Od 1. září školního roku 2009/2010 zavádíme na naší Střední škole polytechnické, Brno, Jílová 36g, nové školní vzdělávací programy, jeden z nich pro tříletý učební obor 26-51-H/02 ELEKTRIKÁŘ – SILNOPROUD. Cílem jejich zavádění je, aby absolvent, jako středoškolsky vzdělaný odborník se vzděláním všeobecným i odborným, po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky a po příslušné praxi byl připraven instalovat, opravovat, udržovat a kontrolovat elektrické spotřebiče, rozvody elektrické energie a další zařízení, která využívají ke své činnosti elektrickou energii. Absolvováním tohoto oboru získává žák odbornou způsobilost v elektrotechnice – stává se osobou znalou. Pro samostatnou činnost v oblasti rozvodu elektrické energie, montáže, údržby a oprav elektrických zařízení je po získání praxe možno následně úspěšně vykonat zkoušky dle právních předpisů pro získání příslušné odborné způsobilosti v elektrotechnice, a stát se osobou znalou s vyšší kvalifikací. Náplní tohoto učebního textu pro první ročník je přehled učiva základů elektrotechniky a dále norem často využívaných v elektrotechnické praxi.
PaedDr. Petr Duchek
délka | metr | m |
hmotnost | kilogram | kg |
čas | sekunda | s |
elektrický proud | ampér | A |
teplota | kelvin | K |
látkové množství | mol | mol |
svítivost | kandela | cd |
T |
tera |
1012 |
G |
giga |
109 |
M |
mega |
106 |
k |
kilo |
103 |
m |
mili |
10-3 |
µ |
mikro |
10-6 |
n |
nano |
10-9 |
p |
piko |
10-12 |
10 kA = 10 000 A = 10 000 000 mA
155 MV = 155 000 000 V = 155 000 kV
63 µA = 0, 000 063 A = 0,063 mA
22 kΩ = 22 000 Ω = 0,022 MΩ
0,022 A = 22 mA = 22 000 µA
2 `*` 105 W = 200 000 W = 200kW
500 MΩ = 500 000 000 Ω = 5`*`108Ω
Látky jsou složeny z molekul a molekuly z atomů – atom má jádro obsahující kladné protony a neutrální neutrony a obal složený ze záporných elektronů, tyto elektrony vytvářejí kolem jádra takzvané slupky, neboli sféry. U některých látek, např. kovů, je v poslední sféře malý počet elektronů a ty jsou velmi slabě vázány k jádru atomu – mohou být vnějšími elektrickými silami snadno uvolněny a stávají volnými – v pevných vodičích umožňují vznik elektrického proudu.
Dělíme je na vodiče – obsahují větší množství volných nositelů elektrických nábojů, dále na nevodiče neboli izolanty – obsahují nepatrné množství volných nositelů elektrických nábojů a dále na polovodiče – vedou elektrický proud jen za určitých podmínek.
Elektrický proud je zde tvořen uspořádaným tokem volných elektronů.
Má červenohnědou barvu, bod tavení 1083 °C, měrnou hmotnost 8960 kg/m3, měrný elektrický odpor 0,0178 Ωmm2/m, používá se na výrobu elektrických vodičů.
Má stříbřitě lesklou barvu, bod tavení 659 °C, měrnou hmotnost 2700 kg/m3, měrný elektrický odpor 0,0285 Ωmm2/m, používá se na výrobu elektrických vodičů.
Elektrický obvod se skládá z napájecího elektrického zdroje, propojovacích elektrických vodičů a elektrického spotřebiče.
Různé materiály, kterými teče elektrický proud, kladou tomuto procházejícímu elektrickému proudu (např. v pevných vodičích pohybu elektronů) různé překážky, tedy kladou průchodu elektrického proudu určitý elektrický odpor.
V technické praxi je to odpor vodiče dlouhého jeden metr, o průřezu jeden milimetr čtvereční, při teplotě 20 °C.
V technické praxi je to jeden Ω mm2/m, čteme ohm milimetr čtvereční na metr.
Vodič má elektrický odpor jednoho ohmu, jestliže jím při napětí jednoho voltu prochází proud jeden ampér.
Elektrický zdroj je zařízení, které má za úkol mezi dvěma místy (např. svorkami zdroje) vytvářet a trvale udržovat elektrické napětí vlivem vnějších neelektrických sil.
Elektrické napětí je definováno prací, potřebnou k přemístění elektrického náboje.
Jeden volt je definován prací jednoho joulu, která je potřebná k přemístění náboje jednoho coulombu.
Elektrická vodivost je rovna převrácené hodnotě elektrického odporu, je to tedy opačná vlastnost než elektrický odpor.
Měřením elektrického odporu různých elektrických vodičů při různých teplotách je možno zjistit, že u některých z nich elektrický odpor se stoupající teplotou narůstá, u jiných naopak jejich elektrický odpor se stoupající teplotou klesá. Vysvětlujeme si to tak, že s nárůstem teploty se více rozkmitají částice hmoty (atomy i molekuly) a např. u některých pevných vodičů naroste počet srážek volných elektronů a jejich elektrický odpor se zvětší, u jiných pevných vodičů se naopak uvolní další elektrony z vnějších slupek atomů a jejich elektrický odpor se zmenší.
U některých látek s narůstající teplotou jejich elektrický odpor roste, o těchto látkách říkáme, že mají kladný teplotní součinitel odporu.
U některých látek s narůstající teplotou jejich elektrický odpor klesá, o těchto látkách říkáme, že mají záporný teplotní součinitel odporu.
Je to základní zákon elektrotechniky, vyjadřuje skutečnost, že elektrický proud I v elektrickém obvodu je přímo úměrný elektrickému napětí U, grafem této úměry je přímka procházející počátkem souřadnicového systému a znázorňuje veličinu zvanou elektrický odpor R.
Německý fyzik Georg Simon Ohm se narodil 16. března 1787 v rodině zámečnického mistra v Erlangenu v Německu (nedaleko Norimberku). Brzy mu zemřela matka. Jeho otec se o něj příkladně staral a dokonce se učil matematiku a fyziku, aby synovi pomohl při studiích. Georg Simon Ohm začal v roce 1805 studovat matematiku, fyziku a filozofii na univerzitě v Erlangenu. Kvůli nedostatku peněz studia po roce přerušil a začal ve Švýcarsku učit matematiku. V roce 1811 se Ohm na univerzitu vrátil a v roce 1813 studia ukončil. Ve svém životě trpěl Ohm nedostatkem finančních prostředků – jak při studiích, tak i při své činnosti jako středoškolského profesora. Podmínky pro vědeckou práci neměl ideální.
Od roku 1817 působil Ohm na gymnáziu v Kolíně nad Rýnem. Zde učinil Ohm své největší objevy. Škola byla na tehdejší dobu poměrně dobře vybavená. Ohm se zaměřil na oblast fyziky, byl ovlivněn objevem magnetických účinků elektrického proudu. V roce 1826 zveřejnil Ohm své poznatky v časopise Journal für Chemie und Physik. Ohm zůstal mnoho let nepochopen a kritizován. Jednou z překážek byla také neexistence absolutní soustavy elektrických veličin.
V letech 1833–1849 působil Ohm jako profesor fyziky na polytechnice v Norimberku, kde byl od roku 1839 rektorem. Prvního významného ocenění se mu dostalo až v roce 1841 – (Ohm) obdržel vyznamenání od Londýnské Královské společnosti – Copleyovu medaili. V roce 1842 byl Georg Simon Ohm zvolen za člena Královské společnosti.
V roce 1849 byl Ohm povolán na mnichovskou univerzitu a tím se mu splnilo jeho velké přání. Georg Simon Ohm zde působil nejprve jako mimořádný profesor a od roku 1852 jako profesor řádný.
Georg Simon Ohm zemřel 7. července 1854 v Mnichově ve věku 67 let.
`\text {I} = \text {U}/ \text {R}` ( A; V, Ω)
I...elektrický proud
U...elektrické napětí
R...elektrický odpor
`\text {U} = \text {R} * \text {I}` ( V; Ω, A)
U...elektrické napětí
R...elektrický odpor
I...elektrický proud
`\text {R} = \text {U}/ \text {I}` ( Ω; V, A)
R...elektrický odpor
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
Elektrická vodivost se značí G, její jednotkou je 1 S (siemens).
`\text {G} = \text {1}/ \text {R}` ( S; –, Ω)
G...elektrická vodivost
R...elektrický odpor
`\text {R} = \text {1}/ \text {G}` ( Ω; –, S)
R...elektrický odpor
G...elektrická vodivost
`\text {R} = ρ * \text {l}/ \text {S}` (Ω; Ωmm2 / m, m, mm2)
R...odpor vodiče
ρ...měrný elektrický odpor vodiče, pro měď má hodnotu 0,0178 Ωmm2/m, pro hliník má hodnotu 0,0285 Ωmm2/m
l...délka vodiče
S...průřez vodiče
`\text {R}_2 = \text {R}_1 * [\text {1} + \text {α} * ( \text {ϑ}_2 - \text {ϑ}_1)] ` (Ω; Ω, –, 1/ °C , °C, °C )
R2...odpor vodiče při teplotě v2
R1...odpor vodiče při teplotě 20 °C
α...teplotní součinitel odporu, pro běžné vodiče bývá 0,004 1/ °C
ϑ2...teplota vodiče jiná než 20 °C
ϑ1...teplota vodiče 20 °C
Toto zapojení se provede tak, že konec prvního odporu se spojí se začátkem druhého odporu.
Tomuto zapojení se také říká zapojení odporů za sebou.
R= R1 + R2 ( Ω; Ω, Ω)
Toto zapojení se provede tak, že začátek prvního odporu se spojí se začátkem druhého odporu a konec prvního odporu se spojí s koncem druhého odporu.
`\text {R} = {\text {R}_1 * \text {R}_2} / {(\text {R}_1 + \text {R}_2)}` ( Ω; Ω, Ω, Ω, Ω)
R...výsledný odpor
R1...odpor prvního rezistoru
R2...odpor druhého rezistoru
Tomuto zapojení se také říká zapojení odporů vedle sebe.
Důležitým pojmem je zde tzv. uzel, tedy místo vodivě spojující příslušné vodiče do jednoho bodu. Součet všech proudů do uzlu vstupujících se rovná součtu všech proudů z uzlu vystupujících.
I1 + I2 + I3 = I4 + I5 (A, A, A; A, A)
I1...proud první větve
I2...proud druhé větve
I3...proud třetí větve
I4...proud čtvrté větve
I5...proud páté větve
Součet všech napětí na sériově zapojených zdrojích v uzavřeném obvodu se rovná součtu všech napětí na sériově zapojených spotřebičích k těmto zdrojům.
Gustav Robert Kirchhoff se narodil 12. března 1824 v Königsbergu (Prusko, nyní Kaliningrad v Rusku). Jeho profesorem byl K. F. Gauss.
Od roku 1854 byl Kirchhoff profesorem fyziky na univerzitě v Heidelbegu.
Kromě elektrických jevů se zbýval i dalšími oblastmi fyziky a v roce 1859 dokázal zákon o vztahu mezi emisí a absorbcí světla. Spolu s Bunsenem rozvinuli metodu spektrální analýzy.
Touto metodou je možné určit složení hvězd. V letech 1860–61 pomocí spektrální analýzy objevili dva nové chemické prvky (cesium a rubidium).
Kirchhoff dále definoval pojem černého tělesa a ukázal principiální význam úlohy určit jeho spektrum. Při studiu tepelného záření Kirchhoff zjistil, že v každé dutině obklopené stejně teplými tělesy vznikne univerzální záření (záření černého tělesa) závislé jen na teplotě stěn, ne však na jejich druhu, a že na toto dutinové záření lze vztáhnout intenzitu vyzařování jakéhokoliv tělesa, jsou-li známy jeho absorpce a index lomu.
Roku 1874 vydává Kirchhoff Přednášky o mechanice, roku 1875 se stal členem Královské společnosti.
Zemřel 17. října 1887 v Berlíně.
U1 + U2= U3 + U4 (V, V; V, V)
U1...napětí jednoho zdroje
U2...napětí druhého zdroje
U3...napětí jednoho rezistoru
U4...napětí druhého rezistoru
Elektrický výkon daného spotřebiče je závislý na velikosti k němu připojeného elektrického napětí a na velikosti jím protékajícího elektrického proudu.
Elektrický výkon se značí P a jeho jednotkou je 1 W (watt).
P= U `*` I (W; V, A)
P...elektrický výkon
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
Elektrická účinnost je dána podílem dodaného elektrického výkonu, kterému říkáme příkon, a užitečného výkonu na výstupu daného elektrického zařízení.
Elektrická účinnost se značí η (čteme éta) a nemá žádnou jednotku.
Účinnost elektrických zařízení má vliv na hospodárnost a je-li vysoká, umožňuje menší čerpání energetických surovin, a tak přispívá k ochraně životního prostředí.
`\text {η} = \text {P}_2/ \text {P}_1` ( - ; W, W )
η...účinnost
P2...užitečný výkon na výstupu daného elektrického zařízení
P1...příkon
`\text {η} = \text {P}_2/ \text {P}_1 * 100` ( %; W, -, W )
η...účinnost
P2...užitečný výkon na výstupu daného elektrického zařízení
P1...příkon
Elektrická práce daného spotřebiče je závislá na velikosti k němu připojeného elektrického napětí a na velikosti jím protékajícího elektrického proudu po určitou dobu.
Elektrická práce se značí A a její jednotkou je 1 J (joule).
A= U `*` I `*` t (J; V, A, s)
A...elektrická práce
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
t...čas
A= P `*` t (J; W, s)
A...elektrická práce
P...elektrický výkon
t...čas
Toto teplo vzniká ve vodiči průchodem elektrického proudu, kdy elektrony v pevných vodičích předávají část své energie ostatním částicím hmoty v těchto vodičích. Tomuto teplu říkáme Lenz-Jouleovo teplo.
Elektrické teplo se značí Q a jeho jednoutkou je 1 J (joule).
Teplo, které vzniká ve vodiči průchodem elektrického proudu, je přímo úměrné součinu elektrického napětí, elektrického proudu a času.
Q= U `*` I `*` t (J; V, A, s)
Q...elektrické teplo
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
t...čas
Q= P `*` t (J; W, s)
Q...elektrické teplo
P...elektrický výkon
t...čas
Práce, kterou vykoná elektrický proud ve vodiči, je rovna spotřebované elektrické energii.
Elektrická energie se značí W a její jednotkou je 1 J (joule).
W= U `*` I `*` t (J; V, A, s)
W...elektrická energie
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
t...čas
W= P `*` t (J; W, s)
W..elektrická energie
P...elektrický výkon
t...čas
Z výše uvedeného vzorce vyplývá, že jednotak jeden joule je rovna jednotece jedna wattsekunda:
1J = 1Ws
Tato jednotka wattsekunda je pro technickou praxi příliš malá, proto se užívá jednotka jedna watthodina:
1Wh = 3600 Ws
Ještě větší jednotkou je kilowatthodina, případně megawatthodina:
1kWh = 1000 Wh = 3600000 Ws
1MWh = 1000 kWh = 3600000000 Ws
Někdy nám nestačí elektrické napětí či elektrický proud jednoho napájecího elektrického zdroje, a proto připojujeme k danému elektrickému obvodu i několik napájecích zdrojů, které můžeme vzájemně spojovat různým způsobem.
Tomuto zapojení se také říká zapojení za sebou a provede se tak, že jeden pól prvního zdroje se spojí s opačným pólem druhého zdroje.
Obvodem teče pouze jeden proud I, který protéká stejný jak každým z obou zdrojů, tak také spotřebičem R.
Napětí na výstupních svorkách se rovná součtu napětí všech seriově řazených zdrojů.
U= U1 + U2 (V; V, V)
U1...napětí prvního zdroje
U2...napětí druhého zdroje
Tomuto zapojení se také říká zapojení zdrojů vedle sebe a provede se tak, že jeden pól prvního zdroje se spojí se stejným pólem druhého zdroje.
Na výstupních svorkách se objevuje celkový proud I, který je dán součtem proudů každého z připojených zdrojů.
Napětí na výstupních svorkách je stejné, jako napětí na každém z jednotlivých zdrojů, v celém obvodu je kdekoliv pouze toto jediné napětí.
I= I1 + I2 (A; A, A)
Elektrostatika se zabývá účinky elektricky nabitých částic či celých těles, které mohou mít náboj souhlasný (např. obě tělesa kladný) a budou se v tomto případě odpuzovat nebo nesouhlasný (jedno těleso bude mít náboj kladný a druhé záporný) a v tomto případě se budou vzájemně přitahovat.
Tento zákon vyjadřuje skutečnost, že síla působící na dvě nabité částice, které se dle polarity svých nábojů budou odpuzovat či přitahovat, je přímo úměrná součinu velikostí jejich nábojů a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti.
`\text {F} = {\text {Q}_1 * \text {Q}_2} / {\text {4} * \text {π} * \ text {ε}_0 * r^2} ` ( N; C,C,F / m,m )
F...síla působící na nabitá tělesa
Q1...velikost náboje prvního tělesa
Q2...velikost náboje druhého tělesa
ε0...dielektrická konstanta (permitivita vakua="8,853 `*` 10-12 F/m
r...vzdálenost těles
Elektrostatické pole je prostor, ve kterém se projevují silové účinky elektrických nábojů, pro lepší představu si ho graficky znázorňujeme pomocí myšlených čar, zvaných elektrické siločáry, které sledují směr silového působení nábojů.
V homogenním (tedy jiným slovem stejnorodém) elekrostatickém poli jsou elektrické siločáry rovnoběžné, pravidelné, elektrostatické pole je zde konstantní.
V nehomogenním (tedy jiným slovem nestejnorodém) elekrostatickém poli jsou elektrické siločáry nerovnoběžné, nepravidelné, elektrostatické pole zde není konstantní.
Rovinný kondenzátor je tvořen dvěma rovnoběžnými kovovými deskami, oddělenými od sebe izolantem zvaným dielektrikum. Jestliže na desky připojíme elektrické napětí, tak se na deskách objeví elektrcké náboje, na jedné desce + Q a na druhé desce - Q. Mezi deskami vznikne homogenní (tedy jiným slovem stejnorodé) elekrostatické pole. Kapacita rovinného kondenzátoru je tedy jeho schopnost hromadit a uchovávat na svých deskách (elektrodách) elektrický náboj.
Kapacita rovinného kondenzátoru je závislá na ploše elektrod, která se značí S, na vzdálenosti desek čili tloušťce dielektrika, která se značí l, na relativní permitivitě, která se značí εr, na permitivitě vakua, která se značí ε 0. Pojem permitivita vyjadřuje vlastnost daného dielektrika čili izolantu mezi elektrodami (deskami).
Kapacita rovinného kondenzátoru se značí C a její jednotkou je F (farad). Tato jednotka je dosti velká, proto se v technické praxi také používá jednotek menších:
1 μF= 10-6F
1 nF= 10-9F
1 pF= 10-12F
`\text {C} = {\text {ε}_r * \text {ε}_0 * \text {S}} / l ` (F; -,F / m, m2, m)
C...kapacita kondenzátoru
εr...relativní permitivita
ε0...dielektrická konstanta (permitivita vakua= 8,853 `*` 10-12 F/m)
S...plocha desek
l...vzdálenost desek
Někdy nám nestačí kapacita jednoho kondenzátoru a proto připojujeme k danému elektrickému kondenzátoru i několik kondenzátorů, které můžeme vzájemně spojovat různým způsobem.
Tomuto zapojení se také říká zapojení kondenzátorů za sebou a provede se tak, že jeden pól prvního např. elektrolytického kondenzátoru se spojí s opačným pólem druhého elektrolytického kondenzátoru.
`\text {C} = {\text {C}_1 * \text {C}_2} / {\text {C}_1 + \text {C}_2} ` (F; F, F, F, F)
C...celková kapacita kondenzátoru
C1...kapacita prvního kondenzátoru
C2...kapacita druhého kondenzátoru
Tomuto zapojení se také říká zapojení kondenzátorů vedle sebe a provede se tak, že jeden pól prvního např. elektrolytického kondenzátoru se spojí se stejným pólem druhého elektrolytického kondenzátoru.
Mezi kovovými deskami kondenzátoru se nacházejí různé druhy izolantů, např. vzduch, plastická hmota, keramika, slída. U elektrolytických kondenzátorů bývá dielektrikem oxid kovů, záleží zde na polaritě připojeného napětí, jeden pól bývá označen znaménkem plus.
C= C1 + C2 (F; F, F)
C...celková kapacita kondenzátoru
C1...kapacita prvního kondenzátoru
C2...kapacita druhého kondenzátoru
Jestliže vložíme do destilované vody dvě elektrody, připojené na zdroj stejnosměrného proudu, tak zjistíme, že touto vodou neprotéká žádný elektrický proud. Pokud do této vody nasypeme např. chlorid sodný, elektrický proud začne protékat, protože se v ní objevily kladné a záporné ionty.
Tomuto pojmu lze také říkat rozštěpení, v případě výše uvedeného chloridu sodného tedy rozštěpení na záporně nabité anionty chlóru Cl a kladně nabité kationty sodíku Na.
Tento pojem znamená, že danému atomu chybí v elektronovém obalu jeden nebo více záporných elektronů, takže navenek se tento atom jeví jako kladný.
Tento pojem znamená, že daný atom má v elektronovém obalu navíc jeden nebo více záporných elektronů, takže navenek se tento atom jeví jako záporný.
Jestliže připojíme na elektrody vložené do roztoku např. chloridu sodného stejnosměrný proud, tak kladně nabité kationty sodíku putují směrem k záporně nabité elektrodě, tedy katodě a záporně nabité anionty chlóru směrem ke kladně nabité elektrodě, tedy k anodě.
Tímto pojmeme označujeme kapalný vodič, tedy roztok obsahující kladné a záporné ionty.
Elektrický proud je zde tvořen kladně nabitými kationty a záporně nabitými anionty nacházejícími se v daném roztoku.
Tyto zdroje umožňují přeměňovat chemickou energii na elektrickou (v případě tzv. suchých článků napájejících např. kapesní svítilnu či MP3 přehrávač) nebo energii chemickou na elektrickou při vybíjení a elektrickou na chemickou při nabíjení (v případě akumulátorů např. do automobilů či mobilních telefonů).
Umožňuje opakovanou přeměnu energie elektrické na chemickou energii a naopak.
Nejčastěji se lze setkat s akumulátory např. olověnými Pb, oceloniklovými NiFe, niklokadmiovými NiCd.
Magnetické pole je prostor, ve kterém se projevují silové účinky magnetu.
Pro lepší představu si ho graficky znázorňujeme pomocí myšlených čar zvaných magnetické indukční čáry (nebo také magnetické siločáry), které sledují směr od severního pólu S k jižnímu pólu J.
V homogenním (tedy jiným slovem stejnorodém) magnetickém poli jsou magnetické siločáry rozmístěny rovnoběžné, pravidelné, magnetické pole je zde konstantní.
V nehomogenním (tedy jiným slovem nestejnorodém) magnetickém poli jsou magnetické siločáry nerovnoběžné, nepravidelné, magnetické pole zde není konstantní.
Látky, které považujeme za nemagnetické, se dělí na diamagnetické ( jsou po vložení do magnetického pole tímto polem slabě vypuzovány ) a paramagnetické (jsou po vložení do magnetického pole tímto polem slabě vtahovány ). Látky magnetické se nazývají feromagnetické (jsou po vložení do magnetického pole tímto polem silně vtahovány a tzv. magnetováním z nich vznikají magnety).
Látky jsou složeny z atomů, kolem jejich jádra obíhají po uzavřených drahách elektrony , kterým je připisována ještě další vlastnost, a to otáčení kolem své vlastní osy, tzv. spin, který pokládáme za příčinu magnetických vlastností látek.
Jestliže jsou magnetické vlastnosti látek vyvolány průchodem elektrického proudu těmito látkami, hovoříme o elektromagnetismu.
Přiložíme-li k vodiči protékanému elektrickým proudem magnetku, zjistíme, že tato se vychýlí, jakoby byl vodič magnetem. Z toho vyplývá, že kolem vodiče vzniká průchodem elektrického proudu magnetické pole.
Cívka vzniká navinutím původně rovného vodiče na kostru z izolantu mající tvar válce a průchodem elektrického proudu závity takto vzniklé cívky vzniká její magnetické pole, o kterém se rovněž můžeme přesvědčit přiloženou magnetkou. Ta se vychýlí, jakoby cívka byla magnetem.
Elektromagnetem se stává jakákoliv cívka, kterou v daném okamžiku protéká elektrický proud, na jednom jejím konci se vytváří severní a na druhém konci jižní pól.
Magnetická indukce se značí B a má jednotku 1 T (tesla)
Magnetický tok se značí Φ a má jednotku 1 Wb (weber)
Intenzita magnetického pole se značí H a má jednotku 1 A/m (ampér na metr)
Magnetický odpor se značí R m a má jednotku 1/ H (jedna lomeno henry)
Magnetická vodivost se značí G ma má jednotku 1 H (henry)
Magnetické napětí se značí U m a má jednotku 1 A (ampér)
Počet závitů cívky se značí N a nemá žádnou jednotku
Střední délka magnetická indukční čáry se značí ls a má jednotku 1m (metr)
Relativní permeabilita se značí µ r a nemá žádnou jednotku
Permeabilita vakua se značí µ 0 a má jednotku 1 H/m (henry na metr)
Je obdobou Ohmova zákona a má tento tvar
`\text {R}_m = \text {U}_m / \text{Φ}` (1/ H; A, Wb)
Rm...magnetický odpor
Um...magnetické napětí
Φ...magnetický tok
Tím, že pohybem vodiče či cívky v magnetickém poli protínáme jeho magnetické siločáry, dochází k indukování elektrického napětí, měřitelného na koncích vodiče či cívky.
Jsou-li dva rovnoběžné vodiče protékány elektrickým proudem, vzniká kolem každého z nich jeho magnetické pole, tato pole na sebe vzájemně působí a oba vodiče na sebe působí silami, které podle směru proudů ve vodičích je k sobě přitahují či od sebe odpuzují.
Vložíme-li vodič do magnetického pole, objeví se při každé změně tohoto pole na koncích tohoto vodiče napětí, kterému říkáme indukované napětí.
Budeme-li pohybovat vodičem v magnetickém poli kolmo k indukčním čarám, bude se v něm indukovat elektrické napětí.
U= B `*` l `*` v (V; T, m, m/s)
U...elektrické napětí
B...magnetická indukce
l...délka vodiče, která zasahuje do magnetického pole
v...rychlost pohybu vodiče v magnetickém polic
Uchopíme-li vodič do pravé ruky tak, aby vychýlený palec ukazoval směr proudu, potom prsty, objímající vodič, ukazují směr působení magnetického pole.
Uchopíme-li cívku do pravé ruky tak, aby prsty ukazovaly směr proudu, potom vychýlený palec ukazuje směr indukčních čar a severní pól cívky.
Pravou ruku držíme tak, aby siločáry vstupovaly do dlaně a natažený palec ukazoval směr pohybu vodiče, potom prsty ukazují směr indukovaného proudu.
Siločáry vstupují do daně, prsty ukazují směr proudu, vychýlený palec ukazuje směr vychýlení vodiče.
Jestliže budeme otáčet závitem vodiče v magnetickém poli, bude se ve vodiči indukovat střídavé napětí sinusového průběhu.
Kmitočet indukovaného střídavé napětí sinusového průběhu závisí na otáčkách závitu vodiče v magnetickém poli a na počtu pólových dvojic magnetů, mezi kterými se závit otáčí.
Proud procházející rezistorem je ve fázi s napětím na rezistoru.
Napětí na cívce předbíhá o 90 stupňů před proudem procházejícím cívkou.
Proud kondenzátoru předbíhá o 90 stupňů před napětím na kondenzátoru.
Střídavý proud nebo napětí mají v každém časovém okamžiku jinou velikost a proto u nich rozeznáváme :
okamžité hodnoty – odpovídají určitému okamžiku, značí se malými písmeny i, u,
maximální hodnoty – jsou největší okamžité hodnoty, značí se velkými písmeny Imax, Umax,
efektivní hodnoty – jsou nejužívanější, značí se velkými písmeny I, U
střední hodnoty – mají význam u usměrňovačů, značí se velkými písmeny Istř, Ustř
Efektivní hodnota střídavého proudu odpovídá stejné hodnotě stejnosměrného proudu, který v rezistoru za stejnou dobu vyvolá stejné tepelné účinky jako uvažovaný střídavý proud.
Kmit u sinusového průběhu se skládá z kladné a záporné půlvlny.
Kmitočet se značí f, má jednotku 1Hz (hertz), udává počet kmitů za 1 sekundu.
Doba kmitu se značí T , má jednotku 1s (sekunda), udává dobu, za kterou se vykoná jeden celý sinusový kmit.
`\text {T} = \text {1} / \text{f}` (s;-, Hz)
T...doba kmitu
f...kmitočet
`\text {f} = \text {1} / \text{T}` (Hz, -, s)
f...kmitočet
T...doba kmitu
Umax= 1,414 `*` U (V, -, V)
Umax...maximální hodnota napětí
U...efektivní hodnota napětí
I max= 1,414 `*` I (A, -, A)
Imax...maximální hodnota proudu
I...efektivní hodnota proudu
U= 0,707 `*` Umax (V, -, V)
U...efektivní hodnota napětí
Umax...maximální hodnota napětí
I= 0,707 `*` Imax (A, -, A)
I...efektivní hodnota proudu
Imax...maximální hodnota proudu
U stř= 0,637 `*` U max (V, -, V)
Ustř...střední hodnota napětí
Umax...maximální hodnota napětí
Istř= 0,637 `*` Imax (A, -, A)
Istř...střední hodnota proudu
Imax...maximální hodnota proudu
Do střídavého obvodu je zapojen jako spotřebič rezistor s hodnotou odporu vyjádřenou např.v ohmech.
Průchodem střídavého proudu cívkou se v ní budí proměnný magnetický tok, v důsledku čehož se indukuje v cívce indukční elektrické napětí. Schopnost cívky budit vlastním magnetickým tokem svoje indukované napětí se nazývá vlastní indukčnost.
Vlastní indukčnost se značí L a má jednotku 1 H (henry).
Cívka, kterou prochází střídavý elektrický proud, má indukčnost jednoho henry, jestliže se v ní indukuje elektrické napětí jednoho voltu při rovnoměrné změně proudu jeden ampér za jednu sekundu.
Cívka, kterou prochází střídavý proud, klade jeho průchodu určitou překážku, které říkáme indukční odpor.
Indukční odpor se značí XL a má jednotku 1 Ω (ohm). Říká se jí také induktivní reaktance.
XL= 2 `*` π `*` f `*` L ( Ω; -, -, Hz, H )
XL...indukční odpor
f...kmitočet
L...indukčnost cívky
Nebo z Ohmova zákona platí vztah:
`\text {X}_L = \text {U} / \text{I}` ( Ω; V, A )
XL...indukční odpor
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
Indukční vodivost se značí BL a má jednotku 1 S (siemens). Říká se jí také induktivní susceptance.
`\text {B}_L = \text {1} / \text{X}_L` (S; -, Ω)
BL...indukční vodivost
XL...indukční reaktance
Kondenzátor, kterým prochází střídavý proud, klade jeho průchodu určitou překážku, které říkáme kapacitní odpor.
Kapacitní odpor se značí Xc a má jednotku 1 Ω (ohm). Říká se jí také kapacitní reaktance.
`\text {X}_c = \text {1} / {\text{2} * \text {π} * \text {f} * \text{C}}` ( Ω; -, -, -, Hz, F )
XC... kapacitní reaktance
f... kmitočet
C... kapacita kondenzátoru
Nebo z Ohmova zákona platí vztah:
`\text {X}_c = \text {U} / {\text{I}` ( Ω; V, A )
XC...kapacitní reaktance
U... elektrické napětí
I... elektrický proud
Kapacitní vodivost se značí BC a má jednotku 1 S (siemens). Říká se jí také kapacitní susceptance.
`\text {B}_C = \text {1} / {\text{X}_C} ` ( S; -, Ω )
BC... kapacitní vodivost
XC... kapacitní reaktance
Tímto pojmem rozumíme celkový zdánlivý odpor jedné nebo více součástek zapojených do střídavého elektrického obvodu.
Obecná impedance se značí Z a má jednotku 1 Ω (ohm). Říká se jí také jinými slovy zdánlivý odpor.
Z Ohmova zákona platí vztah
`\text {Z} = \text {U} / \text{I} ` ( Ω; V, A )
Z... impedance
U... elektrické napětí
I...elektrický proud
Tímto pojmem rozumíme celkovou zdánlivou vodivost jedné nebo více součástek zapojených do střídavého elektrického obvodu.
Obecná admitance se značí Y a má jednotku 1 S (siemens). Říká se jí také jinými slovy zdánlivá vodivost.
Obecná admitance Y je rovna převrácené hodnotě impedance Z:
`\text {Y} = \text {1} / \text{Z}` ( S; -, Ω )
Y...admitance
Z...impedance
Je to střídavý elektrický obvod složený z rezistoru, cívky, kondenzátoru, ve kterém nastává při určitém kmitočtu stav, kdy indukční reaktance cívky a kapacitní reaktance kondenzátoru jsou stejně velké a navzájem se ruší. Při rezonanci dochází k výměně energie mezi magnetickým polem cívky a elektrickým polem kondenzátoru.
Tento obvod je složen ze seriového zapojení rezistoru, cívky, kondenzátoru. Při určitém kmitočtu jsou napětí cívky a napětí kondenzátoru stejně velké, jejich rozdíl je nulový. Napětí na cívce a napětí kondenzátoru může dosáhnout nebezpečné několikrát vyšší hodnoty než napětí na napájecích svorkách obvodu. Při seriové rezonanci protéká obvodem maximální proud, omezený jen velikostí ohmického odporu rezistoru.
Tento obvod je složen z paralelního zapojení rezistoru, cívky, kondenzátoru. Při určitém kmitočtu jsou proud cívky a proud kondenzátoru stejně velké, jejich rozdíl je nulový. Proud v obvodu může dosáhnout nebezpečné několikrát vyšší hodnoty. Při paralelní rezonanci protéká obvodem minimální proud, omezený jen velikostí impedance, napětí obvodu je při rezonanci maximální.
Tento vzorec umožňuje výpočet rezonančního kmitočtu paralelního i seriového rezonančního obvodu z hodnot použitých součástek v obvodu.
`\text {f} = \text {1} / {\text{2} * \text {π} * \text \sqrt{\ L * \ C}}` (Hz,; -, -, -, H, F)
f...kmitočet
L...indukčnost cívky
C...kapacita kondenzátoru
`\text {cos φ} = \text {P} / \text{S} ` (-; W, VA)
cos φ...účiník
P...činný výkon
S...zdánlivý výkon
P = U `*` I `*` cos φ (W; V, A, -)
P...činný výkon
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
cos φ...účiník
Q = U `*` I `*` sin φ (VAr; V, A, -)
Q...jalový výkon
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
sin φ...sinus fázového úhlu φ
S = U `*` I (VA; V, A, -)
S...zdánlivý výkon
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
A = U `*` I `*` cos φ `*` t (J; V, A, -, s)
A...elektrická práce
U...elektrické napětí
I...elektrický proud
cos φ...účiník
t...čas
P = √ 3 `*` U `*` I cos φ (W; -, V, A, -)
P...činný výkon
U..sdružené elektrické napětí
I...sdružený elektrický proud
cos φ...účiník
Q = √ 3 `*` U `*` I `*` sin φ (VAr; -, V, A, -)
Q...jalový výkon
U...sdružené elektrické napětí
I...sdružený elektrický proud
sin φ...sinus fázového úhlu φ
S = √ 3 `*` U `*` I (VA; -, V, A, -)
U...sdružené elektrické napětí
I...sdružený elektrický proud
A = √ 3 `*` U `*` I `*` cos φ `*` t (J; -, V, A, -,s)
A...elektrická práce
U...sdružené elektrické napětí
I...sdružený elektrický proud
cos φ...účiník
t...čas
Tento druh proudu se vyrábí v alternátoru, který má soustavu tří cívek navzájem pootočených o 120 stupňů. Z každé cívky je vyvedena tzv. fáze. Na cívky působí otočné magnetické pole, které v nich indukuje napětí. Tato napětí mají sinusový průběh a jsou časově posunutá o 120 stupňů.
Začátky všech tří cívek vinutí jsou zapojeny do uzlu, ze kterého je vyveden střední (neutrální) vodič, konce cívek jsou vyvedeny na svorky jednotlivých fází. Mezi kteroukoli fází a středním vodičem je tzv. fázové napětí, které v běžné střídavé rozvodné síti má jmenovitou hodnotu 230 V. Mezi kterýmikoli dvěma fázemi je tzv. sdružené napětí, které v běžné střídavé rozvodné síti má jmenovitou hodnotu 400 V.
Sdružené napětí je √ 3 krát větší než fázové napětí.
U tohoto zapojení je vždy spojen konec jedné cívky se začátkem druhé cívky, není zde vyveden žádný střední (neutrální) vodič. Je zde pouze jeden druh napětí a to fázové, které se zde rovná napětí sdruženému.