06

Měrná tepelná kapacita, teplo

Teplo je fyzikální veličina, která souvisí s vnitřní energií tělesa, charakterizuje děj, který probíhá mezi tělesy při tepelné výměně.
Měřením množství tepla, které látky přijmou, se zabýval v 19. století anglický fyzik J. P. Joule. Měřil množství tepla, které bylo zapotřebí ke zvýšení teploty 6 l vody konáním mechanické práce dvou 20 kg závaží, padajících podél stěn nádoby přes kladku z výšky 1,3 m. Závaží nechal opakovaně padesátkrát spadnout dolů.

Obr. 30: Uspořádání Jouleova pokusu

Vypočítal:
Aby se 6 l vody ohřálo o 1 °C muselo padající závaží vykonat práci celkem 26000 J.


K ohřevu 1 l vody o 1 °C proto bylo zapotřebí 4,3 kJ energie.


Odečtou-li se ztráty energie způsobené třením o kladku a okolní vzduch, zjistíme, že na ohřev 1 l vody o 1 °C je zapotřebí přibližně 4,2 kJ energie (vykonané práce nebo dodaného tepla).


J.P. Joule svým pokusem jako první určil veličinu nezbytnou pro výpočet tepla potřebného na ohřev 1 kg látky o 1 °C – měrnou tepelnou kapacitu.



Měrná tepelná kapacita c určuje teplo potřebné k ohřevu 1 kg chemicky stejnorodé látky o 1 °C.


`c= Q/(m*∆t)`

Její jednotkou je:


`J * kg^{-1} * K^{-1}` nebo `J * kg^{-1} * °C^{-1}`


Dodáte-li látce teplo, zvýší svoji teplotu tím více, čím více tepla jí budete dodávat. Každá látka je ale schopna přijmout jiné množství tepla, potřebuje k ohřevu hmotnosti 1 kg o teplotu 1 °C dodat jinou hodnotu energie. Říkáme, že každá látka má jinou schopnost pojmout teplo – jinou měrnou tepelnou kapacitu. Ve fyzikálních tabulkách nebo na internetu můžete najít hodnotu měrné tepelné kapacity různých látek.


Látka c (J/(kg.K) ) Látka c (J/(kg.K) )
Voda 4180 Železo 450
Vzduch 1003 Měď 383
Olej 1700 Hliník 896
Ethanol 2430 Olovo 129
Led 2090 Cín 227

Čím větší je měrná tepelná kapacita látky, tím méně se dodáním tepla zvýší její teplota. Velká měrná tepelná kapacita vody je například příčinou toho, že se v létě na koupalištích a přehradách ohřívá voda pomaleji než vzduch. Večer naopak pomaleji chladne, proto je i v nočních hodinách příjemně teplá a vhodná ke koupání. Také rychlejší ohřívání pevniny než vody je způsobeno tím, že všechny látky, z kterých se skládá pevnina, ať je to písek, skála nebo jíl mají menší měrnou tepelnou kapacitu než voda. To znamená, že se ohřívají rychleji, jsou-li vystaveny po stejnou dobu stejnému záření.

Podívej se do výše uvedené tabulky a napiš pořadí pevných látek z druhého sloupce, od látky, která dosáhne změny teploty (např. o 20 K) nejrychleji až po pevnou látku, která se ohřeje nejpomaleji. Předpokládej, že všechny látky mají stejnou hmotnost.

1. nejrychleji se ohřeje
2.  
3.  
4.  
5. nejpomaleji se ohřeje



Často používáme při výpočtech také veličinu tepelná kapacita C.



Tepelná kapacita vyjadřuje, jaké množství tepla musíme dodat tělesu, aby se jeho teplota zvýšila o 1 °C (1 K).

`C= Q/{∆t}`, jednotka je `J*K^-1`


Nepleťte si tepelnou kapacitu s měrnou tepelnou kapacitou tělesa.

tepelná kapacita `C = Q/{∆t} = c * m` měrná tepelná kapacita `c= Q/(m * ∆t)`


Teplo

Když vnitřní energii tělesa měníme, buď konáním práce, nebo dodáním či odebíráním tepla, zvýšíme tím nebo snížíme rychlost částic v tělese (předpokládáme, že soustava během tepelné výměny nekoná žádnou práci- neodevzdává vnitřní energii do okolí). Teploměrem zjistíme, že těleso změnilo svoji teplotu. Tento přírůstek nebo pokles vnitřní energie tělesa nazýváme teplo.

`∆U = Q`



Teplo je určeno změnou vnitřní energie, kterou těleso odevzdá, nebo přijme při tepelné výměně. Jednotkou tepla je joule J.


Teplo nemůžeme měřit přímo, jako například teplotu teploměrem, musíme, vždy změřit o kolik °C vzrostla teplota tělesa, a pak teprve vypočítat. Musíme také vědět, jakou látku jsme ohřáli, a jakou měla hmotnost. Teplo přijaté tělesem závisí na druhu látky, hmotnosti tělesa a přírůstku teploty.

`Q=m*c*(t_2-t_1)`

Q … přijaté nebo odevzdané teplo látkou
c … měrná tepelná kapacita látky
m … hmotnost látky
t1 … počáteční teplota látky
t2 … konečná teplota látky



Teplo, které přijme chemicky stejnorodá látka je přímo úměrné hmotnosti látky a přírůstku jeho teploty.


Jestliže těleso přijme teplo, ale současně vykoná mechanickou práci W (např. se rozpíná), potom podle prvního termodynamického zákona platí


`Q=∆U+W`.


Teplo dodané soustavě je rovno součtu změny vnitřní energie soustavy a práce, kterou soustava vykonala.



ŘEŠENÉ ÚLOHY


Úloha č. 1


Úloha č. 2


Úloha č. 3



Měrná tepelná kapacita, teplo


Testové otázky