Pro činnost telekomunikačních zařízení (např. pro funkci telefonních přístrojů nebo telefonních ústředen) je třeba energetických zdrojů proudu a napětí, které rozdělujeme na:
- stejnosměrné zdroje;
- střídavé zdroje.
Stejnosměrný zdroj je takový energický zdroj, na jehož výstupních svorkách je neměnící se polarita napětí a velikost proudu. Hovoříme o zdroji stejnosměrného napětí a stejnosměrného proudu.
Střídavý zdroj je takový energetický zdroj, na jehož výstupních svorkách je měnící se polarita napětí, směr a velikost proudu. Hovoříme o zdroji střídavého napětí a proudu, kde vedle hodnot napětí a proudu je další určující hodnotou kmitočet.
Stejnosměrné zdroje:
- baterie jako tzv. primární stejnosměrné zdroje, které se nedají znovu nabíjet;
- akumulátory, tzv. sekundární stejnosměrné zdroje, které se dají znovu nabíjet;
- usměrňovače.
Stejnosměrné zdroje, které mění proud střídavý na stejnosměrný, rozlišujeme podle usměrňovacích cest na usměrňovače na jednocestné a dvojcestné v můstkovém zapojení využívající usměrňovacích prvků – polovodičových diod.
Střídavé zdroje:
- generátor střídavého proudu
- síťový transformátor – na primárním vinutí střídavé napětí 230 V, na sekundárním vinutí napětí nižší.
Obecně energetický zdroj má dvě výstupní svorky a stává se tak tzv. dvojpólem, který v návaznosti na svůj vnitřní ohmický odpor má vlastnost energetického zdroje napětí, proudu a výkonu.
Pro dosažení potřebných výstupních hodnot stejnosměrných energetických zdrojů se provádí jejich vzájemné sériové nebo paralelní zapojení, viz zapojení stejnosměrných zdrojů – baterií.
Obr. 30: Příklad a) sériového zapojení tři zdrojů stejnosměrného proudu a napětí b) paralelního zapojení tři zdrojů stejnosměrného proudu a napětí
Podle funkce energetických zdrojů v telefonních zařízeních je rozdělujeme na napájecí a vyzváněcí zdroje.
Obr. 31: Plochá baterie 4,5 V
Napájecí a vyzváněcí zdroje koncových telefonních zařízení
Napájení koncových zařízení slouží k jeho správné funkci. Vlastní provedení napájení koncového telefonního zařízení připojeného k pevné metalické síti je řešeno po vedení od telefonní ústředny nebo z místního energetického zdroje, popřípadě kombinovaně. U koncových telefonních zařízení připojených pomocí optické sítě jde vždy o napájení z místního energetického zdroje, stejně tak nabíjení baterie u mobilních telefonních zařízení.
Stejnosměrným místním napájecím energetickým zdrojem je baterie, akumulátor nebo usměrňovač, jako tzv. síťový adaptér. Střídavým vyzváněcím místním zdrojem je síťový transformátor nebo elektronický měnič. Místní napájecí energetický zdroj tak zajišťuje potřebnou velikost energie pro správnou funkci zařízení.
Kombinované napájení od telefonní ústředny i z vlastního místního zdroje využívají více funkční moderní koncová telekomunikační zařízení, kterým je například elektronický bezšňůrový telefonní přístroj s displejem, s pamětí, s prosvětlovacími tlačítky klávesnice, se záznamníkem nebo displejem.
Napájení koncových zařízení se využívá k automatickému řízení požadovaného spojení telefonními spojovacími systémy, tj. telefonními ústřednami.
Napájecí a vyzváněcí zdroje analogových telefonních ústředen
Napájecí a vyzváněcí energetické zdroje telefonních ústředen slouží k správné funkci vlastní telefonní ústředny a koncových telefonních zařízení.
K napájení koncových zařízení od ústředny po vedení (na a-drátu je záporný pól a b-drátu kladný pól) stejnosměrnou energií se využívá zapojení tak zvaných napájecích mostů. Jejich úlohou je oddělování stejnosměrných napájecích proudů od hovorových střídavých proudů. Dále se funkce napájecích mostů využívá k signalizaci od koncového telefonního zařízení (jeho aktivní a pasivní činnost, vlastní stejnosměrná volba přerušováním obvodu napájecího proudu impulsní číselnicí, flash apod.).
Napájecí mosty podle vlastního elektrického zapojení rozlišujeme na jednoduchý, polodvojitý a dvojitý. Nejčastěji používaný napájecí most v telefonních ústřednách je dvojitý napájecí most.
Dvojitý napájecí most
Jde o dvojitý kondenzátorový napájecí most, jehož telefonní relé využívají svůj induktivní odpor (XL) pro oddělení stejnosměrného napájení koncových telefonních zařízení od vlastních střídavých hovorových proudů a kondenzátory umožňují oddělené stejnosměrné napájení obou koncových zařízení po vedení „a“, „b“ drátem symetricky.
Obr. 32: Dvojitý napájecí most
Střídavé vyzváněcí zdroje
Jako střídavých vyzváněcích zdrojů, které slouží ke správné funkci návěstních obvodů či KTZ (koncových telefonních zařízení) se v telefonních ústřednách využívá síťových transformátorů připojených k střídavé energetické síti 230 V/50 Hz, nebo elektronického měniče stejnosměrného napětí na napětí střídavé.
Výstupní hodnotou těchto vyzváněcích zdrojů je střídavé napětí 40–75 V s kmitočtem 25 až 50 Hz. V systému MB se také využívá jako zdroj střídavého návěstního vyzváněcího proudu vyzváněcí induktor.
Telefonní signální tóny
Telefonní signální tóny jsou tónové návěsti, které informují volajícího účastníka o průběhu prováděného spojení automatickou telefonní ústřednou. Jsou to zejména oznamovací, obsazovací a kontrolní vyzváněcí tón.
Pro tónové signální tóny, jako návěsti se používá střídavý proud o kmitočtu 425–450 Hz, který je vysílaný v rytmu dohodnutých značek (Morseovy abecedy), v pravidelných časových intervalech do vedení volajícího.
Oznamovací tón se vysílá do vedení volajícího účastníka na znamení, že spojovací zařízení telefonní ústředny je připraveno k příjmu řídicích značek, tj. např. první impulsové série. Oznamovací tón je vysílán v rytmu Morseovy abecedy jako opakované písmeno A (• –).
Obsazovací tón: se vysílá do vedení volajícího účastníka k oznámení, že není volná spojovací cesta, nebo že je volaná stanice obsazena (např. když účastník hovoří). Obsazovací tón je vysílán v rytmu Morseovy abecedy jako opakované písmeno E (•).
Kontrolní vyzváněcí tón se vysílá do vedení volajícího účastníka k oznámení, že požadované spojení bylo dosaženo, a že se do vedení volaného účastníka vysílá v jeho rytmu střídavý vyzváněcí návěstní proud (u volaného účastníka v tomto rytmu např. zvoní zvonek).
Upozorňovací tón se vysílá do vedení účastníka v průběhu jeho hovoru, k upozornění na nově vzniklou situaci, např. že je volán od jiného účastníka.
Odkazovací tón upozorňuje volajícího účastníka, že volané číslo není zapojeno, nebo že je v poruše apod.
Obr. 33: Signální tóny:
a. oznamovací,
b. obsazovací,
c. kontrolní vyzváněcí,
d. upozorňovací tón