02
Povrchová úprava výrobků ze dřeva plní v zásadě dvě funkce, a to funkci ochrannou a funkci výtvarně estetickou. Předpokladem pro technicky a esteticky bezvadnou povrchovou úpravu je pečlivě provedená příprava ploch.
Prostředky pro povrchovou úpravu můžeme rozdělit do těchto kategorií:
Broušení je jedním z nejdůležitějších úseků truhlářské technologie, na jeho kvalitě závisí celá kvalita povrchové úpravy. Jedním činitelů, který významně ovlivňuje broušení, je brusivo. Podle původu se brusiva dělí na přírodní a syntetická. Stále více se uplatňují brusiva syntetická. Jsou chemicky čistá, dostupná a neznečišťují dřevo. Používá se hlavně syntetická pemza, syntetický korund (elektrokorund) a syntetický karbid křemíku (karborundum).
Brusné prostředky se dělí podle toho, k jakému účelu se využívají, na:
Tyto materiály se z hlediska složení řadí k nátěrovým hmotám, mají však odlišnou funkci. Tmely slouží k vyrovnání nerovností v ploše. Může se jich používat k místní – lokální úpravě plochy – správkové (opravné) tmely, nebo k vyrovnání celé plochy – potahové (podkladové) tmely.
Plniče pórů slouží k zaplnění pórů hrubě pórovitých dřevin pod lakový film leštěný na vysoký lesk, lesk (v některých případech i pololesk). Bělící prostředky používají se např. k odstranění barevných skvrn a záběhů, egalizaci barevného odstínu předních ploch nábytkové sestavy zadýhovaných světlou dýhou, osvěžení vzhledu dřeva a získání zajímavého odstínu. Podle způsobu, jak ke změně barvy dochází, se dělí na chemické a fyzikální.
Obr. 1
Tímto názvem se označují barvící látky, které vnikají do dřevní hmoty a netvoří povlak.Používají se k napodobování vzácnějších tmavších dřevin dostupnějšími druhy dřevin, ke zvýraznění textury dřeva a zakrytí barevných odstínů. Nároky na mořidla se stále zvyšují.
Mořidla na dřevo se dělí z několika hledisek:
Podle surovinového původu – přírodní a syntetická
Podle rozpouštědel, v nichž jsou rozpuštěna – rozpustná ve vodě, disperzní, lazurovaní.
Podle počtu složek – jednosložková a dvousložková.
Podle způsobu vybarvení – chemická, fyzikální a chemicko – fyzikální.
Obr. 2
Jsou to materiály, které se v kapalném, polotuhém (pastovitém) nebo tuhém (práškovém) stavu nanášejí na předmět, kde vytvářejí souvislou vrstvu, zvanou film. Nátěr má funkci ochranou a estetickou. Nátěrovou hmotu tvoří složky neprchavé a prchavé, nebo též filmotvorné, barvící a rozpouštěcí.
Obr. 3
Ve výrobě nábytku se v současnosti uplatňuji dva základní způsoby PÚ:
Části mokré PÚ, které však nemusejí být vždy všechny provedeny: