Každý živý organismus potřebuje pro to, aby rostl, aby si zachovával svoje tělesné tkáně a aby mohly normálně fungovat všechny jeho procesy, přísun živin.
Výživa samotná představuje pro lidský organismu souhru biochemických a fyziologických procesů, díky nimž tělo přijímá látky z vnějšího prostředí a využívá je pro své účely.
Důležitost výživy pro správné fungování lidského organismu vypozorovali již v dávných dobách někteří myslitelé. Už kupříkladu Hippokratés přisuzoval výživě velký vliv na léčbu nemocných jedinců. Je znám svým citátem: „Výživa Tvá budiž Tvým lékem.“ K dalším, kteří léčili některé choroby dietními opatřeními, můžeme řadit i Galéna (2. století).
To, co jíme, prošlo v průběhu staletí značnými změnami. Primitivní lidé jedli stravu, která byla bohatší na rostlinné zdroje a plody. Jídelníček prvních zástupců rodu Homo žijících ve stepích naopak obsahoval hojnost živočišných potravin. V mladší době kamenné došlo vlivem zdokonalování nástrojů k rozvoji zemědělství a k domestifikaci některých zvířat. To znamenalo postupné zařazení masa, mléka a mléčných produktů do stravy tehdejších jedinců.
V období středověku se i ve stravování začínají projevovat rozdíly mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Bohatí měli jídelníček bohatší, obsahoval alkohol, hojnost masa a také možnost využívat cizokrajného koření (skořice, vanilka ...). S touto stravou je ale již spojen výskyt chorob, které dnes nazýváme civilizační, tedy diabetu mellitu, dny a obezity.
Základním sladidlem byl med, od dob panování Marie Terezie byl postupně nahrazován řepným cukrem, jehož spotřeba je v současnosti stále dosti vysoká.
Pro naše klimatické pásmo byl typický nedostatek vitamínu C. Jeho zdrojem byla většinou zelenina, v zimních měsících zelí, ředkev.
Typická česká kuchyně (vzniká na přelomu 18. a 19. století) je relativně energeticky bohatá. Od dob napoleonských válek se téměř každodenní součástí stávají brambory. Nejpoužívanějším tukem je sádlo a máslo. Důležitým chodem se stala polévka, která je ale zahuštěná. Další součástí oběda je hlavní jídlo, do jídelníčku se dostávají tradiční české knedlíky, maso (nejčastěji vepřové) a běžná je omáčka. Oběd bývá doplněn zákuskem v podobě pečiva. Pečivo z bílé mouky bylo zpočátku velice vzácné a sváteční, v současnosti je bílá mouka naopak tím nejobyčejnějším a nejprodávanějším produktem k tvorbě pekařských výrobků.
Celý vývoj výživy a stravování je poznamenán četnými hladomory (v dobách, kdy ještě lidé neuměli potraviny skladovat a dělat si zásoby, a nebo v dobách neúrody) a epidemiemi, které byly spojeny s nedostatečnými hygienickými zásadami při přípravě, manipulaci a uskladňování potravin. Současná strava je bohužel díky možnostem, které máme, velice energeticky bohatá. Zároveň její skladba, i při dodržení požadované energetické hodnoty, není vždy úplně optimální. Naše populace je tak i přes dostatek a dobrou dostupnost potravin velmi často v deficitu některých základních živin, zejména bílkovin, některých vitamínů a minerálů. Naopak v přebytku je příjem energie, což s sebou nese řadu negativ v podobě metabolických poruch, obezity a dalším onemocnění.