T 2 Elektrická zařízení motorových vozidel

Hlavní části, princip zapojení podle systému Bosch. Orientace ve schématu zapojení el. výzbroje traktoru. (Spínací skříňka, jištění). Jištění a ochrana elektroinstalace vozidel proti zkratu. Zapojení zásuvky a elektroinstalace přípojných vozidel.)

2.1 Základní pravidla pro opravy elektrických zařízení strojů a vozidel

Elektrická zařízení motorových vozidel, traktorů a zemědělských strojů v souvislosti s jejich zdokonalováním mají pro jejich funkci stále rostoucí důležitost. Je nutné opět zdůraznit, že je pro opraváře nezbytné znát dobře základní pojmy o elektřině, elektrickém zařízení a zejména bezpečném zacházení s ním. Je zcela nezbytné mít v této oblasti alespoň základní přehled a proto vědět např.: co je to elektrický proud, napětí, odpor, výkon, práce elektrického proudu, jejich jednotky a osvojit si praktické způsoby měření a výpočtu těchto základních elektrických veličin. Rovněž se nelze obejít bez základního přehledu o funkci, činnosti a zacházení s pasivními i aktivními elektrickými a elektronickými součástkami. Najdeme je např.:
http://www.kompaktservis.com/.

Jedná se především o vodiče (drátové, lankové, plošné, optické), izolační materiály, konektory, odpory, kondenzátory, tlumivky, transformátory, relé, diody, tranzistory, tyristory, integrované obvody, mikroprocesory, elektronické řídící jednotky, ovládače – akční členy apod. Rovněž je nutné znát a vědět, jak se projevuje Lenzův zákon o samoindukci. (Při přerušení průtoku elektrického proudu cívkou elektromagnetu, transformátoru apod., se v tom okamžiku indukuje až 100 x větší elektrické napětí.) Samoindukce se např. úspěšně využívá v elektrickém zapalování zážehových motorů. Je tedy nutné zopakovat a mít potřebné znalosti především z předmětů Fyzika, Základy automatizace, Motorová vozidla a Matematika.

Nejdůležitější je alespoň vědět, jak s uvedenými součástkami a částmi elektrického zařízení můžeme zacházet, abychom tyto části  nepoškodili, i když přímo na tomto zařízení nic neopravujeme. Stačí např., aby se při nešetrném vysokotlakém mytí dostala voda do konektorů. Elektrické vybavení a instalaci vozidel, proto čistíme technickým benzinem (čistícím sprejem) a před tlakovým mytím zabalíme všechny spoje a el. agregáty např. do polyetylenové folie . Při většině oprav a pečovatelských zásahů se totiž obvykle nemůžeme vyhnout manipulaci s elektrickým zařízením. I když je např. nutné jenom očistit a umýt stroj, traktor či jiné motorové vozidlo nebo provést čistě mechanickou opravu, musíme rozpojit a znovu po opravě propojit vodiče elektrického proudu.

Obr. 1 Základní instalační součástky - vodiče, svorky, konektory, relé, nožové konektory, pojistky, speciální kleště…[1]

Praktické zkušenosti z opraven a servisů uvádějí, že asi 60 % poruch elektroinstalace je způsobeno poškozením konektorových spojů. Je proto naprosto nezbytné základní montážní dovednosti a znalosti procvičit na náhradních dílech a potom na dobře přístupných místech. Jinak můžeme snadno způsobit značné problémy, poškození nebo i zničení poměrně drahých elektronických součástí. Před rozpojováním všechny rozpojované části elektroinstalace nejdříve z vnějšku očistíme - technickým benzinem, lihem, nebo čistícím sprejem. Před rozpojením části vzájemně označíme stejnými visačkami, např. jako klíče k zámkům apod., abychom vyloučili jakoukoliv pozdější záměnu v připojení. (Podobně označíme i rozpojovaná potrubí.) Také můžeme situaci před rozpojením vyfotit, nebo si nakreslit plánek. Dáváme pozor, ať při mytí nebo jiné manipulaci označení nepoškodíme!
Při rozpojování konektorů, nikdy netaháme za kabely. Předem je obvykle nutné stlačit pružnou západku konektoru a konektor mírným tahem a vikláním rozpojit.

Obr. 2 Sady izolovaných konektorů, oček a návleček. [8]

Obr. 3 Konektor plochý („nožový“), zásuvka a zástrčka. [8]
Velký výběr součástek, vodičů a nářadí pro názorné seznámení najdete: http://kompaktservis.com/

Dále je nutné si hned v úvodu uvědomit: to co u staršího stroje či vozidla bez elektroniky se může ještě obejít bez následků, může způsobit u nového stroje např. vlivem samoindukce i zničení některé elektronické řídící jednotky. Obdobně při nedodržení zásad výrobcem určeného způsobu odpojení akumulátoru nebo alternátoru. Dále např. jeho neodborné nabíjení přímo ve vozidle nabíječkou, která nemá elektronickou stabilizaci napětí. Někteří výrobci podmiňují např. správné odpojení akumulátoru, alespoň předběžným připojením obyčejné 9V baterie. Připojíme ji obvykle přes zásuvku montážní lampy a neprodleně odpojíme akumulátor. (Mikroprocesory a jejich sítě - CAN Bus pracují nejčastěji s napětím 0 - 5 V). Některé moderní akumulátorové nabíječky již mají pro tento účel speciální vývod se stabilizovaným elektrickým napětím 13 V, kterým vlastně nahradíme akumulátor po dobu jeho odpojení při opravách. Tím se zamezí např. vymazání údajů z paměti řídících jednotek apod.

Rovněž nebezpečí úrazu elektrickým proudem hrozí u elektronických systémů vybavených kondenzátory. Je to např. elektronické zapalování, výbojkové světlomety (85 V pracovní napětí, 10kV zapalovací napětí) a také elektronické řídící jednotky. Vždy je nutné po vypnutí vyčkat podle kapacity kondenzátoru od 0,5 minuty až 15 minut, než se kondenzátory samovolně vybijí. Respektování těchto pokynů výrobce stroje nebo vozidla v uvedených v originálních manuálech („Návod k obsluze“; „Dílenská příručka“) je tedy naprosto nezbytné.

Opravy elektroniky svěřujeme pouze vyškoleným specialistům s příslušným oprávněním (certifikátem) na danou elektroniku. Speciálně je pro oblast tzv. autoelektroniky zaměřen maturitní studijní obor „Autotronik“.

Základní bezpečností zásady dle vyhlášky č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů, jsou uvedeny v   „T1. Elektrická energie a její praktické využití – základní pojmy“. Tyto zásady platí beze zbytku pro práci v dílenských prostorách a  při používání dílenských strojů a zařízení včetně elektrického ručního nářadí.

Používání stále dokonalejší elektroniky  je základní podmínkou stále vyššího využití prvků automatizace pro usnadnění ovládaní, signalizaci, diagnostiku, zlepšení komfortu obsluhy, bezpečnosti a výkonnosti motorových vozidel a strojů.

Spolehlivost elektronických součástí a prvků elektrického zařízení motorových vozidel, traktorů, samojízdných zemědělských strojů při správném zacházení je velmi vysoká. Poruchovost elektroniky činí v průměru asi pouhé 1 % všech závad. Z tohoto 1 % připadá 60% závad elektroniky na konektorové a ostatní spoje. [6]

K poruchám dochází zejména:

1. Při mytí vodou a zejména při vysokotlakém mytí a nezakrytí konektorů a ostatních elektronických částí.
   
   
2. Při rozpojování konektorů a jejich nezabezpečení proti znečištění a poškození při opravách.
   
   
3. Poškození kontaktů např. při měření elektrických veličin přímo v konektoru. Musí se proto používat správné originální kontakty (nejlépe kabelový adaptér nebo celý originální protikus konektoru).
   Jinak se obvykle poškodí spojovací kontakty měřícími hroty měřicího přístroje (zkoušečky, multimetru apod.). Takováto závada se obvykle objeví až za nějaký čas po opravě a potom se obtížně hledá. Ke speciálním měřicím přístrojům – testerům se proto dodávají kabelové adaptéry pro správné připojování k příslušným konektorům.
   
   
4. Před spojením konektorů je nutné je prohlédnout, vyčistit vyfouknutím stlačeným vzduchem nebo plynovým sprejem a ošetřit přípravkem na čistění a konzervací kontaktů např. Kontaktolem (www.druchema.cz) apod. U konektorů, které jsou ohroženy vniknutím vody, paliva nebo oleje apod. musíme je proti tomu vhodně a dobře zabezpečit. Jedná se obvykle o konektory zapouzdřené ve vodotěsných pouzdrech. Zjištěné netěsnosti jinak zcela funkčních konektorů např. utěsníme pružným (silikonovým) tmelem. Další z možností je navlečení smršťovací hadičky – smršťovací bužírky, která se po ohřevu horkovzdušnou pistolí (obvykle na 100 až 135° C) smrští a dotěsní. Chemické spreje na čistění a konzervaci elektrického zařízení najdete  např. na: http://www.gme.cz/chemicke-pripravky.

2.2 Hlavní části a opravy elektrických zařízení motorových vozidel

Hlavní části elektrických zařízení motorových vozidel:

1. Zdroje elektrického proudu (akumulátor, alternátor – v blízké budoucnosti pravděpodobně také palivové články).
   
   
2. Elektrická instalace (vodiče, konektory, pojistky, spínače, spínací skříňka, přepínače, přerušovač, relé apod.) – Obr.1
   
   
3. Spotřebiče (spouštěč, zapalování, žhavení, osvětlení, stěrače, klimatizace apod.)
   
   
4. Informační zařízení a přístroje (kontrolní svítilny, informační palubní přístroje, monitory apod.).
   
   
5. Elektronika:

1. řídící jednotky jednotlivých řídících systémů např. motoru, ECU (Electronic Control Unit)*[3], EDC (Elektronic Diesel Control)*, proti blokování brzd ABS (Anti-lock Brake System-Antiblockiersystem)*, EHS – elektrohydraulické systémy a jejich propojení např. elektronickou sítí CAN-Bus (Controller Area Network)*,
2. diagnostická, např. OBD (On-Board Diagnostics)* – palubní diagnostika, displej je obvykle na palubní desce,
3. komfortní, např. centrální zamykání, imobilizér, řízení klimatizace, souvraťová automatika apod.

Základní principy zapojení elektrické instalace motorových vozidel, traktorů a zemědělských strojů jsou ustálené podle zemí. Zapojení podle našich a většiny evropských norem vychází obvykle ze základního, dnes již klasického zapojení spínací skříňky firmy Bosch.

Systém je mj. charakteristický jednovodičovým zapojením, druhým vodičem je ve většině případů tzv. kostra. Funkci kostry plní kovové části stroje nebo vozidla. Používá se obvykle stejnosměrný proud. Ukostřen bývá obvykle mínus pól. Používané jmenovité napětí v současnosti bývá nejčastěji 12 V. Obvyklé provozní napětí, je v tom případě 14 V. (Je to dáno obvyklým orientačním rozdílem napětí mezi alternátorem /14 V/ a akumulátorem /12 V/). V minulosti se používalo také jmenovité napětí 6 V – provozní 7 V. U nákladních automobilů, zemědělských a stavebních strojů se používá často jmenovité napětí 24 V – provozní 28 V.
Pro svoji ohebnost a odolnost proti lámavosti při otřesech a vibracích, se používají v tzv. autoelektrice měděné lankové vodiče. Lankové vodiče při stejném průřezu mají vždy asi o 13 až 15 % větší průměr lanka než by měly jednodrátové plné vodiče.
Proudová trvalá zátěž bývá obvykle do 5A/mm²  průřezu měděného lankového (svazkového) vodiče. Pro krátkodobé zatížení (např. hlavní přívod ke „startéru“) až 30 A/ mm².
Průřez vodiče se vypočítá samozřejmě jako plocha kruhu (p.d²/4).
Pro orientaci si uvedeme několik příkladů poměru průměru (∅), k průřezu nejčastěji používaných ∅ vodičů: ∅ 1,1 mm - průřez 0,75 mm², ∅ 1,25 mm–1 mm², ∅ 1,6 mm–1,5 mm², ∅ 2 mm–2,5 mm², ∅ 2,5 mm–4 mm², ∅ 3,1 mm–6 mm², ∅ 4,1 mm–10 mm², ∅ 5,1 mm–16 mm².

Spoje a připojení vodičů se obvykle provádí pomocí konektorů (nožových spojů). Konektory bývají jednoduché a sdružené. Jednoduché konektory jsou zakryté buď jednoduchými plastovými (silikonovými) návlečkami nebo jsou v plastovém pouzdře. Sdružené konektory jsou v plastovém pouzdře, většinou vodotěsné. Na starších strojích můžeme se ještě setkat se šroubovými svorkami. Jinak ještě např. na propojovací zásuvce a vidlici pro přípojná vozidla. V tom případě se při výměně vodičů na jejich konce pomocí speciálních kleští namačkají kontaktní svorky.
Dříve se používalo pocínování namáčením odizolovaných cca 5–7 mm dlouhých konců, nejdřív do pájecí pasty (kalafuny) a do roztavené cínové pájky (tavila se v plechovce na elektrickém vařiči). Při menší opravě je možné k tomu použít i elektrickou pájku. Nelze spolehlivě (tj. natrvalo) připojit lankové vodiče bez zpevnění jejich konců použitím alespoň jedné z těchto úprav. Jinak lankové konce vodičů zoxidují, rozmačkají se a jsou příčinou poruch. Rovněž vlastní konektory jsou obvykle pocínované nebo stříbřené. Konektory propojující elektronické části jsou v zájmu zajištění spolehlivé vodivosti spoje obvykle zlacené. Na odstranění izolace používáme speciální kleště. Propojování konektorů s lankovými vodiči se provádí pomocí speciálních kleští. 

Obr. 5 Kleště pro automatické odiozolování vodičů 0,5–6 mm2[8]	Obr. 6 Kleště pro lisování konektorů a oček 0,5–6 mm2[8]

Ke konektoru musí být dokonale vodivě spojen lankový vodič a současně zachycena v konektoru i izolace. Jinak je nebezpečí uklepání a ulomení vodiče působením otřesů a vibrací. Před spojením kontakty, jak již bylo uvedeno, vždy čistíme čističem kontaktů, např. Kontaktolem a následně šroubové konektory ještě konzervujeme konzervačním přípravkem - např. WD 40 apod. Ještě předtím je nutné navléci obvykle smršťovací bužírku, krycí pouzdra, silikonové návlečky apod. Šroubové svorky pečlivě dotáhneme. Kde hrozí vniknutí vlhkostí a nečistot, utěsníme spoj neutrálním silikonovým tmelem.

V elektronických obvodech je nutné spoje i u konektorů pájet. Používáme trubičkový pájecí cín. Jako doplňujícího tavidla při pájení vodičů používáme kalafunu nebo speciální tavidlo pro pájení elektroniky. (Nikdy k tomu nelze používat tzv. převařenou kyselinu solnou se zinkem, tj. – chlorid zinečnatý.) Při opravách běžných spojů elektrické instalace používáme obvykle trafopájku. Při výměně elektronických součástek je nejvhodnější elektronická mikropájka. Umožňuje přesné nastavení minimální pájecí teploty. Elektronické součástky při pájení musíme chránit proti přehřátí především tím, že držíme kontaktní vodič pinzetou. Přebytečný cín zejména na plošných spojích odsáváme odsávačkou. Různobarevná izolace je obvykle jednoplášťová z PVC. Barevné rozlišení je rovněž normováno – u nás pro barevné rozlišení platí oborová norma ONA 30 4505. Obecně platí samozřejmě především zapojení podle schémat zapojení výrobce vozidla atd. Vodiče vždy pečlivě chráníme před prodíráním a přehřátím izolace od horkých částí stroje.  K tomu se používá jednak dodatečná izolace hadicovou bužírkou (obvykle smršťovací) a proti přehřívání tepelně izolační materiály, štíty a kryty - podle originálního provedení výrobce. Jednotlivé kabely se obvykle svazují pomocí bužírky do svazků, tzv. stromečků. Svazky kabelů i jednotlivé kabely spolehlivě přichycujeme k pevným částem stroje nebo vozidla a to zpravidla pomocí stahovacích plastových svorek a příchytek. Musíme elektrickou instalaci vždy velmi důsledně zkontrolovat a odstranit zjištěné závady, aby vlivem otřesů a jiných příčin nemohlo dojít k poškození izolace, uvolnění vodičů apod.  Při průchodu kabelů přes kryty a karoserii je chráníme před prodřením pryžovými průchodkami a podle potřeby utěsníme neutrálním silikonovým tmelem. Zvlášť pečlivě musíme zajistit kabely proti jakémukoliv poškození a uvolnění u těch  částí obvodů, které nejsou  jištěny pojistkou. A kde to je, to musíme skutečně a jistě vědět!

Jedná se o obvody zdrojů – k elektrickému spouštěči a ve většině případů také propojení alternátoru s akumulátorem. Jen výjimečně je mezi alternátorem a akumulátorem např. 120–160 A silná pojistka. V tom případě má alternátor tyristorové jištění proti přepětí. U starších alternátorů, pokud dojde za chodu alternátoru k přerušení spojení s akumulátorem a spotřebiči elektrického proudu, tak v tom okamžiku následkem samoindukce elektrické napětí mžikově stoupne např. až na 110 V a obvykle zničí diody v alternátoru.

Rovněž obvod elektrického zapalování není jištěn pojistkami. Totéž platí pro části elektrického obvodu  před pojistkami. Musíme mít také vždy na paměti, že pojistky jsou obvykle až za spínací skříňkou a někdy až za příslušným spínačem. Všude v těchto částech, které nejsou jištěny pojistkou hrozí např. při prodření izolace a následném zkratu na kostru požár stroje nebo vozidla. Následky takovéto závady v elektrické instalaci, která pak způsobí požár, mohou mít i katastrofální důsledky pro vozidlo, stroj a jejich okolí!!! Rovněž při svářečských pracích velmi pečlivě předem zajistíme, aby nemohlo dojít k poškození izolace nebo jiných částí elektrické instalace. Při elektrickém svařování musí být zcela odpojen nejen alternátor, ale také všechny řídicí jednotky elektroniky vozidla nebo stroje! Poškozené svazky vždy nahradíme nejméně ve stejné tj. originální kvalitě. Není přípustné opravovat elektrickou instalaci jen provizorně (např. poškozenou izolaci jen izolační páskou nebo obnovovat  spoje pouhým skroucením  vodičů do sebe apod.)! Pro základní orientaci v jednoduché tzv. „autoelektrice“ je nutné si osvojit alespoň klasické schéma zapojení elektrické instalace, s použitím již uvedené spínací skříňky „Bosch“. Podobně potřebujeme znát rovněž zapojení připojovací zásuvky elektrické instalace přívěsu. Současně používané systémy zapojení používané u současně vyráběných motorových vozidel a strojů jsou již mnohem složitější a nelze je zvládnout bez alespoň základních teoretických a praktických znalostí elektroniky. Současný vývoj neustále zvyšuje technickou úroveň strojů a motorových vozidel především rozvojem a širokým využitím elektroniky. Je patrný přechod od analogových systémů k digitálním (číslicovým). Běžně se používá multiplexní tj. postupný, digitalizovaný přenos dat mezi čidly, elektronickými řídicími jednotkami a řízenými agregáty. Jednotlivé systémy příslušných řídících jednotek jsou propojeny datovou sběrnicí např. CAN-Bus. U přípojných strojů se používá podobný systém ISO-Bus. Jednotlivé spotřebiče (akční členy) jsou připojovány k akumulátoru prostřednictvím reléových nebo polovodičových spínačů ovládaných prostřednictvím příslušných řídicích jednotek. Současně je datovým multiplexním přenosem přenášena informace o správné (nesprávné) činnosti spotřebičů. Obr. 12, str. 7

Běžně se dnes používá k diagnostice (nejenom elektrického zařízení) obvykle 4 kanálových digitálních osciloskopů. Podobně se používají speciální elektronické testery, specializované pro určitá vozidla a stroje. I při použití těchto přístrojů je nezbytné nejenom umět obsluhovat tyto přístroje, ale také znát dokonale funkci a činnost jednotlivých testovaných agregátů a použitých systémů příslušných vozidel a strojů.

Obr. 9 Schéma zapojení elektrické instalace traktoru Z 8011 [6]

Schéma elektrického zařízení traktoru Zetor 8011: b - bílá, č - černá, h - hnědá, m - modrá, š - šedá, z - zelená, ž - žlutá; A - akumulátor, Al - alternátor, Ap - ampérmetr, Kol - kontrolní světlo nabíjení, Ks - kontrolní světlo dálkových světel, Kul - kontrolní světlo ukazatelů směru - traktor, Ku2 - kontrolní světlo ukazatelů směru - přívěs, Mt - motorek topení, Op - osvětlení přístrojové desky a odpojovač akumulátoru, Ob - osvětlení budky, P - pojistky, Př - přerušovač ukazatelů směru, Ps - pracovní světlomet, Pu - přepínač ukazatelů směru a tlačítko houkačky, Rg - regulátor, Sb - spínač brzdových světel, Smt - spínač motorku topení, Sob - spínač osvětlení, Sop - spínač osvětlení přístrojové desky, Sp - spouštěč, Sps - spínač pracovního světlometu, spínací skříňka, Ssp - spínač předního stěrače skla, Ssz - spínač zadního stěrače skla, St - stěrač skla, T - teploměr vody, Tč - čidlo teploměru, Ts - tlačítko spouštěče, Up - ukazatele směru přední, Uz - ukazatele směru zadní, Z - zásuvka montážní lampy, Zp - zásuvka pro přívěs.

Součástky, nářadí a měřicí přístroje  pro opravy elektrického zařízení traktoru, automobilů a zemědělských strojů najdete např. na: 
http://www.akaska.cz/sdruzeni-ms/nahradni-dily.php,
http://kompaktservis.com/,
http://www.tme.eu/cz/katalog/dilenske-vybaveni_112607/.

Obr. 10 Pojistková skříňka – Zetor Forterra 100, 110,120,130,140 /2013 [9]

Obr. 11 Osazení žárovek – Zetor Forterra 100, 110,120,130,140 /2013 [9]
Při výměně žárovek dbáme na pečlivé očistění a konzervaci kontaktů (např. Kontaktolem). Zejména halogenové žárovky předních světlometů nesmíme na povrchu baňky znečistit, tj. ani brát přímo do rukou – je nebezpečí přehřátí skla baňky žárovky a prasknutí v místě znečistění. Pokud mohlo dojít při manipulaci k znečistění – umyjeme je lihem.

Obr. 12 Schéma přenosu dat multiplexními digitálními systémy Can-Bus (traktor) a ISO-Bus (připojený stroj) [7]

Kontrolní otázky a úkoly

1. Vysvětlete Lenzův zákon o samoindukci, kdy vzniká, co může způsobit za škodu a naopak kde se s výhodou využívá!
2. Jak budete postupovat při mytí např. motorové části automobilu, traktoru, zemědělského stroje, aby nedošlo k ohrožení funkce jejich elektrické instalace?
3. Jak budete správně postupovat před a při rozpojování elektrické instalace, traktoru, zemědělského stroje, automobilu, motocyklu?
4. Popište správný postup před odpojením akumulátoru, aby nedošlo k narušení funkce elektronických řídicích jednotek apod.!
5. Popište bezpečný postup před zahájením servisních prací na elektronických systémech vybavených kondenzátory tj. např. na elektronickém zapalování, výbojkovém světlometu, ECU, ABS apod.!
6. Jaká je spolehlivost elektronických součástí při správném zacházení a uveďte nejčastější příčiny poruch elektroniky a elektrického zařízení!
7. Popište správný postup při spojování a zajištění bezpečné funkce konektorových spojů!
8. Uveďte a stručně popište rozdělení hlavních částí elektrických zařízení motorových vozidel!
9. Popište stručně základní principy zapojení elektrické instalace, vycházející ze zapojení spínací skříňky Bosch! (Systém vodičů, ukostření, druh proudu, jmenovitá elektrická napětí, používané vodiče, příklady průřezu vodičů, proudová zátěž, spojování vodičů a ochrana proti jejich poškození atd.)
10. Postup při pájení vodičů a elektronických součástí a popis systému jištění pojistkami, výměnu pojistek a žárovek.
11. Kde je zejména velmi důležitá ochrana vodičů proti prodření? Postup při poškození izolace vodičů a při svařování elektrickým obloukem.
12. Popište správné zapojení spínací skříňky podle systému Bosch! Co se připojuje na svorky 30–30, 15, 54, 56 a, 56 b, 57, 58?
13. Popište správné zapojení 7pólové zásuvky/zástrčky pro přípojná vozidla, včetně úpravy kontaktních konců vodičů ke šroubovým a naopak k nožovým konektorům!
14. Podle schématu elektrického zařízení traktoru popište např. zapojení směrových světel!
15. Vysvětlete podle schématu činnost elektrického zařízení řízeného pomocí systému Can-Bus a Iso-Bus!

Použitá literatura

[1] Motejl, V., Hořejš, K. a kol.(2004): Učebnice pro řidiče a opraváře automobilů. Littera, Brno, 610 str., ISBN 80-85763-24-9.
[2] Autoexpert č.5.6.7.8.9.10/2011;5.2012 
[3] Anglické názvosloví: ECU*, EDC*, ABS*, EHS*, CAN-Bus*, OBD* – [online]. [2013-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ECU_(automobil)
[4] Kulhánek, J. (1964): Opravy traktorů. SZN, Praha, 296 str.
[5] Šťastný, J., Remek, B. (1997): Autoelektrika a autoelektronika. T. Malina, Praha, 276 s. ISBN 80-901975-4-X.
[6] Heřmánek, M., Hliněný, M. (1978): Motorová vozidla. SZN, Praha, 251 str. 
[7] Mechanizace zemědělství č. 6/2007 
[8] [online]. [2013-11-15]. Dostupné z: http://kompaktservis.com/
[9] Forterra-3A-2013-CZ.pdf. [online]. [2013-11-15]. Dostupné z:
http://www.agroservishlucin.cz/prirucky/Forterra_3A_2013_CZ.pdf