Psychologie a její aplikace

 „Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Aplikované psychologické obory se pokoušejí využít nashromážděné poznatky při řešení praktických problémů téměř ve všech oblastech společenského života“ (Plháková, 2003, 15).
Psychologie současnosti již není jednotnou vědou. V průběhu svého vývoje se vyčlenila řada oborů a směrů, které se specializují na konkrétní problematiku. V obecném kontextu můžeme psychologii rozdělit na obory základní, aplikované a speciální.
Základní obory jsou spíše teoreticky zaměřené a řadíme k nim především psychologii obecnou, biologickou, ontogenetickou, sociální a psychologii osobnosti. Nověji se k nim řadí i tzv. psychologie životního prostředí (Plháková, 2003).  
Aplikované psychologické obory jsou především prakticky zaměřené a jejich snahou je uplatnění v různých oblastech společenské praxe. K hlavním aplikovaným oborům patří psychologie klinická, poradenská, pedagogická, forenzní, sportovní. Poněkud diskutabilní je zařazení psychoterapie, která se vymezuje jako samostatný obor. Velkou skupinu aplikované psychologie pak tvoří psychologie práce, která se zabývá především podmínkami práce a jejich vlivem na výkonnost. Zahrnuje takové specializace jako je oblast řízení, trhu, prodeje, marketingu, problematiku zákazníka, inženýrskou psychologii a ergonomii.  
Speciální psychologické obory jsou představovány specifickým předmětem studia a řadíme k nim především psycholingvistiku, psychometrii, psychologickou metodologii a psychodiagnostiku.
Z výše uvedeného je patrné, že oblast psychologie řízení spadá do kategorie aplikovaných, praktických oborů. V terminologii se můžeme setkat s takovými pojmy jako je manažerská psychologie, psychologie řízení, psychologie práce, sociální psychologie práce, psychologie řízení lidských zdrojů apod. Ve své podstatě se jedná o oblasti vzájemně se přesahující s obdobným předmětem studia.

Psychologie v ekonomickém prostředí
Aplikace psychologie v ekonomickém prostředí je ve své podstatě historicky podmíněnou skutečností. I když nelze předpokládat, že by například „lovci“ a „sběrači“ uvažovali v intencích současné psychologie nebo ekonomie. Ale pokud chtěli přežít, byli nuceni produkovat takové myšlení a z něj plynoucí chování, které jim umožnilo další existenci. Již v těchto primitivních obdobích vývoje člověka jsou patrné takové formy chování, jako je specializace či směna. Rovněž nepředpokládáme, že by členové prvobytně pospolné společnosti prováděli například SWOT analýzu, avšak ve své fylogeneticky modifikované podobě a s ohledem na přežití znali své silné stránky, slabiny, příležitosti i hrozby. Ve společnostech založených na zemědělství, výrobě či obchodu již můžeme hovořit o vyvinutějších formách myšlení s jasným ekonomickým podtextem.
Psychologie a ekonomie tak vedle sebe kráčí po mnoho tisíciletí, aniž by vůbec existovaly samotné pojmy a byl znám jejich význam. Psychologie se jako samostatný obor vyčlenila z filozofie až koncem 19. století. Počátky vědecké psychologie jsou obvykle datovány rokem 1879, kdy byla Wilhelmem Wundtem z Univerzity v Lipsku založena první psychologická laboratoř. O století starší je ekonomie, která se jako samostatný vědecký obor považuje od druhé poloviny 18. století. Přesněji od roku 1776, kdy byla vydána jedna ze stěžejních publikací Adama Smithe „O původu bohatství národů“ (Riegel, 2006).
V těchto časových rovinách lze nahlížet na určité skloubení psychologického a ekonomického, neboť psychologie, jakožto věda o myšlení a chování lidí, nachází své každodenní uplatnění v ekonomické praxi. Smithovo dílo je rovněž zaměřeno na chování lidí, a to především z jeho ekonomického úhlu pohledu a současně ve vztahu k možnému vysvětlení motivů chování s ohledem na jedincovu realizaci jeho vlastních zájmů. Snahu člověka o sledování vlastních zájmů Smith názorně vystihl ve svém citátu, kdy zdůrazňuje, že: „nelze očekávat, že oběd dostaneme z dobré vůle řezníka, pivovarníka či pekaře, nýbrž v důsledku toho, že tito jedinci sledují svůj vlastní zájem“ (Smith, 2001). V tomto kontextu Smith zdůrazňuje, že vlastní zájem jedince je silnější motivací než samotná laskavost, lidumilství či jakákoliv jiná forma možného mučednictví (Riegel, 2006).
Z hlediska současného pojetí můžeme hovořit o určité sofistikovanosti v propojení psychologických a ekonomických poznatků. Pokud se zaměřníme na aplikaci psychologie do oblasti práce a řízení, je třeba poukázat na dlouhodobou tradici sahající do období druhé poloviny devatenáctého století. Již v prvních pokusech o implementaci psychologického přístupu do oblasti průmyslu se kladl důraz na vědeckost a systematičnost. V tomto kontextu lze připomenout vlivy klasické školy v podobě „taylorismu“ či „fayolismu“ směřujících dále přes byrokratické prvky v psychologii práce až k Mayo koncepci behaviorálního managementu. V současnosti má psychologie práce a organizace své nezastupitelné místo jako jedna z důležitých aplikovaných disciplín, která klade hlavní důraz na praktické užití výzkumných výsledků (Muchinsky, 2000; Štikar a kol. 2003; Kolman, 2005). Těžiště odborného zájmu představuje především studium osobnosti, motivace, stresu a copingu, komplexní práce s lidskými zdoji a v posledních letech i problematika kvality života reprezentovaná subjektivním vnímáním životní spokojenosti. Tradiční zaměření představuje výzkum pracovní výkonnosti, spokojenosti, pracovní kariéry, sociálních vztahů a metod efektivního řízení.
Práce představuje důležitou součást lidského života, a proto si zasluhuje i adekvátní pozornost odborné veřejnosti. Štikar a kol. (2003) zdůrazňují, že pomocí lepší znalosti zákonitostí mentální regulace pracovní činnosti vytváří psychologie práce a organizace základ pro efektivní intervenci v lidských pracovních činnostech. Základním kapitálem podniků a firem jsou lidé, kteří realizují činnosti směřující k naplnění plánovaných cílů. Důležitý prvek pak tvoří řídící pracovníci, kteří jsou zodpovědní za úspěšnou realizaci plánovaného (Robbins, Decenzo, 2001). Činnost řídících pracovníků výstižně definují Bedrnová a Nový (2002), kteří zdůrazňují nutnost efektivních procesů ve vztahu k účelnosti a účinnosti. Manažer by z jejich pohledu měl „dělat správné věci“ (účelnost) a současně „dělat věci správně“ (účinnost). Manažeři by tak měli disponovat takovým souborem osobnostních charakteristik, který umožní efektivní realizaci všech činností vedoucích k naplnění předpokládaných cílů. 

Kontrolní otázky

1. Definujte psychologii.
2. Jaké jsou psychologické obory základní, aplikované a specializované?
3. Co představuje težiště odborného zájmu psychologie aplikované v ekonomickém prostředí?

Literatura

Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. 1. vydání, Academia, Praha.
Provazník, V. (2002). Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada.
Riegel, K. (2006). Ekonomická psychologie. Praha: Grada.
Robbins, S. P., & Decenzo, D. A. (2001). Fundamentals of management. USA, New Jersey: Prentice Hall.
Štikar, J., Rymeš, M., Riegel,. K., Hoskovec, J. (2003). Psychologie ve světě práce. UK Karolinum, Praha.