Dekorativní malířské techniky jsou součástí celkového řešení interiérů. Mají doplňující funkci.

24.1. Válečkování

Válečkováním otiskujeme na předem připravený podklad ozdobný vzor, který je vyřezán do pryžového válce.  K vzorování používáme:

• válečkovací soupravu
• válečkovací přístroj

24.1.1. Válečkovací souprava

Je lehčí, často však musíme doplňovat barvu v sací houbě. Plně namočeným pěstním štětcem nanášíme barvu rovnoměrně na povrch sacího válečku. Výhodou válečkovací soupravy je možnost válečkovat i vodorovně. 

Obr. 1 Válečkovací souprava

24.1.2. Válečkovací přístroj

Hlavní výhoda je v tom, že není nutné tak často doplňovat barvu. Množství barvy ve vaničce má být asi takové, aby byl spodní přenášecí váleček do poloviny ponořen.

Obr. 2 Válečkovací přístroj

24.1.3. Vzory válečků:

• neurčité
• geometrické
• stylizované
• naturalistické
• se slohovými prvky

Vzory válečků se mění s dobou. Pro menší místnosti volíme válečky s drobnější kresbou vzoru, pro místnosti velké použijeme válečky s větší kresbou vzoru.

24.1.4. Příprava barvy pro válečkování

Přihlížíme k tomu, aby tóny (odstíny) barev válečku dobře doplňovaly odstín malované plochy.

• pro válečky s větší plochou vzoru připravíme barvu v jemnějším odstínu
• pro tenké a jemné kresby vzoru použijeme barvy výraznější
• při válečkování dvou nebo tříbarevném (přes sebe) první váleček obvykle volíme ve světlejším odstínu než je podklad.

Příprava barvy podle použití nářadí

1. pro válečkovací přístroj (vaničku) můžeme do barvy použít jakýkoliv klih
2. pro válečkovací soupravu s houbou použijeme do barvy kostní klih. Barva musí být řídká.

Příprava barvy podle kresby vzoru

1. pro tenké kresby vzoru a pro tzv. tapetové vzory použijeme do barvy kostní klih
2. pro válečky s větším vzorem můžeme do barvy použít všechny druhy klihů

24.1.5. Složitější válečkování

• Válečkování na stropě:
  je za pochodu na malířském žebříku velmi obtížné. Doporučuje se válečkovat do rastru – šachovnicově.Nejprve přesně vyměříme a malířskou šňůrou vyznačíme jednotlivá pole, aby šířka odpovídala několikanásobné šířce válečku.

• Válečkování ve vysokých místnostech:
  postavení vysokého žebříku zamezuje vyznačování válečku bez přerušení. Jednotlivé tahy přerušujeme nepravidelně, stupňovitě. Vyválečkujeme tak horní část stěny a dolní část dokončíme z podlahy

Obr. 3 Válečkování vysokých místností

• Tapetové válečkování:
  smyslem je co nejvíce napodobit vzory tapet. Používají se širší válečky s ručně vyřezávanými vzory.

24.2. Plastické linkování

Plastické linkování patřÍ k složitějším malířským technikám.

24.2.1. Druky linkování

• ostré – plné
• zamývané
• šumrované

24.2.2. Pomůcky pro linkování

• linkovací štětce – podvázané
• malířské pravítko
• hrnek na barvu
• šňůra a závaží

Obr. 4 Podvázaný linkovací štětec

24.2.3. Příprava barvy pro linkování

Menší množství pigmentu rozděláme s vodou a přidáme několik kapek kostního klihu

Obr. 5 Linkování ve svislé a vodorovné poloze

24.3. Technika vzornicová (šablonování)

Tato technika přenáší na stěnu vzor vyřezaný do speciálně upraveného papíru (případně do tenkého plechu či plastu). Dříve se šablonovaly celé stěny, nebylo válečkování, dnes se šablonování používá spíše jako dílčí dekorace.

24.3.1. Druhy šablon

• Stahovačky (doplňovačky): 
  mají hustou kresbu vzoru, není možné je vyřezat do jedné vzornice (vzor by se rozpadl). Vzor rozkreslujeme do několika vzornic tak, aby se kresba vzájemně doplňovala - 1 barva na více vzorech

• Přesazovačky:
  jsou kompozičně řešeny tak, že při navazování kresby posuneme vzor nahoru nebo dolů. Kromě nasazovacích bodů v rozích mají šablony ještě dva body po stranách.

• Jednoduché, jednobarevné
  
  
• Vícebarevné:
  je zapotřebí samostatné vzornice pro každou barvu. Tyto vzornice mají stanovené pořadí, jak po sobě následují. Je to obvykle počet bodů vyražených průbojníkem v okraji vzornice. První v řadě má jeden bod, druhá dva a tak dále.

24.3.2. Příprava barvy

Barva má být řidší, krycí a správně oklížená kostním klihem.

24.3.3. Pomůcky pro šablonování

• pěstní štětec
• šablony
• kbelík
• štafle
• brnkací šňůra
• závaží

24.3.4. Technika šablonování

Šablonovat můžeme v celé ploše, v pásech, do rastru, v lunetách... Plochu musíme předem vyměřit, případně vytyčit linii pomocí brnkací šňůry.

1. Štětec nebo kratší štětku namočíme do barvy (asi do půli štětin) a přebytečnou barvu lehce prsty vymáčkneme
2. Nanášení vzoru nejprve vyzkoušíme
3. Na podklad vzor nanášíme krouživým pohybem
4. Vzor nasazujeme pomocí nasazovacích bodů. Počet nasazovacích bodů závisí na složitosti vzoru

Přes šablonu můžeme šumrovat, tupovat, stříkat fixírkou, otiskovat houbu a batikovat.

Obr. 6 Technika vzornicová

Šablonování

24.3.5. Ošetření šablon po práci

Po ukončení práce šablony ihned ve vodorovné ploše umyjeme čistou vodou, vysušíme a pro skladování zaprášíme sádrou, aby se nelepily.

24.4. Batikování

Jde o zdobení ploch pomocí smotku hrubé tkaniny (ne umělé) namočené v lazurovací barvě. Používá se pro zdobení malované plochy celoplošně nebo v jiné kompozici.

Batikování

24.4.1. Volba a úprava látky

Pro batikování je vhodná pouze tkanina s velmi hrubým, strukturovaným povrchem. Zajímavé otisky zanechává manšestr, krajka, stará záclona z přírodních materiálů i obyčejný hadr na mytí podlahy. Látku na okrajích nastříháme, aby byla co nejvíce roztřepená. Před použitím tkaninu namočíme v čisté vodě a vyždímáme.

24.4.2. Barva pro batikování

Pro batikování používáme barvy lazurní, málo kryvé. Používáme převážně světlé, pastelové odstíny. Pojivem pro batikované lazury může být jakýkoliv malířský klih.

24.4.3. Technika a vzory batikování

Vlhký hadr namočíme do barvy, přebytečnou barvu vymáčkneme a hadr nepravidelně stočíme. Potom přiložíme na stěnu a válíme všemi směry. Dbáme, aby některá místa nebyla přebarvena (hnízda) a jiná naopak řídce pokryta. Vrásnění tkaniny často měníme, aby se vzor otisku neopakoval.

Batikovat můžeme:

• po celé ploše
• do rastru
• do pásů

Obr. 7 Batikování – ukázky

24.5. Technika tupování

Tupováním napodobujeme některé přírodní materiály (např. korek, mramor...). Ke zdobení plochy tupováním používáme houbu a štětku. Pro malé plochy se spíše hodí štětec.

24.5.1. Příprava barvy pro tupování

Pro tupování namícháme dobře oklíženou, středně hustou, krycí barvu. Sytost odstínu volíme podle potřeby. Nejlépe se hodí světlé, pastelové odstíny. Tupovat můžeme jednobarevně nebo více barvami přes sebe, do rastru, přes vzornici apod.

24.5.2. Tupování houbou

Houbu propereme ve vlažné vodě a vymačkáme. Pak ji namočíme do barvy, lehce vymačkáme a otiskujeme na plochu. Na houbu nesmíme tlačit, barva by ucpávala póry.

24.5.3. Tupování kulatým štětcem nebo štětkou

Štětku nebo pěstní štětec namočíme do půli štětin a lehce otřeme o okraj nádoby. Pak lehkým kolmým dotykem k ploše tupujeme.

Obr. 8 Tupování houbou

24.6. Technika žilkování a vidličníkem

Barvu připravíme stejně jako pro linkování. Musí být řidší dobře oklížená, tažná. Vzor provádíme volným taženým štětcem bez přerušení. Nastavovat tahy nelze. Výzdobu obvykle provádíme do rastru.

24.6.1. Technika žilkovacím štětcem

Štětec namočíme do barvy a protáhneme hřebenem – vznikne tak několik tenkých štětečků.

Obr. 9 Žilkování štětcem

24.6.2. Technika žilkování vidličníkem

Vidličník namočíme do barvy a lehce otřeme o rovný předmět.

Obr. 10 Zdobení ploch vidličníkem

24.7. Technika stříkání

Stříkací techniku můžeme uplatnit i na větších plochách, popřípadě na celých stěnách. Lze ji kombinovat i s jinými ozdobnými technikami.

24.7.1. Vytracené stříkání

Provádíme z bílé do kterékoliv polosyté až syté barvy. Plochu nejprve rozdělíme na 30–50 cm svislé nebo vodorovné pásy. Pro každý pás připravíme odstín barvy, aby vznikla stupnice od nejsvětlejší po nejtmavší odstín. Postupujeme vytraceným stříkáním.

24.7.2. Stříkání štětkou

Vzhled připomíná kameninu. Barva s kostním klihem lépe odstříkává a zaschlé kapky nejsou plastické, takže se otěrem nestrhávají.

Vypranou dlouhou štětku namočíme do barvy a přebytečnou barvu několikrát odstříkneme do nádoby. Pak si stoupneme otočeni zády asi v úhlu 45° ke stěně, vzdáleni 40–60 cm. Úderem štětky o dlaň nebo pryžový špalík uvolňujeme barvu ze štětky na zeď. Kapky mají mít vejčitý tvar rovnoměrně rozloženy po ploše. Stříkáme obvykle více barvami na pastelový podklad.

Obr. 11 Technika stříkání štětkou

24.7.3. Stříkání fixírkou

Toto stříkání je velmi jemné, vyžaduje pestřejší odstín a velmi řídkou barvu kontrastnějších odstínů.

24.8. Technika šumrování

Jde o techniku založenou na lehkém otírání konečků štětin namočených v barvě na dobře oklížený podklad. Barvu připravíme obvyklým způsobem nejlépe s kostním klihem. Barva nesmí být hustá. Odstíny bývají kontrastnější. Technika šumrování vyžaduje cvik a lehkou ruku. Tlak štětce na podklad musí být vždy stejný.  Šumrujeme štětkou, pěstním i plochým štětcem.

Obr. 12 Technika šumrování

24.9. Technika malování štětcem od ruky

Zdobení stěn štětcem od ruky vyžaduje alespoň základní kreslířské nadání a určitý cvik. Pro tuto techniku používáme vlasové štětce kulaté nebo ploché, zvané malováčky, případně štětce linkovací.

Barva pro ruční malování má být stejná jako pro linkování. Nezbytnou pomůckou je podpěrná hůlka, která slouží k podepření ruky, ve které při malování držíme štětec.

Postupujeme obvykle tak, že na stěnu přepauzujeme kresbu, kterou pak obtáhneme barvou a vyplníme středová místa.

Obr. 13 Technika malování štětcem od ruky

Kontrolní otázky:

1. Vyjmenujte malířské zdobící techniky.
2. Vyjmenujte druhy šablon.
3. Popište techniku  batikovací.
4. Popište techniku linkování.