1. Podstatná jména – jsou názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. Ukazujeme si na ně slovy ten, ta, to (např. teta, pes, dům, píle, kreslení…).

2. Přídavná jména – určují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo říkají, čí osoby, zvířata a věci jsou. Odpovídají na otázky jaký, který, čí? (např. červený, chytrý, babiččin…).

3. Zájmena – zastupují názvy osob, zvířat a věcí nebo na ně ukazují (např. já, on, náš, tvůj, jemu…).

4. Číslovky – vyjadřují počet, množství druhů, pořadí nebo kolikrát se něco děje (např. jeden, dvoje, pátý, třikrát…).

5. Slovesa – říkají, co osoby, zvířata a věci dělají nebo co se s nimi děje (např. chytá, je, byl, bude cvičit…).

Tyto slovní druhy nazýváme ohebné. Můžeme je skloňovat a časovat.

6. Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů. Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak? (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).

7. Předložky – se spojují se jmény. Píší se zvlášť, ale čteme je dohromady (např. do, k, na, ve, bez…).

8. Spojky – spojují slova nebo věty (např. a, ale, aby, nebo, protože…).

9. Částice – uvozují samostatné věty (např. ať, kéž, nechť, což, copak…).

10. Citoslovce – vyjadřují pocity a výzvy nebo označují zvuky (např. bác, cukrú, ajajaj, chacha, au…).

Tyto slovní druhy nazýváme neohebné. Nemůžeme je skloňovat ani časovat.

Pozor dávej na tvary slovesa BÝT (jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou, byl, byli, bude, budeme…), dále sloveso MÁM a také na neurčité tvary sloves (tj. slovesa zakončená souhláskou –t, např. psát, kreslit apod.)