Organizace a bezpečnost pobytu v letní přírodě

Turistika a pobyt v letní přírodě

Pohyb – příroda – poznání, tak můžeme charakterizovat turistiku a pobyt v letní přírodě. Zahrnuje širokou škálu činností, které jsou prováděny v přírodním prostředí. Zaměřuje se na zážitkovou pedagogiku, ekologii, sportovní a herní činnosti, které můžeme realizovat ve školní tělesné výchově i volnočasových aktivitách. Vyžaduje specifické dovednosti a znalosti přírodního prostředí, ale i organizační principy a schopnosti pro pořádání táborů, kurzů, soustředění, sportovních a rekreačních pobytů v letní přírodě. Reálnost přírody nás nutí ukazovat svou pravou tvář. Klade nám přirozené překážky, které nemůže nahradit žádná jiná forma výuky, než nabízí sama příroda. Učí nás dodržovat pravidla, řídit se jistými zákony a utvářet si vlastní názor.

Složky turistiky

Pohybová složka rozvíjí pohybové schopnosti potřebné k realizaci vlastní turistické činnosti.
Kulturně-poznávací složka se zaměřuje na přírodní krásy a památky, které uspokojují člověka estetickou, uměleckou a historickou hodnotou. Jedná se o charakter a ekologii krajiny, geologický vývoj, faunu, flóru, ochranu přírody a další kulturní poznatky.
Odborně-technická složka zahrnuje přípravu, organizaci turistických aktivit, základy táboření, materiální vybavení pro pobyt v přírodě, bezpečný pohyb v horském terénu, poskytování první pomoci, práci s mapou, základy z meteorologie a klimatologie.

Význam turistiky

Základem turistiky jsou tři cíle (vzdělávací, výchovný a zdravotní). Společným znakem je pobyt v přírodě.

Vzdělávací cíl rozvíjí pohybové schopnosti, učí novým odborně technickým dovednostem, podporuje manuální zručnost, rozšiřuje kulturní rozhled a poznatky lidské činnosti.
Výchovný cíl působí na osobnost žáka, rozvíjí morálně volní vlastnosti, vytváří kladný vztah k přírodě, kultuře a lidem.
Zdravotní cíl upevňuje a rozvíjí tělesnou kondici, otužilost, odolnost organizmu a prodlužuje aktivní život ve stáří.

Turistika a její formy

Turistika znamená aktivní pohyb a pobyt v přírodě. Bývá spojována s poznáváním přírodních a společenských jevů a dělí se podle prostředí, kde se provozuje.

Pěší turistika je nejrozšířenější, využívá nejpřirozenější formu pohybu – chůzi v přírodním prostředí. K základním formám řadíme vycházky, výlety, túry, turistické pochody a vícedenní putování. K výkonnostním formám patří dálkové pochody a přechody horských hřebenů. K zdravotním formám řadíme rekreační a rehabilitační programy, které jsou ovlivněny zdravotním stavem jedince.
Vysokohorská turistika je považována za nejnáročnější druh turistiky, především z pohledu zatížení, odborně-technických dovedností a rizika úrazu a nebezpečí.
Vodní turistika je putování na lodi a po vodě, které je spojené s tábořením. Pro přesun používáme různá plavidla (kanoe, kajak, raft, jachtu, plachetnici, pramici) za přísného dodržování bezpečnostních předpisů.
Cykloturistika patří mezi základní odvětví turistiky, kterou spojuje jednoduchost s dynamikou, dělíme ji na rekreační, výkonnostní, horskou a silniční, vyžaduje speciální tělesnou zdatnost, typ kola a jeho pravidelnou údržbu.
Lyžařská turistika patří k nejzdravějším rekreačním pohybovým aktivitám v zimní přírodě, provozuje se na lyžích, zařazujeme např. běžecké lyžování, skialpinismus, chůzi na sněžnicích, neomezuje ji věk ani tělesná zdatnost.
Mototuristika je rychlý přesunový prostředek, doplněn aktivním pohybem, další druhy (např. turistika na koních, speleoturistika).

Terminologie, pojmy

Outdoor označuje všechny činnosti (aktivity), které probíhají v přírodě od rekreační formy až po vrcholový sport.

Turistika – komplex činností spojených s aktivním pohybem a pobytem v přírodě, který vyžaduje řadu odborných znalostí a dovedností (Neuman et. al, 2000). Cílem turistiky je celkový rozvoj osobnosti s využitím tělesných cvičení a kulturně-poznávací činnosti (Louka et.al, 2010). Pobyt v přírodě je pokládán za součást turistiky.

Sporty v přírodě – zahrnují aktivity, které můžeme provozovat během celého života (od útlého mládí až po vysoký věk) a upevňují nám zdraví. Patří zde plavání, pěší turistika, kanoistika, tenis, golf, cyklistika, lukostřelba, veslování, jachting, jízda na koni, bruslení, lyžování, běh na lyžích a další. Jsou to aktivity, kde převládá pohyb, hra a společenský kontakt, který je umocňován zážitky, přírodními a dobrodružnými prvky.

Rekreace v přírodě – vztahuje se k volnému času, odpočinku a zábavě (např. práce na zahrádce, procházka, táboření).

Výchova v přírodě – přenáší učební a výchovné postupy do přírody, vytváří vztah k přírodě, rozvíjí osobnost člověka pomocí aktivit v přírodě.

Výchova dobrodružstvím – překonávání problémových situací, (výzev). Dynamické procesy ve skupině slouží k osobnostnímu růstu a rozvoji.

Ekologická výchova – zabývá se vztahy mezi člověkem a životním prostředím, poznáváním a ochranou přírody.

Zážitková pedagogika – využívá zážitek jako základní prvek, který je nevratný a jedinečný. V lidském životě je nenahraditelné veškeré prožívání, vnímání a jednání.

Organizační zajištění letních kurzů

Organizace kurzů vychází z platných předpisů MŠMT ČR o VŠ a z akreditace studijního programu Tělesná výchova a sport daného studijního modulu. Kurzy je nutné zabezpečit po stránce materiální, technické, personální a administrativní. Mohou se realizovat jako pobytové (tábory, kurzy, soustředění), putovní (pěší, vodácké, cyklistické) nebo kombinované.

Dokumentace kurzu

Tematický plán
Učební program
Denní režim
Denní informace
Zkouškové (zápočtové) požadavky
Proškolení o bezpečnosti (seznamy s podpisy)

Personální obsazení kurzu

Vedoucí kurzu
Instruktoři
Lékař kurzu

Obsah kurzu

Obrázek 2.1a

Obrázek 2.1b

Obsahem jsou různé formy turistiky (pěší turistika, vodní turistika, cykloturistika) a aktivity, které lze provozovat a aplikovat v letní přírodě.

Kanoistika - základní teoretické poznatky, využívání plavidel k vodní turistice, materiální vybavení pro vodní turistiku, základní dovednosti a technika jízdy na kanoi, kajaku, turistické značení vodáckých tras, organizování vodáckých akcí.
Cyklistika - technika jízdy na kole, jízda ve skupině, bezpečnost a dodržování pravidel silničního provozu, údržba a oprava kola, organizace cyklistického výjezdu ve skupině, didaktika a vedení družstva, cyklo-hry (zručnost), kulturně poznávací činnost při cyklistice.
Orientace, topografie - základní pojmy, buzola a její použití, určování azimutů, odhad vzdálenosti, soutěže, práce s mapou, profil terénu, přenášení azimutů z mapy do terénu a zpět, turistické značky, azimutový závod, základy orientačního běhu.
Lanové aktivity - historický vývoj, stavební materiál (různé druhy lan), bezpečnostní a jisticí pomůcky, horolezecké vybavení, uzlování, stavba nízkých překážek, metodika, (technika) lezení, jištění, slaňování, lezení na umělé stěně, technika překonávání překážek.
Tábornická praxe - pravidla pobytu v přírodě, chování a vztah k přírodě (ekologie), bezpečnostní opatření, táboření, bivak, stanování, stavba stanů, ohniště, typy ohnišť, tábornické dovednosti, základy z botaniky, materiál a osobní vybavení pro táboření a turistiku.
Hry v přírodě - zásady pobytu v různém terénu, se zátěží, bez zátěže, hry v přírodě s pomůckami a bez nich, hry iniciativní, strategické, pohybové, kreativní, komunikační, u táboráku, soutěže na letních táborech, týmová spolupráce, zážitková pedagogika.
Etapová hra - praktická ukázka, hra prolíná celým táborem, organizace a zařazování etapových her do života na letním táboře, základy šifrování, pověsti z dané oblasti, zakončení etapové hry.
Tělesná příprava - biomechanika chůze a běhu, zdravotní hledisko, využití přírodních překážek a dalších tělesných cvičení v přírodě, terénní běh (fartlek, cross), chůze v terénu (nordic walking), běh pro zdraví, finská stezka, zvyšování fyzické zdatnosti, soutěže, regenerace, saunování.
Zájmová činnost - netradiční formy sportovní činnosti, organizace táborových turnajů a soutěží.

Způsobilosti

Po absolvování předmětu student:

Ovládá a uplatňuje základní principy při organizování kurzů, táborů, sportovních soustředění a pobytů v přírodě.
Umí využívat zážitkovou pedagogiku a tábornické prvky v přírodním prostředí.
Umí vyjmenovat a uplatňovat v praxi ekologická pravidla pobytu v přírodě.
Umí používat vhodnou výzbroj a výstroj při turistice a pobytu v přírodě.

Obecná bezpečnostní pravidla (směrnice děkana)

Povinných výcvikových kurzů se zúčastňují jen řádní studenti, zapsaní do příslušné formy studia.
Pořádající katedra zajistí organizační, personální a materiální přípravu kurzu, včetně pokynů pro studenty (osobní vybavení, proškolení bezpečnosti).
Účastníci se řídí učebním programem, dodržují se bezpečnostní pravidla během celého kurzu (od zahájení, do ukončení), zásady postupnosti a přiměřenosti, provozní řád střediska, denní řád kurzu, pokyny Horské služby a vedoucího kurzu. Studenti nesmí svévolně opustit místo konání kurzu (prostor tábora, výcvikového střediska).
Při nerespektování pravidel a pokynů vedoucího kurzu může být student z kurzu vyloučen a lze proti němu zahájit disciplinární řízení.
V případě onemocnění s hospitalizací nebo vážného úrazu účastníka kurzu, vedoucí kurzu okamžitě uvědomí o této skutečnosti rodiče nebo blízké příbuzné.

Letní kurzy

Vedoucí kurzu dbá na dodržování vyváženého denního programu podle místních podmínek a druhu kurzu. Informuje pedagogické pracovníky o bezpečnosti práce na kurzech i při vlastním výcviku. Informuje účastníky o jejich povinnostech, je zodpovědný za výběr přesunových tras a seznamuje účastníky s provozními předpisy.
Fyzické požadavky musí odpovídat tělesné a technické vyspělosti studentů.
Jsou-li účastníci kurzu ubytování v blízkosti vodních toků nebo vzrostlých stromů a hrozí-li v důsledku prudké změny počasí (bouřky, přívalového deště, vichřice) nebezpečí ohrožení zdraví a majetku, je nutné vydat opatření k minimalizaci uvedeného nebezpečí a přesunout skupinu na bezpečné místo.
V ubytovacích zařízeních (stanech, srubech, chatkách) je zákaz používání otevřeného ohně (vařiče, svíčky, kouření).

Kurzy sportovní specializace

Pořádající katedra odpovídá za organizaci, učební program (obsah) a zajišťuje dodržování bezpečnostních pravidel, používání bezpečnostních pomůcek na ochranu zdraví při dané sportovní specializaci.
Kurzy sportovní specializace jsou turisticko-vodácké, cyklistické, pěší, horolezecké, lyžařské, snowboardové nebo kombinované, ale také sportovní se zaměřením na atletiku, gymnastiku, tanec, úpoly, plavání apod.
Turistické putování je střídání pohybu a odpočinku, rychlost pohybu skupiny po rovině (4 – 5 km/h), v terénu (3 – 4 km/h), nutné je dodržovat přestávky (první po 10 – 15 minutách chůze, po každé hodině chůze 5 – 10 minut přestávka, po 3 – 4 hodinách chůze delší odpočinek, po 3 dnech putování ( ½ dne volno nebo změnit aktivitu).

Výcvik na plavidlech

Při výcviku lodních sportů provozovaných na plavidlech (kanoe, kajak, windsurfing, raft, pramice, plachetnice) na klidné vodě, musí student prokázat plaveckou způsobilost, což znamená souvisle uplavat 200 m bez časového limitu a následně uplavat pod vodou 12,5 m stanoveným směrem nebo mít splněné zápočtové požadavky z plavání.
Vyučující má právo modifikovat plaveckou způsobilost dle náročnosti a rizikovosti kurzu.
Při výcviku na klidné vodě instruktor odpovídá za 10 lodí, při vyjížďce za 4 – 5 lodí.
Bez pokynu vyučujícího nesmí vyjet na vodu žádné plavidlo.
Výcvik na plavidlech provádět v prostoru, který byl k tomu určen, nepoužívat vadnou výzbroj a výstroj (lodě, pádla, plovací vesty), ukončit výcvik nebo vůbec nevyjíždět na vodu za nepříznivých povětrnostních podmínek (bouřka, silný vítr, krupobití), při výcviku musí být stálý přehled o účastnících na vodě.
Při výcviku lodních sportů studenti povinně nosí plovací vestu, ochrannou přilbu a další bezpečnostní pomůcky.

Velikost (počty) výukové skupiny

Počty studentů ve výukových skupinách připadajících na jednoho pedagoga (učitele, instruktora, trenéra) se stanoví podle konkrétní vyučovací jednotky:

Při výuce na plavidlech (kanoe, kajak, pramice, raft) na klidné vodě 10 až 14 osob.
Při vodní turistice na peřejnaté vodě do obtížnosti WW III. 6 až 8 osob.
Při windsurfingu 4 až 6 osob.
Při cyklistice 8 až 10 osob.
Při horolezectví 4 až 6 osob.
Při vysokohorské turistice 8 až 10 osob.

Bezpečnost při turistice

V souvislosti s provozováním turistiky a pobytu v přírodě je potřeba věnovat dostatečnou

pozornost především bezpečnostním zásadám. K hlavním nebezpečím, která mohou při

turistice nastat, patří subjektivní nebezpečí (špatná fyzická kondice, výzbroj, výstroj, nedostatečné zkušenosti, přeceňování fyzických sil) a objektivní nebezpečí, na kterém se zejména podílí rychlá změna počasí (mlha, vítr, mráz, sníh, déšť), ztráta orientace, těžký a nebezpečný terén, zranění. Bezpečnostní pravidla při turistice dělíme podle tří hledisek:

Příprava zahrnuje seznámení s podmínkami výletu, technickým vybavením, správnou výstrojí a výzbrojí, dobrým zdravotním stavem, úrazovou prevencí a bezpečnostními pravidly. Skupina vypracuje grafikon pohybu (profil terénu, pochodová osa, hodinová dotace, přestávky).
Při vedení důsledně dodržovat bezpečnostní pravidla, metodické postupy a zásady, přizpůsobovat se podmínkám a zdravotnímu stavu účastníků, přivolat a poskytnout první pomoc, změnit trasu nebo ukončit túru v důsledku špatných klimatických podmínek, terénu nebo stavu účastníků, být nápomocen při vyšetřování nehody (události), dodržovat pokyny vedoucího, v průběhu túry bez alkoholu a návykových látek.
Speciální zásady vzájemné seznámení všech účastníků, zjistit aktuální stav a předpověď počasí, telefonní čísla horské a záchranné služby, dodržet časový plán túry, zajistit očkování, zdravotní pojištění, znát bezpečnostní a zdravotní rizika.

Bezpečnostní zásady při organizaci výletu (túry)

Na túru se nikdy nevydáváme sami, ale ve skupině (nejčastěji 4-10 osob).
Kontrola výzbroje, výstroje a bezpečnostních pomůcek.
Obtížnost túry musíme přizpůsobit našim schopnostem a fyzické kondici.
Časová kalkulace a rezerva, zahájení časně ráno, ukončení kolem 15 hodiny, dodržet vypracovaný grafikon pohybu.
Tempo a rychlost určuje nejslabší člen skupiny.
Vedoucí (nejzkušenější) jde vždy první, za ním nejslabší členové družstva a skupinu uzavírá nejzdatnější člen (případně určit přesné pořadí jednotlivých členů). Zápis do „Knihy odchodů“ s popisem a návratem, odpis z knihy při návratu.

Bezpečný pohyb v terénu (technika chůze)

Našlapujeme na celou plochu chodidla, těžiště těla nad zatíženou nohou, čím prudší sklon, tím menší kroky, při sestupu došlapujeme na patu, chůzi přizpůsobujeme terénu (travnatý svah, suťová pole), pro bezpečnost používáme teleskopické hole, v terénu bez značení cest (suť, sněhové, travnaté pole) stoupáme serpentinami a sestupujeme přímo nebo zase serpentinami, nebezpečné pasáže zajišťujeme pomocí lana, zvolíme bezpečnější cestu, případně poskytujeme dopomoc, suťové pole překonáváme v semknutém útvaru, abychom se neohrožovali uvolněnými kameny, při špatné viditelnosti zachováváme přesné pořadí a jdeme těsně za sebou.

Bezpečnost při stanování a bivakování

Vybíráme suché místo, bez stromů, s dostatkem dřeva, vchod orientujeme na jihovýchod, vhodné vybavení (spací pytel, podložka, celta, svítilna), místo k bivakování hledáme už za světla, minimálně pro dvě osoby, nebivakujeme na zakázaných místech.

Nouzové signály

Každý účastník musí znát způsoby přivolání záchrany nebo první pomoci. Mezinárodně platné signály:

Tvar písmene „Y“ = YES záchrana nutná (postava vzpaží obě ruce, postoj do písmene Y).
Tvar písmene „N“ = NO záchrana není nutná (jedna paže vzpaží, druhá upaží poníž, postoj znázorňuje písmeno N).
Akustický nebo optický signál 6 x v minutě (10 s interval) s minutovým přerušením, odpověď signál 3 x v minutě (20 s interval).
Mobilní číslo 112 funguje v celé Evropě i ČR, vhodnější je používat přímá čísla na Horskou službu daného regionu, protože jsou rychlejší.

Bezpečné chování

Při ztrátě orientace a správného směru může dojít k vyčerpání, pádu, zranění, případně i smrti. Těmto koncům musíme předcházet důkladnou přípravou, rezervou sil, udržování pozornosti a správnou technikou pohybu. V čele skupiny jde vedoucí, za ním slabší osoby, skupinu uzavírá nejzdatnější člen, pohybujeme se volným, pravidelným tempem, první přestávka po 15 minutách chůze na úpravu výstroje, další přestávky po 1 až 2 hodinách, ochrana před sluncem (hlava, obličej, krk, lýtka), na túru nastupujeme odpočinutí a v dobré kondici, pozor si dáváme při fotografování, neopíráme se o zábradlí na mostech.

Bezpečnost při špatném počasí

Bouřka, blesky v horách jsou velmi nebezpečné. Sledovat vývoj počasí, přibližování a vzdalování bouřky (zvuk se šíří rychlostí 330 m/s), zkrátit túru, největší nebezpečí na vrcholech, hřebenech nebo ve svodných žlabech, na řetězech a ocelových lanech, nevytvářet zkratové můstky (musíme být vzdáleni minimálně 2 m od předmětů a osob), nebezpečný je i vzpřímený postoj, zůstáváme v sedě, skrčení, obě nohy u sebe, kolena přitažená k tělu jako izolaci použijeme lano, batoh, karimatku, schovat se můžeme pod převis, do jeskyně, odložíme karabiny a kovovou výzbroj, vyhýbáme se potokům, vysokým stromům, v úkrytu zůstáváme, dokud se bouřka nevzdálí minimálně na 10 km (mezi bleskem a hromem musíme napočítat do 35).
Při dešti, sněžení dochází k náhlému poklesu teploty a zvyšuje se obtížnost terénu o 2 stupně, sestup je velmi obtížný až neschůdný, musíme slaňovat, tempo se zpomaluje, při sněžení není vidět turistické značení, hrozí nebezpečí lavin při sklonu 20°.
Mlha nebezpečí, že zabloudíme, polohu sledujeme podle mapy, buzoly, přístroje GPS, výškoměru, případně využijeme jako orientační bod potok, hřeben pohoří.
Nárazový vítr, vichřice zcela znemožní postup, způsobuje prochladnutí, ochranou je včasný sestup do údolí nebo schovat se za závětrnou stranu.
Skála kluzká a nebezpečná, námraza ztěžuje postup.

Bezpečnost při cyklistice

Pro bezpečnost jízdy má velký význam správné seřízení kola. Průběžná kontrola technického stavu kola je nutná před každou výcvikovou jednotkou. Zaměřujeme se na úkony jako je nastavení sedla a výšky řídítek, seřízení brzd, kontrola řetězu, utažení kol, funkčnost měničů převodů, vycentrování kol, stav pneumatik.

Bezpečnost a vedení družstva (dle Metodického pokynu MŠMT čl. 4/1994 „Bezpečnost a ochrana zdraví“, dodržování pravidel silničního provozu a dopravních předpisů:

Cyklistické družstvo vede instruktor (učitel), jede jako první.
Družstvo tvoří 8 – 10 žáků.
Povinností je nosit cyklistickou přilbu.
V družstvu (balíček první pomoci, náhradní součástky, hustilka).
Průkaz pojištěnce má každý student s sebou.
Povinností instruktora je kontrola technického stavu kola, vybavení a oblečení studentů před jízdou.
Vyjížďka začíná a končí společným nástupem s koly.
Před odjezdem instruktor nahlásí místo, trasu a přibližný čas návratu.
Družstvo jezdí společně ve skupině za sebou (10 osob) s rozestupy (5 m na rovině), jízda ve dvojicích (vedle sebe) při více než (15 osobách).
Rychlost jízdy se řídí podle nejslabšího člena družstva.
Domluva v družstvu dle signalizace (zpomalit, zrychlit, pozor překážka, nerovnost terénu apod.).
Jízda z kopce vyžaduje větší rozestupy (10 m a více), jízda se zpomaluje, dodržuje se přesné pořadí členů družstva, kteří se nepředjíždějí, dole se čeká na posledního jezdce.
Jízda do kopce (může se předjíždět, na vrcholu se čeká na posledního jezdce).
Instruktor má s sebou průkaz totožnosti, průkaz pojištěnce a píšťalku.

Bezpečnost při vodní turistice

Vodní turistika je vodácké putování po úsecích řek různé obtížnosti nebo pohyb plavidel po vodní ploše (přehradě), spojené s tábořením, poznáváním okolí, památek, ale i sportovním, rekreačním nebo emočním prožitkem. Pro kvalifikaci obtížnosti řek se používá mezinárodní značení. Klidná a mírně proudící voda má označení ZW (Zahnwasser) A, B, C a divoká voda se označuje WW (Wildes Wasser) I. – VI.

Dále při vodní turistice dodržujeme Zákon o vnitrozemské plavbě (malá plavidla), Metodický pokyn MŠMT č. j. 37014/2005-25 z 22. 12. 2005 pro školní vodácké akce.

Sportovní kurzy vedou pedagogičtí pracovníci s potřebnou kvalifikací (učitel TV, instruktor vodní turistiky):

Obrázek 2.2a

Obrázek 2.2b

Družstvo má maximálně 12 osob i méně dle podmínek (obtížnosti).
Kurz do 30 studentů vedou 3 instruktoři (alespoň jeden z nich je pedagog).
Jeden instruktor odpovídá za 5 kanoi nebo 5 kajaků nebo 2 rafty nebo 2 pramice (v obtížnějších podmínkách se počet snižuje).
Povinností je nosit plovací vestu (nosnost 6–14 kg, hlava nad hladinou), přilbu.
Kontrola plavecké způsobilosti (uplavat 200 m a 12,5 m pod vodou).
Záchranné pomůcky (házecí pytlík, vzdušné vaky, karabiny, lano).
Balíček první pomoci, náhradní pádla.
Učitel kontroluje oblečení a obuv studentů do lodi.
Organizace lodí se stanoví dle náročnosti plavby, vedoucí a závěrečná loď (vždy z řad instruktorů), stanovit pořadí lodí.
Rychlost plavby se řídí dle nejslabší lodi (posádky), která jede za vedoucí lodí.
Rychlost pohybu skupiny WWI. (4–8 km/h), ZW (2–4 km/h) dle povětrnostních podmínek a stavu vody.

pobyt_v_letni_prirode_html_m112f8017

Obrázek 2.3

Bezpečnost při hrách v přírodě

Hry se odehrávají v neupraveném přírodním terénu. Je nutné předcházet nebezpečným situacím. Označit nebezpečné zdroje jako jsou skály, močály, strmý břeh, silnice nebo železnice a upozornit na ně hráče. Vymezit prostor pro hru, určit začátek a konec hry, signalizaci, kontrolní body, vybavení hráčů (obuv, oblečení, svítilnu apod.), lékárničku, telefon, vysílačky, zajistit dodržování bezpečnostních pravidel.

Vybavení pro turistiku

Důležitým předpokladem pro pobyt v přírodě je správné a spolehlivé vybavení, protože se pohybujeme v obtížném terénu, kde může docházet k rychlým změnám počasí. Nic nenecháváme náhodě a turistickému vybavení věnujeme zvýšenou pozornost. Turistický materiál dělíme na výstroj a výzbroj, obě skupiny se vzájemně prolínají, a neexistuje mezi nimi ostrá hranice. Pod výstrojí rozumíme především oblečení, obuv a předměty osobní potřeby, které nám usnadňují pobyt v přírodě. Mezi výzbroj zahrnujeme sportovní a technické vybavení nutné k táboření a bezpečnému pohybu v terénu. Jedná se o stany, spacáky, izolační podložky, vařiče, horolezecký a jisticí materiál.

Turistická výstroj

Vybavení pro aktivity v přírodě procházejí v posledních letech výraznou inovací, syntetické (umělé) materiály zcela nahradily materiály tradiční (přírodní) jako je bavlna, vlna, kůže, peří a hedvábí. Umělé materiály se používají u oblékání, obuvi, spacáků, batohů a dalších pomůcek potřebných pro pobyt v přírodě.

Kvalitní funkční oblečení oceníme za špatných klimatických podmínek. Základem vhodného oblékání je vrstvení (cibulový princip), což v praxi znamená až pět vrstev. Z energetického hlediska je efektivní udržovat tělo na dolní hranici tepelného komfortu.

První vrstva spodní prádlo, ponožky, čelenka je přiléhavé, ale nesmí omezovat pohyb. Úkolem je odvádět vlhkost od pokožky a zajišťovat pocit sucha. Bavlněné spodní prádlo tyto požadavky nesplňuje, protože saje vlhkost, ale dlouho schne. Vhodnější jsou materiály na bázi speciálních umělých vláken (např. Coolmax, Moira, Sensor, Aktive, DoubleFace). Ponožky a podkolenky jsou kombinovány s vlnou nebo bavlnou, zesílené na patě, špičce, holeni, což přispívá k pohodlné chůzi.
Druhá vrstva trika, košile, roláky, mikiny, lehké bundy a kalhoty, (rukavice). Využívají se lehké, nenasákavé, prodyšné a rychle schnoucí materiály. Mohou často třetí vrstvu nahradit, hitem Powerstretch, který je pružný, částečně odolný proti větru, prodyšný a příjemně hřeje.
Třetí vrstva bundy, kalhoty, rukavice, čepice, botičky do spacáku. Úkolem je tepelná izolace, označení fleece (např. Polartec, BiPolar, Fleece), není odolný proti větru. Tato vrstva někdy nahrazena materiálem (Windstopper, Windboc) nahrazuje i čtvrtou vrstvu a není tak objemná.
Čtvrtá vrstva větrovky, kalhoty. Chrání před větrem (Pertex, Tactel). Výhodou lehkost, funkčnost a miniaturnost (malý balíček).
Pátá vrstva chrání před promoknutím, ale propouští zevnitř (prodyšnost). Hodnota nepromokavosti se udává výškou vodního sloupce, při které dochází k proniknutí první kapky vody na tkaninu. Uplatňují se dvě technologie:
- laminát (membrány Gore-tex, Sympatex, Gelanots)
- zátěr (Hydrotex, Aquatex, Powertex). Zátěry jsou levnější, ale méně prodyšné a mají nižší životnost.

Mikroklima je nový přístup k oblékání. Materiál pro outdoorové oblečení se neustále vyvíjí, funkce a vlastnosti jednotlivých vrstev se vzájemně spojují a zaměřují se na ideální mikroklima, což je tenká vrstva asi 1 mm vzduchu těsně u těla, která vytváří vhodnou teplotu a vlhkost. Mikroklima je ideální, když je oblečení prodyšné, nebrání unikání vlhkosti a přebytečného tepla, ale naopak ho pomáhá odvádět a dovnitř nepronikají nepříjemné vnější vlivy (voda, vítr).

Doporučení, rady

Lepené švy (nepromokají), co nejméně okras a vyztužených míst, rukávy dostatečně dlouhé, kostěné zipy chráněné légou, regulace teploty pomocí odvětrávání, límec a kapuce vytvářejí kuklu, kalhoty vyztužená kolena a sedací část, zipy po celé délce, zvýšený pas a odepínací šle.

Obuv

Dělíme podle využití, k jakému účelu boty potřebujeme.

Sportovní sandály jsou vhodné pro vodácké aktivity nebo jako přezůvky po vysokohorské túře.
Nízké outdoorové boty pro lehké túry a vycházky, mají pevnou podrážku, ale nechrání kotník.
Lehké trekkové boty vhodné pro běžnou turistiku, kombinace textilu a kůže.

pobyt_v_letni_prirode_html_m4502fb18

Obrázek 2.4

Pohorky vhodné pro vysokohorskou turistiku a horolezectví, tuhá podrážka, Vibram (protiskluzová) se speciálními výztuhami upravená na připevnění stoupacích želez (maček), většinou celokožené nebo kombinace s Goretexem.
Duplexy vhodné do zimních podmínek, na horolezecké expedice, vnější bota z plastu, vnitřní botička tepelná izolace. Bota není vhodná na pevné cesty, sutě a skály.

Rady a doporučení při výběru obuvi

Nákup provádět pozdě odpoledne, mít dostatek času, vyzkoušet chůzi po rovině i po šikmé desce, ponožky bez švů, zesílené ve špičce a patě (už vyprané), bota nesmí nohu tísnit, tepelná izolace (membrány), nesmí promokat (impregnace), speciální obuv na ferraty (bez klasické špičky podobné jako „lezečky“ pro horolezectví).

Návleky nezbytné, v létě chrání před padáním drobných kamínků do bot (krátké), v zimě zabraňují pronikání sněhu (klasické, pod koleno). Při nákupu vyzkoušet všechny boty, které používáme, aby nám seděly, zip po celé délce, kostěný a krytý légou, vpředu háček k uchycení, pod botou ocelové lanko nebo pryž.

Turistická výzbroj

Batohy řadíme mezi transportní prostředky, ve kterých přenášíme své vybavení, rozlišujeme různé typy podle účelu a náročnosti túry, mají různý tvar, velikost, konstrukci a materiál.

Jednodenní túra objem 20 litrů.
Ledovcová túra objem 40 litrů, musí mít úchyty na cepín a mačky.
Vícedenní přechody dvoukomorové batohy o objemu 55 až 70 litrů, důležité postranní kompresní pásky, kterými upravíme objem batohu.
Na ferraty nám postačí malý batoh 10 až 15 litrů.

Důležité rady

Dvoukomorové batohy – komory odděleny odepínací přepážkou (spodní komora spacák a náhradní oblečení). Zádový systém – polstrovaný, pevný, vzdušný (s odvětráváním) a nastavitelný. Nosné popruhy široké, polstrované a pohodlné s balančními dotahy. Bederní pás, hrudní popruh, víko batohu dobře dostupné, kompresní pásky slouží k přichycení věcí na batoh, materiál batohu je pevný, ale současně lehký a nepromokavý, těžké věci balíme, co nejblíže zádům v úrovni ramen. Doplňkem je nepromokavý obal na batoh.

Stany

Výběr, velikost a hmotnost stanu je ovlivněna podle typu provozování dané aktivity. Jednodenní túry využívají velké prostorné stany s komplikovanější stavbou, pro vícedenní přechody klademe důraz na nízkou hmotnost a jednoduchou stavbu.

Lehké stany pro jednu osobu 2 kg.
Malý stan pro dvě osoby 1,6 až 3,6 kg.
Stany pro tři až čtyři osoby váží 4 kg (samostatné tři částí stanu).

Důležité rady samonosná konstrukce, tvar kopule nevyžaduje kotvení, geodetický tvar (odolný proti větru), tunely malý zastavěný prostor (skalní police), konstrukce sklolaminátová nebo duralová (velmi pevná). Většinou jsou stany dvojité, prodyšný vnitřní stan a nepromokavé tropiko, v létě moskytiéra (ochrana před hmyzem), světlá barva (je v něm lépe vidět).

Spací pytle

Funkčnost je dána kvalitou použitých materiálů a jejich vlastností. Hmotnost a objem je závislý na účelu a využití spacáku. Spací pytel má anatomický tvar (mumie), velikost odpovídá výšce postavy nebo dekový typ určen do méně náročných klimatických podmínek.

Vnější tkanina je vodoodpudivá, pevná, ale současně i lehká, prodyšná (nejpoužívanější materiály Nylon DWR větru-odolný, GoreDryLoft izolace před sněhem, deštěm, Pertex quantum extrémně lehký).

Vnitřní materiál příjemný na přímý kontakt s pokožkou, směs bavlny a polyesteru nebo syntetické tkaniny.

Péřový má komorovou konstrukci (typů V, H, Z, Alfa). Peří a péřové náplně mají nejlepší izolaci na zimu, osvědčený a nejvýkonnější materiál, dá se dobře sbalit, spolehlivý, dlouhá životnost, poměr peří (prachové 90 % a nedrané 10 %).
Umělý tvořen z mikrovláken a dutých vláken (typů jedno-kanálkové, sedmi-dutinkové, čtyř-kanálkové). Umělá vlákna vhodná do vlhkého prostředí, odolná proti plísním, nenáročná na údržbu, dlouhá životnost, vhodná pro alergiky, použití směs mikrovláken a dutých vláken.

Teplotní rozmezí je určeno horní a dolní hranicí tepelného komfortu, třetí hodnota „extrém“ udává teplotu, která je za dolní hranici, ale ještě chrání před poškozením zdraví.

Izolační podložky (karimatky)

Podložky, které mají izolační funkci, materiál pěnový polyetylen (Evazote), tloušťka 8-14 mm.

Alumatky jsou tenké, lehké s hliníkovou folií (hodí se pro letní přespávání).
Karimatky z pěnového polyetylenu jsou nejběžnější, igelitová folie zabraňuje přijímat vlhkost.
Karimatky z ethylenvinylacetátu kvalitní, odolné, dobře drží tvar.
Nafukovací různé velikosti i tloušťka, náchylné k poškození.
Samo-nafukovací karimatky jádro s pěnového plastu s otevřenými póry, po otevření ventilu se pěnová hmota sama rozpíná a nasává vzduch, různé rozměry tloušťka 2-3,8 cm, délka 140-190 cm, šířka 50-60 cm.

Doplňky pro turistiku

Plynové vařiče lehké, skladné, cenově dostupné.
Benzinové levný provoz, využití na dlouhé cesty, velké mrazy.
Vařiče na tekutý líh (levné a bezpečné, málo používané).
Vařiče na pevný líh (lehké, skladné, ale malý výkon, použití nouzové).
Vařiče na dřívka (šišky, dřevěné uhlí).
Jednorázové vařiče (v nouzi, krabička poslední záchrany).

Zdroje světla „čelovka“

Halogenová žárovka používá se na dálku, nutno určit záchytný bod.
Ledková žárovka využití na blízko, čtení v mapě, vaření, malá spotřeba energie.

Vhodná je kombinace obou žárovek – přepínání.

Lékárnička

Nezbytné vybavení pro turistiku, uložení nahoře v batohu.

Termosky, láhve na vodu

Skleněné levné, nejlépe izolují, ale křehké.
Plastové dražší, hůře izolují, jsou nerozbitné.
Vakuované nerezové drahé, těžké, dobře izolují, nezničitelné.

Nádobí se používá dle ročního období (plastové, kovové).

Orientační pomůcky

Mapa, nejvhodnější 1:25000 (podrobnější, přesná orientace), 1:50000 (celý horský masív, značené cesty).
Buzola přesná orientace v terénu.
Výškoměr určuje aktuální tlak vzduchu a nadmořskou výšku, podle tlaku odhadujeme vývoj počasí.
Přístroj GPS pomocí satelitních signálů určuje přesnou polohu (pozor na životnost baterií).

Závěr

Motto: „Neexistuje špatné počasí, ale nevhodné oblečení.“ S tím souvisí vybavení, které se u turistiky zaměřuje hlavně na hmotnost, objem, funkčnost, kvalitu, vzdušnost, tepelnou ochranu a ochranu proti povětrnostním vlivům.

V turistickém vybavení by neměly chybět ochranné pomůcky proti intenzivnímu slunečnímu záření (brýle, krém s ÚV filtrem, pokrývka hlavy), ale i vybavení do špatného počasí (vítr, déšť, sníh).

Literatura

Bergerová, K. (2008). Turistika. Banská Bystrica: Slovart. s. r. o.
Boštíková, S. (2004). Vysokohorská turistika. Praha: Grada.
Louka, O. et. al. (2010). Základy turistiky a sportů v přírodě. Ústí nad Labem. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n/L.
Neuman, J. et. al. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál.