Závěr

Mechanická ochrana není určená ke znemožnění loupeže, ale jeho zpoždění. Do doby překonání mechanického systému by mělo být možné podniknut další kroky, proto je potřeba navrhovat mechanické systémy tak, aby časový interval, jaký mechanický systém vytváří, byl k tomu dostatečný.

Elektronické zabezpečovací systémy mají hlavně poplachovou funkcí a často doplňují mechanickou ochranu. Poplachy nejsou generovány lokálně, ale detekované signály jsou vedeny přenosovým systémem do ústředny a poplach lze aktivovat v mnoha místech se současnou aktivací zvýšené mechanické ochrany (siréna, majáky, uzamčení všech dveří).

Nejvyšším vývojovým stupněm zabezpečovacích systémů jsou centralizované elektronické systémy, které posílají data do dispečerského pracoviště, kde jsou zpracovány u pultu centralizované ochrany. Cílem ochrany je rychlé nasazení bezpečnostních složek bezpečnostní agentury.

Systémy, které se vyznačují vysokou spolehlivosti, jsou navrhovány na zakázku. Komerčně dostupné, sériově vyráběné svůj úkol plní s ohledem na cenovou dostupnost, ale generují mnoho falešných poplachů.

Vývoj systémů na zakázku nemůže bazírovat pouze na komerčně dostupných hotových čidlech, kamer a senzorů. Vyžaduje pokročilou znalost principů fyziky, schopnost tvoření modelů procesů a měřených veličin, dlouhý výzkum a vývoj a optimalizační postupy. Klíčovou otázkou je spolehlivost, přesnost, správná interpretace výsledků, univerzálnost, kompatibilita, opakovatelnost systému a schopnost nasazení v reálných podmínkách.