V dnešní době plné inovací se učitel stále vzdělává a zdokonaluje ve svém oboru. Vlastní vzdělávání není jedinou podmínkou ke kvalitní výuce. Učitel musí být dokonale připraven na vyučování.
Učivo v odborných předmětech nebo v odborném výcviku prochází neustále vývojem a změnami, s kterými musí být žáci seznámeni, aby byli kvalitně připraveni pro zvolený obor.
Žáci musí ovládat znalosti, kterým se učí v teoretické výuce. V praktické výuce si opakují teoretické znalosti a převádějí do praktických dovedností, které by časem získáváním více zkušeností měly změnit v návyky. Během celého studia žáci musí zvládat mnoho pracovních úkonů, které se učí dle daných osnov. Snaží se využít získané teoretické a praktické vědomosti a dovedností použít v praxi. Profil absolventa zvoleného oboru je formulován v platném učebním dokumentu, stanoveným MŠMT.
Na každý vyučovací proces je třeba odpovědná příprava, hlavně ze strany učitele, který žáky musí nejenom vzdělávat, ale i vychovávat. Učitel musí předstupovat před žáky se stoprocentní připraveností a zodpovědností. Při výuce žáky zaujmout natolik, aby se soustředili pouze na výuku a odnesli si co nejvíce informací a poznatků.
Stanovené vzdělávací cíle musí splňovat určité požadavky:
Formativní cíle – vyjádření výchovného působení na žáka
Vyučovací den v OV rozdělujeme:
Část úvodní – kontrola žáků, ověření popř. doplnění učiva, seznámení s cílem učebního dne, instruktáž (výklad s názornou ukázkou).
Část pracovní – nácvik, procvičování zadaných úkolů, vlastní práce, průběžná kontrola při výkonu zadané práce (okamžité odstraňování chyb).
Část závěrečná – kontrola žáků, hodnocení, klasifikace, zápis do deníku.
Specifika učitele odborného výcviku:
Odborný výcvik poskytuje žákům potřebné znalosti o konstrukci a výrobě elektrotechnických zařízení užívaných při výrobě, distribuci a využití elektrické energie. Získávají základní znalosti v oblasti elektroinstalačních prací, znalosti měřících přístrojů a samotné měření, základy znalosti elektrotechniky, manuální dovednosti v pracích na elektroinstalačních obvodech, znalosti montážních prací v elektrotechnice, znalosti elektrických strojů a přístrojů, znalosti z vyhlášky č. 50/78 Sb.
Žáci se seznámí s přístroji a zařízeními z oblasti silnoproudé i slaboproudé elektrotechniky, včetně elektronických součástek pro digitální i analogové obvody. Osvojí si dovednosti a návyky nezbytné pro výkon povolání elektrikáře, provádějí montážní i elektroinstalační práce, včetně příslušných přípravných činností. Učí se opracovávat kovy a jiné běžné konstrukční materiály, využívají při práci vodivé i izolační materiály, konstrukční prvky, zapojují elektrické a elektronické prvky, obvody a zařízení. Znázorňují schematicky zapojení obvodů v elektrických zařízeních, používají výkresy a schémata při výrobě, montážích, instalacích, revizích a opravách elektrotechnických zařízení. Základy elektroinstalační práce, měřící přístroje a měření, elektroinstalační přístroje, práce na elektroinstalačních obvodech, doplnění manuálních dovedností, technologie, základy elektrotechniky, strojnictví, montážní práce v elektronice, elektrické stroje a přístroje, elektronika, rozvodná zařízení, praktická cvičení.
Dodržují zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygienu práce a ustanovení o požární ochraně. Obsahový okruh navazuje zejména na učivo okruhu elektrotechnika a dále ho rozvíjí. Je ovšem samozřejmé, že při různorodosti elektrotechnických přístrojů a zařízení si nemohou žáci osvojit veškeré dovednosti z oblasti montáže, oprav, servisu a obsluhy nejrůznějších konkrétních, relativně složitých či specializovaných zařízení. Toho je možno zčásti dosáhnout cíleným využitím disponibilních hodin; plně však teprve zapracováním na konkrétní pracovní pozici v provozní firmě a příslušně zaměřeným dalším vzděláváním. Při všech těchto činnostech používají vhodné nástroje, nářadí, pomůcky, měřidla, měřící a diagnostické pomůcky a zařízení a udržují je v dobrém technickém stavu. Při praktických činnostech jsou žáci vedeni k dodržování zásad bezpečné práce, k prevenci při úrazech, uhašení požáru vhodnými hasebními prostředky k ekologickému chování, k získání poznatků reálného pracovního prostředí,k získání představy o svém oboru a požadavcích na pracovníky, ve schopnosti řešit skutečné pracovní situace a být schopen komunikovat s lidmi v okolí, v přenášení teoretických znalostí do praktických dovedností, ve schopnosti prosazovat a realizovat i vlastní postoje a řešení při plnění pracovních úkolů.
Učivo je rozčleněno do ročníků a tematických celků ve vazbě na odborné předměty. Je realizováno formou skupinové výuky v podmínkách školy a v závěrečném ročníku také individuální formou na provozních pracovištích partnerských firem. Je sestaveno z tematických celků tak, aby po jejich zvládnutí měl žák široký základ potřebných profesních znalostí a dovedností.
Odborný výcvik směřuje k tomu, aby žáci pracovali kvalitně a pečlivě, dodržovali normy a technologické postupy, neplýtvali materiálními hodnotami, dodržovali zásady a předpisy BP = bezpečnosti práce, vážili si kvalitní práce jiných lidí, dodržovali pracovní dobu a další požadavky vyplývající z předepsané výuky. Byli schopni se kriticky dívat na výsledky své vlastní práce, získali správný vztah k výkonu budoucího povolání, naučili se odpovědnosti za vykonanou práci a pocitu sounáležitosti s pracovním kolektivem, respektovali jiné názory než své vlastní, dodržovali obecná pravidla slušného chování a vystupování a chápali kvalitu jako nástroj konkurenceschopnosti své i svého budoucího zaměstnavatele.
Předmět se vyučuje ve všech ročnících a je organizován jak v podmínkách školy v učebních skupinách, převážně formou frontální výuky kdy výklad potřebné odborné teorie související s probíraným tématem navazuje na teoretickou přípravu, tak na provozních pracovištích odborných firem individuální formou pod vedením instruktora. Výuka je vedena tak, aby žáci byli schopni uplatnit získané vědomosti z různých odborných a souvisejících předmětů s aplikací na konkrétní problém. Snahou je učit žáky tak, aby jednoduché úkoly řešili samostatně a složité týmovou prací. Dále jsou žáci vedeni ke komplexnímu pohledu na problematiku a k hledání souvislostí s příbuznými obory. Ve výuce se významně uplatňuje didaktická technika, včetně názorných metodických pomůcek. Součástí výuky jsou odborné exkurze a návštěvy různých výstav. V případě potřeby je zařazena individuální výuka zejména u žáků s předcházející absencí ve vyučování.
Kritériem hodnocení je zejména pochopení principů, které podmiňují funkci konkrétního zařízení, pro výkon praktických činností. Hodnotí se též schopnost aktivního samostatného přístupu k problematice, manuální zručnost, dodržování technologií a bezpečnosti práce. Hodnocení probíhá s vazbou na klasifikační řád dle zvládání učiva formou dílčí klasifikace v rámci probíraných témat, hodnocením souborných prací na konci tematických celků a kontrolních prací s důrazem na dodržování pravidel zásad BOZP, hodnocením domácí přípravy, slovním hodnocením přístupu k řešení problému, měsíčním hodnocením s ohledem výsledky dílčích klasifikací, respektováním výsledků z odborných kurzů, hodnocení žáků provozním pracovištěm.
Klíčovou kompetencí odborného výcviku je řešení odborných problémů buď samostatně a při složitých úkolech spoluprací v týmu. Odborný výcvik se váže ke všem teoretickým odborným předmětům, k matematice, k fyzice, informatice a přírodovědnému minimu. Předmět vede k práci s informacemi a s komunikačními prostředky jak v profesním životě, tak i v životě osobním, orientaci problematiky vlastního oboru a oborů příbuzných, umění jednat s lidmi, diskutovat, hledat kompromisy, být tolerantní a zodpovědný.
Postupem doby prochází výuka v odborných oborech vývojem, změnami a zdokonalováním výroby, inovace prostředků, ale i technologické změny a zvyšování nároků v oboru.
Rozpracování a správná organizace je velice důležitá a náročná, proto se některým tematickým celkům věnuje déle a důkladněji.
Obsah a přiměřené tempo při metodice je důležitým článkem k rychlému pochopení a zvládnutí praktických úkolů.
Hlavním faktorem je motivace, která působí na výsledky žáků. Motivačně působí řešení nějakého problému, kde žáci mohou rozvíjet svou vlastní fantazii. Nezbytná je neustálá kontrola při práci a hodnocení úrovně žáků. Míra hodnocení je ovlivněna složitostí zadaného úkolu.
Motivace žáků k učení závisí na způsobu, jak se dané učivo vysvětlí a předvede. Základem je, aby v žácích ukázka vyvolala zájem o nové poznatky a správně si postup výroby zapamatovali. Prožívání úspěchů i neúspěchů má motivační důsledky.
Cílem OV je, aby si žáci osvojili jednoduché úkony a přešli plynule k zvládnutí celého výrobního úkonu. Jednou z dalších motivací pro žáky je finanční odměna za vykonanou práci. Žáci jsou odměňování za pracovní výkon a kvalitu výrobního procesu. Během měsíce jsou žáci hodnoceni známkou za pracovní výkony a na konci každého měsíce jsou známky zhodnoceny do jedné základní. Finanční odměna je jen za produktivní práci, která je ovlivněna danými kritérii, které jsou základem k výpočtu určité částky.
Stanovení kritérií k finanční odměně žáků: