Makroekonomické veličiny a sport

Hrubý národní produkt (GNP)

Hrubý národní produkt /GNP/ je nejobsáhlejší mírou celkové produkce statků a služeb v zemi. Je to součet peněžní hodnoty spotřeby, investic, vládních nákupů statků a služeb a čistých vývozů.

Čistý ekonomický blahobyt /NEW/, je upravená forma GNP o položky, jež přímo přispívají k ekonomickému blahobytu společnosti, při odečtení položek, snižující životní standardy.

GNP se používá k mnoha účelům, ale nejčastější je měření výkonnosti ekonomiky země prostřednictvím tohoto ukazatele.

Reálný a nominální GNP

Nominální GNP představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vyrobených v daném roce, přičemž hodnoty jsou vyjádřeny v tržních cenách každého roku.

Reálný GNP upravuje GNP tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího roku a tím definuje míru produktu ve stálých cenách.

Deflátor je poměr: nomin. GNP/ reálný GNP.

Reálný GNP tedy vypočteme:

Reálný GNP= nominální GNP/ deflátor GNP

Pozn.: Cenový index´=/deflátor GNP/

GNP měříme metodou produktovou, či důchodovou: produktová, jako tok finální produkce a služeb, důchodová, jako celkové náklady či výdělky vstupů vyrábějící produkt. Zisk je v tomto případě považován za reziduální náklad.

KOLOBĚH MAKROEKONOMIE

Horní smyčka prezentuje produktovou metodu, spodní důchodovou metodu výpočtu GNP. Obě metody mají stejný výsledek.

Problém mnohonásobného započítávání produktu je u důchodové metody řešen „přidanou hodnotou", ta je rozdílem mezi prodeji firmy a jejími nákupy materiálů a služeb od ostatních firem.

Metoda podle přidané hodnoty: Abychom tedy vyloučili dvojí započítávání, budeme usilovat o to, abychom zahrnovali do GNP pouze finální statky a ne mezistatky, které se používají při výrobě finálních statků. Měřením přidané hodnoty ve všech stadiích a pečlivým odečtením výdajů za mezistatky nakupované od ostatních firem se důchodová metoda dolní smyčky vyhýbá jakémukoliv dvojímu započítávání a zahrnuje mzdy, úrok, rentu a zisk pouze jedenkrát. Tím jsme se obeznámili s hotovou kostrou účtů národního důchodu a produktu:

NÁRODNÍ ÚČTY

Produktová metoda	Důchodová metoda
Složky GPN	Výdělky nebo náklady jako zdroje
GPN:	Mzdy
Spotřeba /C/	Úrok, renta a další důchody zvlastnictví
Hrubé investice, domácí /I/	Nepřímé daně
Vláda /G/
Čisté vývozy /X/
Zisky = GPN Mínus: znehodnocení kapitálu	Zisky = GPN Mínus: znehodnocení kapitálu
= Čistý národní produkt /NNP/	= NPM

Hrubé investice - sestávají z přírůstků stavů budov, zařízení a zásob země. Jsou to nové domy, tovární budovy, automobily a zásoby vyrobené během daného roku.

Vládní výdaje - vládní výdaje na statky a služby, tj. kolektivní spotřeba a investice ( náklady na silnice, rakety, učitele, soudce, armádu atd.). Vylučujeme platby transferové povahy. Daně jsou započteny jako prvky nákladů při výrobě finálního produktu.

GNP = C + I + G + X
= C + In + G

Čistý ekonomický blahobyt /NEW - net economic welfare/

Připočítávané hodnoty k GNP:

hodnota volného času
podzemní ekonomika

Odečítá se:

škody na životním prostředí a jim podobné škody

Podíl sportu na hrubém domácím produktu

Sport je významným faktorem ovlivňujícím HDP, pokud jsou však do sportu zahrnuty všechny návazné oblasti, které tam patří, především plynoucích z řetězových multiplikačních vlivů (jak je popisováno v návazných kapitolách), bude její význam podstatně větší. Přímý vliv na HDP, pokud se použije produktová metoda tvorby, lze specifikovat takto:
HDP = C + I + G + X,
přičemž náplň jednotlivý komponent je následující:

Spotřební výdaje (C)

Každá pohybová aktivita, jež je realizována, představuje ve své podstatě velmi široké spektrum různých skupin produktů, počínaje sportovními, či tělocvičnými pomůckami, nářadím, přístroji a nástroji, přes sportovní oblečení a obuv různorodého charakteru, výstroj, až po speciální výživu a medicínské přípravky a speciální přístroje. Heinemann (1995) udává, že celkový počet spotřebních produktů spojených se sportem přesahuje 10 000 položek. Mnohé jsou však alternativního charakteru, jako např. kolo, které možno považovat také za dopravní prostředek, sportovní obuv, či oblečení zase jako módní doplněk, atd. Nejčastějšími spotřebními výdaji jsou výdaje především směrované do oblastí nejrozšířenějších sportů. Dále sem patří reklama, propagace, média, diváctví, výdaje spojené se službami u sportovních akcí mezinárodního i místního významu a další okruhy výdajů vyvolaných přímým, nepřímým a indukovaným multiplikačním efektem prvotního impulzu daného sportem.

Investiční výdaje (I)

Do investičních výdajů je možno započítat investice pro školní tělesnou výchovu, investice tělocvičně-rekreačního charakteru, investice pro vrcholový a výkonnostní sport, sportovní akce a investice komerčního charakteru, nezahrnuté v předchozí kategorizaci. K těmto investičním nákladům je třeba započítat technickou infrastrukturu, organizačně a funkčně spjatou s investicemi do sportu.

Vládní výdaje (G)

Vládními výdaji jsou rozuměny nejen výdaje ze státního rozpočtu ale i výdaje z municipálních rozpočtů na sport ve členění na investiční a neinvestiční výdaje. Zatímco výdaje na sport a tělovýchovu ze státního rozpočtu jsou každoročně navrhovány poradním orgánem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým je Rada pro tělovýchovu a sport, jsou výdaje na municipální úrovni zcela v kompetenci místních správ. Rada zastupuje největší občanská sdružení z hlediska členské základny a rozsahu majetku a jsou v ní i další odborníci na uvedenou oblast. Do této kategorie (vládních) výdajů však také patří výdaje na tělovýchovu a sport z obecních rozpočtů na účely školní tělesné výchovy, které jsou součástí kapitoly školství a zvyšují tak úroveň těchto výdajů z veřejných rozpočtů .

V České republice bylo každoročně do roku 2010 uvolňováno na programovou podporu sportu a tělovýchovy ze státního rozpočtu cca 2 mld. Kč, z rozpočtů municipalit cca až 10 mld. Kč.

Čisté vývozy (X)

Čisté vývozy jsou vypočítány jako rozdíl mezi vývozem a dovozem zboží a služeb k zabezpečení všech odvětví sportu. Opět, obdobně jako u spotřebních výdajů, se jedná o velmi širokou škálu sortimentu různorodého zboží a služeb. V České republice je předpokládán přesah dovozu nad vývozem, neboť velké množství značkového a speciálního sportovního a volnočasového oblečení, obuvi, nářadí a náčiní, přístrojů atd. je vyráběna ve vysoce specializovaných nadnárodních firmách ( Nike, Adidas, Reebock, Puma, Solomon, Elan, atd.). Pozitivně na saldo platební bilance naopak působí příliv deviz z oblasti poskytovaných služeb pohybové rekreace (cestovní ruch) a z pořádání různých druhů a úrovní mezinárodních mistrovství, turnajů a sportovních soutěží.

V zahraniční literatuře (Jones,1989) je udáván podíl sportu a tělovýchovy na HDP ve výši 1,1 – 3,6 %. Podle Novotného (2011) dosahuje v České republice „sportovní“ hrubý domácí produkt 1,5 – 2,0 % celkového HDP.

Sport a zaměstnanost

Podle rakouských a německých studií iniciuje sport hospodářské aktivity až ve výši 7,5 procenta hrubého domácího produktu (Felderer et al., 2006). Vzhledem ke svému zaměření odhadují zmíněné studie dopady sportu na jím ovlivňovaná průmyslová odvětví; neberou však v úvahu, jaké další ekonomicky relevantní dopady sport může mít např. na zdraví, jako faktoru životního stylu (Helmestein, 2004; Meyer & Ahlert, 2000).

Tato změna životního stylu a stále se zvyšující význam sportu a rekreace má velmi podstatný vliv na existenci celé řady nových pracovních míst. V Jonesově zprávě (Jones, 1989) jsou i tyto záležitosti naznačeny. V následující tabulce 1 jsou uvedena procenta, jimiž se sport v některých zemích podílel na vytváření pracovních míst.

Tabulka 1. Zaměstnanost a sport (Jones, 1989)

Stát	% z celku
Finsko	0,80
Německo	2,00
Nizozemsko	1,44
Spojené království	1,40

Sport je rovněž integrální součástí volného času a také jednou z nejvíce globalizovaných aktivit. Podle Rychteckého (2006) k významným indikátorům efektivity sportovního sektoru kromě účasti občanů ve sportu patří i rozvoj profesionalizace a kvalifikace osob, které sport řídí a spravují. Ve sportovním sektoru třídíme pracovní profese (povolání) na dvě kategorie:

sportovní aktivity a
ke sportu vztažené aktivity.

Základní členění podle těchto kategorií charakterizuje následující tabulka:

Tabulka 3. Mezinárodní klasifikace povolání dle vybraných profesí (Vocasport, 2004)

Sportovní aktivity (NACE 92.6)	Ke sportu vztažené aktivity (NEARS 92.6)
Profesionální sportovci	Profesionální manažeři
Sportovní funkcionáři	Sportovní lékaři
Cvičitelé různých sportovních aktivit	Učitelé tělesné a sportovní výchovy
Sportovní instruktoři	Specializovaní sportovní fyzioterapeuti
Sportovní trenéři	Funkcionáři, pořadatelé profesionálních soutěží
	Sportovní žurnalisté
	Výrobci a prodejci sportovního zboží
	Správa a údržba tělovýchovných zařízení

V České republice lze sledovat zaměstnanost podle jednotlivých sektorů v rámci statistických šetření ČSÚ.

Podle statistických údajů EU (Vocasport, 2004) se např. zvýšil počet kvalifikovaných sportovních profesionálů od roku 1990 v EU několikanásobně a jejich počet je v současnosti trhem požadován na 800 000 až 1 000 000.

Nejvyšší zaměstnanost má v EU v oblasti sportu Velká Británie a Irsko – cca 0,95 % resp. 0,65 % z celkové zaměstnanosti obyvatelstva země. Česká republika je v průměru EU s 0,33 %. Rozložení zaměstnanosti v jednotlivých pásmech - vzestupně podává tabulka 2:

Tabulka 4. Zaměstnanost ve sportovním sektoru v EU (země udány vzestupně)

0,1 – 0,3 % zaměstnanosti	Polsko, Maďarsko, Slovensko, Itálie, Řecko, Lucembursko, Estonsko, Portugalsko, Lotyšsko, Litva
0,3 – 0,6 % zaměstnanosti	Německo, Česká republika, Belgie, Španělsko, Francie, Rakousko, Finsko, Dánsko, Kypr, Holandsko, Malta
0,6 – 1,0 % zaměstnanosti	Švédsko, Irsko, Velká Británie

(zdoj: Camy, Clijsen, Madella & Pilkington, 2002)

Vlády mnoha rozvinutých zemí si uvědomují význam sportu pro všestranný rozvoj hospodářství, proto nechávají zpracovávat pro svá ministerstva expertizy, ve kterých je komplexněji vyhodnocován vliv sportu na jednotlivá odvětví národního hospodářství. Komplexnější studie v současné době (např. Felderer et al., 2006) však nehodnotí pouze hospodářský efekt, ale hodnotí vliv sportu včetně zdravotních aspektů.

V České republice jsou udávány poslední údaje o zaměstnanosti v souvislosti se sportem z roku 1990. V tomto období bylo zaměstnáno cca 22,7 tis. pracovníků bezprostředně spjatých se sportovním hnutím a dobrovolně organizovaným sportem. K tomuto počtu je třeba připočítat ještě cca 50 tisíc pracovních míst vyvolaných zprostředkovaně (Novotný, 2000).

Pokud jde o hlavní makroekonomické ukazatele má sport tyto předpokládané parametry v hospodářství (Novotný,2000):

podíl tělesné kultury na konsolidovaných veřejných výdajích se pohybuje mezi 0,4–1,7 %;
přínos přímých soukromých vydání na sport (tj. s vyloučením příjmů ze sázek) pro celkové výdaje se pohybuje mezi 1 –2 %;
váha nepřímých soukromých vydání (včetně sázek) v celkových výdajích dosáhla 3 %;
hrubý domácí produkt z produktů a služeb tělesné kultury činí 1,5 – 2,0 % z celkového HDP.

Magický čtyřúhelník

Účinnost hospodářské politiky

I kdyby vláda mohla stoprocentně realizovat svou vládní hospodářskou politiku nemusí být skutečný výsledek a dopad použitých nástrojů odpovídající, neboť účinek působení různých nástrojů může být jiný než předpokládaný. Je to způsobeno chováním všech ekonomických subjektů. A protože všechny subjekty jsou de facto pouze lidé, znamená to, že účinnost různých opatření je závislá na chování lidí, které nemusí být vždy zcela odpovídající plánu, předpokladu či představám vlády. Nechováme se totiž vždy pouze matematicky přesně, racionálně, ekonomicky atd., podléháme i jiným vlivům, naše motivace není vždy předvídatelná atd. Jinými slovy člověk není pouze "homo ekonomicus", jsme často ovládáni zcela jinými silami, přáními, vůlí, působením referenčních skupin atd., tedy pojmy, které objasňují jiné společenské vědy jako psychologie, sociologie, kulturologie apod.

Tento faktor je důvodem různé účinnosti použitých nástrojů vládní hospodářské politiky.

Magické n-úhelníky

Cílem a také předpokladem úspěšného rozvoje každého státu je zachovávání a prohlubování stability. Ta je jednak vnitřní, kdy mezi dva nejdůležitější faktory řadíme stabilní úroveň cen (tzn. nízkou inflaci) a stabilní úroveň zaměstnanosti (tzn. nízkou úroveň nezaměstnanosti), jednak vnější, která je většinou charakterizována rovněž dvěma pojmy, a to rovnováhou platební bilance státu a tempem růstu reálného důchodu. Tyto čtyři faktory jsou vesměs považovány za základní faktory hospodářské stability státu. Zopakujme si je proto ještě jednou, neboť právě tyto 4 faktory jsou nejčastěji zobrazovány pomocí tzv. magického 4-úhelníku:

nízká hladina inflace,
nízká úroveň nezaměstnanosti,
optimální tempo růstu národního produktu,
vyrovnaná platební bilance.

Paradoxní ovšem je, že tyto 4 základní faktory hospodářské stability státu, které musí mít každá vláda na paměti a musí je řešit, jsou vůči sobě v konfliktu. Tak například:

expanzivní monetární a fiskální politika vlády z krátkodobého hlediska:
- zvyšuje zaměstnanost a podporuje růst reálného produktu,
- ale vede k růstu cenové hladiny (zvyšuje inflaci),
- může způsobit prohloubení nerovnováhy platební bilance atd. Naopak zase:
restriktivní monetární a fiskální politika:
- pomáhá udržet cenovou stabilitu (resp. nízkou inflaci),
- naopak však udržuje vyšší nezaměstnanost (resp. nepřispívá k jejímu snížení),
- může být důvodem pomalého (nebo žádného) tempa růstu reálného produktu, popř. i důvodem k
- prohloubení nerovnováhy platební bilance.

I další nástroje mají protikladné účinky. Tak například nástroje vnější obchodní a měnové politiky k udržení stability měnového kurzu a rovnováhy platební bilance mohou být důvodem k růstu inflace i nezaměstnanosti. Růst zaměstnanosti může narušit i dlouhodobou rovnováhu platební bilance, cenová stabilita a malá nezaměstnanost jsou protichůdné jevy. Splnění jednoho ze 4 cílů se tak dostává do rozporu s ostatními. Zaměří-li se vláda na snížení jednoho faktoru nestability, musí počítat s tím, že jiný faktor se může zhoršit. Vláda tudíž nemůže dosáhnout všech 4 hlavních úkolů a cílů současně, a to dokonce ani z krátkodobého hlediska. Může pouze volit priority snížení či zvýšení některého z faktorů s rizikem, že ostatní se mohou zhoršit, popř. v lepším případě budou stagnovat. Vláda musí tedy namíchat svými opatřeními jakýsi optimální mix nástrojů, které by účinně odstranily aktuální negativní vývoj některého ze 4 základních faktorů s tím, že pokud je tento vývoj tak dalece negativní, že ohrožuje celkovou vnitřní nebo vnější stabilitu, vláda prakticky zasáhnout musí, může pouze volit u určité ošatky možných opatření. To, které nástroje zvolí, jaké metody použije je pak otázkou její orientace a odpovědnosti. Pokud si tedy např. vláda ve svém vládním prohlášení (popř. politická strana, která vytvořila vládu, pak již ve svém politickém programu) vytýčila např. úkol snížit vysokou nezaměstnanost, (stanovila si tento úkol jako prioritu číslo jedna), pak musí počítat např. s tím, že se jí to možná podaří, avšak pravděpodobně za cenu daleko vyšší inflace než dosud atd.

Fakt, že uvedené 4 základní stabilizační cíle jsou ve vzájemném konfliktu se odráží v samotném pojmu "magický 4-úhelník". V grafické podobě má tento útvar podobu jakéhosi démantu, proto se pro vyjádření úspěšnosti stabilizační hospodářské politiky vlády používá také identický pojem "démanty".

Podívejme se proto na klasický magický 4-úhelník tak, jak je zobrazen pro rok výchozí a následný. Z výchozího stavu magického n-úhelníku můžeme zjistit potřebné priority vlády, z následného období pak hodnotíme, zda a nakolik byly použité nástroje regulace účinné, tedy jak se změnil výchozí obrazec.

Obrázek 1. Magický 4-úhelník, první rok

Legenda:

G - průměrné roční tempo růstu reálného produktu v %
U - průměrná roční míra nezaměstnanosti v %
P - průměrná roční míra inflace v %
B - průměrný podíl salda běžného účtu plat. bilance na nominálním produktu v %

Komentář:

Obrázek 6/1, rok výchozí:

ukazuje úspěšnost hospodářské stabilizační politiky v daném roce. Můžeme říci, že vláda byla dosti úspěšná při udržení poměrně nízké inflace (na úrovni cca 5 %). Dosáhla tohoto stavu za situace značného procenta nezaměstnanosti (cca 15%, celkem malého ekonomického růstu (cca 2 %) a za stavu značně nevyrovnané platební bilance. Je pravděpodobné, že za tohoto stavu se vláda rozhodne v příštím roce dosáhnout snížení vysokého procenta nezaměstnanosti, zvláště, pokud tento faktor je zdrojem určitého sociálního napětí, tedy projevu určité destabilizace společnosti. To se však může podařit za cenu zhoršení jiných makroekonomických ukazatelů, pokud opatření vlády na základě přijaté politiky snížení nezaměstnanosti budou efektivní, účinná a dostatečná. Předpokládejme, že tomu tak bylo a obrázek 2., rok následný tuto situaci zobrazuje.

Obrázek 2. Magický 4-úhelník, druhý rok

Komentář:

Obrázek č. 2, rok následný:

ukazuje, že politika vlády na snížení nezaměstnanosti byla úspěšná. Nástroje, které vlády použila, byly účinné, vláda dosáhla tohoto cíle. Nezaměstnanost se snížila na hodnotu cca 5% (přijatelný stav). Stalo se tak ovšem za situace, kdy se velmi zvýšila inflace, která dosáhla cca 15 %, což je stav již značně negativně vnímaný širokými vrstvami obyvatelstva a může být v následujícím období právě zdrojem další nestability, kterou bude muset vláda řešit. Avšak druhým příznivým efektem hospodářské stabilizační politiky vlády a důsledkem vhodně zvolených nástrojů byl velký ekonomický růst, který dosáhl cca 7 %. To je nepochybně úspěch, ekonomika prodělává období konjunktury, vstřebává tedy volné pracovní síly, obyvatelstvo má finanční prostředky, nakupuje, zvyšuje se poptávka a tím i nabídka. Zvýšená poptávka znamená růst inflace, neboť poptávka předbíhá poptávku. I tak můžeme důsledky hospodářských opatření vlády hodnotit velmi pozitivně, neboť bylo dosaženo ještě jednoho efektu, který je viditelný i opticky: plocha čtyřúhelníku se v následném období zvětšila, znamená to, že účinnost hospodářské politiky je v druhém období oproti předcházejícímu stavu vyšší. Graf je tedy záměrně koncipován tak, aby na první pohled bylo vidět v jakém stavu se hospodářství nalézá. Pokud bude plocha démantu soustředěná kolem středu, démant bude maličký, jedná se o velmi špatnou výchozí situaci. Pokud budou vrcholky démantu co nejvíce od sebe vzdáleny, tím úspěšnější je ekonomika daného státu.

Kromě magických 4-úhelníků můžeme zobrazovat i další démanty ve tvaru 5,6 atd. úhelníků.

Kontrolní otázky:

Jakým způsobem (jakými metodami) lze počítat podíl sportu na tvorbě HDP?
Magický čtyřúhelník, jeho princip a k čemu jej lze využít?