Manipulace s materiálem

11.1. Příjem řeziva a ostatních materiálů

Řezivo a materiál se před samotnou výrobou ukládá na manipulační vozíky, plošiny a palety. Tyto manipulační prostředky jsou pro výrobu a přepravu mezi jednotlivými úseky výroby velmi důležité.

Obr. 1

Dopravní prostředky ve vnitropodnikové přepravě jsou zařízení přístroje a vozidla pro dopravu, popř. pohyb materiálů, pomocných materiálů, obrobků, výrobků a odpadu. Mají za úkol odlehčit pracovníkům od velkých zátěží a neproduktivní přepravy, zabezpečit pracoviště se zřetelem na nebezpečí úrazu, zajistit plynulý tok materiálu a maximálně omezit poškození výrobků při transportu. Závisí podstatně na procesu výroby, velikosti a hmotnosti přepravovaného nákladu, směru přepravy, parametrech budovy, délce a šířce přepravní cesty.

Existují pozemní nebo nepozemní (visuté) dopravní prostředky, které mohou pracovat buď plynule nebo přerušovaně.

11.2. Ukládání řeziva do hrání

Při stavbě hráně je třeba dbát na vhodný podklad hráně, správný výběr a polohu prokladů, ochranu čelných konců a na pečlivé uložení a zakrytí řeziva.

Základy hráně se skládají z podstavců a dřevěných podkladů… Vzdálenost podstavců se řídí tloušťkou sušeného materiálu. Čím silnější je ukládané řezivo, tím více mohou být od sebe vzdáleny jednotlivé podstavce, zpravidla 0,80 m až 1,25 m v podélném směru a 0,50 m až 1,50 m v příčném směru. Aby se umožnilo dobré proudění vzduchu v hráni, měly by být podstavce tak vysoké, aby spodní vrstvy hráně byly 0,40 m až 0,60 m nad zemí Podklady musejí ležet v příčném směru vodorovně, v podélném směru se sklonem 1 cm až 5 cm na metr, aby mohla odtékat srážková voda. Proklad umožňují proudění vzduchu mezi sušeným dřevem. Nejvhodnější jsou 

Obr. 4

laťky se čtvercovým průřezem, protože je nelze položit chybně. Proklady by měly být tak dlouhé, aby na nich řezivo leželo v celé šířce. Tak se zamezí deformacím řeziva. Delší proklady umožňují příčné spojení mezi jednotlivými hránami a redukují tak nebezpečí zborcení….

Při ukládání řeziva musejí ležet proklady svisle nad sebou, aby se zamezilo prohnutí a deformaci prken nebo fošen. Vzdálenosti prokladů se řídí podle tloušťky ukládaného dřeva. U prken do tloušťky 15 mm by neměla být mezera vetší než 50 cm, u prken do tloušťky 30 mm pak 75 mm až 100 cm a u fošen ne více než 130 cm až 150 cm. V hráni smějí být uloženy pouze proklady se stejnými rozměry v průřezu. Tak zůstanou mezery mezi prkny (popř. fošnami) na výšku stejné a řezivo se nedeformuje.

Proklady by měly být ze smrkového dřeva, které nezpůsobuje změnu zbarvení sušeného dřeva a otlačená místa.

Změnám zbarvení na styčných plochách s řezivem lze zamezit proklady s kruhovými nebo trojúhelníkovými výřezy. Těmito proklady se dosáhne menších styčných ploch a lépe může odtékat vniklá srážková voda, aby nebylo narušeno sušení na styčných plochách.

Při sušení dřeva je třeba dbát zejména na ochranu čela řeziva. Aby se zabránilo čelním trhlinám řeziva nebo aby se omezily na co nejmenší míru, musejí být čela chráněna před přímým slunečním zářením. Toho se dosahuje širšími proklady, které se nechají přečnívat na čele uloženého řeziva. U dřevin, které mají velmi silné klony ke tvoření trhlin, jako např. u listnatých dřevin, mohou být čela opatřena nalepenými papírovými pruhy nebo ochranným nátěrem světlou barvou. I zakrytí čel prkny a krajinami podstatně chrání před vznikem trhlin. U bukového dřeva s na ochranu před hlubokými trhlinami přibíjejí do čela i vlnovité ocelové pásy. Tyto ocelové pásy ale nezabraňují vzniku napětí vyvolaného sušením.

Při ukládání řeziva se rozlišuje především mezi ukládáním do kmenované hráně a běžné hráně. U kmenované hráně se ukládají čerstvě nařezaná, neomítaná prkna fošny jako kmen. Hráň může být z jednotlivých kmenů nebo se při ukládání dvou kmenů ukládají dvě hráně se společnými proklady, které procházejí oběma hráněmi.

U běžné hráně se vrství zpravidla omítané dřevo. Pokud má být sušeno čerstvě nařezané a omítané dřevo, měla by vzdálenost mezi prkny činit asi 2 cm až 5 cm.

Horní prkna hráně musejí být chráněna před deštěm a slunečním zářením. Kryt však musí umožnit dostatečné proudění vzduchu. U pultových střech musí mít zakrytí ještě dostatečně velký spád a musí být uloženo tak, aby nemohla do hráně zatékat dešťová voda. Jendou ročně by měla být hráň přeložena. Přitom se proklady nesmějí znovu položit na původní místo.

Různé druhy dřeva vyžadují při sušení speciální zacházení a péči:

Javor si zachovává svou bílou barvu jen na začátku sušení v krytých skladech.
Prkna je třeba postavit na hlavu (ukládání na vršek), aby se mohlo rychleji odpařit větší množství vod v koncích kmene. Jakmile se prkna prohnou, musí se ukládat vodorovně a jednou za půl roku přeskládat.
Dub a jasan se ukládají nejdříve venku. Je třeba chránit čela. Dešťová voda vymývá kyselinu tříslovou a dřevo se stává jemnější a je v něm méně vnitřních napětí. Pokud však zůstane voda stát v hráni, vytvoří se hnědé skvrny (tříslové skvrny). Po zhruba jednom roce se musí dřevo uložit do krytého vzdušného skladu.
Ořešák může jako kmen zůstat venku tak dlouho, dokud se neuvolní kůra.
Potom se dřevo nařeže a řezivo se umístí do skladu.
Buk, olše a bříza se snadno zapaří (zkřenčí). Jejich řezivo je proto třeba skladovat suché a chráněné před přímým slunečním zářením ve skladech. Pařený buk není citlivý.
Habr a lípu je třeba okamžitě po rozřezání umístit do skladu a skladovat položené, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí zapaření.
Požární bezpečnost skladů dřeva a výrobků ze dřeva se řídí základními třemi požadavky:

Požární zařízení a opatření, u kterých je nutno dodržovat a dbát na:

• disciplínu a časté školení pracovníků

• rozvod požárního vodovodu

• rozmístění hydrantů

• vhodné rozmístění požární výzbroje (hasičské přístroje, sekery, lopaty a hadice s příslušenstvím)

• stálou údržbu požárních, spojovacích a signalizačních zařízení

• požární plán vypracovaný podle skutečného stavu závodu a skladu v souladu s platnými předpisy.

Prostorové spořádání skladu ovlivňuje:

• skladovací sortiment dřeva (kulatina, řezivo, aglomerované desky)

• okolí skladu (vlastní pomocné budovy, obytné budovy, veřejné komunikace)

• charakteristika terénu (rovinný, svahový, vlnitý) Údržba skladu obsahuje:

• oplocení, nebo ohrazení skladu

• údržbu prostorů skladištních ploch

• údržbu elektrických zařízení

• údržbu kanálů, odvodňovacích stok a drenáží

• čistotou skladu při které je nutno dbát na odstraňování křovin, trávy, dřevního odpadu

11.3. Měření řeziva a ostatních materiálů

Rozměry materiálu závisí na rozměrech výrobků a jejich jednotlivých částí. Tyto rozměry jsou předepsány kótami na výrobních výkresech. Rozměry materiálu musí obsahovat nadmíry. To znamená, že musí být zvětšeny o přídavky na opracování. S těmito nadmírami musíme počítat při vypracování nářezových plánů. To se provádí s ohledem na co nejvyšší výtěžnost materiálu s co nejmenším podílem nevyužitelného odpadu.
Měření materiálu vyžaduje přesnost, které dosáhneme jen dobrými měřidly.
V dřevařství se udávají rozměry v milimetrech a měří se s přesností na 1 mm. Jen ve výjimečných případech se měří až na desetinu mm. Nejrozšířenějším měřidlem je skládací metr dřevěný, nebo kovový svinovací.
Přípravné přířezy jsou větší o část, které je zapotřebí k opracování dílce.
K čistým rozměrům se přidává na délku 10–15 mm. Přídavek na šířku podle druhu dřeva a způsobu obrábění je 2–7 mm.
Na dřevo se rýsuje středně tvrdou tužkou. Pro příčné řezání se správná ryska označuje křížkem, nesprávná se přeškrtne vlnovkou. Všechny vadné části dřev (trhlinové konce, velké suky aj.) se odstraňují.

Testové otázky: