První skutečně soběstačný a energeticky nezávislý dům byl model venkovského statku. Základní nutností a předpokladem je to, že dům má k dispozici dostatek
pozemků pro pěstování energetických plodin a kus lesa, který sloužil, kromě jiných funkcí, i jako zdroj paliva. V tomto domě je pak možno vyprodukovat více
energie, než dům potřebuje, a „přebytky“ prodávat ve formě energií, plodin či surovin. Typicky je možno prodávat elektřinu, při jejíž výrobě vyprodukujeme
i velké množství tepla. Nutné je přitom napojení domu k energetické síti.
Nevýhodou tohoto modelu jsou vysoké nároky na využívanou plošnou výměru pozemků statku, což je v podmínkách hustě osídlené střední Evropy těžko
dosažitelné. Další nevýhodou je velký podíl práce všech obyvatel domu na jeho fungování ve všech částek výrob. I přes uvedené nedostatky se tyto domy
uplatnily zejména v německy mluvících zemích.
Graf 1: Vývoj cen ropy
Skutečný rozvoj nízkoenergetického stavitelství nastal v 70. letech v průběhu první ropné krize, kdy se cena za barel ropy vyšplhala z 20 dolarů k 50
dolarům a následně až k 100 dolarům za barel. S cenou ropy šla prudce nahoru i cena ostatních energií. USA byly touto krizí zasaženy asi nejvíce, a to
zejména z důvodu její vysoké spotřebě energií. Protože bydlení je jedním z největších odběratelů energií, začaly se úspory promítat i do této oblasti.
První úsporné domy vznikly v USA a jejich základní charakteristikou bylo využívání slunečních pasivních zisků prosklením jižních fasád a akumulací
těchto zisků do zdiva, kameniva apod. Nevýhodou těchto domů bylo podcenění izolačních vlastností, což vedlo k velkým únikům tepla, zejména v nočních
hodinách a podmračných dnech. I tak však byl položen základ nízkoenergetického stavitelství.
Evropa byla krizí zasažena podstatně méně, přesto zde vznikaly úsporné stavby založené spíše na tradičních materiálech. Tento trend postupně vyústil do
nízkoenergetických domů druhé generace. Nositelem těchto idejí se staly zejména severské a německy mluvící národy. Domy se začaly vyznačovat lepší
tepelnou izolací, kvalitními okny, akumulačními zónami apod. Experimentálně byly použity transparentní izolace a řízené větrání s rekuperátorem.
Postupný vývoj vyústil až do vzniku pasivních domů, což je dům třetí generace, který je vytápěn pouze pasivními zisky. První pasivní dům v Evropě vznikl
v r. 1951 v německém Darmstadtu. V současné době v Německu stojí kolem šedesáti tisíc pasivních domů.
V České republice se pasivní domy začaly stavět až po roce 2000. Masivní rozvoj tohoto stavitelství nastal v roce 2006, kdy v Brně vzniklo sdružení –
Centrum pasivního domu.
K značnému zpoždění proti Evropě došlo jak z důvodu neochoty investorů investovat poněkud vyšší náklady do nízkoenergetické výstavby, tak i z důvodu
neochoty stavebních firem začít využívat nové technologie při výstavbě.
Výzvou do budoucnosti jsou domy čtvrté generace, tzv. plusové domy, které vyprodukují více energie, než samy spotřebují.
Současná doba se projevuje postupným vyčerpáváním ložisek ropy, plynu, uhlí, uranu apod., což je doprovázeno strmým nárůstem cen těchto paliv a zdrojů
energií. Nárůst cen je dále umocněn stále složitějšími způsoby těžby těchto surovin (vrtné soupravy umístěné na moři). Dalším problémem je politická
nestabilita zemí vlastnících velkou část těchto surovin. Nedílnou součástí těžby a spotřebovávání těchto zdrojů jsou i velké ekologické dopady, které
vytváří skleníkový efekt, což vede ke globálnímu oteplování a ke klimatickým změnám, projevujících se nestabilitou počasí (záplavy, nesnesitelná horka
apod.).
Ke zhoršování tohoto stavu přispívá velkou měrou i naše stavebnictví. I přes snahu šetřit většina stojících a nově postavených budov nesplňuje parametry
pro nízkoenergetické či pasivní stavitelství. Z tohoto důsledku tyto budovy pro své vytápění a přípravu teplé vody produkují více jak 30 % celkového objemu
CO2 v emisích. Navíc se současná legislativa přílišným šetřením ve stavebnictví nezaobírá, a to navzdory současným poznatkům a dostupným
technologiím. Konkrétních důvodů pro stavbu pasivního domu je několik a pro příklad si uveďme několik základních:
pohodlí
V pasivním domě lze dosahovat velmi vysokého standardu bydlení při současně minimální spotřebě energie. Teplota stěn, podlah, stropů a akumulačních zón je
velmi příjemná, a to pouze 0,5–1 0C chladnější, než je teplota vzduchu v místnosti. Vnitřní skla oken jsou díky moderním technologiím pouze o
2–3 stupně chladnější, než je teplota interiéru. Pobyt v takovýchto místnostech je díky uvedenému velmi příjemný bez pocitů chladu pronikajícího ze stěn,
oken, podlah a stropů.
čerstvý vzduch
V pasivním domě je pomocí nuceného větrání trvale zajišťován přívod čerstvého vzduchu a odvod vzduchu vydýchaného. To zaručuje, že v pasivním domě je
vzduch vždy svěží jak v noci, tak i v případě delší nepřítomnosti obyvatel v domě. Přiváděný vzduch je možno na přívodu pomocí speciálních filtrů zbavovat
pylů a ostatních alergenů, a tak nejsou osoby žijící v domě zatíženy případnými alergeny apod. Zároveň tento filtr zachytí i částice vyskytující se v
oblastech zatížených průmyslem, dopravou či jinými negativními vlivy. Přiváděný vzduch je možno i optimálně zvlhčovat, čimž se komfort obyvatel žijících v
takovém domě ještě zvyšuje. V zimním období je možno tento přiváděný vzduch ještě dohřívat, což nahrazuje díky výborným izolačním vlastnostem stavby i
klasickou otopnou soustavu. V pasivním domě lze samozřejmě i otevírat okna. Nutno však dodat, že je to zejména v zimním období nadbytečné,
kontraproduktivní a ze zkušeností víme, že u osob, žijících v pasivním domě, se tato potřeba do cca 1 měsíce ztrácí.
úspornost
Pasivní dům je standardně vybaven rekuperační jednotkou, která kromě „spolupráce“ na přívodu čerstvého vzduchu zabezpečuje zejména tepelnou výměnu
vnitřního teplého, vydýchaného, vyvětrávaného vzduchu se vzduchem čerstvým – přiváděným. Účinnost této tepelné výměny se pohybuje podle typu rekuperátorů
mezi 80-95%. Tímto způsobem je zabezpečeno podstatně lepší využití tepla odváděného vzduch, než by tomu bylo při běžném větrání okny, při kterém je
vyvětrávané teplo nenávratně ztraceno. Rekuperátory dnes pracují téměř jako bezobslužné (je nutno pouze nastavit požadované parametry vzduchu). Tato
zařízení jsou vyráběna v mnoha variantách, jsou kompaktní, přehledná a zejména novější typy mají velmi nízké provozní náklady.
odolnost vůči letním vedrům
Pasivní domy jsou stavěny tak, aby pasivní zisky ze slunce byly co největší, což v praxi znamená, že dům je průčelím orientován k jihu a v tomto směru má i
velké prosklené plochy. Tato orientace společně s velikostí zasklených ploch by logicky v letních slunných dnech vedla k přehřívání interiéru. Pro
odstranění těchto nedostatků jsou tyto domy konstruovány tak, aby střecha měla dostatečný přesah, který zabezpečí, že vysoko stojící letní slunce je
odstíněno a níže stojící zimní slunce aktivně vyhřívá interiér domu. Navíc se okna vybavují různými typy regulovatelných stínících zařízení, jako jsou
markýzy, žaluzie, rolety apod. Díky úsporným spotřebičům a žárovkám nedochází uvnitř budovy k uvolňování odpadního tepla. Pasivní domy, které jsou vybavené
vytápěním pomocí tepelných čerpadel, mohou tyto velmi jednoduše přepnout do procesu chlazení (klimatizace).
Pokud dům využívá zemní výměník tepla, tento v létě pracuje jako kolektor chladu a tento ochlazený vzduch (cca 15 0C) je ventilačním zařízením
vháněn do pobytových místností, což takto vybaveným pasivním domům poskytuje v letních měsících tepelný komfort podstatně vyšší, než je obvyklé u domů
klasických.
zajištění v případě krize
Pasivní dům dokáže zabezpečit obyvatele v něm žijící i v krizových situacích (výpadek přívodu energií, totální výpadek topení apod.). Pasivní dům se díky
svým vlastnostem ochlazuje jen velmi pomalu a i při bezslunečných dnech neklesnou v zimě teploty interiéru pod 13–15 0C. Zdrojem pro vytápění v
pasivním domě jsou totiž samotní obyvatelé domu (dospělý člověk vydává teplo 80–100 W). K vytopení domu stačí i ty nejmenší tepelné zdroje. Např. pokoj o
ploše 16 m2 vytopí 160W, což je výkon 5 čajových svíček. Většina těchto domů však bývá standardně vybavena doplňkových zdrojem vytápění (krb,
krbová kamna apod.). Tyto zdroje spolehlivě zabezpečí tepelnou pohodu v celém domě i v největších mrazech.
potenciál pro budoucnost
Vlastnosti pasivního domu, zejména co se týká šetrného způsobu vytápění a tím i malého množství produkovaného CO2, přispívají k ochraně
životního prostředí po celou dobu životnosti stavby. Zvýšené náklady na pořízení takového domu jsou nevelké (uvádí se 10–20 % oproti běžnému domu). Díky
úsporám, šetrně voleným materiálům použitých při stavbě a malým emisím domu, vychází jak ekonomická, tak i ekologická bilance velmi příznivě. Návratnost
investice se počítá přibližně na 15 let a při životnosti domu minimálně 70 let je investicí velmi výhodnou. Investice do takové stavby je možné počítat
jako vhodnou investici do budoucna (důchodu), kdy se nám prvotně zvýšené náklady budou dlouhodobě vracet v podobě nízkých nákladů na provoz (uvádí se, že
tyto náklady jsou 5–10 x nižší oproti klasickému domu). Navíc tyto úspory využíváme v době, kdy nejsme ekonomicky až tak silní. Tato výhoda je samozřejmě
umocněna předpokládaným vývojem cen energie. Stejně pádným argumentem je též již zmíněná šetrnost k životnímu prostředí.
architektonická neutralita
Forma většiny dříve postavených staveb byla vždy kompaktní a jednoduchá. Spousta moderních staveb dodnes ctí tuto formu a stavby jsou přesto velmi pěkné.
Pasivní domy mají stejné kompaktní tvary a k tomu jsou výtečně izolovány. Kompaktnost je totiž jednou z podmínek nutných k dosažení pasivního standardu.
Zároveň, aby dům dosáhl předepsaných hodnot, musí být postaven s tou nejvyšší stavební kvalitou, což zvyšuje životnost stavby. Při samotné stavbě je nutno
tuto kvalitu dodržet vždy, ať už to bude stavba lehká, masivní, s plochou, sedlovou, pultovou či jinou střechou.
Je možné postavit stavbu i méně kompaktní (podle představ architekta či stavebníka – v podstatě jakoukoli), ale v tomto případě je nutné počítat se
zvýšenými náklady na izolace nebo se zhoršením tepelně izolačních vlastností stavby.
pasivní dům je ziskem pro všechny
Realizace pasivního domu v sobě zahrnuje tzv.“win-win“ strategii → získávají (vyhrávají) všichni zúčastnění.
Pro majitele, obyvatele domu
– získávají vysoce kvalitní dům, u kterého klesá pravděpodobnost poškození budovy plísněmi, vlhkostí apod., dům, který bude trvale spořit, dům, jehož cena
je vyšší oproti domům obyčejným, dům, u něhož se zlepšuje pronajímatelnost.
Pro řemeslníky
– budují stavbu s vyšší kvalitou, seznamují se s novými technologiemi, a tím se zvyšuje jejich odborná úroveň.
Pro průmysl a hospodářství
– vzniká stabilní poptávka po kvalitních produktech, což vede ke zlepšení zaměstnanosti a následně k pozitivnímu postoji veřejnosti k pasivním domům. Dále
dochází ke zvyšování kvalifikace pracovníků na všech stupních.
Pro životní prostředí
– pasivní dům má velmi nízkou spotřebu energií, malé exhalace při vytápění, což značně snižuje zátěž pro životní prostředí.
V současné době se můžeme setkávat v naší literatuře s „různými druhy“ energií a s různými jednotkami, ve kterých je tato energie udávána. K nejčastěji
používaným druhům energie patří poslední době kilowatthodina (kWh) a její násobky ( Wh, MWh….).
Dalším doposud používaným druhem energie je joule používaný nejčastěji v násobku gigajoule (Gj, Mj….)
Ve starší literatuře se dodnes můžeme setkat s jednotkou kalorie (cal), častěji násobky kilokalorie (kcal,…). Existuje ještě řada jednotek pro energie, se
kterými se můžeme setkávat zejména v zahraniční literatuře.
Pro snadnější orientaci a přepočty mezi těmito nejčastěji používanými jednotkami slouží následující tabulka.
V této knize se budeme setkávat s různými pojmy, které vyjadřují základní vlastnosti a parametry používané při stavbě pasivních domů ve stavebnictví. Tyto
pojmy se vyjadřují v různých jednotkách a mají mezi sebou určitou souvislost a vzájemnou vazbu.
V následující tabulce jsou popsány některé základní pojmy, s kterými se budeme setkávat.
název
symbol
jednotka
popis
souvislost
Souč. tepelné vodivosti
λ
W/(m.K)
Schopnost látky (materiálu)vést teplo
Tloušťka vrstvy
d
m
Tepelný odpor
R
m2.K/W
Schopnost materiálu o určité tloušťce zadržet teplo
R = d / λ
Součinitel prostupu tepla
U
W/(m2K)
Schopnost materiálu o určité tloušťce vést teplo- čím menší je hodnota U, tím méně tepla projde
U = 1/R
Roční spotřeba tepla
Q
kWh.rok
Měrná spotřeba tepla na vytápění
Ev
kWh/(m2.rok)
Roční spotřeba tepla vztaž. na jeden m2 podl.plochy
Tab 2: Nejčastější jednotky, s kterými se budeme setkávat
Při bydlení a užívání různých typů objektů se využívá energie v různých podobách a k různým účelům. Nejtypičtějšími příklady využívané energie je energie
na vytápění, energie potřebná na přípravu TUV, energie pro provoz různých typů spotřebičů apod.
Tyto energie tvoří vlastně výdajovou (ztrátovou) stránku domácnosti, kterou podtrhují narůstající ceny energií dodávaných do domu. V množství energií,
které je nutno dodávat do domu, je samozřejmě skryta i spousta dalších potřeb domu, které se tak nepřímo, ale velmi výrazně projevují. Patří sem zejména
tepelné ztráty obálky domu, tepelné ztráty stavebních výplní, ztráty v rozvodech, ve zdroji, vybaveností domu určitým typem elektrických spotřebičů,
svítidel apod. Jakákoli nekvalita či kompromis v těchto uváděných parametrech se samozřejmě projeví zvýšením množství nakupované energie. Při sestavování
bilance bydlení na této výdajové stránce je třeba si tyto jednotlivé uváděné ztráty (výdaje) porovnat a následné úspory pak řešit v pořadí od
největších výdajů po výdaje menší. Záleží samozřejmě na typu domu, ale nejvýraznější položkou na výdajové stránce bude vždy s velkou převahou:
energie potřebná k vytápění domu
Množství této dodávané energie bude záviset, kromě velikosti a tvaru domu, na tepelných ztrátách stěn, podlah, stropů domu. Na tepelných ztrátách
stavebních výplní, na způsobu větrání, na ztrátách v topné soustavě a na jejím typu.
Další energií, která výrazně ovlivňuje energetickou bilanci na výdajové straně, je:
energie potřebná na ohřev vody
Zde se samozřejmě projeví, kromě postojů obyvatel domu k šetření (sprcha x vana apod.), ztráty v rozvodech, ve zdroji, typu zdroje apod.
Poslední, ale ne nevýznamnou energií je:
energie potřebná na provoz domácnosti
Tato energie v sobě bude zahrnovat zejména elektrickou energii potřebnou na svícení, provoz elektrických spotřebičů, energii na vaření apod. K úsporám
napomohou zejména postoje obyvatel domu (úsporné typy spotřebičů, úsporné žárovky apod.).
Sestavení energetické bilance na výdajové straně je tak vhodnou cestou, jak získat přehled o energetických a tím i ekonomických tocích v domě, a tak si
vytvořit reálnou představu, v jakém pořadí je třeba investovat do jednotlivých úspor, které pro nás mají největší a prvořadý význam.
Na druhé straně energetické bilance domu je vyhodnocení zisků, s kterými při sestavování celkové bilance domu můžeme a musíme počítat. Vyčíslení těchto
zisků bude samozřejmě závislé na typu domu, který bude bilancován, ale pro příklad uvádím několik základních typů tepelných zisků.
Animace č.1 Zisky pasivních domů
pasivní solární zisky
Těmito zisky rozumíme zisky okny, prosklením, střešními okny, jižní stranou fasády, použitím transparentních izolací apod. Závisí na orientaci stavby, na
architektonickém návrhu objektu a na umístění stavby v terénu.
zisky od spotřebičů
Těmito zisky rozumíme parazitní tepelné zisky, které nutně vznikají při činnosti jednotlivých typů spotřebičů v domácnosti. Nejtypičtějšími příklady bude
lednice, počítač, televize, žárovky, vaření apod. Obecně platí, že čím úspornější spotřebič, tím menší parazitní vyzařování tepla má, ale i tak se tyto
spotřebiče výrazně podílí na ziskové straně.
zisky od osob
Každá osoba vydává tepelnou energii (80–100W), velikost těchto zisků bude závislá zejména na počtu trvale žijících osob a teplokrevných zvířat v
domácnosti.
zisk z rekuperační jednotky
Patří mezi nejdůležitější zisky, je jednou z hlavních podmínek nutných pro dosažení pasivního standardu domu (závisí na tom, zda je dům rekuperační
jednotkou vybaven).
zisk ze zemního výměníku tepla
Jedná se o velmi důležitý zisk, který využívá vzduchu ohřátého o teplotu země (8 0C). Této energie je možno využívat v zimním období pro
předehřátí vzduchu a v letním období naopak pro jeho ochlazení. Bude záviset na tom, zda dům je tímto výměníkem tepla vybaven a zda jej využívá.
Pro správné sestavení bilance je nutno zjistit a vyčíslit všechny energetické ztráty a zisky. Vyčíslení jednotlivých zisků a ztrát nám napomůže uvědomit
si, které konstrukce mají největší význam a kde začít s úsporami (zateplování, výměna oken apod.). Výsledkem správně sestavené bilance bude tedy nakonec
pořadí a návrh, podle kterého budeme maximálně snižovat ztráty a maximálně zvyšovat zisky. Dobře sestavená bilance je tak nejkomplexnějším způsobem
vyhodnocení stavu objektu, včetně návodu na jeho zlepšení.
1.4.4 Klasifikace domů podle energetické náročnosti
Náklady na spotřebu energie v domácnosti na vytápění se v celkové bilanci podílí podle typu domu více než polovinou. Tato bilance se proto uvádí někdy
samostatně. Domy jsou pak seřazeny do jednotlivých typů podle skutečných nákladů na vytápění, v kterých se odráží stavební kvalita domu. Aby tato
klasifikace byla srovnatelná pro všechny typy domů při různé velikosti domů, odvíjí se srovnání z energie potřebné k vytápění 1 m2 obytné plochy
domu za jeden rok [kWh/m2. rok].
V následujícím grafu vidíme tyto náklady na vytápění vyčíslené pro jednotlivé typy domů.
Animace č.3 Klasifikace domů podle nákladů na vytápění
Z uvedeného grafu je patrno, že nejhorších parametrů, co se týká nákladů na vytápění, dosahuje:
starší výstavba
U těchto domů se roční spotřeba k vytopení 1 m2 podlahové plochy pohybuje v rozmezí 150–250 kWh/m2 za rok. Do této kategorie patří
zejména nepodsklepené rodinné domy postavené z plných cihel se staršími již špatně izolujícími okny. Dále sem patří nerevitalizované starší panelové domy,
bytová výstavba 50. let, starší školy, úřady apod.
U těchto objektů je nutná celková revitalizace, a to zejména v oblasti zateplení pláště domu, výměny oken apod.
současné domy
Současná výstavba v sobě zahrnuje díky spoustě nových technologií, izolačních materiálů celou škálu různě stavěných a různě úsporných domů, od domů na samé
hranici nízkoenergetických domů až po domy vyloženě neúsporné. Energetické nároky na teplo se u těchto domů pohybují v rozmezí 50–150 kWh/m2.
rok, přičemž současně platná stavební norma nařizuje hranici 80–150 kWh/m2 za rok.
nízkoenergetické domy
Jedná se již o značně úspornou variantu domů. Výstavba tohoto typu domu, kde se spotřeba za teplo pohybuje v pásmu 15-50 kWh/m2.rok, již
předpokládá celou řadu různých stavebně technologických opatření, zejména v kvalitní izolaci pláště budovy, pasivního využití sluneční energie,
mechanického větrání s rekuperací apod.
pasivní domy.
Je to dům s roční spotřebou tepla v rozsahu 5–15 kWh/m2. rok. Tento dům musí mít výtečný tepelně izolační obal, perfektní stavební výplně a
dokonalou stavební konstrukci, díky čemuž se obvykle vyhne obvyklému otopnému systému. Dále u něj musí být zabezpečena vzduchotěsnost a samozřejmostí je
strojní větrání s rekuperací vzduchu. Při svém provozu dále využívá aktivních pasivních solárních zisků a nezřídka i zemní výměník tepla.
nulové domy
Jedná se o dům s téměř nulovou spotřebou energie potřebnou na vytápění 0–5 kWh/m2. rok. Kromě všech již zmíněných požadavků, které v sobě
zahrnuje pasivní dům, je tento typ domu vybaven zařízeními využívajícími obnovitelné zdroje pro výrobu energií (fotovoltaické, fototermické panely, tepelné
čerpadlo….). Zásoby takto vyrobené energie jsou skladovány nebo prodávány do veřejné sítě. Nulový dům tak v létě vyrobí takový přebytek energie, který v
zimě spotřebuje.
1.4.5 Základní předpoklady, jak dosáhnout pasivního standartu
K tomu, abychom dosáhli parametrů pro začlenění do standardu pasivního domu, musíme splnit několik nutných předpokladů. Mnoho lidí se domnívá, že stavba
takovýchto domů v sobě zahrnuje zcela nové, téměř kosmické komponenty a technologie. Zdi, okna, větrání a střecha jsou základními stavebními komponenty
všech obyvatelných domů. Idea nespočívá v úplné změně těchto komponentů, ale v jejich podstatném zkvalitnění. Náklady na toto zkvalitnění se budou
pohybovat jen o 10–20% výše oproti nákladům na klasický dům, ale úspory budou 5–10krát vyšší.
Nutné a zásadní předpoklady pro dosažení pasivního standardu
Tyto předpoklady jsou zcela nevyhnutelné, aby dům mohl dosáhnout pasivního standardu. V úplném splnění všech těchto předpokladů neexistuje žádný kompromis.
Celý vnější plášť domu, tedy stěny, podlaha, strop (střecha) musí být zaizolovány tak, aby hodnota tepelné prostupnosti byla nižší než U < 0,15 W/(m2.k). Těchto parametrů se dá dosáhnout izolacemi o tloušťkách 25–40cm.
speciální stavební výplně a speciální rámy těchto výplní
Okna osazovaná do pasivních domů bývají zasklená třemi vrstvami, vyplněná vzácným plynem (krypton….) a nesmějí mít společně s rámem měrnou tepelnou
prostupnost vyšší než U < 0,8 W/(m2k). Stejnou hodnotu by měly dosahovat i dveře a ostatní stavební výplně. Hodnota „g“ (propustnost
solárního tepla) pro skla v pasivních domech by měla dosahovat alespoň 50%.
vzduchotěsnost budovy
Stavba musí být dokonale vzduchotěsná, průnik vzduchu netěsnostmi musí být menší než 0,6 objemu budovy za hodinu – provádí se zkouška pomocí tlakového
testu podtlakem a přetlakem.
dokonalá rekuperace tepla vyvětrávaného vzduchu
Čerstvý přiváděný vzduch je pomocí rekuperátoru přihříván tepelnou energií vyvětrávaného vzduchu. Účinnost této rekuperace musí být v pasivních domech
minimálně 80%.
Další důležité předpoklady pro dosažení pasivního standardu
Tato kategorie předpokladů je také důležitá, ovšem jen za situace, když jsou splněny již uvedené 4 zásadní předpoklady. Tato opatření sama o sobě pasivní
standard nezabezpečí, ale za předpokladu, že jsou zásadní parametry splněny, jej vylepší.
pasivní předehřívání čerstvého vzduchu
Jedná se o vybavení pasivního domu zemním výměníkem tepla. Ten nám předehřívá čerstvý přiváděný vzduch tak, že i v mrazových dnech jeho teplota neklesne
pod 5 0C. Zároveň nám bude tento zemní výměník sloužit v horkých dnech jako „klimatizace“, kdy teplota přiváděného vzduchu nebude vyšší než 15 0C.
orientace budovy
Pasivní domy by měly být orientovány jižním směrem, a to zejména svou prosklenou obytnou částí. Současně s tímto požadavkem by mělo být zabezpečeno
nezastínění budovy. Tím se dosáhne co nejvyšších pasivních solárních zisků.
využívání obnovitelných zdrojů
Pasivní domy velmi často využívají fototermické kolektory, fotovoltaické kolektory, tepelná čerpadla a jiné obnovitelné zdroje energie, čímž šetří velkou
část energií, které by jinak musely být komerčně dodávány.
úsporné domácí elektrospotřebiče
Samotný koncept pasivního (úsporného) domu předpokládá využívání úsporných elektrospotřebičů (lednice, sporák, mraznička, žárovky ….). Pračka a myčka by
měly být v této kategorii a zároveň by měly mít přívod teplé vody, což umožní využívání „levné“ teplé užitkové vody vyrobené z obnovitelných zdrojů.
Shrnutím a splněním všech těchto uvedených předpokladů nám vyjdou tato úplná a
v následující tabulce uvedená kriteria pro pasivní domy.
Celková spotřeba energií (vytápění, TUV, větrání + el. spotř.)/rok
Max 120 kWh/m2.rok
Tab. 3: Kriteria pasivního domu
Z tabulky je zřejmé, jakých hodnot musí dosahovat jednotlivé části a komponenty pasivních domů. V posledním osmém bodě je shrnutá celková spotřeba energií
jako součet energie na vytápění, energie na přípravu TUV, energie pro napájení strojního větrání, rekuperační jednotky a energie dodávaná elektrickým
spotřebičům.
I když se v této knize převážně odkazuji na pasivní domy, při dosažení hodnot uvedených v tabulce budou do pasivního standardu zařazeny i ostatní druhy
budov jako např. řadová zástavba, byty, školy, úřady, firmy apod.
I přes všechny nesporné výhody při stavbě a užívání pasivních domů je velmi důležitá legislativní podpora tohoto druhu staveb. V této kapitole se zaměříme
na nejdůležitější legislativní nástroje sloužící k hodnocení staveb a na závěr se seznámíme s výhledem do budoucnosti, který je podepřen evropskou
legislativou.
Energetický audit budov je nástroj, který slouží ke kvalitnímu zhodnocení energetických toků a využívání energií v konkrétním objektu, budově, domu,
výrobním provozu apod. Hlavním úkolem auditu je celkové zhodnocení stavu objektu a na základě zjištěných, změřených nebo vypočítaných hodnot se provede
navržení opatření vedoucí k podstatným úsporám energie a zároveň se tato opatření ekonomicky vyhodnotí. Z uvedeného je zřejmé, že energetický audit je ve
své podstatě velmi podobný energetické bilanci. Energetický audit však není tak komplexní jako energetická bilance samotná. Rozdíl spočívá zejména v
tom, že audit se výhradně zabývá hodnocením budov na straně ztrát a následně návrhem, jak tyto ztráty maximálně snížit. Toto logicky vyplývá zejména ze
skutečnosti, že audit převážně nehodnotí pasivní domy, ale domy „obyčejné“, u kterých se strana zisků (pasivní zisky oken, osob, spotřebičů….) na
energetických tocích, zejména co se týká vytápění objektu, podílí jen nepatrně. Zcela jiná situace je však u pasivních domů, kde tyto zisky tvoří velkou
část energie, sloužící k vytápění objektu.
Povinnost zpracovávat energetický audit ukládá zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energiemi. Rozhodující pro povinnost zpracovat energetický audit je
hlavně celková roční spotřeba všech druhů energií, dodávaných organizaci pod jedním identifikačním číslem IČ ze všech odběrných míst. Energetický audit
musí být zpracován, pokud roční spotřeba energií překročí:
1500GJ – pro organizační složky státu, kraje a jejich příspěvkové organizace
35000GJ – pro fyzické a právnické osoby
Dále se energetický audit zpracovává jako příloha k žádosti o dotaci na zateplení, výměnu oken, instalaci obnovitelného zdroje energie, či jiné snižování
energetické náročnosti objektu. Bývá vyžadován i bankou při žádosti o úvěr na energetickou investici.
Energetický audit je vhodné zpracovat i při provádění rekonstrukce budovy, zejména je-li tato rekonstrukce směřována ke snížení energetické náročnosti
objektu.
Energetický audit může provádět pouze energetický auditor, což je osoba, která má osvědčení vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu. Audit se zaměřuje
hlavně na stav obalových stavebních konstrukcí, stavebních výplní, na způsob vytápění a přípravy TUV. Dále vyhodnocuje energetickou účinnost
technologických procesů, osvětlení a ostatních elektrických spotřebičů. Následně navrhuje opatření ke snížení energetické náročnosti budovy a to minimálně
ve dvou vhodných variantách. Na závěr provede ekonomické vyhodnocení a jednu z variant doporučí k realizaci.
Výstupem tedy může být doporučení k zaizolování pláště budovy, návrh vhodné tloušťky izolace domu, vhodných oken, stavebních výplní, volba optimálního
výkonu zdroje tepla apod. Finanční prostředky zaplacené za provedení auditu se následně několikanásobně vrátí v podobě úspor energií.
1.5.4 Další nástroje hodnocení energetické náročnosti budov
Mezi velmi důležité nástroje, jak okamžitě a jednoduše zhodnotit budovu z hlediska její energetické náročnosti patří: průkaz energetické náročnosti budovy;
energetický štítek obálky budovy
.
Tyto na první pohled vyhodnotitelné a přehledné doklady umožní velmi zřejmé srovnání budov z hlediska kvality obalových stavebních konstrukcí, nákladů na
vytápění a také na celkový provoz budovy. Kromě jiného slouží jako vhodný nástroj majitelům objektů, realitním kancelářím a zájemcům o koupi domu pro
stanovení výše ceny, nájmu apod. Zároveň vytvoří i reálnou představu o přepokládaných nákladech na energetický provoz domu.
průkaz energetické náročnosti budovy
Tento průkaz je podle novely energetického zákona č. 177/2006 Sb. od 1. 1. 2009 povinnou součástí dokumentace při výstavbě nových budov a dále při
energeticky významných změnách již stojících budov (např. výměna oken, rekonstrukce, zateplení) s podlahovou plochou vyšší než 1000 m2 a dále
při prodeji nebo pronájmu těchto budov. Tento průkaz nesmí být starší než 10 let. Povinnost tento průkaz nechat zpracovat a na veřejně přístupném místě
vystavit mají také provozovatelé budov nad 1000 m2 využívaných školstvím, zdravotnictvím, kulturou, veřejnou správou, stravovacími službami
apod.
Obr. 1: Štítek průkazu energetické náročnosti budovy
Tento průkaz nahrazuje předchozí energetický průkaz budovy a řadí budovy podle energetické náročnosti do sedmi kategorií A-G, od budov mimořádně úsporných
(kategorie A) až po budovy mimořádně nevyhovující (kategorie G). Hodnotí budovu komplexně z hlediska všech energií, které do budovy vstupují. Tedy z
hlediska energie na vytápění, chlazení, větrání, ohřevu teplé vody a osvětlení.
energetický štítek obálky budovy
Je grafickým vyjádřením vlastností domů, zejména co se týče obálky budovy a jeho stavebně energetických vlastností. Je vlastně obdobou energetického
štítku, který se používá u elektrických spotřebičů. Tento štítek nahrazuje původní energetický štítek budovy. Budova je hodnocena na základě prostupu tepla
obálkou budovy, pomocí průměrného součinitele prostupu tepla „Uem“.
Obr. 2: Energetický štítek obálky budovy
Tento štítek klasifikuje budovy opět do sedmi kategorií A-G, od budov velmi úsporných (kategorie A) až po budovy mimořádně nehospodárné (kategorie G). Za
vyhovující jsou považovány budovy v kategorii A-C, přičemž kategorie C se dělí na dvě podkategorie:
Podle nové směrnice o energetické náročnosti budov, kterou schválila evropská legislativa a která platí od 1. 7. 2010, se požaduje, aby počínaje rokem 2020
byly všechny nové budovy v zemích Evropské unie téměř energeticky nulové – tedy na úrovni pasivních domů.
Zároveň musí jednotlivé členské státy Evropské unie už v roce 2012 přijmout legislativní změny, které u novostaveb zajistí, aby náklady na vytápění domu
během jeho životnosti byly co nejnižší. Tento požadavek odpovídá domům a budovám stavěným v nízkoenergetickém standardu.
Tato opatření by měla vést k podstatnému zlepšení energetické bilance budov a ve svých konečných důsledcích snížit spotřebu energií ve státech Evropské
unie o více než 11 %.
České ekologické organizace navrhují tuto změnu zapracovat do České legislativy pro developery od roku 2015 tak, aby předpokládané realizace budov, které
budou kolaudovány kolem roku 2020, byly už v pasivním standardu.
