Význam jednotlivých chodů ve výživě a v dietním stravování

Z potravin lze připravit pokrmy a nápoje, určené k výživě člověka. Pokrm je tedy potravina upravená určitým způsobem či technologií ke konzumaci. V jídelním lístku konzumujeme několik pokrmů v sestavě - jídelním chodu. Příkladem jednoho chodu je například vařené hovězí maso, rajská omáčka, houskový knedlík. Soustavu chodů, konzumovanou v určitou denní dobu označujeme jako jídlo.

Pokrm je dle legislativy definován jako potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená (studenou nebo teplou cestou) nebo ošetřená tak, aby mohla být (přímo nebo po ohřevu) podána ke konzumaci. Teplota pokrmu by měla při výdeji dosahovat 70 °C. Po výdeji na talíř by neměla klesnout pod 60 °C a u studených pokrmů by se měla teplota pohybovat do 8 °C. Příliš nízká teplota zhoršuje senzorické vlastnosti pokrmu, příliš vysoká porušuje sliznice. Nejvhodnější je podávat pokrm hned po dohotovení, uchováváním při zvýšené teplotě se snižuje nutriční hodnota.

Nápoje
Jejich hlavní funkcí je uhašení žízně - pitný režim organismu, ne zasycení - dodání energie a živin. Proto mezi nápoje nepatří polévka nebo mléko, které řadíme mezi potraviny. Řada nápojů se využívá jako pochutiny, např. káva nebo víno. Některé nápoje jsou zdrojem energie, sacharidů, minerálních látek, což bychom měli brát v potaz při hodnocení jídelního lístku.

Stravovací režim dne

Při sestavování jídelního lístku se můžeme držet rámcového návodu. Ten je vodítkem pro vhodné časové rozložení jednotlivých pokrmů do denního režimu a rámcově, tedy přibližně vymezuje i velikost porcí. Naplánování a časové dodržování jednotlivých chodů zajistí v dnešní době tolik potřebnou pravidelnost ve stravování. Neméně důležité jsou pauzy mezi jídly, ideálně 2,5 - 3 hodiny.

Snídaně

Snídaně je první jídlo dne. Dodává tělu energii po nočním lačnění, vhodné je nasnídat se do dvou hodin po probuzení. Vyvážená snídaně by měla obsahovat zástupce všech potravinových skupin (viz skladba jídelních lístků).

Dopolední a odpolední svačina

Malá dopolední svačinka pomáhá tělu udržet vyrovnanou hladinu glykémie a nehladovět mezi snídaní a obědem. Může mít podobu porce ovoce, zeleniny, pečiva. Stejně vhodná je i odpolední svačina, které můžeme využít k zařazení zakysaného mléčného nápoje s pečivem (viz skladba jídelních lístků).

Oběd a večeře

Oběd je energeticky nejvydatnější jídlo dne. Může mít podobu několika chodů (polévka, hlavní pokrm, příloha, dezert apod.), ale nemusí to být pravidlem. Důležitá je vyváženost z pohledu živin, pestrost v zařazování surovin a respektování zásad zdravé výživy. (viz skladba jídelních lístků). Večeře velikostí porce přibližně odpovídá velikosti oběda bez polévky. Může být i ve formě studené. Poslední jídlo dne by mělo být zařazeno 2 - 3 hodiny před spaním.

Pokrm je potravina včetně nápoje, kuchyňsky upravená (studenou nebo teplou cestou).

Součástí stravování je i pitný režim. Nealkoholické nápoje mohou mít podobu nápoje osvěžujícího, sytícího či povzbuzujícího.

Celodenní jídelní lístek zahrnuje: snídani - přesnídávku - oběd - svačinu - večeři.

Uveďte příklady nápoje sytícího, osvěžujícího a povzbuzujícího.

Polévky

Jsou tekuté pokrmy, obvykle podávané k obědu, před hlavním chodem. Energeticky bohatší polévky lze podat i jako hlavní jídlo.

Význam zařazení polévek

Polévky svou teplotou, obsahem aromatických a chuťových látek podněcují sekreci trávicích šťáv a tím slouží k přípravě trávicího traktu, k povzbuzení chutě k jídlu a k zahřátí nebo osvěžení organismu.

Dávky polévek pro 1 osobu:

1/4 l zahuštěných
1/3 l nezahuštěných
1/4 l jako hlavní jídlo

Základní složky polévek

Tekutina

Voda, vývar z masa, z kostí, ze zeleniny, mléko sladké nebo kyselé.

Základní potravina

Základní potravina, která chuťově nejvíce polévku ovlivňuje a zpravidla jí dává název: masové (z kostí, drůbeže, vnitřností, ryb), zeleninové, mléčné, luštěninové (fazolová, čočková, z cizrny), obilninové (rýžová, krupicová, z ovesných vloček), bramborová, ovocná, z pečiva, z koření (z hub) a speciální - z alkoholu (pivo, víno).

Zahuštění

Zahuštění není vždy nutné a žádoucí.
Možnosti zahuštění: jíškou (příp. cibulovou jíškou), zavárkou, moukou opraženou nasucho (zejména v léčebné výživě), prolisovanou potravinou (např. zelenina, obiloviny, luštěniny), žloutky, pečivem, škrobovou moučkou.

Chuťová úprava a koření

Řídí se druhem základu. Běžnou součástí polévek je sůl, čerstvé natě (pažitka, řeřicha, listy celeru, petrželka, libeček, tymián, saturejka), dále např. česnek, houby, mletá paprika, případně polévkové koření.

Zlepšení a zjemnění polévek

Vychází z konkrétního druhu a technologického zpracování. Zvyšuje energetický a biologický obsah polévky a podtrhuje její chuť. Potraviny se přidávají do hotové polévky nebo těsně před dokončením, používají se např. žloutky, mléko, smetana, máslo, kvalitní olej, sýr.

Doplňky

Zavářky a vložky upravují konzistenci polévky, zlepšují její chuť, zvyšují energetickou i nutriční hodnotu.

Zavářky

Vkládáme do vařící vody nebo vývaru, vaříme zvlášť (kalí vývar, ničí vzhled, odnímají typickou chuť i vůni), v zahuštěných polévkách lze zavářku vařit přímo.
Obiloviny: krupice, kroupy, krupky, rýže, jáhly, ovesné vločky – z uzeného masa, houbová, bramborová, hovězí, ze sladkého mléka, kmínová, rajčatová, zeleninová.

Luštěniny: fazole, hrách, čočka, cizrna - polévka houbová, z uzeného masa.
Těstoviny: vlasové nudle, písmenka, těstovinová rýže a jiné tvary
Vejce: mlhovina – všechny polévky
Vaječné těsto řídké: kapání – hovězí, z kostí, čočková, květáková, rajčatová, kmínová
Knedlíčky, nočky, rýže: z masa, jater, droždí, vnitřností (jiker) nebo krupicové, z bramborového nebo odpalovaného těsta – hovězí, z kostí, slepičí vývar, česnekové, kapustové, cibulové.

Vložky

Upravují a podávají se zvlášť (na talířku, v misce), výjimečně se těsně před podáním vkládají do polévek, mohou být vařené, pečené i smažené.

Pečivo: sušený nebo opečený chléb – polévka fazolová, sojová, česneková.
Svítky: z těsta piškotového, třeného – vývar z kostí, hovězí vývar, polévka květáková.
Sedliny: z vajec, mléka (smetany), soli a dalších přídavků (šunka) – polévka špenátová.
Záviny: bramborové těsto - rajčatová, špenátová.
Taštičky: lístkové těsto – hovězí vývar.
Fridátové nudle: řídké vaječné – hovězí vývar, drůbeží.
Celestýnské nudle: řídké vaječné – ze sladkého mléka, kmínová.
Nočky: těsto vaječné, odpalované – špenátová, hovězí vývar.
Chrupinky: tvarohové těsto – játrová, mozečková.
Hrášek: vaječné těsto řídké (smažené) – drůbková, hrachová, rybí.
Bublinky: vaječné polotuhé (smažené) – bujon, vývar z kostí, kmínová.

Základní rozdělení

Polévky - dle technologického zpracování

Vývary - nezahuštěné - hnědé
Kromě základu a chuťové úpravy se doplňují zavářkou nebo vložkou. Mají menší energetickou hodnotu než polévky zahuštěné.
1. Polévky masové, vývary z kostí.
2. Polévky zeleninové - z jednoho i více druhů zeleniny,
3. Polévky z koření - například kmínová.
4. Polévky ovocné - z ovoce syrového, kompotovaného, šťávy či protlaku, z jednoho i více druhů.
Polévky - zahuštěné – bílé
Obsahují základ, chuťovou úpravu, zahuštění, zlepšení, příp. zavářku nebo vložku. Zahuštění zvyšuje energetickou hodnotu, z hlediska výživových doporučení je vhodnější použít prolisovanou potravinu. Typicky zahuštěné polévky jsou např. některé zeleninové, luštěninové, bramborové, ovocné, houbové.

Možnosti zahuštění:
1. jíškou – zabarvení dle základní potraviny (čím světlejší a jemnější potravina, tím světlejší jíška), pozor na chemické změny tuků při jejich zahřívání nad 60 ˚C - zabraňovat přepálení tuku! Mouku je nutné dobře povařit (20-30 minut) - škrob se mění na stravitelnější dextrin,
2. bešamelem – jíška rozředěná tekutinou,
3. zavářkou – mouka rozmíchaná v tekutině, nutno povařit v polévce, vhodná zejména u polévek s tukovým základem, např. gulášová,
4. žloutky,
5. lisovanou potravinou – hráškový krém, dýňový krém, je vhodné lehce zahustit a zjemnit žloutky, smetanou nebo máslem.
Speciální polévky
Jsou:
1. speciality regionální - valašská kyselica, krkonošské kyselo,
2. národní - boršč, minestrone, gazpacho,
3. exotické - želví, křepelčí,
4. alkoholu - z piva, vína.
Další možnosti rozdělení polévek
Dle chuti: slané (nejčastější), sladké (pro osvěžení).

Dle teploty: teplé, studené.

Normy pro jednu osobu

Polévky rozdělujeme na nezahuštěné (vývary) a zahuštěné. Dále na teplé a studené, slané a sladké. Složky polévek tvoří základní potravina, zahuštění, chuťová úprava a koření, zlepšení polévek a doplňky (zavářky nebo vložky).

Uveď názvy 5 zahuštěných a 5 nezahuštěných polévek.

Vysvětli rozdíl mezi zavářkou a vložkou do polévky.

Předkrmy

Jsou lahůdkové druhy pokrmů, připravované v malých dávkách (cca 50–75 g). Předkrmy jsou součástí spíše slavnostních menu, či nabídek restaurací, ale mohou také nahrazovat polévku.
Studené předkrmy - podáváme před polévkou, teplé předkrmy - po polévce. Povzbuzují chuť k jídlu, podněcují vylučování trávicích šťáv. Předkrmy by měly vhodně doplňovat následující pokrmy, neměly by být příliš syté, důležitá je estetika při přípravě a podávání. Vysoké požadavky jsou kladeny na jakost, čerstvost a nezávadnost potravin, dodržování hygieny a technologických postupů.

Nejčastěji využívané suroviny k přípravě předkrmů jsou vejce, ryby, korýši, různé druhy masa, salátů, uzeniny a uzenářské výrobky, pečivo, ale i těstoviny, rýže, zelenina, brambory, sýry, mléčné výrobky apod.

Příklady teplých předkrmů	Příklady studených předkrmů
zapečená vejce se šunkou, s chřestem, s lososem, vaječné omelety plněné houbami, sýrem, špenátem, hráškem, vaječné sedliny plněné šunkou, hráškem, sýrem; masové ragú - z drůbeže, z mozečku, z telecího masa, rizota; toasty - se šunkou, sýrem, houbami, rajčaty.	šunkové rolky plněné křenovým krémem ryby v aspiku, paštiky ze zvěřiny, masové rolády, sýrové kornoutky plněné krémem, vejce plněná lososovou pěnou, šátečky z lístkového těsta plněné nivou.

Předkrmy dělíme podle teploty při výdeji na studené a teplé, v základních a složitějších podobách. Teplé se podávají po polévce a mají obdobný význam jako studené.

Z jakých surovin se vyrábí majonéza?

Hlavní pokrmy

Tvoří základ hlavních denních jídel. Dle energetického zastoupení tvoří oběd 30-35 % a večeře 20-25 %. Pokrmy tvořící oběd a večeři mají výraznou energetickou a biologickou hodnotu.
Připravují se různými technologickými úpravami (jednoduchými i složitějšími) v podobě slané i sladké. Podle složení, obsahu živin a použité technologické úpravy je doplňujeme vhodnými přídavky a přílohami.

Dávky pro jednu osobu

Rozdělení hlavních pokrmů:

Hlavní pokrmy masité

Vhodné druhy masa:

maso jatečních zvířat: hovězí, telecí, vepřové, skopové – jehněčí, kozí,
drůbež: jatečná i divoká - husa, kachna, slepice, krůta, krocan, perličky, holubi,
zvěřina: divoká husa, kachna, srnčí, dančí, králík, bažant, zajíc, koroptev, divočák,
ryby: sladkovodní (pstruh, losos, kapr, candát, štika, úhoř, tolstolobik) a mořské (treska, makrela, žralok); ale také korýši a měkkýši,
maso domácích zvířat: králíci, kozy,
vnitřnosti: všech zvířat,
mletá masa: karbenátky, krokety, nákypy, pudinky, paštiky,
uzené maso a uzeniny.

Při volbě druhu masa do jídelního lístku dbáme na pestrost (zařazujeme různé druhy masa), kombinace, technologické úpravy a respektujeme výživová doporučení. Energetická hodnota stoupá s obsahem tuku v mase (vepřové maso, kachna, husa).

Náhražky masa mohou zpestřit pokrmy v jídelním lístku. Slouží zejména jako alternativní zdroj bílkovin. Jde o různým způsobem upravené rostlinné bílkoviny (nejčastěji sóju), mořské řasy apod. Strukturou a vzhledem připomínají maso nebo sýr, výhodou je nižší obsah energie, nízký obsah tuku.

Příklady náhražek masa na trhu:

sójové "maso" - sójové bílkoviny upravené pomocí barviv a dochucovadel,
tofu - sójové mléko vysrážené pomocí řasy nigari, podobá se vzhledem sýru,
tempeh - ze sóji naložené s kulturou rhizopus oryzae,
seitan - koncentrovaná a dochucená pšeničná bílkovina obsahující lepek,
klaso - výrobek z obilí s obsahem lněného semínka,
robi - rostlinná bílkovina ze směsi obilných bílkovin včetně rýžové, kukuřičné, pšeničné,
šmakoun - bílkovinná hmota z vaječných bílků.

Hlavní pokrmy bezmasé

Vhodně volíme chuťovou úpravu. Při zařazování do jídelního lístku, plánování a přípravě respektujeme výživová doporučená z pohledu zastoupení všech živin.

Podle tepelné úpravy je můžeme dělit na:

vařené (kaše, knedlíky, noky, těstoviny, luštěniny, vejce, brambory)
zadělávané (zelenina)
dušené (brambory, rýže houby, zelenina)
pečené (brambory, knedlíky, zelenina, nákypy)
zapékané (brambory, těstoviny, nákypy)
smažené (brambory, houby, zelenina, sýry, vejce)

Podle hlavní suroviny - na pokrmy:

z vajec:
vařená vejce, míchaná, nastavovaná, sázená, zapékaná smažená, vaječné omelety, sladké hlavní pokrmy z vajec - trhanec, omelety s džemem, ovocem,
z tvarohu:
slané pokrmy (knedlíky, krokety, záviny, nákypy, pudinky), sladké pokrmy (knedlíky, nákypy, pudinky, noky, smaženky, krokety) doplněné ovocem, ovocným přelivem, vanilkovým krémem, sypané perníkem, skořicí, strouhankou,
ze sýrů:
se na hlavní pokrm nejčastěji využívají polotvrdé (typu Eidam), často v kombinaci s vejci (smažený sýr, zapékaný, sýrové nákypy, noky, omelety),
z luštěnin:
jako hlavní pokrm doplněný nejčastěji vejci, masem, uzeninou,
z brambor:
slané i sladké, různé technologie - brambory vařené (s tvarohem), dušené (guláš), zapékané, bramborová těsta, polenty, nákypy,
ze zeleniny:
doplňujeme dalšími potravinami (vejce, maso, sýry, uzeniny, tuk, strouhanka, bešamel). Hlavní pokrmy ze zeleniny mohou být jednodruhové nebo z více druhů zeleniny (pozor na vhodné barevné a chuťové kombinace). Z technologických úprav využíváme nejčastěji vaření, dušení, smažení, pečení, zapékání, zadělávání,
z obilovin:
z obilovin samotných, ale i z mouky a těstovin; slané i sladké, hlavní pokrmy z krupice, krupek a krup, z rýže, z ovesných vloček, z pohanky, jáhel. Nejčastěji jsou to nákypy, kaše, karbanátky, krokety.
z mouky:
druhy těst , při přípravě využíváme různé technologické postupy - vaření, pečení, opékání, smažení

Základní normy na těsta
těstoviny:
v úpravě slané i sladké, různé typy a tvary těstovin, technologická úprava - vařené, zapečené,
z pečiva:
slané, sladké. Z chleba, z bílého pečiva (žemlovka).
z hub:
často v kombinaci s vejci a tukem, obilovinami, technologické úpravy - dušené, pečené, zapečené, smažené.

Dávky pro jednu osobu

Příklady hlavních jídel

Z luštěnin
Fazolový guláš, cizrnové karbanátky, čočka na kyselo, fazole na paprice, sójové nudličky na zelenině.
Z brambor
Bramborový guláš, francouzské brambory, zapečené brambory s houbami, bramboráky, bramborové knedlíky plněné masem, bramborové placky s povidlím.
Z obilovin (mouky a těstovin):
mouka: knedlíky s různými náplněmi – maso, škvarky, slanina, ovoce, povidla, knedlíky, noky; s vejci, tašky, záviny
těstoviny: milánské špagety, zapečené těstoviny s uzeninou, těstoviny s houbami, nudle s mákem, zapečené těstoviny s tvarohem,
obiloviny: krupičná kaše, krupoto s masem a zeleninou, rizoto s masem a houbami, rýžová kaše, rýžový nákyp s ovoce, ovesná kaše, karbanátky z ovesných vloček, jáhlová kaše, jahelník.
Ze zeleniny
Vařený květák, brukev, chřest, pór, fazolka, artyčoky apod. doplněné sýrem, šunkou, strouhankou, dresinkem, omáčkou, dušená mrkev, brukev, hrášek, fazolka, špenát, míchaná zelenina, zadělávaná fazolka, smažený květák, celer, cuketa, plněná rajčata, cuketa, lilek, kapustové a zelné listy.
Z hub
Guláše, karbanátky, nákypy, smažené, zapékané.

Popiš rozdíly v masových a bezmasých pokrmech z pohledu biologické hodnoty.
Uveď 5 příkladů bezmasých hlavních jídel.

Omáčky

Doplňují pokrmy barevně, chuťově. Výrazné pokrmy zjemňují a jemné zvýrazňují. Zlepšují stravitelnost, šťavnatost suchých pokrmů a zvyšují energetickou a biologickou hodnotu. Česká kuchyně je velmi známá množstvím omáček. Na jejich přípravu je často používáno příliš mnoho tuku, jsou energeticky vydatné a těžce stravitelné. Dobré kvality je možné dosáhnout dodržováním správných postupů, výběrem vhodných surovin a adekvátním dochucováním. Důležitý je správně připravený základ - bešamelový, zeleninový či cibulový.

Omáčky dělíme podle těchto kritérií:

Podle teploty
Podle barvy
Podle způsobu zahuštění

Omáčky základní:

Zahuštěné moukou – hrubé
Zahuštěné žloutky – jemné

Tradiční omáčky jako příloha k vařeným masům (vejcím apod.) jsou koprová, rajčatová, cibulová, játrová, pórková, okurková, žampionová.

Co je to bešamel, jak se připravuje?
Uveď základní normu.
Uveď názvy omáček, jejichž základ tvoří bešamel.

Přílohy

Doplňují hlavní pokrmy – biologicky, energeticky, chuťově i barevně. Mohou být podávány zvlášť (miska, talíř) nebo společně s hlavním pokrmem. Jejich volba závisí na druhu a způsobu úpravy hlavní suroviny. Měly by být v harmonickém celku s hlavním pokrmem. Dbáme na pestrost v zařazování jednotlivých příloh, vyhýbáme se jednotvárnosti.

Frekvence jejich zařazování by měla být v souladu s výživovými doporučeními. Zohledňujeme obsah vlákniny a vhodnou technologickou úpravu. Některé přílohy lze zařadit (ve větší dávce) jako hlavní pokrm.

Rozdělení příloh:

Podle základní suroviny:
Podle způsobu podávání:

Příklady příloh

Přílohy bramborové
Přílohy z obilovin, z mouky a z pečiva
Zeleninové a ovocné přílohy

Vyjmenujte přílohy s vyšším obsahem vlákniny.
Které technologické úpravy brambor patří mezi nejvhodnější z pohledu výživových doporučení?

Moučníky a dezerty, nákypy a pudinky

Moučníky představují pestrou paletu pekařských, cukrářských, ale v podstatě i jiných kuchařských výrobků sloužících ke konzumaci buď samostatně, nebo jako součást menu v restauraci či v domácnosti. Pod pojmem moučník si běžně představíme spíše výrobky cukrářské, nicméně mezi ně řadíme i ty, které vznikají mimo proces zmíněného oboru. Dezerty jsou většinou produktem teplé nebo studené kuchyně, na rozdíl od zákusků, které jsou pro svou složitost a kombinaci surovin zpravidla předmětem cukrářské výroby. Moučníky obecně mají vysokou energetickou a většinou malou biologickou hodnotu, proto je vhodně kombinujeme s hlavním jídlem. V současné moderní gastronomii vznikají nové kombinace surovin určené na přípravu moučníků, klade se důraz na jejich vzhled a lehkou stravitelnost. Vzhledem k tomu, že moučníky nemají za cíl nasytit, naopak jde pouze o doplněk jídla, snižuje se jejich hmotnost cca na 80 – 150 gramů.

Technologické úpravy moučníků a dezertů: vaření (kaše, knedlíky, taštičky), vaření ve vodní lázni (krémy, polevy), pečení (koláče, buchty), smažení (koblihy, bavorské vdolky). Jakost moučníku je dána složením a poměrem jednotlivých potravin a způsobem jejich zpracování. Přísady přidávané do těsta mají dvojí význam. Jednu skupinu tvoří přísady, na jejichž množství je závislá pevnost struktury výrobku (mouka, vejce). Druhou skupinu tvoří přísady, které způsobují zvětšení objemu výrobku (našlehaný bílek, částečně cukr, ušlehané žloutky, tekutiny v kombinaci s kypřícím práškem). Oba druhy přísad mají být v rovnováze.

Základní druhy těst:

Základní normy na těsta

Příklady dezertů

Krémy a sladké omáčky - k dochucení a zvýraznění chuti některých dezertů, pěny, ovocné saláty

Cukrářské výrobky, zmrzliny, sorbety - mražený dezert z vody, ovocného protlaku, šťávy, bylin a alkoholu.

Na obrázku: Nugatové ganache, mini cheesecake, tiramisu, ovocné dortíčky, čokoládové lanýžky, créme bruléé.
Archiv autorky

Nákypy a pudinky

Nákyp je lehce stravitelný druh pokrmu, který připravujeme z mléka, vajec, másla, cukru, ovoce a předem tepelně upravených surovin – především z rýže, krupice, prosa, ovesných vloček aj. Nákypy tepelně upravujeme pečením, můžeme je (v menší gramáži) podávat jako moučník, např. krupicový nákyp s jablky, rýžový nákyp s meruňkami aj.

Pudinky jsou jemné druhy teplých moučníků, které připravujeme vařením v páře. Připravujeme je z mléka, másla, cukru a vajec, mouky, oříšků, mandlí, tepelně upravených surovin (rýže, ovoce), různých chuťových a aromatických přísad, jako jsou káva, kakao, rum, skořice, vanilka, např. kakaový pudink, tvarohový pudink.

Které druhy těst patří mezi nejtučnější?
Uveďte dezerty, které tuk neobsahují?

Při tvorbě gastronomických pravidel vycházíme z nauky o výživě a potravinách a z technologie přípravy pokrmů. Při tvorbě jídelních lístků a plánování stravy nám tato pravidla dávají návod, jak postupovat a jak řadit jednotlivé chody ve vhodném pořadí, jaké pokrmy zvolit. Cílem respektování navrhovaných chodů v jídelním lístku je pestrost a vyváženost. Při jídle se uplatňuje nejen chuť, ale i zrak a čich, proto je důležité vytvářet správné barevné kombinace, chuťově nepotlačovat jeden pokrm druhým, ale naopak, vzájemně doplňovat.