Dřevo je základním materiálem v dřevozpracujícím průmyslu. V druhovýrobě se ovšem používají i kovy a plasty. Proto bychom měli znát i základy opracování těchto materiálů.
12.1. Opracování kovu
K opracování kovu je zapotřebí mít vhodně vybavenou dílnu, ve které by neměl chybět:
-
pracovní stůl
-
stolní svěrák
-
kladiva
-
kleště
-
pilka na železo
-
pilníky
-
posuvná měřidla
-
nůžky na plech
-
elektrická stojanová vrtačka
-
sada vrtáků do kovu
-
nýtovací kleště
-
důlčíky
Mezi nejčastější pracovní operaci s kovy patří řezání. Můžeme se s touto operací setkat například u zakracování šatníkové tyče, hliníkových rámečků, madel atd.
Pilka na kov, má speciálně upravený pilový list, který je napnut v kovovém rámu s rukojetí.
Řezaný materiál musíme, vždy upnou do svěráku, pokud to není možné, upínáme materiál k pracovnímu stolu ztužidlem. Při započetí každého řezání musíme označenou rysku na začátku řezu narušit hranou pilníku a ve vzniknutém zářezu pokračujeme dále pilkou na železo. Na pilku příliš netlačíme a klademe důraz při tazích vpřed, ale zpětné tahy už jsou volné.
Po každém řezání vznikne tzv. struna, která se odstraňuje pilníkem.
Samotné pilování je podobná operace jako u pilování dřeva, jen upnutí kovového materiálu je nutno co nejníže do svěráku. Pilovaný materiál by měl přečnívat při upnutí ve svěráku jen 5–10 mm, aby nepružil a materiál se při pilování nedeformoval.
Pilováním můžeme kov také různě dotvářet do oblých a zakřivených tvarů.
Obr. 1 Vrtání kovu
Pro vrtání otvorů do kovu používáme stojanové
vrtačky se spirálovými vrtáky.
Označený střed vrtaného otvoru nejprve naklepneme důlčíkem.
Označená jamka nám zaručuje přesný střed vrtaného
otvoru. Vrtaný materiál pak pevně upneme do pomocného
svěráku na stojanové vrtačce a můžeme pozvolně zhotovit požadovaný
otvor.
12.2. Opracování plastů
Práce s plasty je u dřevařské druhovýrobě velmi časté. Můžeme se s nimi setkat např. u nábytkových doplňků, jako jsou zásuvky, úchytky, hrany a různé spojovací materiály.
Opracování plastů je velmi podobné, jako u dřevěných
a kovových materiálu.
Nástroje i nářadí pro opracování plastových
polotovarů je také stejné. Rozdíl však u opracování
plastů je hlavně ten, že se musí brát zřetel na teplo vzniklé
při opracování, které by mohlo být, příčinou
značné deformace.
12.3. Opracování skla
Sklo se odděluje (řeže) nejčastěji sklenářským diamantem. Jeho břit je tvrdší než sklo. Sklenářský diamant se skládá z držadla pro uchopení, nástrčky s upevněným diamantovým zrnem a kladívka sloužícího k opoře prstů při řezání.
Kladívko je z jedné nebo z obou stran opatřeno drážkami k odlomení úzkých pruhů skla. Jako břit slouží diamantové zrno. Stále častěji se používají i otočná, výměnná řezací kolečka ze slinutých karbidů nebo oceli o průměru asi 4,5 mm.
Při řezání je sklo uměle z jedné strany zeslabeno vrypem a zlomeno tlakem na protější straně. Nikdy se nesmí udělat vryp na stejném místě, protože by se poškodilo ostří diamantu (řezacího kolečka). Pokud není první řez uspokojivý, řeže se z protější strany. Při vytváření vrypů vzniká ve skle jemná štěrbina. Při použití řezné kapaliny, jako je terpentýnová silice nebo petrolej, se dělitelnost skla zlepšuje. Řeznou kapalinou se dosahuje čisté řezné plochy, nepřerušovaného řezu a šetří se řezný nástroj. Kromě toho je při použití řezné kapaliny potřebný mešní řezný tlak a do řezu je přivedeno déle trvající pnutí. Pnutí se zesiluje při řezání skelným prachem, který se dostává do řezné štěrbiny s řeznou kapalinou.
Obr. 2
12.3.1. Broušení a leštění skla
Sklo se brousí především za mokra, protože při suchém broušení se zahřívá a prasklo by. K broušení se používají brusné válce, plochý kámen, brusné kotouče a brusné pásy a také práškové brusné a leštící prostředky z přírodních a umělých kamenů. Jako přírodní kameny se používají jemnozrnné pískovce, jako umělé kameny se vedle korundů a karbidů křemičitých používá především diamantový prach.
Brusná zrna pro opracování skla jsou většinou
pojená keramicky. Vyskytují se však i pojiva ze syntetické
pryskyřice, silikátů, magnezitu, gumy a kovu. Zrnitost pro broušení
skla je až 600, stupně tvrdosti jsou od velmi měkké do velmi tvrdé.
Hrany se často leští korkem. Leštění skla je
broušení ploch velmi jemným brusným práškem.
12.3.2. Vrtání skla
K vrtání skla se používají speciální vrtáky, které se liší tvarem (trojhranné, ploché, trubkové) a materiálem (ocel, slinuté karbidy, diamant). Zpravidla se používá stolní vrtačka. Aby se vyvrtala díra s bezvadnými hranami, musí se vrtat z obou stran skleněné tabule.
U ocelových vrtáků se jako prostředek k vrtání používá karbid křemíku (brusivo) naplavený s vodou. Zde je důležité chlazení vrtacím olejem, vodou, terpentýnovou silicí nebo petrolejem. Při použití diamantových vrtáků stačí používat pouze chladící prostředek.