Každý živý or­ganis­mus potřebuje pro to, aby rostl, aby si zac­hováv­al svoje tělesné tkáně a aby mohly normálně fun­govat všechny jeho pro­cesy, přísun živin.

Výživa samot­ná představuje pro li­dský or­ganis­mu souh­ru bi­oc­hemic­kých a fyziologic­kých pro­cesů, díky nimž tělo přijímá látky z vnějšího pro­středí a využívá je pro své účely.

Důležitost výživy pro správné fun­gová­ní li­dské­ho or­ganis­mu vypozorovali již v dávných dobách někteří mys­litelé. Už kupříkladu Hip­pokratés přisuzov­al výživě velký vliv na léčbu nemoc­ných je­din­ců. Je znám svým citátem: „Výživa Tvá budiž Tvým lékem.“ K dalším, kteří léčili některé choroby di­et­ními opatřeními, můžeme řadit i Galéna (2. století).

To, co jíme, prošlo v průběhu staletí značnými změnami. Primitiv­ní lidé jedli stravu, která byla bohatší na rostlin­né zdroje a plody. Jídelníček prvních zástup­ců rodu Homo žijících ve stepích naopak ob­sahov­al hoj­nost živočišných pot­ravin. V mladší době kamen­né došlo vlivem zdokonalová­ní nástrojů k roz­voji zemědělství a k domes­tifikaci některých zvířat. To znamenalo pos­tupné zařazení masa, mléka a mléčných pro­duk­tů do stravy teh­dejších je­din­ců.

V ob­dobí středověku se i ve stravová­ní začínají pro­jevovat rozdíly mezi jedno­tlivý­mi spolec­̌enský­mi vrstvami. Bohatí měli jídelníček bohatší, ob­sahov­al al­kohol, hoj­nost masa a také možnost využívat cizok­rajné­ho koření (skořice, van­il­ka ...). S touto stravou je ale již spoj­en výskyt chorob, které dnes nazýváme civilizační, tedy di­abetu mel­litu, dny a obez­ity.

Základ­ním sladid­lem byl med, od dob panová­ní Marie Terezie byl pos­tupně nah­razován řepným cuk­rem, jehož spotřeba je v souc­̌asnos­ti stále dosti vysoká.

Pro naše klimatic­ké pásmo byl typic­ký nedos­tatek vitamí­nu C. Jeho zdrojem byla většinou zelenina, v zimních měsících zelí, ředkev.

Typic­ká česká kuc­hyně (vzniká na přelomu 18. a 19. století) je re­lativ­ně en­er­getic­ky bohatá. Od dob napoleonských válek se téměř každoden­ní součástí stávají bram­bo­ry. Nej­pouz­̌ívanějším tukem je sádlo a máslo. Důležitým chodem se stala polévka, která je ale zahuštěná. Další součástí oběda je hlav­ní jídlo, do jídelníčku se dostávají tra­diční české kned­líky, maso (nejčastěji vepřové) a běžná je omáčka. Oběd bývá doplněn zá­kuskem v podobě pečiva. Pečivo z bílé mouky bylo zpočátku velice vzácné a sváteční, v souc­̌asnos­ti je bílá mouka naopak tím nejobyc­̌ejnějším a nejprodá­vanějším pro­duk­tem k tvor­bě pekařských výrobků.

Celý vývoj výživy a stravová­ní je poz­namenán četnými hladomo­ry (v dobách, kdy ještě lidé neuměli pot­raviny skladovat a dělat si zásoby, a nebo v dobách neúrody) a epi­demiemi, které byly spojeny s nedos­tatečný­mi hy­gienic­kými zá­sadami při přípravě, man­ipulaci a uskladňová­ní pot­ravin. Současná strava je bohužel díky možnos­tem, které máme, velice en­er­getic­ky bohatá. Zároveň její sklad­ba, i při dodržení poz­̌adované en­er­getic­ké hod­noty, není vždy úplně opt­imální. Naše populace je tak i přes dos­tatek a dob­rou dos­tupnost pot­ravin velmi často v de­ficitu některých základ­ních živin, zejména bi­́lkovin, některých vitamí­nů a minerá­lů. Naopak v přebyt­ku je příjem en­er­gie, což s sebou nese řadu negativ v podobě metabolic­kých poru­ch, obez­ity a dalším onemoc­nění.