Řízené větrání s rekuperací

Řízené větrání s rekuperací

Obsah kapitoly

1. 7.1 Vnitřní mikroklima
   1. 7.1.1 Interiérová teplota
   2. 7.1.2 Koncentrace CO2 uvnitř objektu
2. 7.2 Volba intenzity větrání
3. 7.3 Centrální řízené větrání
   1. 7.3.1 Rozvody vzduchu v pasivním domě
4. 7.4 Decentrální větrání
5. 7.5 Kompaktní jednotky
6. 7.6 Zemní výměník tepla
   1. 7.6.1 Vzduchový výměník tepla
   2. 7.6.2 Solankový výměník
7. 7.7 Rekuperátor
   1. 7.7.1 Účinnost rekuperace
   2. 7.7.2 Vliv vzduchotěsnosti na rekuperaci
   3. 7.7.3 Výkonový faktor rekuperace
   4. 7.7.4 Typy rekuperačních výměníků
   5. 7.7.5 Vliv průtoku vzduchu
   6. 7.7.6 Zpětný zisk vlhkosti
   7. 7.7.7 Protimrazová ochrana
   8. 7.7.8 Dotápění
8. Testové otázky

V následující kapitole se budeme věnovat poslední podmínce, nutné k dosažení pasivního standartu, kterou je řízené větrání s rekuperací, kterým jsou vybaveny všechny pasivní domy. Nejprve se zaměříme na vnitřní mikroklima v interiéru pasivního domu, hlavně s ohledem na teplotu interiéru, relativní vlhkost, koncentraci CO₂ a intenzitu větrání. V dalším si popíšeme provedení rozvodů a způsob vytápění pasivního domu. Zároveň si v této kapitole popíšeme princip zemního výměníku tepla. V závěru si vysvětlíme podstatu činnosti rekuperátoru, základní typy rekuperátorů a jejich vlastnosti.

Zpět na začátek

7.1 Vnitřní mikroklima

Vnitřním klimatem, hlavně co se týká větrání, se zabývali stavitelé domů celá staletí. Je až neuvěřitelné, že před 2 000 lety byly ve starověkém Řecku stanoveny požadované hodnoty pro výměnu vzduchu a ke stejným hodnotám jsme se pomocí rozsáhlých vědeckých výzkumů dopracovali dnes. Na vnitřní mikroklima budov působí mnoho různých složek, z nichž nejpodstatnější jsou:

• tepelně-vlhkostní – interiérová teplota, vlhkost a rychlost proudění vzduchu
• mikrobiální – vliv baktérií a plísní na člověka
• ionizační – radioaktivní záření ze stavebních materiálů nebo podloží
• aerosolové – prašnost v interiéru
• odérové – vůně a pachy
• toxické – výpary ze stavebních hmot a vybavení interiérů
• ostatní – hluk, elektromagnetické pole apod.

Všechny tyto uvedené složky mají značný vliv na vnitřní mikroklima interiéru, navzájem se ovlivňují a působí na sebe. My se však budeme zabývat složkou první, která vnitřní mikroklima ovlivní nejvíce, tedy teplotou a vlhkostí s doplněním na další parametr, a sice koncentrace oxidu uhličitého.

Zpět na začátek

7.1.1 Interiérová teplota

V minulosti bylo vytápění zabezpečeno především lokálními zdroji (pece, krby, kamna), které byly umístěny v každé místnosti. Tyto lokální zdroje vlastním hořením vytvářely v místnosti podtlak, který spolu s netěsnými okny zabezpečoval plně funkční systém vytápění a větrání. V průběhu 20. století se začínají masivně prosazovat systémy ústředního vytápění. Tím však dochází ke značné změně mikroklimatických podmínek. Citelně chybí sálavá složka přenosu tepla, která zabezpečovala tepelnou pohodu i při chladných zdech. Převážně konvektivní přenos tepla ústředního topení nevytvářel požadovanou tepelnou pohodu a pro její zabezpečení bylo třeba místnosti výrazně přetápět. Navíc se v místnosti nevytváří podtlak, což znemožňuje efektivní výměnu vzduchu. Při výměně oken za těsné se tento problém ještě umocňuje a v místnostech se začíná masově objevovat plíseň v místech tepelných mostů.

Pro příjemné prostředí v obytném prostoru je vhodné zde udržovat určité rozpětí teploty a relativní vlhkosti. Základní obecně uznávaná teplota je t = 20 °C a relativní vlhkost 50 %. Dosažení optimální teploty díky masivnímu zateplování a výměně oken spolu s pružným otopným systémem nebývá problém. Často však bývá problém dosažení nejvhodnější relativní vlhkosti, neboť zde na sebe naráží několik vzájemně si odporujících hledisek. Hygienicky doporučovaná vyšší relativní vlhkost (50–60 %), zabraňuje vysychání sliznic, avšak na druhé straně vede ke vzniku plísní. Důsledkem vdechování spór těchto plísní je zvýšený výskyt nemocí, alergií apod. Současně se při vlhkosti 60 % téměř dvojnásobně zvyšuje procento přežívajících mikroorganismů a roztočů vůči vlhkosti 40 %. V současné době nabývá tento problém nebývalých rozměrů, a to hlavně při výměně a utěsnění oken, kdy přirozená výměna vzduchu bývá velmi omezená. Z tohoto úhlu pohledu se pak jako nejvhodnější kompromis jeví relativní vlhkost interiéru v rozmezí 40–50%. Pokud nebude objekt vybaven řízeným větráním, potom obecně platí – čím více větráme, tím více klesá vlhkost interiéru, čím méně větráme, tím více vlhkost stoupá.

Zpět na začátek

7.1.2 Koncentrace CO² uvnitř objektu

Na kvalitu vnitřního mikroklimatu bude mít výrazný vliv množství odérů v ovzduší. Odéry jsou plynné složky ovzduší, které jsou námi vnímány jako vůně nebo zápachy. Bude se jednat o běžně se vyskytující odéry (kouření, příprava jídel, tělesné pachy apod.). Další skupinu tvoří dříve neznámé odéry – styreny, formaldehydy, odpary z nátěrů apod.

Ve vnitřním prostředí pak vzniká při pobytu osob hlavně oxid uhličitý CO₂, který je považován za indikátor kvality vnitřního prostředí. Venkovní vzduch má koncentraci CO₂ – 0,037 %. Tuto hodnotu samozřejmě ve vnitřním prostoru nelze dosáhnout a jako optimální hodnota indikátoru se stanovuje koncentrace 0,1 % CO₂. Tuto hodnotu stejně jako odérovou kvalitu klimatu společně s optimální vlhkostí lze ovlivnit pouze dostatečným přívodem čerstvého vzduchu. Uznávaná hodnota intenzity větrání se udává 25 m³/ hod čerstvého venkovního vzduchu na jednu osobu. Pokud bychom koncentraci CO₂ považovali za jediný parametr vnitřního klimatu, pak by hodnoty intenzity větrání byly ještě vyšší, což by nám na druhé straně ještě snižovalo vlhkost vzduchu. Proto se v současnosti otevírá otázka, zda nezvýšit limit CO₂ na hodnotu 0,15 %, což by odpovídalo výměně vzduchu 18 m³/ hod. Při těchto hodnotách by došlo k úpravě i vlhkostních parametrů. Výzkumy ukazují, že hodnota CO₂ – 0,15% je hodnotou přijatelnou a to i z hlediska toho, že v převážné většině zateplených bytů s vyměněnými okny se tato hodnota v zimním období běžně pohybuje mezi 0,3–0,5 %.

Zpět na začátek

7.2 Volba intenzity větrání

Při volbě intenzity větrání se kromě již uvedeného množství přiváděného vzduchu musí zohlednit i požadavky na odvod vzduchu při vaření z kuchyně, koupelny, WC a k provětrání celého obestavěného prostoru objektu. Pro volbu intenzity větrání se obvykle srovnají následující tři parametry a následně se volí ten nejvyšší.

• podle velikosti obestavěného prostoru

Pro nucené větrání se předepisuje intenzita výměny vzduchu 0,3–0,5/h. Hodnota se vypočítává z obestavěného prostoru – nebere se v úvahu ani počet místností, ani počet osob, které v domě žijí.

• podle typu místností v domě

Každé místnosti je podle typu (obývací pokoj, ložnice, kuchyně, koupelna …) přidělena hodnota intenzity větrání a výsledek je pak dán průměrnou hodnotou.

• podle počtu osob

Nejčastěji se udává již zmíněná hodnota 25 m³/hod na osobu. Pro osobu adaptovanou na interiér domu je možno tuto hodnotu snížit na 18 m ³/hod na osobu. Pro čtyřčlennou rodinu je tedy požadavek na větrání někde v rozsahu 72–100 m³/hod. Při přepočtu na běžný rodinný dům o vnitřním objemu 300 m³ se tedy bude jednat o intenzitu větrání 100/300=0,3h. Hodnota bude samozřejmě záviset na obsazení objektu, vaření, použití WC apod. V době nepřítomnosti osob může být klidně jen 0,05/h.

Zpět na začátek

7.3 Centrální řízené větrání

V předchozích kapitolách byly popsány základní požadavky na kvalitu mikroklimatu v pasivním domě a to hlavně z hlediska výměny vzduchu. Je zřejmé, že pro pasivní domy je stanovení těchto hodnot velice důležité. Téměř veškerá výměna vzduchu z důvodu dokonalé vzduchotěsnosti stavby probíhá cestou řízeného větrání a nedodržení norem pro výměnu vzduchu by mělo nepříjemné důsledky v podobě narušení vnitřního mikroklimatu.

Čerstvý vzduch je do pasivního domu přiváděn pomocí řízeného větrání přes rekuperátor, přes který zároveň prochází i vydýchaný vyvětrávaný vzduch. Rekuperátor odebírá teplému odváděnému vzduchu tepelnou energii a tuto předává chladnému přiváděnému vzduchu (aniž dojde k jejich smíchání). Využít tak lze 80–95% tepla odpadního vzduchu. Idea řízeného větrání spočívá v tom, že odpadní vzduch je z nejvíce „znečištěných“ míst (koupelna, kuchyně, WC) odsáván přes rekuperátor do vnějšího prostředí. Vytvořený podtlak je pak vyrovnáván současným přiváděním (nasáváním) čerstvého vzduchu. Tento čerstvý vzduch je obyvateli pasivního domu velice příjemně vnímán, pozitivně působí také jeho čistota, protože je čištěn přes výměnné filtry vzduchotechniky. Velmi často je tento vzduch také přihříván na požadovanou teplotu.

Zpět na začátek

7.3.1 Rozvody vzduchu v pasivním domě

Rozvody čerstvého ohřátého vzduchu musí procházet vytápěnými místnostmi. Nejčastěji se používá dvou typů rozvodů, a to v podlahách a ve stropě.

• Rozvody v podlahách

Provádí se kanálky nejčastěji obdélníkového průřezu o velikosti 50 x 200 mm vyrobených z plastu nebo pozinkovaného plechu. Tyto se pokládají do izolační vrstvy podlahy. Tloušťka této vrstvy musí být v podlaze min. 60mm a kanálek je nutno oddělit tenkou izolací od čisté podlahy. V podlaze přízemí (silnější vrstva tepelné izolace) se kanálek zapouští hlouběji do izolace a překrývá se další vrstvou izolace o tloušťce 50mm. Vyústky rozvodů se umísťují pod okny a jsou překryty mřížkou. Počet vyústků se řídí velikostí místností a požadovanou teplotou.

Obr. 62: Rozvod vzduchu v podlaze

• Rozvody ve stropech

Tento typ rozvodu se nejčastěji používá u staveb, u kterých konstrukce stropů umožňuje vložení potrubí. Nejčastěji se rozvody realizují z měkkého pružného hliníkového potrubí (je však možno použít i potrubí plastové nebo ocelové). Nejvíce se tento typ rozvodů využívá u dřevostaveb. Rozvody se po nainstalování překryjí sádrokartonem, dřevěným obkladem, případně se umístí do sníženého podhledu chodeb. Výdechy vzduchu se řeší v jednotlivých místnostech štěrbinovými vyústkami.

Místa přívodu a odvodu vzduchu

Jednotlivé místnosti v pasivním domě můžeme rozdělit podle intenzity produkce různých pachů. Přívody čerstvého ohřátého vzduchu se umísťují některým z již popsaných způsobů, v obytných místnostech. Odvody špinavého vydýchaného vzduchu jsou umístěny v místnostech, ve kterých vzniká nejvíce pachů (kuchyň, koupelna, WC, šatna). Podtlak vzniklý odsáváním vzduchu z uvedených místností se pak vyrovnává mezerou pod dveřmi, které musí být bez prahů. Tato cirkulační mezera pod dveřmi musí být minimálně 8 mm.

Řízené větrání slouží zároveň jako vytápění. Toto větrání lze nastavovat na několik programů a funkcí. Jsou to programy od intenzivního větrání při použití koupelny, WC, vaření, až po programy umožňující pouze vnitřní cirkulaci vzduchu, sloužící pro rychlejší vytopení domu, např. při použití krbu nebo krbových kamen. I při tomto nastavení automatika zabezpečí minimální větrání.

Zpět na začátek

7.4 Decentrální větrání

Až dosud popisované způsoby větrání byly větrání centrální s centrálně umístěným systémem odsávání vzduchu a rekuperace. U menších domů je však vhodnější využívat větrání decentrální, u kterého je větrání rekuperace řešeno samostatně v jednotlivých místnostech malými jednotkami, ve kterých je integrována funkce větrání a rekuperace.

Obr. 63: Malá rekuperační jednotka

Výhodou tohoto systému je dobrá regulovatelnost, odpadají rozvody a systém je tak levnější. Nevýhodou je více prostupů obvodovými zdmi, menší účinnost jednotek, vyšší hlučnost a absence centrálního vytápění. Dotápění místností je pak nutno řešit lokálními zdroji umístěnými v jednotlivých místnostech, např. přímotopy.

Obr. 64: Schéma decentrálního větrání

Zpět na začátek

7.5 Kompaktní jednotky

Tyto jednotky slučují v sobě všechny funkce větrání, rekuperace, vytápění a ohřevu teplé vody do jednoho zařízení o velikosti větší ledničky.

Obr. 65: Kompaktní jednotky

Rekuperace je nahrazena tepelným čerpadlem, které odebírá teplo z teplého odpadního vzduchu a současně ohřívá přiváděný vzduch a teplou vodu v malém akumulačním zásobníku. Výhodou je vyšší účinnost, nízké nároky na prostor, které toto zařízení zabírá v domě. Nevýhodou je vyšší cena

Zpět na začátek

7.6 Zemní výměník tepla

Zemní výměník tepla využívá stálého tepla země. Tato teplota je v hloubce 1,5–2 m poměrně stálá a pohybuje se v rozmezí 8–10 °C. Zemní výměník tepla je vhodné používat jako vstup rekuperační jednotky, kdy slouží jako tepelná protiúrazová ochrana rekuperátoru a zároveň zvyšuje účinnost řízeného větrání a rekuperace. Nejčastěji se používají dva typy výměníku, a to výměník vzduchový a solankový

Zpět na začátek

7.6.1 Vzduchový výměník tepla

Využívá se pro přívod čerstvého vzduchu z venkovního prostředí do budovy přes zemní registr. V zimě slouží k předehřívání přiváděného vzduchu a v létě naopak k jeho ochlazování.

Realizuje se jako potrubí o průměru min. 200mm a délce 20-30m. Toto potrubí je uložené v hloubce cca 2m. Jako materiál se používají hladké „oranžové“ kanalizační trubky, které se spojují na gumové kroužky. Potrubí by mělo být pokud možno rovné, s lomy max.30°. Dovnitř potrubí je vhodné umístit lanko pro možnost protažení čistící houby. Zároveň je vhodné potrubí nespádovat do vstupní šachty, kde se zachycuje případný kondenzát. Na vstupu šachty se umísťuje filtr a šachta je kryta víkem. Filtr se doporučuje měnit 2x za rok. Sací průduchy ve víku šachty se umísťují tak, aby se do šachty nedostávala srážková voda či ostatní nečistoty.

Po osazení výkopu uvedeným způsobem se potrubí opatrně obhazuje zeminou. Nejvhodnější je jílovitá zemina, která dobře vede teplo.

Z obrázku je patrno, že tento výměník dokáže podstatně předehřát čerstvý vzduch přiváděný do rekuperátoru (z -10 °C až na +5 °C). Tímto způsobem je rekuperátor chráněn před možností kondenzace a námraz. Zároveň se zvýší i teplota přiváděného vzduchu na výstupu rekuperátoru.

V letním období naopak výměník pracuje jako levná „klimatizace“, kdy zemní registr dokáže snížit venkovní vysokou teplotu např. ze 30 °C na příjemných 15 °C.

Zpět na začátek

7.6.2 Solankový výměník

Využívá tepla země pomocí vodovodní plastové hadice o průměru 32–40 mm. Délka této hadice se obvykle pohybuje mezi 80–100 m. Hadice je uložena do výkopu cca 2 m. Šířka výkopu je cca 60 cm a cirkulační okruh hadice se umísťuje v protilehlých rozích výkopu. V hadici cirkuluje pomocí oběhového čerpadla nemrznoucí směs. Směs prochází výměníkem, který je umístěn na vstupu čerstvého vzduchu do rekuperační jednotky. Tento vzduch je ve výměníku ohříván. Po instalaci do výkopu se hadice obsype zeminou obdobně jako u vzduchového výměníku. Výhodou tohoto typu výměníku je bezporuchovost a to, že nevyžaduje čištění. Nevýhodou je vyšší cena.

Zpět na začátek

7.7 Rekuperátor

Rekuperátor je zařízení, které dokáže odebírat tepelnou energii znečištěnému, vyvětrávanému vzduchu a předávat ji vzduchu přiváděnému.

Dochází tedy k tepelné výměně bez toho, aby se oba typy vzduchu „potkaly“. Rekuperační výměník je zařízení vyráběné z kovu (nejčastěji hliníku), plastu a papíru. Skládá se ze soustavy navzájem oddělených těsných kanálků, kudy proudí jednotlivé vzdušiny – tedy vzduch z objektu odváděný a vzduch přiváděný. Díky tomu, že vzdušiny proudí průřezovými malými kanálky kolem sebe a jsou odděleny pouze tenkou stěnou materiálu (např. 0,2mm) a jsou ze všech stran obklopeny vzdušinou opačnou, mají výměníky velkou předávací plochu tepla. Díky této konstrukci se dosahuje účinnosti rekuperace tepla až 95%.

Zpět na začátek

7.7.1 Účinnost rekuperace

Udává, jaká část tepla je využita (předána přiváděnému vzduchu) z celkového množství tepla obsaženého v odváděném vzduchu. Hodnoty účinnosti se pohybují mezi 0-100%. Nulová účinnost je v případě otevřeného okna, kdy všechen vzduch prochází mimo rekuperátor a stoprocentní účinnost by byla tehdy, kdy by veškerý vzduch přiváděný do objektu procházel přes rekuperátor a ohřál se od odváděného vzduchu na jeho původní hodnotu. Nejkvalitnější rekuperátory dosahují hodnoty až 95 %, za velmi dobré se považuje účinnost rekuperace nad 80 %.

+ Zpět na začátek

7.7.2 Vliv vzduchotěsnosti na rekuperaci

Celkové množství přívodního větracího vzduchu do objektu je tvořeno dvěma položkami. Část vzduchu je přiváděna neřízeně infiltrací přes netěsnosti konstrukcí, oken apod. Další část je přiváděna řízeně přes nucený větrací systém a rekuperátor. Nucený přívod máme pod kontrolou, ovšem musíme znát přesně i neřízený přívod, aby součet obou přívodů byl na hodnotě, která odpovídá požadavkům na větrání a zároveň udrží parametry CO₂ a relativní vlhkost v přijatelných hodnotách. Díky hodnotě n₅₀ zjištěné při Blower door testu dokážeme vypočítat i množství přívodního vzduchu, které se do objektu dostává infiltrací. Výsledkem je pak hodnota, na kterou nastavíme množství vzduchu, které bude procházet přes nucený větrací systém.

Z uvedeného textu je jasné, jak moc je důležitá maximální vzduchotěsnost pasivního domu. S lepší vzduchotěsností se nám totiž zvedá podíl vzduchu procházejícího nuceným větracím systémem a tím i rekuperátorem. To má samozřejmě značný vliv na účinnost rekuperace, protože vzduch, který se do objektu dostane infiltrací, samozřejmě nemůže být rekuperován.

Na následujícím grafu je zřejmá závislost stupně neprůvzdušnosti pasivního domu na účinnosti rekuperace. Rekuperací se samozřejmě myslí veškerý vzduch, který je do objektu přiváděn, a to jak vzduch infiltrační, tak i vzduch procházející přes rekuperátor. Z níže uvedeného grafu je jasně patrné, jak výrazně klesá účinnost rekuperace se zhoršující se úrovní vzduchotěsnosti, i když rekuperátor sám o sobě má stále účinnost 95%. Obdobně samozřejmě působí i otevírání oken, které by obyvatelé pasivního domu měli zvážit, a to hlavně v zimním období.

Graf 2: Závislost účinnosti rekuperace na neprůvzdušnosti domu

Zpět na začátek

7.7.3 Výkonový faktor rekuperace

Udává poměr výkonu rekuperace (energetických úspor) vůči energii spotřebované na chod rekuperační jednotky. Je-li např. výkonový faktor 10, je na každých 10 W uspořených rekuperací spotřebována energie 1W chodem rekuperační jednotky. Výkonový faktor se u kvalitních rekuperátorů pohybuje v rozmezí 10–15, nejkvalitnější jednotky však dosahují až hodnot 20.

Zpět na začátek

7.7.4 Typy rekuperačních výměníků

Existuje celá řada rekuperačních výměníků, které můžeme podle funkce a konstrukce rozdělit na:

• souproudé – vzdušiny proudí stejným směrem
• křížové – vzdušiny prochází výměníkem kolmo na sebe
• protiproudé – vzdušiny proudí soustavou kanálků proti sobě
• rotační – využívají se v průmyslových objektech, jsou to pásy hliníkového vlnitého plechu, navinutého do svitku, který se otáčí. Odpadní teplý vzduch nahřívá hliník a po jeho přetočení na stranu přívodu nahřátý hliník předehřívá přívodní vzduch.

V minulosti se nejčastěji používaly křížové deskové výměníky. Jejich nevýhodou byla nízká účinnost a tak jsou dnes nahrazovány protiproudými kanálovými výměníky, které dosahují účinnosti až 95%.

Tab. 10: Tabulka různých typů výměníků

Z předchozí tabulky je zřejmé, jak se velikost plochy výměníku výrazně podílí na celkové účinnosti rekuperace.

Zpět na začátek

7.7.5 Vliv průtoku vzduchu

Účinnost rekuperace závisí na množství vzduchu procházejícího rekuperačním výměníkem. Velikost výměníku by měla odpovídat požadavkům na větrání objektu. Pokud z nějakého důvodu bude průtok vzduchu větší, než na jaký byl výměník dimenzován, účinnost rekuperace klesá, v některých případech i o více než 25 %. U vysoce kvalitních rekuperátorů není toto snížení tak výrazné. Obraz o průběhu účinnosti rekuperátoru v závislosti na objemu vzduchu, který rekuperátorem prochází, nám udává křivka účinnosti. Tento graf bývá součástí dokumentace, která se dodávána společně s rekuperační jednotkou.

Graf 3: Závislost účinnosti rekuperace na množství čerstvého vzduchu, který prochází rekuperátorem

Zpět na začátek

7.7.6 Zpětný zisk vlhkosti

Některé typy kvalitních rekuperátorů umožňují i zpětný zisk vlhkosti. Tato funkce je velmi důležitá i proto, že při větší intenzitě větrání vlhkost uvnitř objektu klesá. Ke zpětnému zisku vlhkosti využívají tyto rekuperátory membránu, která umožňuje získat zpět až 60% vlhkosti odváděného vzduchu. Využitím tepla, které je obsaženo ve vlhkosti, se účinnost rekuperace ještě zvyšuje.

Obr. 66: Princip zpětného zisku vlhkosti pomocí membrány

Další možností, jak zvlhčovat přiváděný vzduch, je umístění zvlhčovací membrány na výstup rekuperátoru. Přiváděný ohřátý vzduch je pak zvlhčen, odfiltrován pylovým filtrem a přiváděn do místností.

Zpět na začátek

7.7.7 Protimrazová ochrana

U vysoce účinných výměníků je nezbytně nutné je protimrazově chránit. Důvodem je, že odpadní vzduch může být při velmi nízkých venkovních teplotách ochlazen uvnitř rekuperačního výměníku pod 0 ⁰C. Vlhkost, kterou s sebou tento odpadní vzduch nese při tomto prudkém ochlazení, kondenzuje, namrzá a může způsobit výrazné snížení účinnosti rekuperátoru nebo dokonce jeho poškození. Jako protimrazové ochrany se nejčastěji využívá zemního výměníku tepla, případně elektrické spirály, která je vložena na vstup rekuperační jednotky. Takto předehřátý přívodní vzduch zabezpečí správnou funkci výměníku a zamezí jeho zamrzání.

Zpět na začátek

7.7.8 Dotápění

Převážnou část základního vytápění zabezpečuje v pasivním domě rekuperační jednotka teplým vzduchem. Po většinu roku systém rekuperace společně s pasivními zisky od osob, slunce a spotřebičů zabezpečí dostatečně vysokou teplotu v domě. O dotápění pasivního domu má tedy smysl uvažovat pouze v období velmi nízkých mrazových venkovních teplot (např. pod -5 °C).

Topná zátěž pasivního domu je velice nízká. Dům s plochou 100 m² má topnou zátěž jen 1 kW. Nejčastěji se tak dotápění pasivního domu provádí dohřevem vzduchu přiváděného větracím systémem, topnou spirálou, tepelným čerpadlem či jiným zařízením. Při tak malém příkonu totiž příliš nezávisí na zdroji tepla. O klasickém topném systému tak nemusíme vůbec uvažovat.

Přesto je dobré dům vybavit ještě doplňkovým neelektrickým zdrojem vytápění. Ten zabezpečí dům teplem v případě výpadku elektrické energie. Nejvhodnější je vytápění krbovými kamny nebo malým krbem. Přívod vzduchu pro hoření musí být samozřejmě přiváděn z venkovního prostředí a komín a přívod vzduchu musí být vybaveny těsnou klapkou, která je dokonale uzavře v době, kdy se netopí tak, aby byla zabezpečena dokonalá vzduchotěsnost objektu.

Závěr

Nucené větrání s rekuperací je jedním ze čtyř základních požadavků nutných pro dosažení pasivního standartu. Výběr nejvhodnějšího typu rekuperátoru bude proto zcela zásadně ovlivňovat fungování pasivního domu.

Zpět na začátek

Testové otázky

Zpět na začátek