Ruční opracování dřeva

Příprava nástrojů a nářadí

Nástroje a nářadí se podle funkce a použití rozdělují do několika skupin:

• nářadí upevňovací a přidržovací,
• nástroje obráběcí,
• nástroje pomocné.

Nářadí upevňovací a přidržovací slouží k dokonalému upevnění a upnutí materiálu při obrábění, nebo k vyvinutí dostatečné přítlačné síly, například při stažení lepených spojů. Nejdůležitější je hoblice, dále sem patří ztužidla, kleštiny, lisy, svěráky, skřipce, apod.

• Hoblice je pracovním stolem truhláře. Ke svislému upínání materiálu slouží přední a zadní vozík, delší materiály se vodorovně upínají mezi poděráky. Vozíky se pohybují pomocí vřeten. Na zadní straně stolové desky je žlábek na odkládání nástrojů. 

Obr. 1 Hoblice

• Truhlářská ztužidla jsou velmi často používaným nářadím k upínání a stahování dílců; kleštiny (sbližovačky) se používají ke stahování různých masivních přířezů při jejich slepování do spárovky.

Obr. 2 Truhlářská ztužidla

• U lisy se používají k vyvíjení tlaku na plochu, například při dýhování konstrukčních desek; dřevěný skřipec má dvě čelisti, mezi které se upínají pilové listy při ostření a rozvádění;

Nářadí obráběcí oddělují při obrábění část materiálu a tím mění jeho rozměry a tvar, např. pily, hoblíky, vrtáky, dláta atd.

Obr. 3 Skříň s nářadím

Nástroje pomocné pomáhají usnadnit práci s obráběcími nástroji, napomáhají jejich vnikání do materiálu, slouží k údržbě nástrojů, apod. Jsou to například kladiva, šroubováky, kleště, brusy na nástroje, atd.

9.1. Příprava obráběcích nástrojů

Obráběcí nástroje musí být řádně naostřené, musí mít dodrženou správnou geometrii a jejich břity musí mít správný tvar. Při práci s tupými nástroji se zvyšuje řezný odpor, tím se materiál obtížněji obrábí, řez je méně přesný a obrobená plocha nemá požadovanou jakost. Nástroje se chrání před předčasným otupením a poškozením tím, že se vhodně ukládají do skříněk na nářadí. Nástroje se ostří ručně nebo strojně na speciálních strojích zvaných ostřičky. 

9.1.1. Ostření a údržba nástrojů

Mezi základní pracovní operace při práci se dřeven patří, také příprava a broušení nástrojů.

Ovládání broušení a ostření je pro všechny pracovní operace velmi důležité, protože ostré nástroje velmi usnadňuji práci. Tupý nástroj má za následek nesnadné, nevzhledné a nedokonalé opracování materiálu. Jednou z příčinou nejčastějších úrazů bývá tupý nástroj.

9.1.2. Údržba a ostření pil

Pilový list je třeba neustále udržovat v čistotě, chránit před rzí, správně rozvádět a brousit, v případě potřeby před broušením srovnat.

Obr. 4

Aby při řezání nebyl pilový list sevřen dřevem, vyhýbají se zuby pily střídavě na obě strany – je to tzv. pilový rozvod zubů. Řez se stává širší než tloušťka pilového listu a nedochází ke svírání a tření.

Špatně, nebo málo rozvedená pila ve dřevě špatně řeže, je svíraná a trhá vlákna. Jednostranně rozvedena pila neudrží směr – zabíhá. Pila, která je pokřivená, nebo prohnutá, se neudrží v rovině řezu.

Obr. 5

Při řezání měkkého a vlhkého dřeva má mít pila větší rozvod a naopak menší rozvod pro řezání tvrdého, nebo suchého dřeva.

Při rozvádění se zuby vyhýbající 1/3 až 1/2 své výšky. Nikdy se nesmějí ohýbat zuby celé, protože pilový list by se u paty zubů zvlnil.

Ozubení pilového listu se rozvádí ještě před ostřením, a to rozvodkou, nebo rozváděcími kleštěmi, případně šroubovákem. Liché zuby se ohýbají na jednu, sudé na stranu druhou.

Vychýlení zubů musí být stejné, jinak by došlo k zadrhávání pily a řez by byl hrubý.

Ostření se provádí pilováním čela zubu a hřbetu zubu trojhranným pilníkem. Pilový list se přitom upne v blízkosti osy kořene zubu do skřipce. Při ostření je třeba vést pilník vodorovně a lehkým tlakem tak, aby se úplně a rovnoměrně brousily okraje zubů. Přitom je třeba pilovat proti směru zubu.

Dýhořezka se brousí stejným způsobem malým trojhranným pilníkem, ale nerozvádí se. Aby vznikl co nejtenčí břit, vybrušují se zuby i na tloušťku.

9.1.3. Příprava hoblíkových želízek

Při hoblování se kvalitně opracovaného povrchu dociluje jen ostrým želízkem. Je-li břit tupý jen trochu a nemá-li žádné zuby, může být obtažením znovu nabroušen. Zubatá nebo příliš tupá želízka se musí nabrousit brusným kotoučem. Během ostření se želízkem po brusu pohybuje. Průběžně se kontroluje úhel břitu. Ten by měl činit přibližně 25°. Po hrubém nabroušení se musí želízko obtáhnout. Teprve tím získá správnou ostrost. Obtahování se provádí na přírodních nebo syntetických brouscích.

Obtahuje se nejdříve hřbet a potom čelo želízka krouživým pohybem tak dlouho, dokud nezmizí jehla.

Ostření vrtáků je velmi náročné, protože se při něm snadno změní úhel břitu a průměr vrtáku. Tupý vrták pracuje pomalu a vytrhává dřevo. Otvory jsou nepřesné.

Ostření vrtáku vyžaduje opatrnost, zručnost a zkušenost. Při broušení je nutno zachovat stejnou výškovou polohu ostří, neměnit úhel ostří a vnější průměr. Vrtáky ukládáním chráníme před zbytečným otupěním.

Dláta se ostří jako želízka hoblíků. Vhodný úhel ostří je 25°. Při ostření je nutno dbát na to, aby rohy dláta zůstaly ostré a aby se dodržel správný úhel břitu.

9.1.4. Ostření dlát

Nejobtížnější je broušení nových dlát. Prodávají se nenabroušené a je nutno je přebrousit. Hrubé přebroušení provádíme na kruhovém pískovcovém brusu mechanicky poháněným. V žádném případě nebrousíme na elektrické brusce s vysokými otáčky, protože by se nám ostří spálilo.

Při broušení musí na brusné kolo kapat voda, aby se ostří příliš nezahřívalo. Velký důraz klademe na bezpečnost při broušení na kruhové karborundové brusce, hlavně používání ochranných brýlí je velmi důležité.

Dláto při broušení přitlačujeme jen lehce, aby nedocházelo ke zmodrání ostří. Brousíme dláto jen na hřbetě a rukou přidržujeme ostří nástroje ke kotouči, který se otáčí proti ostří.

Správně nabroušené ostří má úhel 25°. Dlouhé nebo probroušené ostří se vylamuje, krátké nebo zaoblené špatně vniká do dřeva. Na měkká dřeva může být ostří delší.

Pro jemné ostření brousíme dláta na ležatém karborundovém brusu, vlhčeným vodou, nebo směsí oleje s petrolejem. Brousíme ve směru délky brusu a musíme dbát, aby hřbet byl rovný a ostří svíralo s podélnou hranou dláta úhel 90°. Nabroušené dláto, které má na konci břitu tzv. jehlu, obtahujeme na přírodních kamenech např. jemný mramor, břidlice. Obtahováky také vlhčíme vodou nebo řidkým petroleje. Dláto nikdy neobtahujeme na sucho. Při obtahování na čele musí dláto ležet celou plochou na brousku, nesmí se nadzvedávat. Při odtahování na hřbetě se naproti tomu doporučuje zvětšit sklon asi o 5°. Obtahování opakujeme několikrát, až jehla zmizí. Pokud je dláto málo otupené, nepřebrušujeme ho, ale pouze obtahujeme.

Obr. 6

9.2. Výběr a úprava materiálu – rozměřování

Výběrem materiálu začíná technologický proces výroby každého výrobku.

Materiál se pro daný výrobek vybírá tak, aby výrobek svou jakostí odpovídal platným normám. Na výrobky se má používat jen dřevo zdravé a dobře vyschlé, bez větších vad. Správná volba vhodného materiálu zajišťuje nejen jeho dobrou obrobitelnost, ale hlavně dobrou jakost konečného výrobku. Při rozměřování a orýsování před krácením prken dbáme, aby nevznikal nepotřebný odpad a aby se materiálu dokonale využilo.

9.2.1. Úprava řeziva

Jehličnaté řezivo se vyrábí obvykle jako ostrohranné – středové je prizmované, boční omítané. Listnaté řezivo se většinou vyrábí jako neomítané.

Boční řezivo se krátí a omítá. Šířka je omezena šířkou levé plochy. Zkracovací řez se volí v takovém místě, aby vznikly aspoň minimální rozměry řeziva a to šířka 6 nebo 8 cm a délka 1,5 m.

Krácení – je to příčné odřezání úzkých částí bočního řeziva. Provádí se mechanicky pracovníkem nebo automaticky pomocí měřícího zařízení a řídící jednotky pily. 

• mechanické krácení – řezivo je dopravováno na podélném nebo příčném dopravníku. Při podélné dopravě je nad dopravníkem umístěn pilový kotouč ramenové nebo kyvadlové pily. Místo řezu určí zkracovač a provede zkrácení. Při příčné dopravě je pilový kotouč vedle dopravníku.
  Zkracovač povytáhne řezivo o potřebnou délku a provede řez. Odřezky se v obou případech shazují na dopravník odpadu k sekačce. Řezivo se dopravuje k omítací pile.
• automatické krácení – používají se vícelisté zkracovací pily. Řezivo je na příčném dopravníku, nad ním je řada pil. kotoučů vzdálených od sebe, tak jak jsou odstupňovány délky řeziva. Před pilou je měřič rozměrů obvykle s televizními kamerami. Předává informace řídící jednotce pily, která určí optimální délku prkna a skloní příslušný kotouč pro zkracovací řez.
• omítání je odstranění oblin z řeziva (obvykle bočního) po zkrácení. Provádí se na dvoukotoučových omítacích pilách a nebo frézováním štěpkovacími frézami. Omítací pily jsou mechanické s ruční obsluhou, nebo automatické s měřícím zařízením.

Při ruční obsluze je jeden kotouč pevný, jeden pohyblivý. Omítač podle šířky prkna nastaví polohu pohyblivého kotouče a vsune prkno do podávacích válců pily.
Při automatickém omítání jsou oba kotouče pohyblivé, ovládané řídící jednotkou a měřícím zařízením obvykle laserovým. Jsou vybaveny vkládacím zařízením, které pomocí centrovaných válečků nastaví správnou polohu prkna. Řídící jednotka nastaví pilové kotouče podle laserových paprsků promítnutých na plochu desky, které určují šířku. Odřezky se v obou případech sekají na štěpky.
Frézování šířky je automatické na stejném principu jako omítání kotouči.
Používají se štěpkovací frézy.

9.2.2. Třídění řeziva

Tříděním se vytvoří skupina stejných rozměrů a jakostí. Skupiny tvoří hráně pro sušení nebo balíky pro expedici. Před sušením se obvykle třídí podle rozměrů, po sušení se provádí konečné třídění podle jakosti, případně se ještě roztřídí rozměrově.
Středové řezivo z jedné dávky výřezů stejného průměru má po pořezu shodnou šířku a tloušťku, ale nestejnou délku podle délky výřezu. Třídí se podle délky.
Kritéria pro třídění řeziva jsou uvedeny v normách.

Pro výběr materiálu na daný výrobek platí kritéria, vztahující se ke druhu výrobku, jakosti materiálu a rozměrům materiálu:

• Druh výrobku: podle toho, jakým podmínkám a namáhání bude výrobek vystaven, se vybírá vhodný druh dřeva.
• Jakost materiálu: normy platné pro výrobky ze dřeva předepisují i jakost použitého materiálu, dovolené vady, i vady, pro které nelze materiál na daný výrobek použít. Druh a množství povolených vad závisí na požadavcích na pevnost a tvarovou stabilitu konstrukce výrobku.

9.3. Řezání

Řezání pilou je základní způsob dělení dřeva pilovým listem upnutým do rámu, nebo vsazeným do rukojeti. Každá pilka se skládá z pilového listu s trojúhelníkovými zuby. Pilové listy požíváme s velkým ozubením pro hrubé rozřezávání a s malým jemným ozubením, které slouží k přesnému a k čistému řezu.
Rámové pily jsou v truhlářské praxi nejvíce používané. U rámových pil je pilový list na dvou stranách uchycen v rukojetích a spojen s oběma rameny pily tak, aby se otáčením těchto rukojetí mohl list pily naklánět.

Rozlišujeme tyto druhy rámových pil:

• rozsečka (hrubé řezání příčné i podélné)
• osazovačka (přesné řezání např. konstrukčních spojů)
• vykružovačka (přesné řezání zakřivených tvarů)

Vsazené pily se používají obvykle na práce, kde nelze použít rámové pily.
K těmto pilám patří:

• čepovka (přesné osazování čepů)
• ocaska (rozřezávání velkých ploch)
• děrovka (vyřezávání oblouků do velkých ploch)
• svlakovka (řezání svlakových drážek)
• pilka na dýhy tzv. dýhořezka (oboustranné řezání dýhy)

Obr. 8

9.4. Hoblování

Hoblování, podobně jako řezání, je základem zručnosti při obrábění dřeva. Touto technikou začíná prakticky výcvik každého truhláře. Ručním hoblováním se získává nejen zručnost, ale i cit pro opracování dřeva, smysl pro čistou a přesnou práci. Poznávají se při něm též technické vlastnosti materiálu a jeho estetické využití i dokonalé využití příslušných nástrojů.
Hoblováním se dřevo srovnává nejčastěji na jedné ploše a boku a pak se opracuje na žádanou tloušťku a sílu.
Hoblováním získává obrobek hladký a rovný povrch, potřebný tvar a přesné rozměry. Nástrojem je hoblíkový nůž – želízko, jehož břit odděluje z plochy třísku – hoblinu. Hoblík se skládá z lůžka, klínu, kolíku a želízka, které je samostatné nebo s klopkou.
Při hoblování je levá noha předsunuta a mírně pokrčena. Mírný sklon těla nesmí svádět k ohnutí, které by se pak stalo zlozvykem. Celý postoj musí být pevný, protože hoblování je značně namáhavé a pevný postoj napomáhá energetickým tahům hoblíku.

9.5. Vrtání

Vrtáním zhotovujeme do obrobku válcovité otvory kruhového průřezu.
Nástrojem je vrták, který se otáčí kolem své osy. Vrtání je v truhlářské praxi velmi častým druhem obrábění za účelem:

• odstraňování vadných suků,
• předvrtávání otvorů pro vruty a šrouby,
• vrtání otvorů pro různá kování,
• vrtání otvorů pro kolíky.

Vrtané otvory mohou být průchozí – procházejí celou tloušťkou vrtaného materiálu, nebo neprůchozí – zasahují pouze do určité hloubky. Mohou mít tvar válcovitý se stejným průměrem po celé délce otvoru, stupňovitý s válcově rozšířenou horní částí, nebo se zahloubením s trychtýřovitě rozšířeno horní částí pro zápustnou hlavu vrutu.

9.5.1. Druhy vrtáků 

Vhodný druh vrtáku se volí podle druhu a účelu vrtaného otvoru. K vrtání do dřeva se používají hlavně tyto druhy vrtáků:

Obr. 10

• truhlářské šídlo a špičák
• nebozez
• hadovitý vrták
• špulíř
• šroubovitý vrták
• Forstnerův vrták
• zátkovník
• záhlubník
• hrotovník

9.6. Dlabání

Dlabáním rozumíme oddělování a vybírání jednotlivých hrubých třísek při zhotovování podélných otvorů – dlabů nebo konstrukčních spojů. Při dlabání je třeba sledovat mechanické vlastnosti dřeva a směr vláken. Dřevo po vláknech je snadno štípatelné, napříč vláken se neštípe.

Nástrojem k dlabání jsou: ploché dláto, duté dláto, čepovací dláto a dřevěná palička, jejímiž údery při dlabání působíme na dláto. Dláto se skládá z čepele z nástrojové ocel, krku, korunky, trnu a držadla nebo rukojeti. Čepel může mít rovné, nebo zkosené hrany.

Postoj při dlabání otvorů má být vzpřímený, dláto držíme pevně v rukou za násadu.

 

Při dlabání nikdy nesmíme dláto otáčet proti sobě.

9.7. Opracování dřeva struhákem a pilníkem

Při odebírání větší vrstvy dřeva se používá struháku – rašple. Je to však opracování poměrně hrubé. Na jemnější opracování je lépe použít pilníku.
Při rašplování pohybujeme rašplí šikmo přes vlákna. Třísku odebíráme pohybem rašple po ploše ve směru od sebe. Rašplováním po vláknech se na materiálu tvoř hluboké rysky, které se těžko odstraňují. Při odebírání třísky ve zpětném tahu se vlákna dřeva zaštipují.
Při pilování je velmi důležitý správný postoj a držení pilníku. Tělo při pilování stojí klidně, pilníkem pohybujeme pouze rukama. Snažíme se pilovat celou délkou pilníku. Aby pilovaná plocha byla rovná, musíme pilník držet při práci ve vodorovné poloze, nesmíme s ním houpat. Pilování má i výchovný význam. Učí trpělivosti, rozvaze, vytrvalosti a smyslu pro přesnou práci.
Při pilování a rašplování bývá příčinou zranění zachycení ruky za ostré okraje a výstupky pilovaného výrobku, semknutí rukojeti s pilníku.

Testové otázky: