Princip přenosu informací spočívá v odvěké potřebě člověka předat informaci z jednoho místa na druhé. Vlastní princip přenosu informace spočívá v realizaci funkčního přenosového řetězce, který je tvořen vysílačem, vlastní přenosovou cestou a přijímačem. Nositelem informace je signál.
Obr. 7: Přenosový řetězec
Pojem informace, druhy signálů
Pojem informace chápeme v oboru telekomunikace jako soubor jistých poznatků a vjemů, které člověk nebo určitě zařízení vysílá přes přenosovou cestu k přijímači. Informace je tedy zpráva. Původcem i příjemcem zprávy je člověk. Přitom vlastní informace může být přenášena různým typem signálu, a to například:
- akustickým (hlasem, zvonem atd.)
- optickým (semafor)
- elektrickým (telefonní hovor)
- elektromagnetickým (rozhlas, televize)
Teorie informace chápe pojem informace obecně takto: „Původcem nebo příjemcem informace může být jakýkoliv mechanismus, systém nebo živý organismus, který je schopen informaci získat, vyslat, přijmout, zapracovat a případně na ni reagovat.“
Elektrické signály, optické signály, přenosové cesty
Elektrické signály jsou nosič informace, přičemž vlastní signál může být stejnosměrný, nebo střídavý. Střídavý signál může být dále nízkofrekvenční (nf) nebo vysokofrekvenční (vf), analogový (spojitý) nebo digitální (nespojitý).
Příklad:Telefonní signál – přeměnou akustické energie lidského hlasu na energii elektrickou se vytváří elektrický nízkofrekvenční signál a je v kmitočtovém hovorovém pásmu 300–3400 Hz.
Optické signály
Optický signál slouží k přenosu informace po optickém skleněném vlákně. Vlastní elektrický signál jako nosič informace je přeměněn do digitální podoby světelného signálu – optosignálu. Optický signál se nově využívá k přenosu informací v telefonních, datových, radiových a televizních přenosových sítí. Je významným prostředkem v digitalizaci telekomunikací a rozšíření poskytovaných služeb (ISDN). (Viz obr. 8 a obr. 9)
Obr. 8: Optické kabely pro venkovní montáž
Obr. 9: Optický kabel M1012 AREEZE LT ALLWAVE FLEX AT
Přenosové cesty mají za úkol přenést vlastní signál mezi vysílačem a přijímačem. Volba typu přenosové cesty je dána druhem přenášeného signálu, kde určující je kmitočet přenášeného signálu. Přenosové cesty tvoří jednotlivé typy telekomunikačních sítí, které jsou realizované různým druhem vedení.
Vlastní realizace přenosových cest může být provedena jako:
-
Dvojvodičové metalické vedení: přenáší stejnosměrný signál, střídavý signál – nf a vf. Nadzemní vnější nebo vnitřní vedení do kmitočtu 150 kHz.
-
Dvoj- a více vodičové vedení: zkrucované (twistované) pro použití v takzvané strukturované kabeláži při přenosu střídavých signálů až do kmitočtu 600 MHz (až do kategorie 7) – kabelové vedení párové a čtyřkové 500 kHz až 1MHz.
-
Koaxiální (souosý) kabel: určen pro přenos střídavého vf signálu v rozsahu kmitočtů 8 MHz–860 MHz.
-
Volné vzdušné prostření: lze použít jen pro přenos vf signálů a rozhlasu, televize a radioreléových spojů a radiotelefonních služeb GSM. Vlastní signál je přenášen pomocí elektromagnetického vlnění atmosférou.
-
Vlnovody: vf signál, ve formě elektromagnetického vlnění se přenáší v dutině vlnovodu, což je potrubí kruhového nebo obdélníkového tvaru. Jeho velikost je dána veličinou vlnění v úrovni mikrovln.
-
Optokabely: jsou tvořeny skleněnými vlákny, které ve funkci světlovodů přenášejí světelný signál tzv. optosignál v digitální formě. V mnoha takových produktech je sklo hlavní materiál, ale v nynější době se jeví jako dobrý konkurent také plast. I když plast není univerzální náhradou kvůli určitým fyzickým nedostatkům vůči sklu, má samozřejmě jiné vlastnosti, které sklu chybí a které ho dělají atraktivním alternativou a mnohdy vůbec nejlepší volbou pro určité aplikace. Většinou se jako hlavní materiál pro jádro používá PMMA(akryl) a jako materiál pro obložení jádra se volí polymery fluoru. POF používané pro přenos mají mnohem větší průměr oproti ostatním vláknům. Většina POF, které se používají, má průměr 1000 µm, z čehož samotné jádro tvoří až 980 µm.
Obr. 10: Kombinovaný dálkový kabel obsahující koaxiální vedení a telefonní čtyřky
Obr. 11: Vícevodičové metalické vedení