Společenství lidí od dob lovců mamutů a sběračů starší doby kamenné mělo svoji kulturu, která se promítala do způsobu života, sociálního uspořádání a ovlivnila i uměleckou tvorbu člověka. Jak se rozvíjela kultura společnosti, zdokonalovalo se její uspořádání, sociální i kulturní a výtvarné umění se stávalo důležitou složkou života.
14.1. Přehled slohů
Prehistorické umění
- doba kamenná
- doba železná
Starověké umění
- Egyptské umění
- Mezopotámské umění
- Syrské umění
- Egejské umění
- Řecké umění
- Etruské umění
- Římské umění
- Starokřesťanské umění
Středověké umění
- Byzantské a staroruské umění
- Románské umění
- Gotické umění
Novověké umění
- Renesanční umění
- Barokní umění
- Rokokové umění
- Klasicismus
Umění 19. Století
- Romantismus
- Realismus
- Historismus -akademismus
- Secese
Moderní umění 20. Století
14.1.1. Pravěk
Dochovaly se kresby ryté do kostí a mamutích klů. Tyto drobné kresby zachycují zvěř a člověka v pohybu. Ojedinělá památka té doby byla nalezena na Moravě u Věstonic. Soška z pálené hlíny představuje ženu se zdůrazněnými symboly mateřství - širokými boky a velkými ňadry. Soška dostala jméno Věstonická venuše.
Obr. 1 Věstonická venuše
14.1.2. Egypt
Starověký Egypt byl jednou z významných a také nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Staroegyptská civilizace dosáhla významných úspěchů na poli hmotné, znalostní i duchovní kultury, o nichž svědčí např. budování rozsáhlých kamenných monumentů (pyramid a chrámů), památky písemnictvíči doklady o admninistrativní a společenské organizaci.
Obr. 2 Pyramidy, Velká sfinga v Gize
14.1.3. Mezopotámie, Babylon
Mezopotámie je území na Blízkém východě, nacházející se mezi středním tokem řek Eufrat a Tigris, v širším slova smyslu pak území obklopující větší část toku těchto dvou řek. Součást tzv. úrodného půlměsíce, tj. území zahrnující dnešní Irák, Sýrii, Libanon, Izrael, Jordánsko a Egypt, kde se poprvé rozvíjela zemědělská kultura a kde se zrodily první písemné památky v dějinách lidstva. Dnes je Mezopotámie součástí Iráku a východní Sýrie
Babylón neboli Brána boží, bylo hlavní město jižní Mezopotámie. Jeho ruiny leží 88 kilometrů jižně od Bagdádu, poblíž města al-Hillah u Eufratu, na území dnešního Iráku.
Obr. 3 Babylonská věž
14.1.4. Řecko
První neolitické osady se v Řecku objevují již v 7. tisíciletí př. n. l. Tamější obyvatelé se živili chovem ovcí, vepřů, skotu a koz, pěstovali také obilí, což je dokázáno nálezy kamenných srpů a drtidel. Během následujících dvou tisíciletí do Řecka pronikají z Předního východu nové technologie a objevy, například hliněné nádoby či tkalcovská závaží. Objevují se také sošky zvířat či ženských postav zpodobňujících bohyni plodnosti.
Obr. 4 Pantheon v Athénách
14.1.5. Řím
Řím je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Je jedním
z nejstarších měst Evropy, bylo založeno před více jak 2.700 lety. Po staletí
byl hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku.
Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem
mnoha právních a politických systémů.
Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické
církve
Obr. 5 Koloseum
14.1.6. Sloh starokřesťanský
Souvisí se vznikem a vyhlášením křesťanství v Římě za státní náboženství
okolo roku 313 n. l.
První výtvarné projevy se našly v katakombách. Kresby a malby měly skrytý
význam např. Páv – nesmrtelnost, Kotva – naději, Holubice – duši.
Stavitelství se soustředilo na výstavbu prostorů sloužících na bohoslužebné
obřady.
14.1.7. Sloh byzantský
Rozdělením Římské říše asi ve 4. století n. l. vznikla na východě nová
říše – Byzantská.
Hlavními architektonickými prvky byly cibulové kopule a množství dekoru.
Ornament: hlavním znakem ornamentiky je její rozmanitost a symbolický
význam upotřebených motivů. Patřily k nim především jemně zpracované květinové
ozdoby.
14.1.8 Sloh románský
Románský sloh byl na vrcholu mezi lety 1075–1125, zejména ve Francii. Vznikl jako důsledek rozmachu kláštěrů v 10. století, kdy západní Evropa zažívala konečně po temných stoletích období stability. To se odrazilo ve specifické architektuře sakrálních budov. Po 600 letech spánku oživlo monumentální sochařství.
Obr. 6 Rotunda svatého Jiří na hoře Říp
Hlavní architektonické články tvořily:
- klenby - valené a křížové
- sloup - osmihranný anebo skrutkovitý
- oblouk - půlkruhový na oknech, které dělili sloupky
- portál
Ornament : geometrické, rostlinné a živočišné motivy, které se spojují do klikatých a fantistických forem. Geometrický ornament má velmi přísně stylizovaný tvar.
14.1.9. Sloh gotický
Gotický sloh pochází od italských renesančních umělců. Znamenal obnovení
městského života. Sochařství sloužilo jako doplněk architektury. Jeho rozvoj
začíná až na konci 12. století kdy se sochy stávají přirozenější, s individualizovanými
tvářemi a postavami. Malířství začíná až na počátku 14. století. Filozofie vyvrcholila
scholastikou. V pozdní gotice se více stavěly světské stavby. Do roku 1500 gotika
zanikla.
Charakteristickým znakem architektury je štíhlost tvarů směřujících nahoru
a lomený oblouk používaný na oknech, portálech a klenbách.
Obr. 7 Gotický hrad Pernštejn
14.1.10. Sloh renesanční
Renesance znamená znovuzrození, rozumí se klasického slohu antiky. Jedná
se o přechodný sloh mezi středkověkem a novověkem.
Ve výtvarném umění se nejvýrazněji projevila v Itálii. Architektura opouští
vysoké rozsáhlé prostory a přizpůsobuje je člověku. Renesanční sloh je
strohý, skoro bez ozdob, klasicky čistý.
Typické architektonické články renesančního slohu:
- sloup - byl hladký a oblý, používal se jako podporný článek
- oblouk - článek používaný v arkádách - řada oblouků spojených sloupy
- římsy - mohutné profilované a článkované
- pilastry - polopilíře při stěně, jejímž účelem bylo optické vyjádření opory
- balustrády - zábradlí z kuželovitých balustrů
Ornament: hlavním prvkem tak jako v antice byl akantový list.
Obr. 8 Rožmberk nad řekou Vltavou
Obr. 9 Renesanční věže
14.1.11. Sloh barokní
16. století se renesance začíná přeměňovat na nový sloh - baroko. Baroko svou dynamičností, monumentalitou a nádherou plně vyjadřovalo absolutistickou moc církve a státu. Barokní sloh se v architektuře projevuje stavbou pompézních staveb se složitými půdorysy. Stěny jsou bohatě ozdobené ornamenty i sochami. Klenby jsou hojně zdobené nástěnnými malbami. Účinek malby se zdůrazňoval množstvím zlatých ozdob.
Obr. 10 Barokní sochy a malby v kapli Božího těla v jezuitském konviktu v Olomouci
14.1.12. Sloh rokokový
Rokokový sloh je součástí baroka, přesněji jeho ukončením.
Kromě Francie, kde vznikl, se ve velké míře uplatnil i v Rakousku. Francouzská
šlechta dávala přednost malým místnostem s bohatou výzdobou. Umělečtí řemeslníci
je zdobili množstvím ornamentů, záclonami, koberci. Při výzdobě se uplatňovaly
zlaté střapce, štuky v bílé anebo zlaté barvě, někdy na zeleném anebo žlutém
pozadí. Celá výzdoba se nesla v jemných barvách a teplé barvy byly hlavním
zdrojem interiérové výzdoby.
14.1.13. Klasicismus
Klasicizmus je umělecký směr, který má podobně jako renesance svůj vzor
v antice.
Usiluje o to ji obnovit napodobováním forem klasických děl. Vznikl v Itálii
koncem 18. století. V architektuře se používají antické sloupy, římsy,
při čemž se stavitelé dopouštěli omylů, protože kopírovali jen určité venkovní
části. Tak vznikaly stavby plné protikladů.
Umělecká řemesla v tvorbě užitkového umění se také inspirovala antickými vzory.
Obr. 12 Zámek Kačina
14.1.14. Romantismus
Romantismus je umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, idividualita (a individuální prožitek) a duše (zejména psychicky trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu. Výchozí podněty hledal v minulosti (hlavně ve středkověku) a v exotických zemích
Obr. 13 Zámek Hluboká
14.1.15. Realismus
Navazuje na romantismus. Cílem realismu je přivést člověka k nejužšímu vztahu s přírodou. Žádá zobrazovat přírodu a člověka reálně, tj. jak ji okolo sebe vidí. Z toho je odvozený i umělecký směr. V architektuře chápali architekti stavbu komplexně jako celek, které jednotlivé části musí mít funkčnost a působit esteticky, krásně. Realistické pojetí v architektuře se projevilo uplatněním určitého dynamizmu a pružného stavebního materiálu.
14.1.16. Secese
Na přelomu 19. a 20 století vlivně zasahuje do výtvarného umění secese, která uplatněním přírodních tvarů, listů, květin, lidských figur i zvířecích motivů usiluje překonat tematickou tradičnost předcházejících historických slohů. Secesi charakterizuje přesycenost dekorativních – ornamentálních prvků, plynulost linií, vlnovek, křivek a ploch. Dekorativnost, která nahrazuje prvky převzaté z historických slohů, proniká nejen do architektury, ale také do užitkového umění.
Obr. 14 Mohyla míru
14.1.17. Moderní umění 20.století
Umění tohoto období se zříká estetických ideálů předcházejících období a uplatňuje se v něm tvořivá metoda, která zavrhuje realizmus na odrazu skutečnosti a rozpracovává vlastní, formotvornou metodu. Mladí umělci byli přesvědčeni, že rozbitím tradičních principů umělecké tvorby tvoří nové umělecké hodnoty.
Výtvarné směry, které vznikly ve 20. století:
- Fauvizmus
- Expresionizmus
- Kubizmus
- Futurizmus
- Abstrakcionizmus
- Purizmus
- Kinetizmus
- Surrealizmus
- Op-art
- Pop-art
- Suprematizmus
- Modernistické umění
Kontrolní otázky
- Charakterizujte sloh románský.
- Charakterizujte sloh gotický.
- Charakterizujte sloh renesanční.
- Charakterizujte sloh barokní.
- Uveďte příklady výtvarných směrů, které vznikly ve 20. století