Spoje a spojovací součásti

Obsah kapitoly

1. 1. Spoje a spojovací součásti
   1. 1.1 Rozebíratelné spoje
      1. 1.1.1 Šroubové spoje
         1. 1.1.1.1 Pevnostní výpočty šroubových spojů
      2. 1.1.2 Kolíkové spoje
         1. 1.1.2.1 Pevnostní výpočty kolíkových spojů
      3. 1.1.3 Čepové spoje
         1. 1.1.3.1 Pevnostní výpočet čepového spoje
      4. 1.1.4 Klínové spoje
      5. 1.1.5 Perové spoje
         1. 1.1.5.1 Pevnostní výpočet perového spoje
      6. 1.1.6 Svěrné spoje
      7. 1.1.7 Pevnostní výpočet korýtkové spojky
2. Testové otázky

Dělení spojů podle principu působení spoje:

1. Spoj s tvarovým stykem
   
   

   Obr. 1 Spoj s tvarovým stykem

   
   
   1. přenos krouticího momentu pomocí drážkového hřídele na drážkový náboj
   2. přenos síly normálovým napětím u kloubového spoje táhla s vidlicí pomocí čepu
   
   

   Při tomto typu spoje dochází k přenosu sil mezi spojovanými částmi jen normálovým napětím nebo normálovými silami (tlak) mezi stykovými plochami.

   
   
2. Spoje se silovým stykem
   
   

   Obr. 2 Spoj se silovým stykem

   
   
   1. tlakový spoj hřídele s nábojem přenášející krouticí moment silovým stykem vzniklým předpětím tlakového spoje
   2. spoj volně průchozím šroubem, zatíženým silou kolmo k ose
   
   

   Při tomto druhu spojení dochází ke spoji součásti vzepřením. Síly se přenášejí třením vyvolaným rozpěrnými normálovými silami podle Coulombova zákona.

   
   
3. Spoj s materiálovým stykem
   
   

   Obr. 3 Spojení materiálovým stykem

   
   
   1. přídavný materiál stejného charakteru a pevnosti jako základní materiál –svařování
   2. přídavný materiál jiného charakteru a menší pevnosti než základní materiál (materiál spojovaných součástí), tmelení, lepení, pájení
   
   

   Při spojení materiálovým stykem dochází k vytvoření nerozebíratelného celku pomocí přídavného materiálu (svařování, lepení, pájení). V některých případech dochází ke kombinaci silového a tvarového styku, např. u šroubového spoje se někdy jedná o spoj silový, jindy tvarový. Klínové spoje jsou silové, ale k přenosu krouticího momentu u nich může docházet i tvarově. Nýtové spoje přenáší dané zatížení tvarově (tlakem), ale i silově (třením mezi spojovanými součástmi). Podrobně rozdělení spojů je uvedeno v tab. 1.

   

   Tab. 1 Rozdělení spojů

Dělení spojů podle způsobu rozebírání spoje:

1. Rozebíratelný spoj – spoj je možné vícekrát bez porušení rozebrat a znovu smontovat stejnými spojovacími součástmi (rozebíratelnost je omezená).


2. Nerozebíratelný spoj – spoj nelze rozebrat bez destrukce spojovacích součástí.

Zpět na začátek

Šrouby tvoří tvarový spoj – síla se z jedné součásti do druhé přenáší tvarovou spojovací součástí (šroubem). Někdy ovšem tvoří spoj silový – utažením šroubu před zatížením se vyvolá osová (normálová) síla předpětím šroubu i spojovaných součástí a tím i tření ve spoji. Vzniká tvarový spoj s předpětím, což je v podstatě silový spoj.

Základní druhy šroubových spojů:

1. Spoj šroubem s hlavou a maticí – šroub je v díře uložen s vůlí: 1 – šroub s hlavou, 2 – matice, 3 – podložka, 4 – spojované součásti
   
   
2. Spoj zašroubovaným šroubem s hlavou – šroub zašroubován ve spodní součásti, horní prochází s vůlí: 1 – šroub s hlavou, 2 – spojované součásti
   
   
3. Spoj závrtným šroubem a maticí – šroub je zašroubován do spodní součásti až po konec výběhu závitu, horní součást, kterou šroub prochází s vůlí, se nasadí na šroub a přitáhne maticí. Při demontáži není nutné šroub vyšroubovat 1 – závrtný šroub, 2 – matice, 3 – pružná podložka, 4 – spojované součásti

Druhy šroubů, matic a podložek
Viz STAB.

Pojištění šroubových spojů
Při silném dotažení šroubového spoje mohou vzniknout plastické (trvalé) deformace na součástech tvořících spoj. Tyto se dále během provozu mohou prohlubovat (otlačení stykových ploch) a hrozí uvolnění spoje. Uvolnění spoje dále může být způsobeno i otřesy a jeho dynamickým namáháním (např. u automobilu).
V těchto případech je tedy nutné šroubový spoj pojistit:

1. proti uvolnění – materiálovým stykem nebo použitím silových (třecích) či tvarových pojistek
2. proti ztrátě matice (resp. šroubu) – pomocí tvarových pojistek

Příklady pojištění šroubových spojů:

Obr. 5 Tvarové pojištění šroubů

Obr. 6 Silová pojištění šroubů

Druhy závitů
Závit je šroubovitě vinutá drážka daného profilu (řez rovinou procházející osou šroubu nebo matice) tzn., každý bod opisuje šroubovici.

Dělení závitů:

1. podle plochy, na které je závit vyroben – vnější (šrouby), vnitřní (matice)
2. podle směru stoupání (podle vinutí) – pravé (pohyb ve směru smyslu pohybu hodinových ručiček), levé
3. podle tvaru dříku – válcové, kuželové
4. podle tvaru profilu – trojúhelníkové (metrický, palcový), lichoběžníkové, oblé
5. podle počtu chodů – jednochodé (samosvorné, na dříku je vyřezána jedna šroubová drážka), dvouchodé, vícechodé
6. podle účelu – spojovací (metrický, palcový, oblý), pohybové (lichoběžníkový – zvláštní)

Značení závitů:

Metrický – nejpoužívanější, profil tvořen rovnostranným trojúhelníkem – 60°

• s hrubou roztečí: M d, např. M 24, d-velký průměr závitu,
• s jemnou roztečí: M d x P, M 24x2, levý M d x P LH, M 24 x 2 LH.

Palcový

1. trubkový – použití pro spojení trubek ve vodovodních a plynových rozvodech, profil rovnoramenného trojúhelníku s vrcholovým úhlem 55°, rozměr D je světlost trubky (přibližná velikost vnitřního průměru trubky); stoupání je udáno počtem roztečí na 1palec (25,4 mm).
   
   
   • válcový: G d“, G ¾‘‘
   • kuželový: KG d“


2. whitworthův – profil rovnoramenného trojúhelníku s vrcholovým úhlem 55°, v Evropě se používá výjimečně (jako stativové závity pro měřicí přístroje, fotoaparáty, kamery apod.).
   
   
   • W d‘‘, W ½‘‘ (25,4/2) – rozměr d je velký ø závitu šroubu; stoupání je udáno počtem roztečí na 1 palec (25,4 mm)

Oblý

• profil složen z kruhových oblouků
• vhodný pro šrouby, které jsou vystaveny nárazům, prašnému prostředí a povětrnostním vlivům (např. u spojek železničních vozů)
  
  
• Rd d, Rd 32, kde d (druhé) je velký průměr závitu

Pozn.:
Zvláštní – Edisonův závit je závit se zaoblením, tvarem podobný oblému, ale s menším stoupáním. Značí se velkým písmenem E, za nímž následuje číslovka udávající průměr v mm. Edison jím roku 1881 vybavil žárovku. Závit patří mezi standardizované závity.

Lichoběžníkový rovnoramenný – vrcholový úhel 30°, osová síla může působit v obou směrech

• jednochodý: Tr d x S, Tr 48 x 8 – d je velký průměr závitu šroubu, S stoupání v mm.
• vícechodý: Tr d x S (P), Tr50 x 16 (P8)…dvouchodý, P rozteč, S stoupání.

Lichoběžníkový nerovnoramenný – tam, kde tlaková síla působí v jednom smyslu, např. u vřetenových lisů.

• S d x S, S 70 x 10

Zpět na začátek

U dynamicky zatížených šroubů dochází k porušení nejčastěji v prvním zatíženém závitu. Z toho důvodu je vhodné zatížení rozložit na více závitů, např. tažnou maticí. Dalšími nebezpečnými místy jsou pro šroub výběh závitu a přechod dříku do hlavy. Porušení v těchto místech lze eliminovat vytvořením většího zaoblení (0,1d).

Rozdělení šroubových spojů podle způsobu zatížení a namáhání

1. Šrouby zatížené v ose – montované v nezatíženém stavu – jeřábový hák


Obr. 10 Jeřábový hák

Šroub je namáhán provozní silou (u háku tíhou břemene) F na tah. Dále se kontroluje tlak na závity matice a šroubu, anebo se z dovoleného tlaku vypočte výška matice. U normalizovaných matic není třeba počítat jejich výšku a kontrolovat tlak v závitech matice.




Výpočet háku:

Pevnostní rovnice (tah):

`σ_t = F/S ≤ σ_{D, t}` [MPa]

Nebezpečný průřez S (nejužší místo na šroubu, malý průměr závitu `\text {d}_3`:

`S = \frac {πd_3^2} 4` [mm²]

Výpočet potřebného malého průměru závitu `\text {d}_3`:

`σ_{D, t} = F/S = \frac {4 * F} {πd_3^2} ⇒ d_3 = \sqrt \frac{4F} {σ_{D, t} * π}` [mm]

Ve strojírenských tabulkách (STAB) vybereme vyhovující závit.





Výpočet výšky matice:

Pevnostní rovnice (tlak na závity matice a šroubu):

`p = F/{S'} ≤ p_D` [MPa]

Styková plocha závitu matice a šroubu, ve které hrozí otlačení:

`S' = π * d_2 * H_1 * n` [mm²]

Výpočet potřebného počtu závitů matice n:

`p_D = \frac {F} {π * d_2 * H_1 * n} ⇒ n = \frac {F} {π * d_2 * H_1 * p_D}`

Výpočet výšky matice m:

`m = n * s`




`\text{d}_2` [mm]
`\text{H}_1` [mm]
n
s
`\text{p}_d` [MPa]
`\text{σ}_{D,t}` [MPa]

střední průměr závitu (STAB)
nosná hlouba závitu (STAB)
počet závitů
stoupání závitu (STAB)
dovolený tlak (STAB)
dovolené napětí v tahu (STAB)




Příklad 1:
Vypočtěte potřebné minimální rozměry metrického závitu háku a výšku litinové matice z litiny 42 2420. Závěsný hák z oceli 11 600 je určen pro jmenovité zatížení F = 100 kN. Matice háku bude našroubována bez předpětí. Uvažujeme míjivé zatížení.



2. Šrouby zatížené v ose – montované v zatíženém stavu – výpočet šroubového napínače.
   
   

   Příkladem je napínací šroub mezi napnutými táhly nebo lany. Šroub je silou F namáhán tahem a utahovacím momentem M_u v závitech při utahování. Pro správné dimenzování šroubu je zásadní výsledné namáhání (tah + krut), tzv. redukované napětí:

   
   

   `σ_{RED} = \sqrt {σ_t^2 + 3 * τ_k^2} ≤ σ_D`

   

   Obr. 11 Napínací šroub

   Pevnostní rovnice:
   Tah:

   `σ_t = F/S ≤ σ_{D,t}` [MPa]

   Nebezpečný průřez:

   `S = \frac {πd_3^2} {4}` [mm²]

   Krut:

   `τ_k = \frac {M_k} {W_k} ≤ τ_{Dk}` [MPa]

   Modul průřezu v krutu:

   `W_k = π/16 * d_3^3 ≅ 1/5 d_3^3`

   Utahovací moment:

   `M_U = M_k = k * F_u * d/2`

   V praxi většinou není známa velikost utahovacího momentu M_U, proto se používá zjednodušené rovnice:

   `σ_{RED} = σ_{t}/{0,75} ≤ σ_{D,t}    \text{[MPa]}, σ_{t} = 0,75 * σ_{D,t}`

   Pak:

   `σ_{t} = 0,75 * σ_{D,t} = F/S ⇒ S = F/{0,75 * σ_{D,t}}`

   Je tedy zřejmé, že výpočet je stejný jako v případě šroubu zatíženého v ose, montovaného v nezatíženém stavu, jen se dovolená hodnota napětí σD,t sníží na 75 %.

   
   
3. Spoje zatížené silou kolmou k ose šroubu

1. Spoje s tvarovým stykem – lícované šrouby
   - jsou namáhány na smyk a otlačení





Obr. 12 Přenos síly kolmo k ose šroubu lícovaným šroubem




Pevnostní (návrhový výpočet) – smyk:

`τ_S = F/S ≤ τ_{D ,S}   [\text{MPa}]`

Nebezpečný průřez dříku šroubu S:

`S = \frac {πd^2} {4}    [ \text{mm}^2]`

Výpočet potřebného průměru dříku šroubu d:

`τ_{D, S} = F/S = \frac {4 * F} {πd^2} ⇒ d= \sqrt \frac{4 * F} {τ_{D, S} * π}    [\text{mm}]`

Kontrolní výpočet: otlačení
Pevnostní rovnice:




`p = F/{S'} ≤ p_D [\text{MPa}]`




`S' = d * s_{min}`




S_min

minimální tloušťka součásti ve styku s dříkem lícovaného šroubu
(v obrázku označeno s)




Pozn.:
Lícované šrouby plní dvě funkce:

1. funkci kolíku (ustavení součásti, zajištění polohy)
2. funkci šroubu (spojovací)


2. Spoje se silovým stykem – např. přišroubování válcového profilu k desce pomocí vysoce předepjatých šroubů.


Obr. 13 Vysoce předepjaté šroubové spoje ve stavbě ocelových konstrukcí – připevnění nosníku U




Základní podmínka:

`F ≤ F_t = F_o * f,`

kde: F_o je síla předpětí šroubu vyvolaná jeho utažením

f je součinitel tření.



4. Šrouby s předpětím – konstrukce diagramu předepjatého šroubu.
   

   Jedná se o většinu šroubových spojů, zejména přírubové spoje a spoje u strojů pracujících s přetlakem.

   
   
   
   
   
   
   1. spojení nepředepjato
   2. spojení předepjato nezatíženo
   3. spojení předepjato zatíženo provozní silou

   Obr. 14 Síly a deformace ve šroubovém spoji

   
   

   Pokud utahujeme šroub s předpětím na sílu F_O, prodlouží se dřík o ∆l_s. Zároveň se sevřené součásti (příruba včetně těsnění) zkrátí (stlačí) o ∆l_p. Při následném působení provozní síly F se šrouby zatíží na sílu F_S (maximální síla v ose šroubu) a sevřené součásti se odlehčí na sílu F_P (zbytková síla – minimální síla při zatížení předepjatého spoje provozní silou). Pokud pomine působení síly F, soustava se vrátí do původního stavu, tzn. na šroub i přírubu působí síla F_O.

   
   
   
   1. charakteristika šroubu v diagramu F-∆l (síla – prodloužení)
   2. charakteristika přírub a těsnění v diagramu F-∆l
   3. diagram předpětí přírubového spoje při působení síly předpětí F_O
   4. diagram předpětí přírubového spoje při působení provozní síly F při klidném zatížení, pokud je zatížení míjivé, síla F v závislosti na čase kolísá mezi F_S a F_O (v rozmezí ∆F)
   
   

   Obr. 15 Postup konstrukce diagramu předepjatého spoje pro spojení přírub nebo desek (obr. 14)
   F_O – síla předpětí, F – provozní síla, F_S – maximální síla ve šroubu, F_p – minimální (zbytková) síla předpětí spoje při zatížení provozní silou F

   
   

   Dále k Obr. 15

   1. diagram prodloužení dříku
   2. diagram stlačení příruby včetně těsnění
   3. diagram předpětí přírubového spoje při působení síly předpětí
   4. diagram předpětí přírubového spoje při působení provozní síly při klidném zatížení/při míjivém zatížení
   

   Obr. 16

   
   

   Změna prodloužení dříku šroubu při působení provozní síly:

   `Δl'_S = Δl_S + Δl`

   Změna zkrácení příruby při působení provozní síly:

   `Δl'_P = Δl_P - Δl`

   
   

   `\text{F}_O`
   `\text{F}_S`
   F
   `\text{ΔF}_s`
   `\text{F}_P`

   síla předpětí
   maximální síla v ose šroubu
   provozní síla
   změna maximální síly v ose šroubu způsobená působením provozní síly
   zbytková (minimální) síla při zatížení předepjatého spoje provozní silou

   
   

   Při míjivém zatížení kolísá síla F mezi hodnotami F_O a F_S tzn. v rozmezí ∆F_S.
   Podmínkou funkčnosti spoje je:

   `F_P > O`

   Pokud by došlo k situaci, že F_P by byla menší nebo rovna nule, spoj se uvolní.

   
   

   Montáž šroubu s předpětím:

   - použití u ojnic, hlav spalovacích motorů, tlakových nádob atd. Jsou namáhány statickou nebo proměnlivou provozní silou.

   1. Dotažením klíče o předepsaný úhel – ze stoupání závitu a potřebného předpětí udaného silou F_O se vypočte potřebný úhel pootočení, následně se z Hookova zákona vypočte velikost deformace dříku ∆l odpovídající úhlu pootočení (utažení) šroubu/matice.
   
   
   2. Mezním momentovým klíčem:
      1. torzní
      2. ohybový
      3. s pružinou
      4. se světelnou signalizací
      5. hydraulický
      6. se střižným kolíkem
   
   
   3. Měřením prodloužení dříku při utahování – číselníkovým úchylkoměrem nebo mikrometrickým hloubkoměrem.
   
   
   4. Elektrickým ohřevem šroubu při montáži – po zchladnutí na teplotu okolí se dřík smrští a vznikne předpětí.

   

   Obr. 17 Mezní momentové klíče

Zpět na začátek

Jedná se o nejjednodušší a nejstarší způsob spojení, jde o rozebíratelný spoj s tvarovým stykem. Kolíky jsou normalizované součásti sloužící k vytvoření pevného spoje dvou nebo více strojních součástí, k zajištění jejich přesné polohy a zachycení příčných posouvajících sil. Kolík je vsazen s předpětím, které je způsobeno buď přesahem naraženého kolíku vůči díře, nebo jeho kuželovitostí. Kuželové kolíky jsou samosvorné a mají kuželovitost 1:50.

Druhy kolíků

1. Rozdělení dle tvaru:
   1. Válcové – jsou většinou lícované. Mohou být kalené, díry obvykle nutno stružit, vrtají a struží se současně ve všech spojovaných součástech. Pro snadnější montáž mají na koncích vyroben vodící kužel. Plní funkci zajišťovací, spojovací a vodicí.
      
      

      ČSN 02 21 50 Materiál: 11 107, 11 600 Kolík dosedací, zajišťovací a spojovací Díru nutno vystružit	ČSN 02 21 52 Materiál: 19 421.4 Kolík zajišťovací, vodič, spojovací u nástrojů Díru nutno vystružit	ČSN 02 2140 Materiál: 11 423, 42 405 Kolík k roznýtování, kloubový spoj Bez vystružení

      Obr. 18 Příklady válcových kolíků

   2. Kuželové – většinou se používají jako spojovací. Kuželovitost 1:50 zajišťuje jejich samosvornost. Díry nutno současně ve všech spojovaných součástech kuželově vrtat a stružit. Pro demontáž ze slepých děr se používají kolíky se závitem (vnitřním nebo vnějším).
   
   
   

   ČSN 02 21 53 Materiál: 11 107, 11 600 Kolík zajišťovací a spojovací Díru nutno kuželově vystružit	Kuželové kolíky s vnějším závitem	Kuželové kolíky s vnitřním závitem

   Obr. 19 Příklady kuželových kolíků

   
   
   

   Obr. 20 Válcový (vlevo) a kuželový (vpravo) kolík

   
   
   3. Pružné – jsou kalené, v díře pruží. Díra se nestruží, kolík se přizpůsobí. Vhodný pro spoje vystavené vibracím a rázovým silám. Plní funkci zajišťovací a pojišťovací. Výhodou je úspora materiálu.
      
      

      Obr. 21 Pružný kolík

   4. Rýhované – po obvodu mají tři rovnoměrně rozložené rýhy, jejich hloubka nemusí být po celé délce vždy stejná. Rýhy se po zaražení kolíku deformují a vyvolají radiální tlak, což zároveň zajišťuje kolík proti uvolnění. Díra se nestruží. Nevhodné pro použití u často rozebíraného spoje. Používají se jako spojovací, spojovací a pojišťovací nebo zajišťovací pro kloubový spoj.
      
      

      Obr. 22 Rýhované kolíky

   5. Hřeby – upevňovací hřeby, jejich použití je omezováno, např. pro samolepicí firemní a typové štítky, díra se nestruží.
      
      

      ČSN 02 2190 Materiál: 11 343 Rýhovaný hřeb upevňovací Bez vystružení	ČSN 02 2195 Materiál: 11 343.40 Šroubovaný hřeb upevňovací Bez vystružení

      Obr. 23 Hřeby

   
   
2. Rozdělení dle použití:
   1. spojovací a upevňovací – k pevnému spojení dvou součástí přenášejících krouticí moment, např. tyče na hřídeli
   2. unášecí – unášení jedné součásti druhou
   3. přídržné – přidržení součásti, např. pružiny
   4. střižné – brání proti přetížení, např. střižný kolík u pojistné spojky
   5. kloubové – kloubové a otočné spojení dvou součástí
   6. pojišťovací – proti posunutí nebo pootočení
   7. zajišťovací – zajištění vzájemné polohy, např. dvou polovin převodové skříně
   
   
   

   Obr. 24 Druhy kolíků dle použití

Zpět na začátek

1. Zajišťovací kolík
   
   

   Obr. 25 Kolíkový spoj zajišťovacím kolíkem

   
   

   Kolík je zatížen příčnou silou vyvolávající smyk kolíku. Je třeba provést pevnostní výpočet na smyk kolíku a otlačení stykových ploch.

   
   

   Návrhový výpočet: smyk
   Pevnostní rovnice:

   `τ_S = F/S ≤ τ_{D,S}   [\text{MPa}]`

   Nebezpečný průřez kolíku S:

   `S = {πd^2}/4   [\text{mm}^2]`

   Výpočet potřebného průměru kolíku d:

   `τ_{D,S} = F/S = \frac{4 * F} {π * d^2} ⇒ d = \sqrt \frac {4*F}{τ_{D,S} * π}   [\text{mm}]`

   
   

   Kontrolní výpočet: otlačení
   Pevnostní rovnice:

   `p = F/{S'} ≤ p_D   [\text{MPa}]`

   1. s₁ = s₂ = s
   
   

   `p_D = F/{S'} = F/{d * s} ⇒ d = F/{s *p_D}  [\text{mm}]`

   2. s₁ ≠ s₂ ⇒ s_min
   
   

   V STAB vybere odpovídající druh kolíku o nejbližším vyšším průměru než je průměr navržený výpočtem.

   
   

   Použité veličiny:

   `\text{τ}_{D,S}`
   `\text{s}_1`, `\text{s}_2`
   `\text{p}_D`
   d
   S

   dovolené napětí materiálu ve smyku [MPa]
   tloušťky spojovaných materiálu [mm]
   dovolený tlak [MPa]
   průměr kolíku [mm]
   nebezpečný průřez kolíku [mm²]

   
   
   
2. Spojovací a upevňovací kolík – příčný kolík v táhle a objímce

Kolík je zatížen příčnou silou vyvolávající smyk kolíku. Je třeba provést pevnostní výpočet na smyk kolíku a otlačení stykových ploch.

Doporučené rozměry spoje:

d = (0,2 až 0,3) D
D1 = (1,5 až 2) D       – pro náboj z oceli
D1 = 2,5 D        – pro náboj z šedé litiny

Návrhový výpočet: smyk
Pevnostní rovnice:

`τ_S = F/{2 * S} ≤ τ_{D,S}   [\text{MPa}]`

Nebezpečný průřez kolíku S:

`S = {πd^2}/4   [\text{mm}^2]`

`τ_{D,S} = F/{2 * S} = \frac{2 * F} {π * d^2} ⇒ d = \sqrt \frac {2*F}{τ_{D,S} * π}   [\text{mm}]`

Kontrolní výpočet: otlačení

1. tlak v táhle

   `p_1 = F/{S_1} = F/{D * d} ≤ p_D   [\text{MPa}]`

2. tlak v objímce

   `p_2 = F/{S_2} = F/{d * (D_1 - D)} ≤ p_D   [\text{MPa}]`

Použité veličiny:

τD,S	dovolené napětí materiálu ve smyku [MPa]
S1, S2	nebezpečný průřez kolíku při otlačení v táhle/v objímce [mm2]
pD	dovolený tlak [MPa]
d	průměr kolíku [mm]
S	nebezpečný průřez kolíku [mm2]
D	průměr táhla [mm]
D1	průměr objímky [mm]

Zpět na začátek

- vytvoření rozebíratelného spoje s tvarovým stykem pomocí spojovacího čepu. Spojovací čepy jsou v podstatě tlusté válcové kolíky uložené v součástech s vůlí, vytvářející kloubové spojení (zajištění pák, lanových kotoučů, oběžných kol apod.). Mohou přenášet větší zatížení než kolíky. Mohou také nahrazovat krátké nosné hřídele pojezdových kol, kladek apod. – nutno mazat.
Čepové spoje jsou levné, montáž i demontáž spoje je snadná. Přenáší jen radiální zatížení, musí být axiálně zajištěny.
Materiál čepů je nejčastěji automatová ocel (11 107), dále pak ocel 11 500, 11 600, 12 020 pro čepy namáhané na otěr, 14 220.

Zajištění čepů

1. proti posunutí a vypadnutí
   • závlačkami a hladkou podložkou (Obr. 28 a)
   • pojistnými třmenovými kroužky (Obr. 28 b)
   • pojistnými pružnými hřídelovými kroužky (Seegerovy kroužky) (Obr. 28 c)
   • maticí na závitovém konci čepu (Obr. 28 d)
   • stavěcími kroužky se závlačkou nebo kuželovým kolíkem
   • drátěnými pojistkami
2. proti pootočení
   • kolíky
   • pojistnými kroužky
   • přišroubováním přídržky (Obr. 28 e)

Zpět na začátek