03
Za normálních podmínek se organismus udržuje v ustáleném stavu - HOMEOSTÁZE - stav rovnováhy. Dojde-li k jeho vychýlení, snaží se organismus pomocí regulačních mechanismů toto vychýlení napravit.
intenzitě působícího vlivu,
Častěji je nemoc výsledkem interakce mnoha činitelů a následného selhání regulačních mechanismů.
Zevní a vnitřní vlivy (fyzikálně-chemické vlivy – záření, chemické sloučeniny, bioklimatické vlivy, traumata – mechanická, tepelná, pracovní prostředí, mikroorganismy, stavy spojené s nedostatečnou výživou)(vnitřní vlivy – jsou dány vývojovou fází organismu – dětství, dospívání, stáří, dále pohlavím a dědičností).
Nesprávná reakce organismu (odpověď organismu prostřednictvím regulačních mechanismů je nedostatečná, přehnaná, mylná. Řadíme sem alergie, autoimunní onemocnění).
Psychogenní vlivy (dlouhotrvající stresové vypětí může vyvolávat řadu tzv. civilizačních onemocnění – hypertenze, ICHS, vředová choroba, diabetes, nádorové onemocnění).
Esenciální – primární, kdy neznáme přesnou příčinu.
Symptomatickou – sekundární, kdy onemocnění vzniká na podkladě jiného onemocnění.
Nemoc může probíhat prudce – akutně nebo vlekle - chronicky. Někdy rozlišujeme ještě mezistádium a hovoříme o tzv. subakutním průběhu.
Akutní průběh – kdy se subjektivní i objektivní příznaky objevují náhle ! Nemoc, probíhá obvykle krátce, končí uzdravením nebo může přejít do chronického stádia. Jestliže jsou změny, které akutní onem. způsobila neslučitelné se životem, pak končí smrtí.
Chronický průběh – je provleklý, většinou nekončí úplným uzdravením a zanechává určité nezvratné – ireverzibilní změny na postiženém orgánu. Vzniká tak chronická nemoc se všemi somatickými, ale i psychosociálními problémy. Chronická nemoc může mít období remise tj. období, kdy chorobné příznaky nejsou téměř patrné. Stane-li se nemoc opět aktivní, hovoříme o relapsu, pokud dojde k akutnímu vzplanutí onemocnění s všemi charakteristickými rysy akutního onemocnění – mluvíme o akutní exacerbaci.
Časové úseky průběhu nemoci:
St. latence (inkubace) – období mezi působením příčiny nemoci a objevením se prvních příznaků. U infekčních onem. – inkubační stadium.
St. prodromálních příznaků – stádium neurčitých příznaků, podle nichž nelze soudit na určitou nemoc.Typické je zvláště u infekčních onem., protože u nich se vyskytují téměř vždy nespecifické příznaky s(únava, nechutenství, horečka).
St. manifestních příznaků – období, kdy příznaky jsou zcela jasné a určitou nemoc lze podle nich rozpoznat.
St.rekonvalescence – charakterizované ústupem nemoci a postupným zotavováním. Doba rekonvalescence je různě dlouhá.
St. komplikací – vzniká v některých méně příznivých situacích.
St. skončení nemoci – nemoc může skončit úplným uzdravením, přechodem do chronického stádia nebo smrtí.
Má-li lékař pacienta správně léčit, musí nejprve rozpoznat chorobu – tj.stanovit diagnózu.
Shromáždit fakta:
podrobná anamnéza, vyšetření nemocného, shromáždění výsledků pomocných vyšetření, pozorování průběhu nemoci
Analyzovat fakta:
zhodnocení získaných informací, vybrání nejdůležitějších nálezů
55% dobrá anamnéza,
20% fyzikální vyšetření,
20% laboratorní vyš.,
5% náhoda.
nedostatečnými vědomostmi vyšetřujícího,
povrchní anamnézou,
nedostatečným vyšetřením, nevyužitím všech laboratorních možností
objektivními příčinami: vzácná nemoc, atypické projevy choroby,
současně probíhající dvě nemoci, jejichž příznaky se prolínají.
Při stanovování diagnózy někdy přichází v úvahu více diagnostických možností, neboť podobné klinické příznaky mohou být podmíněny onemocnění různých orgánů.
Př. bolesti na hrudi mohou mít původ buď v onem. srdce nebo pohrudnice nebo páteře.
Lékař musí přesně zhodnotit jednotlivé příznaky a vzít v úvahu s kterými ještě dalšími příznaky se spojují. Na základě tohoto rozboru pak vymezí ze skupiny onemocnění to, které nejpravděpodobněji přichází v úvahu - diferenciální diagnóza.
Klinická diagnóza – stanovená za života nemocného.
Patologicko-anatomická diagnóza – zjištěná po smrti pitvou a doplněná histologickými, či dalšími vyš.
Účelná terapie – zahájená po stanovení diagnózy.
Symptomatická terapie – léčba jednotlivých symptomů. Často v naléhavých situacích, kdy se musí přistoupit k léčbě okamžitě, aniž by byla diagnóza přesně stanovena. Hlavním úkolem této TE.:zmírnit utrpení nemocného, zlepšit jeho zdravotní stav. Po zlepšení stavu doplnit potřebná data potřebná k dg.
Prognóza – předpověď o vývoji nemoci. (příznivá – při angíně, nepříznivá – při zhoubných nádorech, nejistá – při AIM) Vyslovuje se s ohledem na zachování života, a na výsledek léčby. Prognózu vyslovuje vždy ošetřující lékař nebo vedoucí lékař po zralém uvážení a při zachování zásad lékařské etiky.
