Telefonní zařízení dělíme
dle využívaného přenosového prostředí na telefonní zařízení po vedení, s takzvanou pevnou sítí a radiotelefonní
zařízení, využívající vzdušné přenosové prostředí na stabilních radioreléových trasách a dále na veřejná radiotelefonní zařízení, využívající vzdušné prostředí tedy, mobilní síť.
Telefonní zařízení po vedení
Telefonní zařízení po vedení jsou telekomunikační zařízení, které zajišťuje vzájemné spojení a hovor telefonních účastníků (účastníků veřejné telefonní sítě)
a další nabízené telekomunikační služby, přičemž vlastní telefonní účastník může být soukromá nebo právnická osoba (tj. takzvaná bytová nebo podniková
stanice). Dále soukromá nebo právnická osoba v rámci připojení na vlastní pobočkovou (tzv. domácí) telefonní ústřednu v rámci neveřejné telefonní sítě.
Telefonní zařízení po vedení rozdělujeme na:
Veřejné spojovací zařízení – telefonní ústředny v rámci národní a mezinárodní telefonní sítě (TTÚ, MnÚ);
Koncová telekomunikační zařízení (KTZ), také tzv. účastnická zařízení – která dále dělíme na:
určená pro poskytování telefonní služby
koncová spojovací zařízení (pobočkové ústředny, sekretářská zařízení atd.);
koncová telefonní zařízení (telefonní přístroje);
určená pro jiné telekomunikační služby elektronických komunikací
koncová zařízení přenosu dat a obrazu (fax, modem, ISDN atd.).
S ohledem na požadavek poskytování integrovaných a komfortních služeb výrobci telekomunikačních zařízení po vedení nabízí účastníkům, uživatelům služeb,
integrovaná koncová zařízení, jakým je například ISDN, ADSL pro připojení zařízení pro přenos hlasu, dat a obrazu.
Systémy telefonního spojení po vedení
Telefonní spojení po vedení zajišťuje telekomunikační zařízení, do kterého se soustřeďují účastnická telekomunikační vedení, která jsou na vzdáleném konci
zakončená koncovým telekomunikačním zařízením (KTZ) – telefonním přístrojem účastníka telefonní sítě.
S ohledem na ústřední postavení spojovacího telefonního systému v telefonní síti používáme pojem telefonní ústředna. Podle původního způsobu napájení
telefonního přístroje a umístění napájecího zdroje – baterie dělíme (historicky) systémy telefonního spojení na dva základní typy:
systém místní baterie
– baterie je umístěna v účastnickém telefonním přístroji označovaným symbolem
MB, který je spojovacím systémem manuálním;
systém ústřední baterie –
baterie je umístěna ve spojovacím telefonním systému označovaném
symbolem ÚB, který je manuálním spojovacím systémem (již nepoužívaným), nebo u automatického
spojovacího systému označovaném symbolem AUT.
U současných vícesystémových KTZ (např. hlasitý telefonní přístroj se záznamníkem) připojených na automatickou telefonní ústřednu (ATÚ) je třeba vedle
napájení od ústředny zajistit další zdroj pro napájení obvodů zesilovačů hlasitého odposlechu, k napájení telefonního záznamníku, displejů atd. Dalším
zdrojem je přídavný samostatný síťový zdroj s usměrňovačem, který se připojuje ke KTZ pomocí šňůry s konektorem.
Telefonní ústředny
Telefonní ústředny jsou spojovací systémy a v zásadě je dělíme na telefonní ústředny (po vedení) a radiotelefonní ústředny (využívající vzdušnou přenosovou cestu).
Telefonní ústředny podle způsobu spojení dělíme na:
manuální
– vlastní spojení účastníků se uskutečňuje pomocí spojovatele, který ručně spojí volajícího účastníka s volaným účastníkem (požadovaným) manuální
ústředny jako spojovací analogové systémy se používají jen v armádě pro spojování polních telefonních přístrojů;
automatické
– vlastní spojení účastníků se uskutečňuje pomocí automatického elektrotechnického systému řízeného telefonním přístrojem a číselnicí volajícího účastníka.
Automatické telefonní ústředny dále dělíme:
Podle zpracování a přenosu informací na ústředny:
analogové
– pracují se spojitým signálem a zajišťují jeho přenos;
digitální
– pracující s nespojitým digitálním signálem a zajišťují jeho přenos, umožňují účastníkům poskytování většího počtu služeb (ISDN).
Podle způsobu sestavení spojení v závislosti na jeho řízení v systému telefonní ústředny rozlišujeme na ústředny:
s přímým řízením –
sestavují spojení synchronně s řídicími impulsy číselnice, tj. po odvysílání řídicích impulsů číselnice je požadované spojení sestaveno (tzv. synchronní spojení);
s nepřímým řízením – sestavují požadované spojení až po odvysílání řídicích impulsů číselnice (tzv. asynchronní spojení);
s programovým řízením s prostorovým dělením spojovacích cest;
s programovým řízením a spojovacím polem s časovým dělením s pulzně-kódovou modulací PCM.
Podle výstavby, tj. dle použitých elektrotechnických součástek a konstrukčních prvků – rozdělení podle generací:
první generace
– elektromechanické systémy tvořené z otočných čtvercových elektromagnetických voličů a relé spojené systémem drátových forem;
druhá generace
– elektromechanické systémy tvořené křížovými spínači a relé spojené kombinací drátových forem, plošných spojů a diskrétních elektronických prvků;
třetí generace
– poloelektronické systémy s diskrétními elektrotechnickými prvky (diody, tranzistory) s použitím mikrorelé a plošnými spoji, kódovými spínači;
čtvrtá generace
– plně elektronické systémy, tvořené integrovanými obvody s procesorem programovatelné s použitím vícevrstvých plošných spojů.
Podle místa určení v telekomunikační síti dělíme ústředny na:
veřejné telefonní ústředny
– určené pro spojování v rámci veřejné sítě, a to přístupové a tranzitní,
pobočkové telefonní ústředny
– jako koncové telekomunikační zařízení určené pro spojování účastníků, v rámci jednotlivých organizací, tzv. poboček tyto ústředny (obecně) jsou označené
symbolem PbÚ,
neveřejné telefonní ústředny –
vlastní síť, např. ČD, policie, vojsko.
Příklady spojení dvou telefonních účastníků ATÚ ústředny 1. generace s voliči:
1. Spojovací systém přímého řízení – synchronní obr. č. 9
Obr. 24: Přímé řízení – telefonní ústředna první generace pro 1000 účastnických přípojek (KTZ)
EP – expandní pole, P – přijímač číselné informace, H – hledací složka, Z – zkušební složka
Obr. 25: Soustava dekadických spojovacích polí pro 10 000 přípojek (účastníků) a. skupinový plán (v symbolice spojovacích polí) b. přehledové schéma (v symbolice elektromechanických voličů)
1T – první třídič, 1S – první skupinář, 2S – druhý skupinář, LV – linkový volič
Koncentrační pole KP koncentruje větší počet účastnických vedení na menší počet spojovacích cest. Jeho úkolem je volajícímu účastníkovi vyhledat volnou
spojovací cestu. Účastnické vedení přitom napájí odchozí napáječ ON. Vyhledané spojovací pole SP volbou první číslice číselnicí vyhledá přes příchozí
napáječ PN expanzní pole EP, kde se účastník volbou druhé a třetí číslice v příslušné účastnické skupině po 100 účastnicích propojí s požadovaným
účastníkem. Průběžné řídicí složky a jejich funkci zajišťují obvody bloků P, H a Z.
Princip přímého řízení automatické telefonní ústředny s voliči
Účastník nadzvedne mikrotelefon a uvede v činnost tzv. první třídič. Ten vyhledá volný první skupinář, který vysílá k účastníkovi oznamovací tón a účastník volí
číselnicí první číslici. První skupinář se tak propojí na čtvrté dekádě s příslušným druhým skupinářem a účastník volí druhé číslo. Druhý skupinář se
tak propojí na páté dekádě s příslušným linkovým voličem a účastník volí třetí číslo. Linkový volič se nastaví na třetí krok zvedací, účastník volí
poslední čtvrté číslo. Linkový volič se otočným pohybem nastaví na druhý krok otočný, a tím propojí volajícího účastníka s vedením účastníka volaného.
Ústředna vysílá do vedení střídavý vyzváněcí proud a volanému účastníkovi zvoní zvonek v telefonu. Po nadzvednutí mikrotelefonu je uskutečněno spojení mezi
těmito účastníky. Účastníci hovoří. Po zavěšení mikrotelefonu volajícího se sestavené spojení automaticky rozpadne a zařízení se uvede do klidové polohy.
Spojovací systém nepřímého řízení – asynchronní
Obr. 26: Nepřímé řízení pomocí registru
R – registr, RP – registrační přípojnice
Nepřímé řízení pracuje s nedekadickým uspořádáním spojovacího pole. Taková pole již není možné řídit číselnou informací vysílanou přímo (synchronně) z
číselnice účastnického přístroje. Číselnice vysílá maximálně 10 impulzů. Proto se před spojovací pole SP zařazuje registr R. Registr přijímá sérii volby
tj. volené číslice za sebou a uskutečňuje jejich přepočet na číslo umístění účastnické přípojky v nedekadickém spojovacím poli. Sestavení celé spojovací
cesty je tak řízeno z registru, který je individuálně připojován pro řízení spojení přes registrační přípojnici.
Vývoj v systémech řízení sestavení spojení spojovacích systémů – telefonních ústředen
Systém nepřímého řízení byl využíván u spojovacích systémů 2. generace s křížovými spínači. U systému 3. generace je již využíváno částečné programové
řízení a spojovací pole s prostorovým dělením. V současnosti je systém třetí generace nahrazen u veřejných telefonních ústředen systémem 4. generace tj.
systém s plně programovým řízením a spojovacím polem s časovým dělením a pulsně –kódovou modulací PCM. Tyto systémy se označují jako digitální spojovací systémy. Digitální spojovací systém představuje integrovaný systém, který pracuje se stejným principem digitálního
přenosu ve spojovacím zařízení ústředny, i v přenosovém zařízení, tj. mezi ústřednami na tranzitní síti (MÚ1 – místní ústředna; ÚT – tranzitní
ústředna; MÚ2 – místní ústředna).
Obr. 27: Zjednodušené blokové schéma integrovaného systému
Spojovací řetězec telefonního spojení dvou KTZ po vedení
KTZ
ROZHRANÍ
UČ.VEDENÍ
TELEFONNÍ ÚSTŘEDNA
ÚČ. VEDENÍ
ROZHRANÍ
KTZ
KTZ – koncové telekomunikační zařízení – (např. telefonní přístroj).
ROZHRANÍ – standardizované ukončení mezi telekomunikační sítí po vedení a KTZ (např. telefonní zásuvka), která tak tvoří KBS – koncový bod sítě.
ÚČASTNICKÉ VEDENÍ – tvořené pevnou sítí, tj. metalickou (popř. optickou) tzv. přístupová cesta. Přístupové cesty vytváří tzv. přístupovou síť tvořenou svazky účastnických vedení v rámci MTO.
TELEFONNÍ ÚSTŘEDNA – systém spojovacího zařízení po vedení (např. tel. ústředna MTÚ).
Obr. 28: Digitální telefonní ústředna
Obr. 29: Elektronická telefonní ústředna
Povolování a schvalování telekomunikačních zařízení připojených do veřejné sítě
U každého rádiového a telekomunikačního koncového zařízení, které má být v ČR uvedeno na trh a provozováno, musí být posouzena shoda (dříve homologace). Postup posuzování shody v ČR je zcela shodný s postupem ve všech členských státech EU a je v souladu se směrnicí č. 1999/5/ES, o radiových a
telekomunikačních koncových zařízeních. Všechna telekomunikační zařízení uvedená na trh po 1. 5. 2004 musí mít v příbalu tyto dokumenty v
tiskové podobě nebo na CD:
kopie Prohlášení o shodě vystaveného výrobcem, dovozcem dle nařízení vlády č. 426/2000 Sb., v souladu se Směrnicí 1999/ES v češtině v písemné podobě;
označení na výrobku a obalu značkou shody „CE“ s uvedením typu, výrobní série, jméno výrobce nebo osoby odpovědné za uvedení výrobku na trh;
informace o způsobu a podmínkách použití na obalu zařízení (tj. u radiových zařízení informace, ve kterých zemích EU lze zařízení provozovat bez omezení či na individuální oprávnění, u koncových zařízení informace, ke kterým telekomunikačním sítím je zřízení možno připojit);
návod k obsluze v českém jazyce.
Provoz zařízení, které není určeno pro provozování v ČR, a není tak v souladu se shodou v rámci výše uvedených náležitostí, je nepřípustné. Provozováním
zejména radiových zařízení včetně bezšňůrových telefonů, které nesplňují výše uvedené podmínky, ruší příjem rozhlasu a televize nebo provoz sítě GSM,
radiových sítí záchranné služby, policie, letový provoz apod., což je ze zákona trestné.
Význam značek shody na výrobku:
Pro provoz v EU bez omezení
Podmínky pro vydávání rozhodnutí o povolení k montáži, údržbě a servisu telekomunikačních zařízení a sítí
Rozhodnutí ČTÚ o povolení montáže, údržbě a servisu telekomunikačních zařízení mohou získat pouze právnické osoby. Pověření na uvedené činnosti mohou
získat fyzické i právnické osoby. Vlastní žádost obsahuje údaje o žadateli, druh činnosti, pro které je povolení požadováno, údaje o zástupci odpovědného
za požadovanou činnost s ověřenými doklady o jeho vyučení v telekomunikačním oboru s potvrzením o praxi a zkoušce z vyhlášky č. 50/1978 Sb.
Podmínky pro vlastní připojení koncového zařízení k veřejné telefonní síti
Připojení nového nebo dalšího, popř. výměna telekomunikačního koncového zařízení se řídí všeobecnými podmínkami provozovatele veřejné telekomunikační sítě,
s nímž je každý jeho účastník ve smluvním vztahu.
Účastník je vždy osobou bez pověření, odborný pracovník telekomunikační firmy, jako odpovědný pracovník je osobou s pověřením.
Osoba bez pověření může sama připojit toto schválené koncové zařízení:
šňůrový telefonní přístroj;
bezšňůrový telefonní přístroj;
záznamník.
Osoba s pověřením odpovědný pracovník tel. firmy může připojit (např. technik operátora O2, a. s.):
modem;
fax;
pobočkovou ústřednu;
sekretářské soupravy;
další tel. zařízení.
Z analýz provedených v zemích s vyspělými telekomunikacemi vyplývá, že až 30 % veškerých problémů souvisejících s provozem telekomunikačních sítí je
spojeno s nesprávným a nepovoleným používáním koncových telekomunikačních zařízení.
