Obsah

11

Praktická část

Montáž domovních plynovodů podle platných norem

7.1. Montáž domovních plynovodů Iežatých a svislých rozvodů podle platných norem    

Rozvod plynu
Pod pojmem rozvod plynu rozumíme plynovodní soustavu sestávající z plynovodů, regulačních a měřících zřízení a dalších zařízení související, která slouží k dopravě plynu od zdroje k odběrním místům. Rozvodem plynu jsou např. místní středotlaké a nízkotlaké sítě plynárenských podniků, ale také rozvody plynu v budovách, kotelnách a průmyslových závodech. V těchto případech je pak rozvod plynu součástí plynových odběrních zařízení, která začínají hlavním uzávěrem a končí odvodem spalin od plynových spotřebičů.

Vlastnosti topných plynů
Pod pojmem topného plynu rozumíme řadu přírodních nebo uměle vyráběných hořlavých plynů sloužících převážně k topným účelům. Hořlavé složky topných plynů - vodík, metan a vyšší nasycené i nenasycené uhlovodíky a kysličník uhelnatý, metan, etan, propan, butan, etylén, acetylén. 

Ze všech topných plynů přicházejí v úvahu pro zásobování veřejnosti pouze svítiplyn, zemní plyn a zkapalněný plyn propan-butan.

Svítiplyn je umělý plyn vyráběný karbonizací černého uhlí, tlakovým zplynováním uhlovodíků - jedovatý, lehčí než vzduch, páchne.

Zemní plyn je přírodní plyn nacházející se v ložiskách zemního plynu v uhelných slojích, je lehčí než vzduch, bez zápachu, pro veřejné zásobování musí být uměle odorizován silně zapáchavými látkami, aby byl při unikání cítit.
Propan-butan je zkapalněný topný plyn vyráběný destilací a krakováním ropy nebo hydrogenací hnědého uhlí. Lze ho snadno převést ze skupenství plynného do kapalného a naopak, velká výhoda zkapalněním zmenší svůj objem asi 260x, nejedovatý, těžší než vzduch, zapáchá.

Nebezpečné vlastnosti - k výbuchu topného plynu dochází za předpokladu, že je plyn smíšen v potřebném poměru se vzduchem, nebo kyslíkem a zapálen plamenem, jiskrou,... 5–7 %.

Koncentrace plynu se vzduchem, při níž je plyn schopen hořet je vymezena dolní a horní mezí výbušnosti. Dolní mez výbušnosti je nejnižší koncentrace hořlavé látky ve směsi se vzduchem, nad níž směs není už schopna hořet.
Jedovatost kysličníku uhelnatého spočívá v tom, že se kysličník váže na krevní barvivo (hemoglobin asi 260x rychleji než kyslík).


Roztažnost zkapalněného propan-butanu
Zkapalněný propan-butan uzavřený v tlakových nádobách je udržován pod určitým tlakem. Závisí na složení plynu a na jeho teplotě. Při teplotách vyšších, než je bod varu směsi, lze propan-butan udržet ve stavu kapalném pouze stlačením. Stlačení musí být tím větší, čím vyšší je teplota směsi. Při vzrůstu teploty se zvyšuje i tlak. Nádoby musíme chránit před nadměrných ohřevech.

Doprava plynu z výroby (těžby) k odběrateli
Topné plyny se dopravují k odběrateli potrubím svítiplyn, zemní plyn nebo v tlakových nádobách s propan-butanem. Doprava se děje pomocí tlaku, rozdělujeme:

Nízkotlaké (ntl) s provozním tlakem do 0,005 MPa
Středotlaké (stl) s provozním tlakem 0,005 až 0,3 MPa
Vysokotlaké (vtl) s provozním tlakem 0,3 až 4 MPa
Velmi vysokotlaké I(vrtl) s provozním tlakem 4 až 10 Mpa

Nízkotlakové plynovody slouží k místní dopravě plynu ve městech, v ulicích, v továrnách, v domech a bytech.
Středotlakové plynovody slouží k místní dopravě plynu ve městech, v ulicích a v některých průmyslových objektech. Nesmějí se používat v obytných budovách.

Vysokotlakové plynovody slouží k dálkové dopravě zemního plynu z místa výroby nebo těžby do ostatních míst. Přímo ve městech se smějí vysokotlaké plynovody používat jen za zvláštních podmínek.

Velmi vysokotlaké plynovody slouží k dálkové dopravě zemního plynu a na velké vzdálenosti, zpravidla z jedné země do jiných zemí.

Vysokotlaké plynovody tvoří propojenou soustavu, do které dodává plyn několik předávacích regulačních stanic.
Středotlaké a nízkotlaké plynovody tvoří propojenou středotlakou nebo nízkotlakou síť uličních plynovodu, ze kterých jsou vyvedeny přípojky pro jednotlivé průmyslové nebo obytné objekty. Pokud jsou na středotlakou síť připojeny obytné, veřejné a jiné jim na roveň postavené budovy, provádí se před vstupem plynovodu do objektu regulace tlaku plynu za středního tlaku na tlak nízký. Plynovody v obytných budovách se nazývají též vnitřní plynovody. Výhodou středotlakého potrubí je použití potrubí menšího průměrů při zachování přepravy stejného množství plynu jako v potrubí nízkotlakém o větším průměru tzn. přímá úspora materiálu a rychlejší postup prací.

Plynovod se skládá z potrubí a příslušenství. K potrubí patří vlastní potrubí až k hlavnímu uzávěru spotřebiče, průchozí uzávěry, regulátory měřící zařízení.


Projektování a dimenzování plynovodních potrubí
Plynovody se montují podle řádné projektové dokumentace vypracované oprávněnou projektovou organizací nebo odborným pracovníkem.

Návrh plynovodu se zakresluje do stavebních výkresů budovy, pro lepší přehled zakreslujeme plynovody do šikmého průmětu. Výkres se musí rozpracovat do detailů, aby byly zřejmé všechny spotřebiče, tvarovky, plynoměry, dimenze trub a délky potrubí. Nejdůležitější je stanovení správného průměru potrubí. Světlost potrubí musí být dostatečná, aby ke spotřebiči proudilo požadované množství plynu. Výpočty potrubí u přípojného potrubí tj. do 3 m může provádět sám instalatér, lze snadno vystačit s těmito zásadami:

  1. spotřebič se připojuje na plynovod potrubím o světlosti podle údajů výrobce spotřebiče
  2. přívod ke spotřebiči, pokud není delší než 5 m včetně ekvivalentní délkové přirážky (0,6 m na každou tvarovku a kohout), se volí o stejné světlosti, jakou má přívodní potrubí ke spotřebiči
  3. pro přívodní potrubí k jednotlivým spotřebičům se volí nejmenší světlosti.

Tyto zásady platí pro připojování spotřebičů svítiplynu a zemního plynu. Spotřebiče propan-butanu, jakož i chladničky na svítiplyn a zemní plyn, lze připojovat trubkami o světlostech 6 a 8 mm, přičemž je však nutno opět respektovat příkon spotřebiče a délku připojovacího potrubí podle platných státních norem.

Součástí a instalace domovních plynovodů

Trubky ocelové, způsob spojení - svařování
Trubky měděné, způsob spojení - spájení natvrdo
Trubky plastové, způsob spojení - svařování pomocí elektrospojek, lisované spoje
Závitové spoje pouze pro připojení armatur, spotřebičů a plynoměru.


Obr. 1 Elektrospojky


Zřizování plynovodů
Vysokotlaké a velmi vysokotlaké (dále jen VTL a VVTL) plynovody a přípojky pro veřejný rozvod zřizují provozují plynárenské podniky. Průmyslové přípojky, sloužící k připojení jednotlivých průmyslových odběratelů (výrobní závody, kotelny apod.), mohou se souhlasem plynárenského podniku zřídit i jiné právnické nebo fyzické osoby, ale dnem uvedení přípojky do trvalého provozu předává se tato do vlastnictví a správy plynárenského podniku.

Provoz VVTL a VTL plynovodů má charakter provozu zvlášť nebezpečného. Proto musí být jednak chráněno okolí plynovodů před následky poruch a havárií potrubí, ale také naopak potrubí musí být chráněno proti poškození vnějším zásahem. Proto plynárenský zákon a ČSN 38 6410 stanovují tzv. ochranná pásma plynovodů a nejmenší vzdálenosti plynovodů od jiných objektů. Pro vedení plynovodu v blízkosti železnice, pozemních komunikací, vodních toků a ostatních vedení a jiných zařízení platí ochranná pásma těchto zařízení pod nepříslušných norem a předpisů.

Plynovody a přípojky místních sítí rovněž zřizují na svůj náklad plynárenské podniky v souladu s generelem gazifikace měst a obcí. Se souhlasem plynárenského podniku a za podmínek jím stanovených mohou výjimečně zřizovat plynovodní přípojky i jiné právnické nebo fyzické osoby, a to vlastním nákladem. Plynovody a přípojky mohou být zřizovány též ve spolupráci s finanční spoluúčastí veřejnoprávních orgánů (obecních úřadů).

Při zpracování projektové dokumentace plynovodů místních sítí stanovuje plynárenský podnik tyto podmínky:

  • tlakovou hladinu, ve které bude plynovod provozován (NTL,STL - 0,1 nebo 0,3 Mpa)
  • místo napojení na zdroj plynu
  • přenosovou kapacitu
  • rozmístění trasových a odbočkových uzávěru
  • způsob ochrany proti korozi (pasivní, aktivní ochrana)
  • použití a umístění kontrolních vývodů a měřidel.

Plynovody místních sítí jsou vedeny pod povrchem terénu ve vozovkách, v chodnících, v zelených pásech nebo v podzemních průchozích chodbách - kolektorech, spolu s ostatními podzemními vedeními. Místní sítě nejsou, na rozdíl od dálkových plynovodů, chráněny ochrannými pásmy. Minimální vzdálenosti od budov, ostatních poduličních zařízení apod. jsou určeny technickými normami. Při vlastní výstavbě plynovodů sleduje plynárenský podnik svým dozorem, zda je dodržovány projektová dokumentace, platné předpisy a ČSN a technologické postupy.

Odběrní plynová zařízení zřizuje na svůj náklad majitel - správce nemovitosti, ve které bude odběrní zařízení používáno. Odběrní plynové zařízení je však možné zřídit jen se souhlasem plynárenského podniku a za podmínek jím stanovených, protože plynárenský podnik zodpovídá za to, že pro připojené odběrní zařízení zajistí plynulou dodávku plynu při dodržení potřebného provozního přetlaku pro provoz spotřebičů i v období špičkových odběru a bez ohrožení plynulosti a bezpečnosti dodávky plynu i ostatním odběratelům. Při stanovení podmínek připojení odběrních plynových zařízení sleduje plynárenský podnik především kapacitní možnosti plynového zařízení pro rozvod plynu (přípojky i domovního plynovodu), bezpečnost budovaného provozu odběrního plynového zařízení a do jisté míry i ekonomická hlediska. S odběrateli se uzavírá smlouva o prodeji a nákupu plynu.

Při zpracování projektové dokumentace odběrního plynového zařízení sleduje, případně určuje plynárenský podnik:

  • místo připojení odběrního zařízení na zdroj plynu
  • umístění a druh hlavního uzávěru, který odděluje odběrní plynové zařízení od plynárenského zařízení pro veřejný rozvod
  • druh, velikost (max. spotřebu) a počet plynových spotřebičů, které budou součástí odběrního plynového zařízení
  • druh, velikost, typ, počet, umístění a způsob připojení plynoměru pro měření spotřeby plynu

Plynárenský podnik posuzuje a dává závazné vyjádření k projektové dokumentaci odběrních plynových zařízení pouze z hlediska shora uvedených kritérií. Neprovádí tedy žádnou jinou technickou kontrolu projektu a nepřísluší mu posuzovat nebo schvalovat projekt z hlediska dodržení platných předpisu (vedení plynovodu, umístění, připojení a odkouření spotřebičů apod.), budoucí funkčnosti zařízení, přiměřenosti finančních nákladů, dimenzování  potrubí apod. Za dodržení platných předpisů při projektování odběrních plynových zařízení a celkovou kvalitu projektu odpovídá projektant.

V případě odběrních zařízení na propan-butan sleduje plynárenský podnik pouze hledisko možnosti budoucího zásobování odběratele zkapalněným topným plynem, a to zejména v případě použití stabilních zásobníků zavážených plynem pomocí auto cisteren plynárenského podniku.

Plynové zařízení se může zřídit jen na základě řádně projednané projektové dokumentace, vyhotovené oprávněným projektantem.

Montáž plynového zařízení mohou provádět jen právnické osoby nebo fyzické osoby, oprávněné k této činnosti podle zák. ČNR 369/1992 Sb.

Vlastní montáž práce smějí provádět jen odborně způsobilí pracovníci, jejichž způsobilost byla ověřena podle technických pravidel, vydaných cechovním sdružením COPZ.

Svářečské práce smějí být vykonávány jen svářeči s úřední zkouško podle ČSN 05 0710.


Vedení, upevnění a značení plynovodů
Potrubí vedené horizontálně ve sklepě a v podzemních chodbách musí být viditelné, vede se tedy po povrchu stěn. Stoupací potrubí se doporučuje vést ve schodišťovém prostoru. Může se vést i uvnitř provozních jednotek, vždy však jen prostorami neobytnými a dobře větratelnými (předsíně, koupelny, WC). Potrubí nesmí být vedeno podlahami, stropy, úzkými světlíky, výtahovými nebo větracími šachtami, komínovými průduchy, kanalizačními stokami, a dále za pevně zabudovanými ohništi, vanami, spotřebiči apod. V bytech se potrubí vede od plynoměru nejkratší cestou ke spotřebičům. Může být vedeno na povrchu i pod omítkou. Nemá být vedeno po podlaze, v koutech stěn, těsně pod stropem, kolem prahů dveří apod. Potrubí upevněné na povrchu stěn je nejlépe vést aspoň 200 milimetrů nad podlahou. Je-li nutno přitom vést potrubí přes dveřní otvor, musí být vedeno nad zárubní. Mimo bytového použití Iv laboratořích, ve velkokuchyních, v prádelnách a to jen tehdy, je-li nutno připojit na přívod plynu spotřebiče umístěné uprostřed místnosti nebo ve větší vzdálenosti od zdi se potrubí ukládá do vybetonovaného žlábku zalité asfaltem a budoucí podlaha musí být barevně odlišena v místě trasy plynovodu takto vedeného plynovodu.

Ležatý plynovod ve sklepě se spáduje do přípojky a přípojka do uličního plynovodu.
Prochází-li plynové potrubí dutými příčkami nebo stropy, obvodovým zdivem nebo nosnými konstrukcemi, či jakýmikoli uzavřenými nevětranými prostorami, které by se mohly naplnit výbušnou směsí, musí být uloženo v ochranné trubce, přesahující procházený prostor opatřená nátěrem. Ochranná trubka musí být z obou stran utěsněna proti vnikání vlhkosti nebo plynu zvenčí. V dutém prostoru nesmí být na potrubí žádný ohyb ani spoj.

Plynovod musí být veden odděleně od ostatních instalací voda, elektřina, telefon vždy tak, aby mezi povrchem jednotlivých potrubí a kabelů byla zachována vzdálenost nejméně 50 mm, a to jak u vedení souběžných, tak i při jejich vzájemných křížení. Ležatý plynovod musí být uložen nad kabely.

Plynovodní potrubí musí být vždy řádně upevněno. Neupevněné potrubí může vést k velmi vážným haváriím, protože se u něho velmi snadno uvolňují všechny rozebíratelné spoje, a plynovod se pak stane netěsným. Potrubí se musí zejména řádně upevnit v místech většího namáhání, tj. před uzávěry a za nimi, v blízkosti ohybů, v delších rovných úsecích. Vzdálenost mezi příchytkami by neměla přesahovat 1,5 až 2 m. Plynovod uložený volně na konzolách nebo ve vlhkých prostorách se klade tak, aby mezi ním a stěnou byla vzdálenost nejméně 10 mm. Rovněž potrubí vedené pod omítkou musí být upevněno v drážce ve zdi instalačním hákem. Domovní plynovody ve společných prostorách (chodby, schodiště, sklepy) se upevňují pomocí konzol se třemeny, pomocí závěsů, objímek apod. Plynovody v bytech jsou uchyceny topenářskými objímkami.

Bez ohledu na to, kde jsou plynovody používány (obytné domy, průmyslové závody, kotelny) a na jaký druh topného plynu (svítiplyn, zemní plyn, propan-butan) platí až na drobné výjimky tyto společné zásady jejich technického provedení:

  • dimenze plynovodu se určuje výpočtem v závislosti na instalovaném odběru plynu a délce potrubí podle příslušných ČSN
  • potrubí se vede převážně na povrchu s výjimkou vnějších plynovodů mimo objekty, kdy je potrubí možno vést i v zemi. V podlahách je možno vést potrubí jen ve zvláštních kanálech větraných nebo vysypaných pískem a opatřených snímatelným krytem nebo ve vybetonovaném kanále odděleně od jiných rozvodů zalité asfaltem.
  • pod omítkou je možno vést plynovody jen v obytných a jim na roveň postavených budovách
  • prostupy plynovodů obvodovými zdmi a dutými prostory se vedou v chráničkách.
  • tenkostěnné trubky procházející plnými zdmi musí být rovněž v chráničce
  • uzávěry plynu použité na plynovodech na povrchu musí mít zřetelnou polohu otevření a uzavření (šoupátka se stoupavými vřeteny, kulové a kuželové kohouty, klapky). Uzávěry v zemi se opatřují zemní soupravou pro ovládání z povrchu. Kuželové kohouty je přípustné používat do DN 50. Všechny uzávěry musí být přístupné a snadno ovladatelné
  • pro ochranu plynovodů před nebezpečným dotykovým napětím platí ČSN 341010.
  • uzemnění proti atmosférické elektřině se provádí podle ČSN 34 1390
  • spoje plynovodů se přednostně svařují. Závitových a přírubových spojů se smí používat jen výjimečně (k připojení armatur a spotřebičů, v místech, kde nelze bezpečně svařovat apod.). Pro závitové spoje se používají fitinky z temperované litiny, ale přednost se dává fitinkům ocelovým. Těsnící materiály musí odolávat chemickým a fyzikálním vlivům plynu
  • plynovod nesmí být veden v nepřístupných místech, komínovým zdivem, šachtami, kanalizacemi apod.


Rozvod plynu z nekovových materiálů
Nová technická pravidla TPG 704 03 "Domovní rozvody plynu z vícevrstvých trubek". 
Nová technologie domovních plynovodů provedenou z tzv. vícevrstvých trubek PE-Al-PE. Při této technologii jsou nově použity bezpečnostní prvky, které každý prostor, v němž bude plynovod veden, ochrání proti výronu plynu a proti požáru v důsledku úniku plynu.

Pro zhotovování domovních plynových rozvodů jsou neustále vyvíjeny nové komponenty, které mají řadu výhod, např. snadnou, časově úspornou instalaci, ekonomický efekt a mnohdy i zvýšení bezpečnosti a provozuschopnosti těchto zařízení.
Po ocelových a měděných materiálech používaných pro tyto rozvody se na trh dostává nový materiál - vícevrstvé trubky zhotovené kombinací kovových a plastových materiálů.

Domovní instalace plynu zhotovené z vícevrstvých trubek, u nichž je základním prvkem kovový materiál s plastovou ochranou na vnější i vnitřní straně, poskytují rozvodu výhody vlastní oběma materiálům (tj. např. pevnost, pružnost, malý odpor proudění média a snadné spojování).
 
Tato pravidla stanovují požadavky pro instalaci domovních plynových rozvodů z vícevrstvých trubek. Požadavky respektují plně ustanovení ČSN EN 1775 "Zásobování plynem - Plynovody v budovách - Nejvyšší provozní tlak ≤ 5 bar - Provozní požadavky".

Nově definovány specifické prvky pro použití v systému rozvodu z vícevrstvých trubek: bezpečnostní armatury, protipožární armatury, nadprůtokové pojistky.

Obr. 2 Funkční schéma nadprůtokové pojistky


V technických požadavcích jsou stanoveny vnější průměry používaných trubek v rozsahu DN 16 až 40. Pro tento rozsah používaných průměrů potrubí jsou v přehledných tabulkách stanoveny délky potrubí a tlakové ztráty v závislosti na druhu plynu a na dopravovaném množství plynu, a to jak pro zemní plyn, tak i pro propan-butan.

V části montáže plynovodu jsou přehledně uspořádány požadavky:
základní požadavky na vedení plynovodu

požadavky na prostup plynovodu vnější obvodovou zdí, včetně přehledných schémat uložení plynovodu v rýze

požadavky na vedení vnitřního domovního plynovodu na povrchu, pod omítkou, v instalačním podloží apod. s tabulkou doporučených vzdáleností uchycení

V části instalace a spojování je přehledně řešen systém vlastního spojování pomocí nerozebíratelných spojů, požadavky na montáž, nářadí apod.

Technická pravidla obsahují samostatnou část týkající se instalace bezpečnostních armatur k zajištění systému proti výronu plynu a v případě požáru, včetně diagramů pro volbu bezpečnostních prvků.

Obr. 3 Nadprůtoková pojistka v kombinaci s ručním uzávěrem

Obr. 4 Nadprůtoková pojistka instalovaná na rozdělovači, před každou větví plynovodu


Na obr. 3 a obr. 4 je schematicky znázorněno použití bezpečnostních armatur (instalace nadprůtokové pojistky) a na obr. 5 ochrana odběrných plynových zařízení před požárem.



Obr. 5 Schéma instalace protipožárních pojistek


Technické provedení plynovodu odběrních plynových zařízení
Plynovod sestává z potrubí a příslušenství. K potrubí náleží vlastní potrubí, uzavírací soustavy, odvodňovače, odvzdušňovací zařízení, kompenzátory, explozní klapky, přetlakové pojistky, regulační zařízení, čistící otvory, zátky, zařízení k ohřevu plynu, zařízení k měření teploty a přetlaku a množství plynu, popř. jiná zařízení v potrubí, např. izolační spoje, odoryzátory apod. Příslušenstvím plynovodů jsou nosné konstrukce, konzoly, sloupy, lávky, ochranné kryty, poklopy, šachty, kanály, ochranné trubky, čichačky, orientační a sdělovací zařízení, jakož i zařízení pro ochranu potrubí apod. Plynovod končí uzávěrem před spotřebičem.

7.2. Provedení domovní plynové přípojky

  1. Materiál

    Pro stavbu nízkotlakých a středotlakých plynovodů a přípojek se používají trubky a tvarovky z materiálu s nejmenší požadovanou pevností (MRS) 10,0 MPa (PE 100), v řadě těžké – SDR 11. Od průměru (dn) 90, včetně, lze použít i matriál v řadě středně těžké – SDR 17,6 (17).

    Trubky z materiálu třídy PE 100 pro použití v SČP musí být vyrobeny z granulátů od výrobců sdružených ve skupině PE 100 plus výrobců Solvay, Basell, popř. Borealis s označením ELTEX TUB 121, Hostalen CRP 100, popř. Borealis HE 3490.

    Použití zesíťovaných materiálů (PE-X) a trubek s ochranným povlakem je možné pouze v technicky zdůvodněných případech, se souhlasem budoucího provozovatele.

  2. Podmínky pro výrobce - dodavatele trubek a tvarovek

    Výrobce, popř. dodavatel materiálu musí předložit prohlášení o shodě, ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, doložené certifikátem vydaným příslušnou autorizovanou osobou. K systémům elektrotvarovek musí být současně k dispozici návody k montáži v českém jazyce.

    Dodavatel stavby si vyžádá od dodavatele materiálu (i zahraničního) osvědčení o jakosti v českém jazyce, popř. s příslušným překladem. Bez tohoto osvědčení nesmí být stavba převzata.

  3. Značení trub a tvarovek

    a) Barevné značení

    Trubky a tvarovky z PE 100 mohou být oranžovo-žluté nebo černé. Černé trubky musí být po celé délce značeny oranžovo-žlutými, koextrudovanými pruhy.

    Trubky z PE-X s MRS 10,0 Mpa musí být na povrchu oranžovo-žluté barvy.

    Trubky z PE 100 s ochranným pláštěm musí mít plášť oranžovo-žluté barvy, případně oranžovo-žluté barvy s podélnými zelenými koextrudovanými pruhy, s popisem materiálu ochranného pláště.

    b) Písemné značení

    - trubky musí být značeny čitelným nápisem, obsahujícím nejméně označení "Plyn" nebo "Gas" ("GAZ"), označení třídy materiálu (např. "PE 100"), průměr a tloušťku stěny, standardní rozměrový poměr (SDR), označení výrobce, číslo výrobní série, rok a měsíc výroby,

    - označení na tvarovkách musí obsahovat nejméně označení třídy materiálu, dimenzi, jmenovitý přetlak nebo standardní rozměrový poměr, označení výrobce, číslo výrobní série, rok a měsíc výroby.

  4. Svařované tvarovky není dovoleno používat.

  5. Pro montáž potrubí smí být použity pouze trubky a tvarovky, od jejichž data výroby

    neuběhla doba delší než 1 rok u trub oranžovo-žlutých a, 2 roky u trub černých a 5 let u tvarovek uložených, podle podmínek výrobce, v originálních obalech, pokud výrobce nestanoví lhůtu kratší.

  6. Tloušťka stěny použitého potrubí a tvarovek musí být minimálně 3 mm.


C) Montážní práce

  1. Oprávnění k montážním pracím

    a) oprávnění montážní firmy

    Výstavbu a opravy plynovodů smí provádět jen montážní firma, která má k těmto pracím oprávnění vydané IBP nebo ITI na základě odborné způsobilosti ve smyslu zákona č. 174/68 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

    b) oprávnění montážních pracovníků

    Stavebně montážní práce smí vykonávat pouze pracovníci prokazatelně seznámení se zásadami práce s PE materiálem a splňující podmínky odborné způsobilosti podle vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 21/79 Sb. v platném znění.

    c) kvalifikace svářečů

    Svářečské práce na plastových potrubních systémech pro plynárenství smí vykonávat pracovníci, kteří jsou držiteli „Osvědčení odborné způsobilosti“ svářeče, v rozsahu C-U/P, s vyznačením specifikace pro příslušné metody svařování podle TP G 927 04, získaného ve svářečských školách působících v systému České společnosti pro svařování plastů.
    Osvědčení obsahující jiné označení kvalifikačního stupně jsou, pro práce na plynovodech a přípojkách z PE, neplatná.Svářeči musí být rovněž držiteli písemného potvrzení o zaškolení pro práci s příslušným svařovacím zařízením, vydaného výrobcem nebo jím pověřenou organizací.

    Písemné potvrzení o zaškolení musí obsahovat mimo osobních dat svářeče též název firmy, datum zaškolení, jméno osoby, která školení prováděla a druh a typ svařovacího zařízení.

14. Mechanické tvarovky
Použití mechanických tvarovek pro uložení do země je přípustné jen ve zcela výjimečných, technicky zdůvodněných případech (např. nesvařitelnost materiálu potrubí), se souhlasem provozovatele sítě..


15. Kladení potrubí
Kladení potrubí se provádí v souladu s příslušnými předpisy, zejména ČSN EN 12007 a technickými pravidly G 702 01. Propojování potrubí se provádí za nejnižších denních teplot z důvodu eliminace vzniku napětí vlivem roztažnosti materiálu. 
Pro budoucí zjištění trasy PE plynovodu musí být před zásypem upevněn k potrubí, v jeho horní části, měděný signalizační vodič s plastovou izolací, určenou výrobcem pro uložení do zemně, průřezu minimálně 2,5 mm2 (nesmí být použit vodič s izolací v barvě vyhrazené pro zemnící vodiče) a to způsobem nepoškozujícím vlastní potrubí.
 
Pokud to způsob vedení přípojky vyžaduje, /tj. kdy nelze jednoznačně určit vedení přípojky z umístění hlavního uzávěru plynu - přípojka není uložena kolmo k plynovodu, na přípojce jsou lomové body, velká délka přípojky,…/ bude signalizační vodič uložen i na přípojku.


Vývody signalizačního vodiče (SV) se osazují následovně:

  1. tam, kde je na konci plynovodu napojena přípojka, lze SV vyvést po přípojce u hlavního domovního uzávěru plynu,
  2. je-li na začátku nebo na konci PE plynovodu osazen uzávěr v zemi, lze SV vyvést
    v poklopu uzávěru,
  3. přesáhne-li vzdálenost mezi vývody SV 800 m, je nutno osadit vývod na trase plynovodu. Zde lze ve volném terénu s výhodou využít orientačních sloupků s vyvedením SV do zásuvky nebo na napojovací kontakty,
  4. v ostatních případech se budují zemní vývody SV.


Při napojování vodiče a při rozvětvování plynovodu je nutno provést vodivé propojení SV v zemi. Toto propojení se provede výhradně pájeným spojem opatřeným izolací (např. teplem smrštitelnou hadicí) zajišťujícím dlouhodobě neporušenou vodivost spoje.


18. Chráničky a ochranná potrubí uložená v zemi
Chráničky pro PE potrubí se přednostně budují z plastových trub, v barvě žluté nebo černé se žlutými pruhy, vlastností odpovídajících účelu použití. Pro jejich osazování platí TPG 702 01 a pokyn ŘDD č. 15/2004. Plynovod v chráničce se středí pomocí plastových středících prvků a konce chráničky se uzavřou pryžovou těsnící manžetou. V technicky zdůvodněných případech lze použít chráničky z trub ocelových - plynovod musí být chráněn proti poškození o hrany čel chráničky a případné výstupky uvnitř chránící trubky středícími prvky. Čichačky musí být v teleskopickém provedení.
Potrubí plynovodů a přípojek uložené v ochranném potrubí není nutno středit. Pro utěsnění a uzavření konců ochranného potrubí proti vniknutí ostrohranných částic se použije např. montážní pěny, nepoškozující materiál potrubí, překryté bandáží z páskového izolačního materiálu.


E) Zkoušení potrubí
Tlaková zkouška se provádí podle technických pravidel G 702 01. Nízkotlaké i středotlaké plynovody a přípojky se zkouší přetlakem 600 kPa. Způsob provedení tlakové zkoušky (tlak a doba trvání) musí být uveden v projektové dokumentaci. 

F) Převzetí stavby
Pro převzetí stavby platí ustanovení TP G 702 01 a Pokynu ŘDD č. 13/2004. 
Pro stavby plynovodů a přípojek z PE je výčet dokladů rozšířen o:

  1. doklad o ověření svařovacího zařízení

  2. protokoly jednotlivých svarových spojů (jako výstup z tiskárny), a to nejméně v tomto rozsahu:

    - číslo spoje podle kladečského deníku,
    - typ a výrobní číslo svařovacího přístroje.

  3. doklad o ověření svařovacího zařízení

  4. protokoly jednotlivých svarových spojů (jako výstup z tiskárny), a to nejméně v tomto rozsahu:

    - číslo spoje podle kladečského deníku,
    - typ a výrobní číslo svařovacího přístroje,
    - jméno nebo kód svářeče a číslo jeho svářečského oprávnění,
    - datum a hodina provedení svaru,
    - teplota v prostoru svařování,
    - druh a dimenze tvarovky,
    - výrobce a datum výroby.

  5. kladečský deník se staničením svarů

  6. doklad o ověření funkčnosti signalizačního vodiče za přítomnosti zástupce budoucího provozovatele, s vymezením ověřených úseků (může být zaznamenáno ve stavebním deníku).

Bez předání požadovaných dokladů nesmí být vybudované zařízení převzato.

7.3. Provedení plynovodu k plynoměru a od plynoměru

Část plynovodu od hlavního řádu po plynoměr se nazývá plynovodní přípojka

Plynovodní přípojka do objektu
Plynovodní přípojka začíná napojením na veřejný plynovod a končí hlavním uzávěrem HUP.

Přípojka má být vedena, pokud možno kolmo k hlavnímu řadu, v hloubce minimálně  400 mmm (po dohodě s plynárenským podnikem), popřípadě při uložení do chráničky i více, optimálně 800–1200 mm a ve sklonu minimálně 0,5 % přednostně do plynovodu, jinak k hlavnímu uzávěru s možností odvodnění. Prochází-li přípojka zdivem, musí se uložit do ocelové nebo litinové asfaltové chráničky.


Obr. 6


Chránička je na obou koncích utěsněna impregnovaným provazcem. V místě chráničky nesmí být na potrubí žádné spoje s výjimkou svařovaných, zkontrolovaných na těsnost.

Nejmenší světlá vzdálenost plynovodní přípojky od vedení vodovodního, kanalizačního nebo elektrického je 400 mm, při křížení s nimi 100 mm, přitom je nutno výš položené vedení zajistit proti sedání.

Pro každý stavební objekt s popisným číslem se zřizuje samostatná přípojka. Obytný objekt s průchozím nebo technickým podlažím a s nejvíce třemi popisnými čísly může mít jednu přípojku. Přípojka se musí dimenzovat s ohledem na příkony spotřebičů, které se budou připojovat. Nejmenší světlost přípojky je 32 mm.

Hlavní uzávěr:
Hlavní uzávěr umisťujeme u obytných budov:

  • uvnitř budovy nejdále 1m od prostupu obvodovou stěnou ( u budov do osmi nadzemních podlaží)
  • na vnější straně obvodové stěny do uzamykatelného výklenku nebo skříňky
  • v oplocení budovy ve skříni, nice nebo výklenku
  • v prostoru mezi budovou a oplocením v samostatném sloupku ve skříni, výklenku nebo přístavku
  • v zemních skříňkách nebo v zemní soupravě před budovou(pouze v nezbytných případech)


Hlavní uzávěr nesmí být umístěn v bytech, koupelnách, umývárnách, prádelnách, kotelnách, garážích, skladech potravin nebo hořlavých a výbušných látek, dále v těžko přípustných nebo nevětraných prostorech a podobně.
Pro plynovody uložené v zemi a přípojky se používají ocelové trubky bezešvé, trouby svařované, hrdlové se zásuvnými hrdly k přivaření a z plastů. Pro plynovod se používají trubky uvnitř neasfaltované.


Přípojka z oceli
Pro projektování a stavbu NTL plynovodních přípojek s pracovním přetlakem plynu do 5 kPa a STL přípojek s pracovním přetlakem plynu nad 5 kPa do 300 kPa.
 
Pro přípojky se používají ocelové trubky bezešvé se zaručenou svařitelností z materiálu třídy 11, které musí být vyzkoušeny vnitřním přetlakem nejméně 3,8 Mpa.

Vnější ochranný povlak sestává z nátěru inertolem, ze základní vrstvy horkého asfaltu a asfaltem prosycené izolační tkaniny nebo plsti (nejvhodněji skelné) a posléze z krycí vrstvy asfaltové (bitumenováním), izolací z plast (např. v továrním provedení páskové polyetylenové izolace), izolace speciální (např. polyuretanové, epoxi - pryskyřice, apod.

Vnější povrch obalové vrstvy se brání proti tepelným účinkům mastkovým posypem nebo vápenným mlékem.

Chráničky se používají k ochraně prostoru proti úniku plynu zejména:

  • při křížení s podzemními vedeními (chránička musí přesahovat 1m okraje křížení vedení)
  • při průchodu dutými prostory (s přesahem min. 1m okrajů těchto prostor

Dále se chrániček užívá k ochraně potrubí před vnějšími silovými účinky v případech:

  • kdy je krytí menší než 0,4m
  • kdy lze předpokládat zatížení, které by mohlo způsobit přenesení nepřípustných sil na potrubí


Přípojka z plastu
Pro projektování, stavbu a rekonstrukci přípojek z polyetylénu s pracovním přetlakem do 0,3 MPa. Potrubí z polyetylénu nesmí být použito pro nadzemní vedení kromě té části, která je ukončena v nadzemní skříni hlavního nebo domovního uzávěru připojované budovy. Pro přípojky se používají trubky a tvarovky z polyetylénu v řadě středně těžké nebo těžké.
Ukončení PE přípojky a jeho napojení na potrubí kovové je možné vést pomocí přechodového spoje, jehož část, která se připojuje k ocelové části potrubí, je ukončena hladkou trubkou, závitem nebo přírubou.


Způsoby ukončení PE potrubí přípojky:

  • ukončení PE potrubí přípojky před obvodovou zdí
  • ukončení PE potrubí přípojky přechodkou s ochranným pouzdrem v obvodové zdi
  • ukončení PE potrubí přípojky přechodovým spojem s ochranným pouzdrem v podlaze


Pro vedení PE přípojky platí obdobné požadavky jako pro přípojky ocelové.

Uzávěry na přípojkách musí být opatřeny zemní soupravo v teleskopickém provedení, poklopy musí být podloženy např. betonovou deskou.

Při uložení plynovodního potrubí v rýze musí být ve vzdálenosti 0,3 až 0,4 m nad vrcholem potrubí uložena výstražná fólie žluté barvy. Souběžně s PE potrubím se ještě ukládá signální vodič.

Při uložení plynovodního potrubí v rýze musí být ve vzdálenosti 0,3 až 0,4 m nad vrcholem potrubí uložena výstražná fólie žluté barvy. Souběžně s PE potrubím se ještě ukládá signální vodič.



Část od plynoměru se nazývá vnitřní rozvody plynu a odběrná plynová zařízení 
Vnitřní plynovod
Vnitřním plynovodem se nazývá část rozvodu plynu, pomocí níž se rozvádí plyn přivedený domovní přípojkou k objektu. Je to tedy rozvodné zařízení, které začíná hlavním uzávěrem plynu a končí uzávěry před jednotlivými spotřebiči.

Materiál
Pro stavbu plynovodu se smějí používat jen trubky kruhového průřezu a to pouze:

  • trubky ocelové se zaručenou svařitelností
  • trubky z mědi nebo jejich slitin, které umožňují kapilární pájení natvrdo
  • trubky ocelové pozinkované nebo z jiného nehořlavého materiálu
  • trubky kovové s tovární izolací proti korozi
  • třívrstvé trubky z plastu spojované lisováním


Tvarovky a armatury
Pro plynové instalace jsou vhodné plno průchodné kulové kohouty, používání kuželových kohoutů s dotahovací matkou je zakázáno.

V současné době se stále častěji osazují armatury v protipožárním provedení, které automaticky uzavírají průtok plynu, dojde-li v okolním prostředí ke zvýšení teploty nad určitou výši.

Použití hadicových kohoutů v bytech je zakázáno, ve zvláštních případech (např. v laboratořích)


Vedení a ukládání vnitřního plynovodu
Vnitřní plynovod se vede volně (po povrchu), pod snadno odnímatelnými dílci, pod omítkou nebo v instalačních podlaží, šachtách nebo kanálech, které jsou pro tento účel určeny. V laboratořích, učebnách apod. lze plynovod vést též v podlaze, pokud je to nutné z bezpečnostních nebo dispozičních důvodů.

Plynovod má mít co nejmenší počet rozebíratelných spojů, které musí být přístupné.

Vzdálenost povrchu potrubí vnitřního plynovodu od povrchu ostatních vedení a instalací musí být alespoň 20 mm, a to jak v případě souběhu tak i křížení. Plynovod musí být chráněn proti korozi.

Je-li nutno vnitřní plynovod vedený po povrchu vizuálně odlišit od ostatních potrubí, opatří se v celé délce nátěrem žluté barvy nebo na vhodných místech žlutými 20 mm širokými pruhy.

Vnitřní plynovod nesmí sloužit jako nosná konstrukce jiných potrubí nebo vedení a nesmí být připevňován k jiným potrubím a vedením. Upevňuje se zejména u ohybů, uzávěrů, před spotřebiči apod., a to pomocí konzol, třmenů.

Plynovod je zakázáno bez zvláštních bezpečnostních opatření vést:

  • výtahovými šachtami, šachtami pro shoz odpadků, nepřístupnými a nevětranými šachtami o půdorysné ploše menší než 1 m2.
  • komínovými průduchy a komínovým zdivem
  • za i pod stabilně zabudovanými předměty
  • místy, kde by byl nadměrně vystaven mechanickému poškození, nadměrnému mechanickému nebo tepelnému namáhání
  • chráněnými únikovými cestami
  • půdami, kromě případů, kdy je plynovod zaveden do bytových půdních prostorů, ateliérů apod.
  • ve schodišťových stupních nebo ve stropě
  • prostorami jiného uživatele, kromě stoupacího vedení, stoupací vedení, kromě spotřebního rozvodu, nesmí procházet obytnými místnostmi
  • místnostmi určenými pro elektrická zařízení (strojovny výtahů apod.)


V garážích, prádelnách a kotelnách se vedení plynu, kromě přívodu ke spotřebiči u nich umístěných nedoporučuje. V ostatních případech lze plynovod těmito prostory vést, pokud jsou splněny následující podmínky:

  • plynovod je veden nejkratším možným směrem
  • na části plynovodu procházející uvedenými prostory nejsou armatury a rozebíratelné spoje.


V garáži musí být plynovod chráněn proti mechanickému poškození vozidlem.


Při vedení plynovodu pod omítkou musí být splněny následující požadavky:

  • plynovod není uložen do agresivního materiálu, ani zabetonován
  • tloušťka stěny potrubí je větší než 1,5 mm
  • na části plynovodu pod omítkou nejsou armatury a rozebíratelné spoje, je-li nutno tyto spoje nebo armatury použít, musí být přístupné pro kontrolu stavu a těsnosti


Plynovod je možno vést v instalačním podlaží, šachtách nebo kanálech, které jsou pro tento účel určeny, při splnění následujících požadavků:

  • uvedený prostor je přístupný pro kontrolu a údržbu
  • na části plynovodu procházející uvedeným prostorem nejsou armatury a rozebíratelné spoje


Hlavní a domovní uzávěry je zakázáno umísťovat:

  • ve shromažďovacím prostoru podle ČSN 73 0831
  • v obytné místnosti, v kuchyni a v místnostech pro stravování
  • v hygienických místnostech
  • v kotelně, v garáži, ve skladištích potravin nebo hořlavých kapalin a látek
  • v šatnách, světlících, v kolektorech a technických chodbách


Umísťování ostatních uzávěrů

Podle provozních požadavků zejména:

  • před každé stoupací potrubí, v případě dvou a více
  • před plynoměrem
  • před regulátory
  • před každým plynovým spotřebičem, max. vzdálenost 1,5 m
  • na každé samostatné odbočce plynu ke spotřebičům pro technologii (dílna, laboratoř apod.)
  • před místnostmi s nebezpečím výbuchu nebo požáru v důsledku tam prováděné činnosti


7.4. Instalace regulační řady pro domovní objekt

Regulační stanice představuje jednu z nejdůležitějších součástí systému rozvodu topných plynů. Pro provoz regulačních stanic platí ČSN 38 6417 - Regulační stanice.
Regulační stanice (RS) se dělí podle řady kritérií:

Podle vstupního přetlaku na:

  • VVTL RS (vstupní přetlak nad 4,0 Mpa)
  • VTL RS (vstupní přetlak od 0,3 do 4,0 Mpa)
  • STL RS (vstupní přetlak od 5 do 300 kPa)


Podle použití na:

  • předregulační stanice - regulační stanice pro veřejný rozvod, většinou VVTL RS z PN 64 na PN 25 či PN 40 nebo VTL RS z PN 40 na PN 25.
  • veřejné regulační stanice - VVTL RS, VTL RS, STL RS ve správě plynárenského podniku zásobující distribuční síť plynovodů o příslušné tlakové hladině
  • průmyslové regulační stanice - zásobující odběrní plynová zařízení, kterých je i součástí podle výkonu (udává se výkon v m3/h) 


Podle stavební části na:

  •  zděné
  • skříňové
  • přístřešek, výklenek


Podle provedení strojí části na:

  • jednořadé -jednostupňové
  • dvouřadé - jednostupňové
  • jednořadé - dvoustupňové
  • dvoustupňové - dvouřadé

Pro zásobování měst a obcí, kde je zásobení plynem zajištěno jen z jedné regulační stanice, nebo u odběratelů, kde při výpadku plynu by mohlo dojít k vysokým ztrátám při výrobě, se doporučuje budovat dvouřadou regulační stanici.

Dvoustupňové regulační zařízení se většinou budují u VVTL a VTL regulačních stanic. Dvoustupňové regulační stanice jsou rovněž používány v místech s odběry ve dvou tlakových hladinách, tzv. regulační stanice s meziodběrem.

Pro elektrické zařízení v regulačních stanicích platí ustanovení ČSN 33 2320, ČSN 34 1390 a ČSN 34 1010. Strojní zařízení regulační stanice musí být vodivě propojeno a náležitě uzemněno.

Ve vnitřních prostorech regulační stanice je možno použít elektrického zařízení vyrobeného a provedeného podle ČSN 34 1480 pro SNY 1.

Při redukci tlaku doprovázené expanzí dochází k poklesu teploty plynu. Pro běžné podmínky rozvodu topných plynů lze počítat při poklesu tlaku o 0,1 Mpa s poklesem teploty u zemního plynu o 0,5 °C , u svítiplynu 00,3 °C.

Z uvedeného je zřejmé, že vliv poklesu teploty při redukci se uplatní pouze u VVTL a VTL RS, a to zvláště u zemního plynu. U těchto SS se zpravidla buduje zařízení pro předehřev plynu.

Cílem předehřevu topného plynu je zvýšit jeho teplotu na vstupu na takovou výši, aby po redukci teplota plynu byla nad teplotou rosného bodu vody v plynu. Dále je v praxi snaha udržovat výstupní teplotu v rozmezí 0 až 5 °C pro zabránění námrazy na regulátorech a potrubí.

Předehřev plynu se může provádět:

  • elektrickým výměníkem
  • teplovodním či parním výměníkem
  • ohřevem plynu v kotli.

Otop vnitřního prostoru regulační stanice má minimální vliv na snížení následků poklesu teploty pro redukci. Zbytečně prodražuje provoz a je proto používán výjimečně pouze pro temperaci prostoru regulační stanice pro chod měřících přístrojů, přepočítačů množství plynu a zařízení přenosu dat z regulační stanice.

U regulátorů s řídícím regulátorem se často používá temperace impulsního potrubí, filtru regulátoru či řídícího regulátoru pomocí odporových topných kabelů, např. firmy Raychem.

Regulace tlaku plynu
Provozní přetlak plynovodů je limitován nejnižším a nejvyšším zkušebním přetlakem plynu plynových spotřebičů. Není-li možno horní hranici tlaku dodržet, je nutno před spotřebič předřadit regulační zařízení. Nejvyšší povolený přetlak plynu v plynovodu před regulátorem je stanoven příslušnou technickou normou.

Pro regulaci tlaku plynu vstupujícího do obytných budov ze středotlaké sítě se používají domovní regulátory. Umístění a připojení musí odpovídat ČSN 38 6443.

V případě rodinných domků a podobných odběrních míst, kde na regulátor je připojen jeden odběratel, je vhodné umístit společně s regulátorem i plynoměr pro obchodní měření dodávky plynu.

V některých případech je nutno instalovat nízkotlaké regulátory bytové (před plynoměrem) nebo spotřebičové (bývají součástí spotřebiče). Zejména to přichází v úvahu u výškových budov nebo u budov postavených na kopcích, kde působí přirozený výtlak plynu nebo u spotřebičů zvlášť citlivých na dodržení jmenovitého provozního přetlaku plynu (kotlíky etážového topení). Pro umístění nízkotlakých (vyrovnávacích regulátoru) nejsou stanoveny žádné zvláštní podmínky a jsou považovány za součást potrubí.

V průmyslových závodech a v plynových kotelnách se reguluje přetlak plynu 'pomocí regulačního zařízení nebo je k regulaci tlaku použito regulační stanice podle CSN 38 6417. U průmyslových pecí (spotřebičů) je regulační zařízení zpravidla součástí spotřebiče (ČSN 06 3003). V plynových kotelnách bývá regulační zařízení spojeno se zařízením měřícím pro obchodní měření spotřeby plynu. Regulační zařízení do vstupního přetlaku 0,3 MPa je možno umístit přímo v kotelně při respektování požadavků ČSN 07 0703.

U odběrních plynových zařízení na propan-butan se provádí regulace z proměnlivého vysokého tlaku, který je v tlakových nádobách (cca od 0,2 do 1,3 Mpa), na konstantní tlak nízký, a to podle druhu stanice (viz ČSN 38 6460 a ČSN 38 6462). U jednoduchých tlakových stanic v domácnostech se používá regulátoru připojeného přímo na tlakové nádobě. U bateriových stanic pro větší odběry v obytných budovách a v průmyslových závodech jsou regulátory bud' na jednotlivých lahvích baterie, nebo je použito jednoho regulátoru s vyšším výkonem, do kterého je plyn z baterie přiveden. Baterie jsou umístěny v bateriových domcích nebo skříních mimo budovy. U stanic vybavených tímto způsobem se používá regulačního zařízení podobného strojnímu zařízení regulačních stanic, event. se (u velkých odběratelů) použije přímo regulační stanice podle ČSN 386417.


7.5. Provedení individuální tlakové stanice propan-butan

K zásobování průmyslových objektů, drobných provozoven nebo rodinných domků se jako zdroje PB používají nejčastěji bateriové stanice. Baterií se rozumí 3 a více lahví připojených na rozvod PB společný sběrným potrubím.
Baterie lahví může být umístěna v domku, skříni, přístavku nebo výklenku.

Pro zajištění vypařování potřebného množství plynného propan-butanu se bateriové stanice vybavují někdy topením. Povrchová teplota otopných těles nesmí být větší než 150 °C, vnitřní teplota větší než 35 °C, přičemž povrchová teplota tlakových lahví, potrubí apod. nesmí přesáhnout 40 °C a vzdálenost tlakových lahví od zdrojů tepla musí být alespoň 0,3 m.

Bateriové stanice nesmí být umisťovány:

  • uvnitř jiných stavebních objektů
  • v průchodech, průjezdech, pasážích apod.,
  • pod úrovní okolního terénu nebo v blízkosti terénních prohlubni,
  • v místech s nebezpečím poškození, zaplavení, klesání půdy,
  • tam, kde nebyla dodržena odstupná vzdálenost pro účinný zásah v případě požáru,
  • blíže než 5 m od kanalizace a ostatních inženýrských sítí a od možných zdrojů vznícení.


U tlakových stanic PB, kde požadovanou spotřebu plynného propan-butanu nelze pokrýt přirozeným odparem, z tlakových nádob PB, se instalují výparníky.

Při rozhodování, zda instalovat výparník, je důležité znát odpařovací kapacity nádob při trvalém odběru propan-butanu. U 10 kg láhve to je v zimě asi 0,2 kg/h, u 33 kg láhve asi 0,4 kg/h.

Rozvodné potrubí kapalné fáze propan-butanu musí být dimenzováno a zajištěno proti zplyňování kapalné fáze (např. nátěrem odrážejícím sluneční záření, tepelnou izolací apod.). Mezi dvěma uzávěry musí být instalován buď pojistný nebo přepouštěcí ventil, nebo musí být jeden z uzávěrů zaplombován v otevřené poloze. Tyto požadavky nemusí být splněny v odůvodněných a výpočtem do ložených případech. Rozvodné potrubí kapalné fáze se klade ve spádu nejméně 0,5 %. Pokud je propojeno na čerpadlo, spáduje se vždy směrem k němu. Na nejnižším místě musí být vypouštěcí zařízení, opatřené dvěma uzávěry zařazenými za sebou. Rozvodné potrubí plynné fáze se klade ve spádu jen v případech, kdy lze očekávat kondenzaci složek PB.

Používají se prakticky dva druhy výparníků, a to výparníky elektrické a teplovodní. U elektrických výparníků se el. topným tělesem ohřívá olejová náplň výparníku, ve které je umístěna trubkovnice, do níž je přiváděn kapalný PB. Teplovodní výparníky jsou protiproudé výměníky, u kterých je ohřev zajišťován dalším samostatným výměníkem,· aby se nemohl plyn dostat do otopného okruhu při poruše výparníku.


U tlakových stanic s výparníkem se regulátor instaluje na výstupu z výparníku. U stanic s přirozeným odparem se používá těchto druhů regulace:

  1. jednoduchá regulace - instalován pouze 1 regulátor na jedné nádobě nebo na vysokotlakém sběrném potrubí, které propojuje několik nádob
  2. skupinová regulace - instalováno několik regulátorů, které jsou namontovány buď na každé nádobě, nebo na sběrném vysokotlakém potrubí propojujícím více nádob.


Pro velké průmyslové odběry slouží jako zdroj plynu zásobníky propan-butanu.

V současné době se malé stabilní zásobníky o objemu do 5 m3 uplatňují čím dál víc i v domácnostech.
Stabilní zásobníky se umisťují nad zemí na základových blocích nebo podpěrných ocelových konstrukcích. V závislosti na objemu mají zásobníky určité ochranné pásmo. Zásobníky mohou být za určitých podmínek umístěny i pod zemí. Objekt zásobníků PB včetně příslušných armatur potrubních rozvodů, plošin, schodišť, lávek apod. tvoří tankoviště. Celé tankoviště musí být oploceno a nesmí být připojeno na kanalizaci.


Montáž a zkoušky regulačních a propan-butanových stanic
Montáž regulačních a propan-butanových stanic mohou provádět pouze právnické a fyzické podnikající osoby, které mají k této činnosti potřebné oprávnění.

Před uvedením nové nebo rekonstruované stanice do provozu se prokazuje bezpečnost a spolehlivost zařízení těmito zkouškami:

  • zkouškou pevnosti
  • zkouškou těsnosti
  • funkční zkouškou.

Tyto zkoušky provádí dodavatel stanice. O provedeni zkoušky těsnosti a pevnosti se provede zápis. Stanice dodávané ve smontovaném stavu (např. typové regulační stanice) se musí vyzkoušet na pevnost a těsnost přímo u jejich výrobce. O této zkoušce vystaví výrobce protokol, který je součástí technické dokumentace stanice. U těchto stanic není nutno po jejich instalaci provádět zkoušku pevnosti a těsnosti, ale po vpuštění plynu je nutno provést kontrolu těsnosti všech rozebíratelných spojů detektorem nebo pěnotvorným roztokem za provozního přetlaku.

Po vyhovující zkoušce těsnosti může dojít k vpuštění plynu, které provede dodavatel montáže strojního zařízení za účasti dodavatele plynu a sepíše o vpuštění plynu zápis.

Funkční zkouška je úplné vyzkoušení funkce celého strojního zařízení. Funkční zkoušku provádí dodavatel stanice za účasti zástupce investora a provozovatele a dodavatele plynu. Postup funkční zkoušky stanoví zástupce investora a provozovatele a dodavatele plynu. Postup funkční zkoušky stanoví projekt především s ohledem na možnost simulace budoucích odběrů. Před zahájením funkční zkoušky se zkontroluje, zda provedení regulační stanice odpovídá projektu a zda jsou případné změny odsouhlaseny projektantem a zaznamenány v dokumentaci stavby. Rovněž musí být provedeny a před zahájením funkční zkoušky předány zprávy o výchozí revizi elektrické instalace, jímačů blesků a zemnění. O průběhu funkční zkoušky se sepíše zápis. Pokud není stanice uvedena do provozu do 6 měsíců, musí se funkční zkouška opakovat.


7.6. Provedení zkoušky těsnosti domovního plynovodu

Zkoušení plynovodu:
Zkoušení se provádí vzduchem nebo inertním plynem(dusíkem).


Zkoušky se dělí na:

  • zkoušky pevnosti
  • zkoušky těsnosti
  • zkoušky provozuschopnosti plynovodu – zkoušky při vpouštění plynu

Zkoušky se provádějí:

  • u nově vybudovaného plynovodu
  • po jakémkoliv zásahu na plynovodu, přičemž dochází k narušení jeho těsnosti
  • u rekonstruovaného nebo prodlužovaného spotřebního rozvodu, pokud délka rekonstruované nebo prodlužované části přesáhne 3 m
  • před uvedením stávajícího plynovodu do provozu, který byl déle než 6 měsíců mimo provoz
  • u dodatečně utěsňovaného plynovodu
  • v případě odůvodněného podezření na porušení těsnosti plynovodu


Zkouška se provádí před nátěrem, zaizolováním plynovodu a jeho zakrytím omítkou.


Zkouška pevnosti:

  • zkušební tlak při zkoušce pevnosti u plynovodu o provozním tlaku do 10 kPa včetně je >= 2,5 násobku nejvyššího provozního tlaku
  • všechny součásti plynovodu, jako jsou regulátory tlaku plynu, plynoměry, které nejsou konstruovány na zkušební tlak se před zkouškou odpojí. V tomto případě musí být příslušná součást plynovodu nahrazena trubkou nebo se části plynovodu před a za odstraněným dílem těsně uzavřou, zajistí a zkoušejí se samostatně
  • v průběhu zkoušky pevnosti se instalace kontroluje poklepem na potrubí v blízkosti spojů

Zkouška těsnosti:

  • provádí se zkušebním tlakem, který je nejméně stejný jako provozní, nejvýše však 15 kPa
  • zkouška těsnosti má být provedena na dokončeném plynovodu, u něhož jsou všechny spoje snadno přístupné a pokud možno volné

Doba trvání zkoušky je:

  • 15 minut u plynovodů s vnitřním geometrickým objemem do 50 litrů                                      
  • 30 minut u plynovodů s vnitřním geometrickým objemem nad 50 litrů

Plynovod je považován za těsný, pokud v průběhu zkoušky nedojde k poklesu zkušebního tlaku nebo nelze zjištěný rozdíl mezi hodnotami zkušebního tlaku na počátku a na konci zkoušky přičíst změnám teploty.

Zkouška těsnosti se provádí na plynovodu bez namontovaných plynoměrů.

Před uvedením každého nového nebo rekonstruovaného plynovodu do provozu je nutno se přesvědčit o jeho těsnosti. Těsnost plynovodu se ověřuje úřední zkouškou, kterou provádí instalační závod za účasti zástupce plynárenského podniku. Zkoušku musí provést pouze pracovník, který má k tomu oprávnění podle vyhl. ČÚBP č. 85/78 Sb. Či SÚBP č. 86/78 Sb., vystavené příslušným inspektorátem bezpečnosti práce. Zkouška je součástí výchozí revize, kterou rovněž podle uvedených vyhlášek zajišťuje dodavatelská organizace. Vlastní zkouška těsnosti se provádí na nezazděném, nezakrytém a nenatřeném plynovodu, od kterého jsou odpojeny všechny spotřebiče a plynoměry. Koncové uzávěry jsou opatřeny zátkami. Zkouška se provádí tak, že se plynovod z kterékoli strany naplní pod tlakem inertním plynem /dusíkem/ nebo vzduchem na předepsaný zkušební přetlak, potom se sleduje na připojeném zkušebním manometru pokles tlaku. Jako zkušební měřidlo tlaku slouží zpravidla vodní U-manometr.

Potvrdí-li se zkouškou netěsnost, je třeba ji opět hledat pomocí pěnivého roztoku. Přísně je zakázáno jako nebezpečné hledat unikání plynu pomocí otevřeného ohně. Pěnivý roztok natíráme na předpokládané místo unikání štětcem. Místo netěsnosti se projeví narůstáním pěnových bublinek.

Zkouška se provádí vzduchem nebo inertním plynem. Zkušební přetlak, doba a postup zkoušek je stanoven příslušnými normami podle druhu odběrního plynového zařízení a provozního přetlaku (ČSN 386413, ČSN 386441, ČSN 386460, ČSN 386420, ČSN 38 6462). Zkoušku smí provést jen pracovník, oprávněný k této činnosti organizací státního odborného dozoru. Zkouška se provádí na nenatřeném, nezakrytém, nezazděném potrubí. Spotřebiče, plynoměry, stabilní zásobníky propan-butanu a ostatní zařízení, vyzkoušená samostatně výrobcem, nejsou při tlakové zkoušce připojeny.

Při přejímce plynovodu se prověří celé zařízení vč. dokladů. Plynovody v průmyslových závodech a kotelnách musí být vybaveny revizní knihou, kterou dodá dodavatel montáže. Revizní kniha obsahuje všechny nutné technické údaje, schémata, zápisy a protokoly o schválení, zkouškách a revizích apod. (ČSN 38 6420). Po převzetí se uvádí plynovod do provozu vpuštěním plynu. Pro složitější plynovody musí být vypracován podrobný pracovní postup. Nejnebezpečnější etapou je odvzdušňování plynovodu, kdy po přechodnou dobu je v potrubí třaskavá směs. Odvzdušňuje se proto po úsecích a úplnost odvzdušnění se kontroluje zkouškou odebraného vzorku. Pro odvzdušňování plynovodů a odběr a vyhodnocování vzorku platí ČSN 38 6405. Odvzdušňovat před spotřebiči je zakázáno. Není-li plynovod opatřen pevným odvzdušňovacím zařízením, vyvedeným nad střechu budovy, použije se k vyvedení směsi plynu a vzduchu do volného ovzduší hadice nasazená na vývod s pěnivým roztokem a dokonalost odvzdušnění zkontrolovat na bezpečném místě zapálením bublinek nad hladinou roztoku. Odvzdušnění je ukončeno, chytne-li vzorek klidným svítivým plamenem.

Odvzdušněním plynovodu je tento uveden do provozu a je možno připojit a začít uvádět do provozu spotřebiče, jsou-li k tomu připraveny. O vpuštění plynu je třeba napsat protokol.


7.7. Ochranné nátěry domovního plynovodu

Potrubí musí být chráněno proti korozi vhodnou izolací (u potrubí v zemi podle ČSN 03 8374) nebo ochrannými nátěry (u potrubí na povrchu). Plynovody v provozech se v celé délce natírají šedou barvou a značí orientačními pruhy a štítky podle ČSN 13 0072-4. Plynovody v obytných budovách se označují v celém rozsahu nátěrem žluté barvy (ve společných prostorách). V bytech může být plynovod natřen barvou vyhovující vkusu uživatele.

Potrubí domovních plynovodů vedené na povrchu i ve zdi musí být opatřeno ochranným nátěrem. Ve společných prostorách musí být barva ochranného nátěru žlutá. V bytech se může barevný nátěr shodovat s barevným řešením interiéru.