeným zdravotním postižením může být velkým problémem nedostatek příležitostí a adekvátních pohybových her pro osvojení si základních pohybových dovedností v raném věku (stupeň Aktivní začátek). Důvodem mohou být jednak dlouhá období hospitalizace, ale také nedostatek vhodných programů v rámci tělesné výchovy nebo neinformovanost rodičů a pečovatelů o vhodných aktivitách a možnostech zapojení do sportu a pohybových činností.
Děti se smyslovým postižením (např. zrakovým či sluchovým) mohou mít potíže s osvojováním základních pohybových dovedností, protože nedokáží přijímat informace ani napodobovat učitele a své vrstevníky tak snadno, jako děti bez postižení. Proto je při učení základních dovedností potřebné zajistit těmto dětem odlišné přístupy.
Sportovci se zdravotním postižením mohou vyžadovat prostředí, které se ve sportu osob bez postižení nevyskytuje – někteří potřebují osobní asistenci, někteří tlumočníky, případně ostatní osoby, které ve sportu osob bez postižení nenajedeme. Příkladem mohou být běžci se zrakovým postižením, kteří potřebují vidící vodiče jak pro trénink, tak pro soutěže. Většina sportů pro osoby s postižením také vyžaduje v rámci zajištění férovosti závodů oficiální funkcionáře, kteří jsou kvalifikovaní pro klasifikaci sportovců a jejich rozdělení do jednotlivých závodních kategorií. Pokud by tento systém vytváření podpůrných rolí selhal, bude to mít dlouhodobý negativní dopad na rozvoj sportovců se zdravotním postižením.
Množství sportovců s postižením potřebuje modifikované vybavení i prostředí, které minimalizuje bariéry pro účast ve zvoleném sportu dané postižením a umožňuje plné využití sportovního potenciálu každého z nich.
Některé soutěžní modely mohou vést k rušení závodů, případně k nevhodnému kombinování sportovců napříč klasifikacemi, což soutěž z pohledu spravedlivosti a principu fair-play znehodnocuje.