07
Laboratorní, přístrojové, funkční a další vyšetření jsou většinou prováděna na speciálně vybavených pracovištích se zvláště proškoleným personálem. Pro ošetřující tým vyplývá řada úkolů při přípravě pacienta na vyšetření a při jeho ošetření a následném sledování po jeho provedení. Základní principy postupů při jednotlivých vyšetřeních se na různých zdravotnických pracovištích podstatně neliší. Ale při jejich konkrétním provedení mohou být rozdíly, které jsou dány přístroji, diagnostickými farmaky a zkušenostmi používanými na jednotlivých diagnostických pracovištích. V tomto směru má každé diagnostické pracoviště zpracované instrukce, které udávají přesné postupy, jež je nutno dodržovat.
Rozeznáváme několik druhů laboratorních vyšetřovacích metod (biochemické, hematologické, mikrobiologické, bioptické a další). Všechny jsou založeny na správném odběru biologického materiálu. Předpokladem takovéhoto odběru je poučení a příprava nemocného, dodržení přesného postupu při odběru materiálu, jeho správné označení a zajištění transportu do laboratoře a po zpracování laboratoří předání výsledků zpět a nebo na oddělení.
Skiagrafie
CT – metoda, která spojuje principy rtg zobrazení a možnosti počítačového zpracování obrazu. Rentgenka rotuje kolem vyšetřované tkáně, údaje o míře zeslabení prošlého záření jsou zpracovány počítačem, ten provede matematickou rekonstrukci obrazu tkáně ve zvolené vrstvě a obraz se na obrazovce znázorní. CT dokáže zobrazit veškerá patologická ložiska ve vyšetřované tkáni, neboť zobrazuje vyšetřovanou tkáň v příčných vrstvách po 2 mm. Každé hustotě tkáně je přiřazen odstín šedé barvy (každý odstín šedé odpovídá různé absorbci rtg záření v různých tkáních), čímž vznikne výsledný obraz tkání a orgánů v řezu. CT dokáže rozlišit i charakter tekutiny, např. krev, sekret. Rozlišení struktur je možné zvýšit intravenózním podáním kontrastné látky.
Vyšetření pomocí kontrastních látek (bronchografie, koronarografie, arteriografie, rtg vyšetření žaludku a dvanástníku, irigografie, cholecystografie, vylučovací urografie, mamografie).
Magnetická rezonance – neinvazivní vyšetřovací metoda využívající vysokofrekvenční magnetické pole. Zařízení je tvořeno velkým magnetem, do nějž je vyšetřovaný zasouván. Podstatou metody je zmagnetizování jader vodíkových atomů a jejich následné vychýlení o 90 nebo 180 stupňů. Po skončení vychýlení se vracení zmagnetizovaná jádra zpátky do původní polohy. V měřící cívce vychýlení jader a jejich návrat (tzv. relaxační čás) indukuje signál, který se postupně snižuje a je přímo úměrný počtu jader ve vyšetřovaném objemu. Rekonstrukce obrazu je zpracována obrazem, podobně jako CT. Metoda nevyužívá rtg záření- tzn. Nedochází k radiační zátěži nemocného, rovněž nebyly prokázány negativní účinky krátkodobého působení magnetického pole na organanizmus. Vyšetření je kontraindikováno při přítomnosti jakéhokoliv kovového materiálu v těle (kyčelní kloub, kardiostimulátor, kovové svorky atd.).
Využívá pro zobrazení tkání a orgánů ultrazvukové vlnění.
Umožňují dokonale vyšetřit duté orgány a dutiny lidského těla. Přístroje jsou založeny na 3 principech: 1. umožňující přímý pohled (rektoskopie), 2. přenášející obraz systémem čoček (laparoskopie), 3. využívající k přenosu obrazu skleněných vláken.
Artroskopie – prohlédnutí kloubní štěrbiny , nejčastěji u kolenního kloubu.
Bronchoskopie – vyšetření průdušek.
Gastroduodenoskopie – prohlédnutí žaludku a dvanáctníku.
Rektoskopie – vyšetření konečníku.
Kolonoskopie – vyšetření tlustého střeva.
Cystoskopie – vyšetření močového měchýře, močové trubice a močovodů.
Laparoskopie – vyšetření orgánů uložených v dutině břišní.
Kardiovaskulárního systému, dýchacího systému, zažívacího systému, vylučovacího systému.