02
V této kapitole se seznámíme se základními úvahami, které musí vyřešit budoucí stavitel pasivního domu. Zaměříme se hlavně na samostatně stojící pasivní domy. Nejdříve se zmíníme o výběru pozemku, jeho stavebních dispozicích, orientaci, velikosti a nadmořské výšce. Dále popíšeme, jakým způsobem budeme dům umísťovat v rámci námi vybrané stavební parcely. Poté se zaměříme na předpokládaný architektonický návrh budovy z hlediska její kompaktnosti a tvaru.
Zpět na začátekPokud jsme se z mnoha již dříve zmíněných důvodů rozhodli pro stavbu pasivního domu, bude pro nás nejdůležitějším rozhodnutím zvolit velikost a formu budoucího domu. Většina z nás preferuje samostatně stojící rodinný dům na vlastním pozemku, což umožňuje vyšší kvalitu bydlení a lepší kontakt s přírodou. Malé, samostatně stojící objekty, které jsou stavěny v pasivním standardu, jako jsou chaty, rodinné domy apod., jsou však velmi závislé na vlivech vnějšího prostředí a dosažení pasivního standardu je spojeno s dodatečnými náklady na zateplení, okna apod. Z tohoto úhlu pohledu se podstatně výhodnější jeví větší objekty, jako jsou vícepodlažní a řadové domy. Tím se zejména u řadových domů snižují náklady na tepelně izolační vlastnosti sousedících stěn (domy se ohřívají navzájem).
K dalšímu snížení investičních nákladů pak dochází tím, že technologická zařízení, která jsou zabudovávána do velkých budov, vycházejí levněji. Asi nejvýhodnější se tak budou jevit rozsáhlejší pasivní objekty ve městech, kde dojde k dalším úsporám na budování technické infrastruktury, jako jsou silnice, inženýrské sítě nebo úspory nákladů na údržbu území a samotného objektu. Navíc bydlení ve městě s sebou přináší možnost využívání místní dopravy, lepší dostupnost do škol, zaměstnání, obchodů apod., což podstatně snižuje ekologickou stopu bydlení a náklady na bydlení.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodování o tom, jaký dům budeme stavět, není vůbec jednoduché a každá z uvedených možností s sebou kromě výhod přináší i spoustu nevýhod. Volba bude asi nejvíce záviset na individuálních představách, životních potřebách, postojích a zájmech a v neposlední řadě i na finančních možnostech investora – stavebníka.
Pokud se nám podaří prokousat se všemi těmito úskalími a rozhodneme se pro určitý typ domu, můžeme přejít do další fáze výstavby, a tou je stavební záměr.
Zpět na začátekStavba pasivního domu se v prvotních přípravných fázích ničím neliší od stavby běžných domů a stejně jako u nich se nejprve zpracovává návrh, který se nazývá „studie stavby“. Tento návrh se zpracovává podle stavebního záměru, který bude nejvíce závislý na základních požadavcích a představách budoucího stavitele – investora. Zároveň je však nutné, aby tento návrh ctil koncepci pasivního domu. Protože však v této fázi vstupuje do návrhu spousta různorodých požadavků, je často nutné využívat různých kompromisních řešení a umět rozlišit mezi podstatnými a podružnými věcmi. Právě v tomto období přípravy projektu se zásadně rozhoduje o základních vlastnostech budoucí stavby a také o výsledné ceně objektu. V dalších fázích se tato základní rozhodnutí jen zpřesňují a zpracovávají do konkrétních řešení. Cenu celé stavby asi nejvíce ovlivní velikost, následné materiálové řešení a nároky na vybavení. Protože se bude převážně jednat o stavbu na „celý život“, měli bychom ve zmíněných úvahách uvažovat nejen v současnosti, ale zejména s budoucí perspektivou. Nejvýhodnější bude vyhledat si architekta, který se zabývá ekologickým stavitelstvím a jehož domy se vám líbí, a s ním všechny tyto požadavky a problémy prohovořit a vyřešit. Je také vhodné navštívit stojící pasivní domy a pohovořit s lidmi, kteří v nich již bydlí. Tím se lze vyhnout některým zásadním chybám a některým následným drahým řešením.
Zpět na začátekVolba pozemku hraje velmi významnou roli a zásadně ovlivní celou řadu našich dalších rozhodnutí. Zároveň cena pozemku tvoří často podstatnou část ceny celé stavby. Z těchto důvodů bychom se měli při volbě pozemku zaměřit na následující faktory:
Pokud máme vybraný vhodný pozemek, můžeme se zaměřit na umístění stavby na něm. Pro pasivní dům jsou velmi důležité pasivní solární zisky, a proto by měl být na pozemku umístěn tak, aby tyto zisky byly co nejvyšší. V ideálním případě by měl dům stát na pozemku nezastíněn a hlavní prosklenou částí fasády otočen jižním směrem k osluněné straně. Pozemek by z této strany měl svou velikostí případně umístěním poskytovat dostatek soukromí a současně by neměl být stíněn okolní zástavbou, příp. jehličnatými stromy. Zastínění listnatými stromy se naopak někdy jeví jako velmi výhodné, protože v letních měsících listnatý strom sníží pasivní tepelné zisky, které by mohly vést k přehřívání objektu a v zimních měsících po opadnutí listí nebrání přístupu slunečních paprsků k maximálnímu využití pasivních zisků.
Pasivní dům se samozřejmě dá postavit i na ne zcela výhodném pozemku a ne zcela ideálním místě. Ovšem za cenu vyšších nákladů na izolace, okna a jiná doplňková řešení.
Zpět na začátekPři výběru nejvhodnějšího tvaru domu musíme vycházet z našich vlastních požadavků na základní tvar stavby. Otázka zní, zda budeme chtít přízemní dům (bungalov), jednopodlažní či vícepodlažní dům. Základním kritériem pro jednoznačnost těchto rozhodnutí pak bude velikost pozemku, pořizovací náklady, předpokládaný počet obyvatel domu a v neposlední řadě i statické vlastnosti použitých stavebních materiálů a faktor tvaru.
Zpět na začátekDůležitým předpokladem k dosažení nízkoenergetického či dokonce pasivního standartu je co nejkompaktnější stavební forma s co nejmenším počtem ochlazovaných ploch.
Tento činitel, který se také nazývá faktor tvaru, se vyjadřuje poměrem plochy obvodového pláště „A“ vůči objemu obestavěného prostoru „V“. Čím je faktor tvaru (poměr A/V) menší, tím jsou menší i tepelné ztráty. Nízkoenergetický dům by měl mít minimum vnějších ochlazovaných ploch, protože s jejich nárůstem se zvyšují i náklady na vytápění takového domu. Vikýře, věžičky, arkýře, balkóny, …, zvětšují plochu obvodového pláště a tím také nároky na vytápění takového domu. Pokud navrhneme kompaktní rodinný dům, je možno dosáhnout faktoru tvaru (poměru A/V = 0,7). Tato hodnota je výchozím předpokladem pro dosažení nízkoenergetického standartu.
Nejmenší plochu povrchu ve srovnání s vnitřním poměrem má koule. Tento dům by vypadal jistě zajímavě, ale byl by velmi drahý a nepraktický. Výhodný z hlediska faktoru tvaru a úspor se jeví vícepodlažní dům ve tvaru kostky nebo kvádru s rovnou střechou. Nejoptimálnější vzhledem k pasivním solárním ziskům a faktoru tvaru se jeví kvádr, který je delší stranou (obytnými místnostmi) natočený ke slunci (jihu).
Snaha o dosahování co nejmenšího faktoru tvaru za každou cenu není určitě dobrá a vedla by k unifikovaným stavbám. Někdy není ani možná kvůli požadavkům místního stavebního úřadu na sedlovou střechu, výšku budovy, dodržení uliční čáry apod. Každopádně je však dobré pokusit se o co nejlepší kompaktnost objektu a případné zhoršení poměru A/V pak řešit zlepšením jiných parametrů stavby i za cenu zvýšených nákladů.
Při rozhodování jak tento rozpor řešit může napomoci výběr pasivního domu z katalogu. V zahraničí i u nás se objevují první katalogy pasivních domů, ve kterých je možno si vybrat co nejvhodnější dům, který ctí jak požadavek na faktor tvaru, tak i požadavek na tvar stavby a navíc cena katalogového projektu je podstatně nižší než cena projektu na zakázku.
Zpět na začátek