Teorie dělení dřeva

Hlavní plochy a roviny

Základním způsobem dělení dřeva při obrábění ručním i strojním je řezání. Je to oddělování části dřeva působením řezného nástroje. Nástroj řeže materiál řeznou hranou, která se nazývá břit (ostří).

Podle počtu břitů rozlišujeme nástroje.

• s jedním břitem, tj. elementární (nůž, hoblíkové želízko, dláto apod.);
• s více břity (např.pilové nástroje, frézy)
  Nejčastějším způsobem dělení dřeva je řezání pilovým nástrojem. Základní částí pilového nástroje je pilový zub. Jeho tvar závisí na druhu řezaného materiálu a způsobu řezání vzhledem ke směru vláken dřeva.
  Každý nástroj je charakterizován určitými řeznými úhly, jejichž velikost určuje geometrii nástroje. Tyto úhly jsou vymezeny plochami nástroje a rovinami, k nimž se vztahují. Rozlišujeme tyto hlavní plochy a roviny:
• obráběná plocha – plocha materiálu před nástrojem, která se obrábí;
• obrobená plocha – plocha materiálu, která byla nástrojem obrobena;
• rovina řezu – rovina, ve které se pohybuje nástroj;
• základní rovina – myšlená rovina, procházející břitem, je kolmá na rovinu řezu;
• čelo zubu – přední plocha, po které klouže tříska při svém pohybu z místa řezu;
• hřbet zubu – plocha obrácená k ploše řezu;
• hlavní břit – řezná hrana, vytvořená mezi plochou hřbetu a čela. Je to funkční část nástoje;
• boční břit – je tvořen hranou mezi plochou čela a boční plochy nástroje.

Geometrie nástroje

• určuje řezné úhly, které jsou vymezeny rovinnou řezu a základní rovinou.
  Jejich velikost ovlivňuje řezný odpor a jakost obrobené plochy.
• úhel hřbetu α (alfa) – je svírán hřbetem nástroje s rovinnou řezu a vliv na tření hřbetu o obrobenou plochu. Čím je menší úhel hřbetu, tím je větší tření, styčná plocha hřbetu nástroje s materiálem je velká, nástroj se třením zahřívá a více otupuje. Řezný odpor se zvyšuje;
• úhel břitu β (beta) – je svírán hřbetem a čelem nástroje. Čím větší je tento úhel, tím obtížněji vniká nástroj do materiálu (větší řezný odpor). Je-li úhel příliš malý, snižuje se pevnost břitu a břit se snadněji otupuje;
• úhel čela γ (gama) – je svírán čelem nástroje a základní rovinou. Jeho velikost ovlivňuje drsnost obrobené plochy. Zmenšováním úhlu čela se zvětšuje řezný odpor;
• úhel řezu δ (delta) – je tvořen součtem úhlu hřbetu a úhlu břitu (α + β).

Součet všech tří úhlů je rovný 90° (α + β + γ = 90°)

Vlastní funkční částí pilových nástrojů je ozubení. Hroty zubů leží na myšlené přímce – hrotnici. Rozteč zubů je vzdálenost hrotů sousedních zubů.

Hlavní pohyby a rychlosti při obrábění
Při obrábění vykonává břit v materiálu tzv. řezný pohyb. Pohybuje se přitom po dráze řezného pohybu. Délka dráhy, kterou břit vykoná za jednotku času (s), je řezná rychlost. Jednotka řezné rychlosti je m/s.

Hlavní směry řezání
S ohledem na vzájemnou polohu břitu nástroje a dřevních vláken či letokruhů u masivního dřeva rozlišujeme tyto základní směry řezání:

• podélné – rovnoběžně s osou kmene, materiál klade menší odpor;
  1. tangenciální – rovnoběžně s osou kmene, neprochází dření
  2. radiální – rovnoběžně s osou kmene, prochází dření (středem)
• příčné – kolmo na osu kmene

Testové otázky: