Prezentace BYOD

Právě tento přístup nutně s sebou nese celou řadu rizik. Tím zásadním je pojetí výuky tradičního učitele či učitelky. Představa učitele jako zdroje informací vzala za své. Žák s mobilem ve výuce je pořád ještě spíše hudbou budoucnosti. Jsme svědky spíše zákazů.

Pokud se podíváme na problematiku využívání těchto technologií ve škole, nelze vše jen chápat v pojetí výuky, ale z komplexního pohledu. V dnešní době můžeme říci, že téměř každý student vlastní mobilní telefon s přístupem na internet a s možností záznamu obrazu a zvuku. Právě užívání mobilních telefonů ve škole rozpoutalo vášnivé diskuse v souvislosti s videi typu „jak vytočit učitele“, které se začaly objevovat na internetu, a to především v prostředí sociálních sítí.

V tomto případě tak můžeme mluvit o případech kyberšikany a happy slappingu. Díky těmto videím již řada učitelů čelila značným problémům, ztrátě zaměstnání a v jednom případě došlo i k sebevraždě. Můžeme tak říci, že pro řadu učitelů je problémový žák s mobilem v ruce ve škole opravdovým postrachem. Jak ale dané problematice čelit? V některých školách mobily během výuky zabavují. Jinde je povoleno jejich užívání o přestávkách. V dalších školách je jejich používání zakázáno úplně. Pokud užívání mobilů povolíme o přestávce, je zde samozřejmě prostor pro „vytočení“ učitele během přestávky. Pokud je zakážeme úplně, znemožníme žákům kontakt s rodiči, kteří je vyzvedávají ze školy. Setkal jsem se také s názorem, že tablet je třeba ve škole zakázat, protože… tablety jsou důvodem, proč se ve škole šíří vši.

Pokud se dále podíváme na problematiku využívání vlastních zařízení, řada škol disponuje Wi-Fi sítí pro studenty. Tato možnost připojení rovněž může být zneužita k nevhodným účelům a je potřeba, aby byla nastavena odpovídajícím způsobem a aby do ní měli přístup jen oprávnění uživatelé. Do sítě se v ideálním případě mohou přihlásit pouze ověření uživatelé, kteří si registrují u správce sítě MAC adresu svého zařízení. Následně pro toto zařízení bude zřízen přístup do sítě.

Pokud se zaměříme na práci žáků na školních počítačích, i tento přístup k ICT by měl být důsledně sledován nejen tak, že učitel sleduje monitory žáků. V případě práce online by měl být odpovídajícím způsobem nastaven proxy server, který umožňuje blokovat připojení k nežádoucím stránkám (vztahuje se i ke školní Wi-fi síti). V případě práce offline by každý žák měl mít zřízený svůj uživatelský účet s příslušným nastavením a své heslo, za jehož ochranu je osobně zodpovědný. Žáci totiž často své přihlašovací údaje sdílí s ostatními a údaje mohou být následně lehce zneužity. A to často i jen ve snaze pokusu o špatný vtip. Mohou např. žáci ve vaší škole připojovat svá USB zařízení? Mnoho žáků je technicky velmi zdatných a mohou tak na školních počítačích instalovat různé nebezpečné programy,

Z hlediska občanského zákoníku lze výše uvedenou situaci vyhodnotit jako porušení práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, a to zejména práva na ochranu soukromí. Jestliže by škola pořídila nebo použila bez svolení fyzické osoby (např. nezletilého žáka zastoupeného zákonným zástupce, zletilého žáka) písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy (např. video, zvukový záznam zpěvu) porušila by také ustanovení § 12 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Hranice nesouladu se zákonem o ochraně osobních údajů a občanským zákoníkem překračují možná rizika pro malé děti, která vznikají již mimo školu. Děti se mohou stát potenciálním cílem sexuálních agresorů.

Jak tedy s problematikou bezpečného užívání ICT dále pracovat? Právě v této oblasti může značně pomoci projekt s názvem eSafety Label. Jeho cílem je zavedení standardů pro školy z hlediska bezpečného využívání ICT, a to v celoevropském standardu. Evropský projekt, koordinovaný sítí ministerstev školství European Schoolnet, je v České republice realizován Národním centrem bezpečnějšího internetu ve spolupráci a pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Na projektu se dále podílí Česká školní inspekce, Úřad na ochranu osobních údajů a Dům zahraniční spolupráce. Projekt je realizován v online prostředí na portálu www.esafetylabel.eu. Zde si škola založí svůj profil.

V první řadě jde o zvýšení online bezpečnosti pro žáky, pedagogy i školu jako celek. Dále nabízí rozvoj pedagogických pracovníků, důkaz rodičům o bezpečí jejich dětí při používání ICT ve škole, zvýšení prestiže školy a s tím i související konkurenční výhodu pro školu.

Získáním eSafety Labelu vše nekončí, ale naopak začíná. Je vhodné s problematikou dále pracovat a pořádat osvětové a vzdělávací akce pro žáky, učitele i rodiče. Umí učitelé ale na incidenty opravdu reagovat, jsou schopni se náležitým způsobem postavit kritickým situacím v dané oblasti? Musíme popravdě konstatovat, že nikoli. Teoreticky jsou vybaveni velmi dobře, většinou znají rizika, kterým jsou žáci a učitelé sami vystaveni, ale při reálném incidentu bohužel jsou jejich reakce limitované, nejisté, někdy doslova zbabělé a velmi často jsou incidenty spojené s kyberšikanou zametány pod koberec.