Multiplikační makroekonomické procesy, externality a sport a velké sportovní akce

Multiplikační procesy, investiční multiplikátor a hrubý domácí produkt

Pro identifikaci faktorů multiplikačního procesu vyvolaných sportovními subjekty lze využít investiční multiplikátor, jenž charakterizuje závislost zvýšení investic, resp. investičního impulsu (nezávisle proměnné) na změně národního důchodu (závisle proměnné). Tento multiplikátor byl vybrán pro svou jednoduchost a rovněž i úzkou souvztažnost k HDP.

Vztah mezi součtem přírůstků důchodu ∑∆Y a počátečním přírůstkem investic ∆I je dán multiplikačním koeficientem K, který se vypočítá:

K = ∑ ∆Y / ∆I

Jak bylo dříve předesláno, multiplikační efekt může nastat pouze tehdy, vzroste-li důchod na základě alespoň jedné z komponent HDP: spotřeby (C), investic (I), vládních výdajů (G), čistého vývozu (X). Potom změna HDP může být vyjádřena:

∆Y =∑ ∆C + ∑∆I + ∑∆G + ∑∆X

potom lze matematicky zapsat i multiplikační koeficient investičního multiplikátoru pomocí výrazu:

`bb K = (∑ ∆C +∑ ∆I + ∑∆G +∑ ∆X) / (∆I) `

a rozloženě: K = ∑∆C/∆I +∑ ∆I/∆I +∑ ∆G/∆I + ∑∆X/ ∆I

Logickým vyjádřením výše uvedených úvah je konstatování, že k multiplikačnímu efektu u investičního multiplikátoru dojde jen v tom případě, pokud bude:

K > 1, čímž ∑ ∆C/∆I + ∑∆I/∆I + ∑∆G/∆I + ∑∆X/ ∆I. > 1

V literatuře, která se touto problematikou zabývá: Jones (1989), Weber (1994), Heinemann (1995), Howard & Crompton (2004) a další, je popisován multiplikační efekt investic směřovaných do sportu prostřednictvím popisu a výpočtu různých typů multiplikátorů. Zásadními komponentami multiplikačního efektu se stávají faktory, jež tvoří páteř tvorby agregátní poptávky. Těmito faktory jsou, jak již bylo v předchozích kapitolách uvedeno: změna spotřeby, změna investic, změna vládních (a municipálních) výdajů a změna čistých vývozů, jež jsou vyvolány prvotní změnou investic ∆I, v tomto případě investic (finančních prostředků investičního charakteru), směrovaných do sportu. Náplň jednotlivých komponent HDP je uvedena v předchozí kapitole 3. Podíl sportu na tvorbě HDP.

Multiplikační ekonomické faktory sportu

V této kapitole je souhrnně analyzován vliv investic (finančních prostředků) alokovaných do sportovního subjektu a jeho vliv na ekonomické okolí s popisem všech podstatných vztahů, přímo nesouvisejících s dosahovanými a vykazovanými ekonomickými výsledky tohoto sportovního subjektu. Závěrečné tabulky vyhodnocení multiplikačních faktorů sportu zdůrazňují interdisciplinární pohled na celkovou problematiku investic do volného času, investic charakterizovaných kinantropologickými externalitními aspekty. Sdružují všechny úvahy obsažené v předchozích kapitolách. Jsou syntézou poznatků, jež vedou k poznání o možném multiplikačním působení investic do sportovních zařízení (a aktivit).

Z hlediska kontinuity řešení celkové problematiky představuje tato kapitola závěrečnou syntézu poznatků z vytvořených předchozích modelových situací. Na následujícím pomocném schématu je znázorněn postup jednotlivých kroků řešení problematiky stanovení faktorů multiplikačního procesu a z nich vyvozených závěrů.

Schéma 1. Zvolené pracovní postupy k řešení determinant ekonomického rozvoje sportu

Vyhodnocení faktorů multiplikačního procesu je prováděno:

• v modifikovaných tabulkách input-output a
• dle jednotlivých subsystémů tělesné kultury, neboť kinantropologické členění je analyticky přesnější, vzhledem k principiálně odlišným výsledům multiplikačního působení jednotlivých subsystémů (tělesné výchovy, pohybové rekreace, sportu):

Tabulka 5. Princip vyhodnocení multiplikačních faktorů

Ovlivnění	Faktor	Spotřeba (C)	Vládní a místní výdaje (G)	Čisté vývozy (X)	Investice (I)	Externalitní faktory:
						zdraví	lidský potenciál	ostatní
Souhrnný vliv		+/ 0 /- 1
Členění vlivu ITK:		+/ 0 /-
Rodinné rozpočty		+

¹V tabulce, kde jsou multiplikační faktory označeny (+) dochází při působení tohoto faktoru k přírůstkovému multiplikačnímu působení. U faktorů, jejichž působení na multiplikaci nelze prokazatelně identifikovat, je zaznamenáno označení (0). Pokud je některý z faktorů označen (-) znamená to, že jeho vliv na multiplikační proces je záporný – snižuje multiplikační účinky.

Souhrnné působení multiplikačních ekonomických faktorů

Vyhodnocení souhrnného působení multiplikačních ekonomických faktorů je zpracováno dle oblastí sportu, které se vyznačují obdobnými schématy ekonomického chování a taktéž skupinami systémově shodných znaků v rámci dané sportovní aktivity. Tomuto třídění nejlépe odpovídá kinantropologické rozdělení systému tělesné kultury podle podstaty „činností“ pohybové aktivity na tři základní oblasti: již zmíněné - tělesnou výchovu, pohybovou rekreaci (rekreaci) a sport (Hodaň, 1997).

Takto roztříděný soubor se vyznačuje charakteristickými ekonomickými činnostmi, faktory a znaky, jež jsou pro další ekonomické a multiplikační působení alokace finančních prostředků do sportovních subjektů rozhodující.

Multiplikační ekonomické faktory investic do tělesné výchovy

Investice do tělesné výchovy mají zdánlivě nejnižší podíl ekonomicky měřitelného výstupu ze všech tří základních oblastí tělesné kultury, mají však vysoký podíl výstupů externalitních..

Produkty tělesné výchovy jsou z hlediska ekonomického kritéria dělení statků čisté veřejné statky – jsou nevylučitelné a nedělitelné.

Z hlediska multiplikačních faktorů, tak jak byly specifikovány v předchozích kapitolách, lze v této oblasti specifikovat:

• spotřebu a
• vládní a municipální výdaje.

Spotřeba je prezentována výdaji především z rodinných rozpočtů na výstroj, nářadí, sportovní oblečení a obuv školáků a ostatních cvičících.

Vládní a municipální výdaje jsou směřovány především do školství, kde je organizačně a materiálně zabezpečována školní, zvláštní a zdravotní tělesná výchova a také do armády (výdaje Ministerstva obrany) a složek ministerstva vnitra (výdaje Ministerstva vnitra), kde je tělesná výchova taktéž rozšířena, jako součást zdravotního, vzdělávacího a výchovného procesu – s význačnými pozitivními externalitami a jejich vlivem.

Při sledování prvotního investičního impulsu v oblasti tělesné výchovy není prokázán prostřednictvím multiplikačního efektu další přírůstek investic, multiplikaci lze v této oblasti označit za problematickou, obdobně jako vliv tělesné výchovy na čisté vývozy. Souhrnný ekonomický efekt je tedy kromě nepřímých ekonomických vlivů externalit (pozitivní vliv na zdraví, vzdělání, kognici a socializaci), prvotních výdajů na investici, provozních nákladů spojených s investicí a výukou a spotřeby domácností na účely tělesné výchovy velmi nízký. Následující tabulka tuto situaci schématicky shrnuje.

Tabulka 6. Faktory multiplikačního efektu tělesné výchovy (TV)

K objasnění multiplikačního působení lze využít rovněž i interdisciplinárního modelu (viz obrázek 4), především jako typového modelu pro investice do jednotlivých subsystémů tělesné kultury. U investice do tělesné výchovy je považována jako rozhodující a převažující výstupní větev externalitních výstupů.

U každého typu zkoumané investice je však nutno postupovat při výběru externalitních faktorů individuálně, neboť některé faktory na výstupu z modelu mohou být potlačeny a jiné naopak zvýrazněny.

Opomenutí externalitních faktorů při vyhodnocování jakéhokoli ekonomického vlivu tohoto druhu investic může mít velmi negativní následky, především při vyhodnocování prospěšnosti projektů na místní úrovni, neboť nezachycuje v tomto případě rozhodující výstupní veličiny vyhodnocovaného projektu.

Multiplikační ekonomické faktory investic do pohybové rekreace

Pohybová rekreace je druhem tělocvičné aktivity s dominujícím rozvíjejícím a regenerativním zaměřením, prováděným zájmově ve volném čase a působícím na zdokonalování člověka a na jeho lidský potenciál.

Tíha pohybové rekreace a jejího rozvoje je z ekonomického hlediska spatřována v budování a uplatnění municipální struktury rekreačních a sportovních zařízení různého druhu, a úzce návazných ubytovacích, stravovacích, obslužných, servisních, dopravních, telekomunikačních a jiných služeb. Tato, převážně technická infrastruktura, je schopna spoluvytvářet vyšší stabilní lokální důchodovou úroveň, jež prioritně závisí na kvalitě vstupních veličin, tedy na K, L, H, a N, jež byly dříve definovány jako vstupní veličiny produkční funkce sportovních subjektů.

Souhrnné multiplikační působení investic do pohybové rekreace je možno kvantifikovat ve dvou ekonomických rovinách, jež se navzájem prolínají a doplňují. První úroveň je mikroekonomická – lokální, jež tvoří vliv investic do pohybové rekreace na úrovni jednotlivých subjektů, na místní (komunální) a regionální úrovni. Druhá úroveň je makroekonomická, která sestává z možných přírůstků souhrnných hodnot makroekonomických ukazatelů na základě alokovaných finančních zdrojů do zařízení pohybové rekreace.

V této kapitole je uvedena případová studie multiplikačního působení výdajů na místní (komunální) úrovni. Studie prováděné ve Velké Británii a především ve Spojených státech zkoumají působení počátečního impulsu návštěvnických výdajů na příjmy místní komunity a prostřednictvím multiplikačních efektů vyhodnocují místní vliv investice na vzrůst daní, místních daní, vzrůst obratů v místním průmyslu a službách, vzrůst příjmů domácností a vzrůst zaměstnanosti. Protože metodika k přístupu a vyhodnocování multiplikačního efektu u pohybové rekreace je shodná s vyhodnocováním multiplikačního působení investic sportu, je v této kapitole uvedena pouze zkrácená verze případové studie působení multiplikačního procesu. Z výše uvedených důvodů systematičtější přístup podávají až následující kapitoly.

Z makroekonomického hlediska je pohybová rekreace, jejíž součástí je rekreace, komunální rekreace a cestovní ruch a tzv. sportovní turistika, významnou oblastí pro tvorbu národního důchodu. Význam cestovního ruchu, rekreace a pohybové rekreace se nejzřetelněji projevuje, jak bylo již předesláno, v regionální úrovni technické a sociální infrastruktury. V následující tabulce jsou uvedeny faktory multiplikačního procesu všech forem pohybové rekreace ve struktuře jednotlivých komponent působících na agregátní poptávku příslušné oblasti.

Tabulka 7. Faktory multiplikačního působení pohybové rekreace

Vysvětlivky:

• D… přímý dopad (efekt)
• ID…nepřímý dopad (efekt)
• IDU…indukovaný dopad (efekt)

Komplexní efekt investic zaměřených do pohybové rekreace je takto, jak je uvedeno na případové studii ke kapitole a současně v předchozí tabulce , posuzován ze dvou hledisek:

• mikroekonomického a
• makroekonomického,

se stejným výsledkem – potvrzuje vzrůst agregátních ekonomických ukazatelů spotřeby, investic, vládních (a místních) výdajů, místních příjmů, devizových příjmů, atd. V důsledku posunu nárůstu hodnot těchto ukazatelů dochází souběžně ke stabilizaci vyšší úrovně regionálního, ale i celospolečensky chápaného hrubého domácího produktu.

Kromě těchto měřitelných ekonomických ukazatelů působí investice do pohybové rekreace na růst lidského potenciálu ve formě podpory zdraví, regenerace tvůrčích a fyzických sil, obnovy výkonnosti, atd., jak bylo podrobněji uvedeno v předchozích kapitolách o působení a vlivu externalit v produkční funkci sportovních subjektů. I tyto aspekty je nutno považovat za faktory k podpoře multiplikačního procesu investic do pohybové rekreace. V projektech, jež hodnotí působení tohoto druhu investic na okolí, musí být výstupní externality (alespoň pojmově) uvedeny a u projektů, u nichž je zajišťován výběr z množiny projektů, mohou být také vyhodnocovány (např. metodou CUA). Totéž platí pro hodnocení dopadu negativních externalit, především do oblasti životního prostředí.

Multiplikační ekonomické faktory sportovních aktivit

Vrcholový sport má výjimečné postavení v rámci systému tělesné kultury. Je impulsem a zároveň hnacím finančním motorem nejen pro výkonnostní sport, ale i pro pohybovou rekreaci a tělesnou výchovu a z jeho popularity čerpá mnoho průmyslových odvětví. Jeho význam je dán vysokým zájmem obyvatelstva o nejrůznější sportovní disciplíny na všech kontinentech, čehož je stabilně využíváno k cílené globální propagaci výrobků, služeb a rovněž myšlenek a záměrů.

Zatímco pohybová rekreace tenduje k tvorbě stabilnější konfigurace převážně technické infrastruktury, služeb a z nich vyplývajících stabilnějších příjmů pro místní komunitu, sport vrcholový i výkonnostní je převážně postaven na jednorázových, časově determinovaných sportovních akcích různorodého rozsahu, případně na sériích jednorázových akcí, tvořících určitý celek. Z toho vyplývá, že i ekonomické procesy charakterizující sport mají tu zvláštnost, že neprezentují kontinuální ekonomické výsledky, ale jsou spíše specifikací součtu jednotlivých akcí tvořících posléze souhrnný výsledek.

Obdobně jako u pohybové rekreace je možno působení sportu charakterizovat ze dvou základních ekonomických hledisek, a to mikroekonomického a makroekonomického.

Mikroekonomický vliv sportu, jež je základem k pochopení problematiky multiplikačního působení, je podrobněji rozveden v následujících kapitolách. Základní systematický přístup k uvedené problematice z hlediska vlivu sportu na místní (regionální) podmínky vychází z podkladů a studií, uvedených v literatuře Howard, Crompton (2004). V české literatuře tato problematika prozatím odborně není řešena.

Charakteristika multiplikačních faktorů sportovních aktivit

Tabulka 8 uvádí multiplikační faktory sportu vrcholového a výkonnostního především z hlediska makroekonomického, z pohledu hlavních komponent tvorby národního důchodu, tj. spotřeby, vládních (a místních) výdajů, investic a čistých vývozů. Ostatní komponenty, jako především lidský potenciál a zdraví, vystupují jako nepřímé multiplikační faktory rozvoje a prostřednictvím produkční funkce sportovního subjektu ovlivňují nepřímo multiplikační procesy (viz předchozí text „externalitní multiplikační faktory“).

Tabulka 8. Faktory multiplikačního působení sportu

Faktor ovlivnění	Spotřeba (C)	Vládní a místní výdaje (G)	Čisté vývozy (X)	Investice (I)	Lidský potenciál (Hp)	Zdraví	Podpora TK/ motivace, propagace produkce
Σ ovlivnění multiplikačního faktoru	+	+	+/0/-	+	+/0/-	0/-	+
Výdaje rodinných rozpočtů na sport	+	0	0	0	+	0	+
Výdaje vládních a místních rozpočtů na vrcholový a výkonnostní sport	0	+	+/0/-	+	+/0/-	0/-	+
Výdaje vládních a místních rozpočtů na sportovní akce, mistrovství a reprezentaci země	+	+	+/0/-	+	+/0/-	0/-	+
Saldo dovozu a vývozu zboží a služeb spojených s vrcholovým a výkonnostním sportem	0	0	+/0/-	+	0	0	0
Investice ze zdrojů prvotního impulsu a následných zdrojů D, ID a IDU	+	0	+/0/-	+	0	0	0

Multiplikační faktory (C, G, X, I) modelují přímo měřitelný výstup, jenž pozitivně ovlivňuje prokazatelný multiplikační proces investice do sportu; u výstupních externalit je jejich působení na multiplikační proces nepřímé, s pozitivním i negativním účinkem. Velké množství výzkumných zpráv a studií (v seznamu literatury uvedených pod názvem: Negativní zdravotní konsekvence tělesné kultury) poukazuje na negativní vliv vrcholového a také výkonnostního sportu na fyzické a psychické zdraví sportovce. Vrcholový a výkonnostní sport rovněž, obdobně jako pohybová rekreace, ekologicky zatěžuje životní prostředí.

Z uvedených důvodů je komplexní vliv sportu v předchozí tabulce v oblasti zdraví označován ( 0 / -), což značí tendenci k souhrnnému negativnímu působení faktoru zdraví na multiplikační proces u investice do sportu. Působení tohoto druhu investic na lidský potenciál může být rovněž diskutabilní, neboť je možno prokázat jak pozitivní (motivace, soutěživost), tak negativní vlivy a tendence (zdraví) .

U investic do sportu je vykazován jev zvaný „diváctví“. Rovněž jeho účinky na multiplikační proces jsou dvojího charakteru: pozitivní - ve smyslu přímé podpory spotřeby (C) prostřednictvím spotřebních výdajů fanoušků, v propagaci země, regionu a propagaci sportu jako celku, a negativní - z hlediska vandalství, nákladů na úklid a opravy, nákladů na pořádkové hlídky, policii a náhrady škod (na zdraví a majetku).

Obdobně jako u jiných typů investic (do tělesné výchovy, do pohybové rekreace) je možno využít ke komplexnějšímu pohledu na projekt a ekonomické působení sportu modelu intedisciplinárního, neboť množství vnitřních a vnějších vazeb a vztahů uvnitř a vně systému je značné – obzvláště u sportu. Z typového interdisciplinárního modelu (obr. 4) lze využít obě základní větve, jak ekonomicky přímo měřitelné hodnoty, tak externalitní komponenty.

Na odborné způsobilosti hodnotitelského týmu závisí, jak individuálně posoudí jednotlivé vlivy investice do sportu a které do konečného zpracování (např. metodou CUA) a vyhodnocení zahrne. Při takto komplexně pojaté analýze vlivu investice do sportu je třeba vždy zvažovat oportunitní náklady, které jsou spojené s realizací investice.

Vliv sportu na ekonomický rozvoj

Současná ekonomická teorie využívá při vyhodnocování investic či investičních záměrů takových ekonomických metod, modelů a přístupů, které se velmi liší především podle účelu, ke kterému slouží, ale i v závislosti na cílech, které se od realizace investic požadují. K prohloubení různorodosti metod zjišťování komplexních dopadů investic na analyzované území velmi přispívají prozatím různé přístupy aplikované v rámci systémů národního účetnictví.

Tělesná kultura, ve svém členění na tři základní části, je vnímána celosvětově v rámci jediného pojmu sport a z tohoto hlediska jsou také vyhodnocovány jako sportovní investice všechny investice, zabývající se tělesnou kulturou. Pod tímto jednotícím pojmem „sportovní investice“ jsou:

• určitými specifickými metodami vyhodnocovány investice do pohybové rekreace, známými a používanými především v cestovním ruchu,
• tzv. sportovní investice vyhodnocovány v rámci vlastních specializovaných metod a
• vliv investic do tělesné výchovy není ekonomicky zvažován vůbec, v žádné autorovi dostupné odborné literatuře.

V této monografii jsou navrženy principy vyhodnocování všech investic, které mají společný základ jejichž jádrem je kinantropologická dimenze, tedy pohybové aktivity. Tento integrovaný přístup má své výhody, neboť umožňuje v zásadě z jednoho principiálního modelu (interdisciplinární model) a prostřednictvím I/0 (input-output) modelu výpočet ekonomických vlivů, faktorů a komplexních dopadů předmětné investice, ať již jde o pohybovou rekreaci, sport, nebo tělesnou výchovu.

Hlavní výhodou sjednoceného postupu je integrovaný systém vyhodnocování externalitních vlivů. Kinantropologický aspekt vyúsťující ve společnou externalitní problematiku těchto investic tak umožňuje komplexnějším způsobem a systematicky externality popsat i vyhodnocovat.

Na základě výsledků a závěrů, plynoucích z vyhodnocení ekonomických efektů jednotlivých subsystémů tělesné kultury nelze jednoznačně stanovit, zda všechny subsystémy tělesné kultury mají metodicky stejný rozvojový charakter. Pokud je nutno prokázat:

1. multiplikační efekt,
2. „převážně pozitivní“ vliv externalit na ekonomiku okolí a
3. pozitivní vliv sportovního subjektu (či aktivity) na regionální i celospolečenský rozvoj,

je nutno postupovat diferencovaným metodickým způsobem individuálně pro každý subsystém tělesné kultury. V tabulce 9 je uvedena rámcová ekonomická charakteristika možných vyhodnocení jednotlivých subsystémů tělesné kultury s odkazem na předchozí charakteristiku multiplikačních procesů a externalit.

Tabulka 9. Tabulka rámcového hodnocení subsystémů tělesné kultury

Typ subjektu	Prokázání:			Celkový výsledek ekonomického působení
	multiplikačního efektu	„převážně pozitivního“ působení externalit	pozitivního působení subjektu na regionální a celospolečenský rozvoj
tělesná výchova	N1	A1	A	NAA
pohybová rekreace	A	A	A	AAA
sport	A	N	A	ANA

Poznámky k tabulce:

A… prokázána platnost, N… neprokázána platnost

Z uvedené souhrnné tabulky vyplývá, že „pouze investice do pohybové rekreace prokazují všechny vybrané socio-ekonomické a zdravotní parametry k dotační podpoře a vyznačují se komplexní rozvojovou orientací ekonomického potenciálu místního, regionálního i celospolečenského“. Investice do tělesné výchovy a investice do sportu splňují dílčí vybrané části rozvojové orientace.

Pohybová rekreace je nedílnou a významnou součástí cestovního ruchu. Vzhledem k její pozitivní ekonomické charakteristice se tedy nelze divit, že je podporována i vícezdrojově: grantovými politikami strukturálních fondů EU, zdroji z MMR (program „Podpory budování doprovodné infrastruktury pro sportovně-rekreační aktivity“), z rozpočtů územních celků a je také v mnohých případech financována ze soukromých zdrojů.

Externality ve sportu

Pozitivní externality

Pozitivní externality na výstupu ze sportovních subjektů jsou dvojího významu. Mají vliv na:

• životní styl a
• propagaci (reprezentaci a image) země či regionu.

Životní styl je obecně souhrnem životních způsobů skupiny lidí, charakterizovaný hmotnými podmínkami existence a uspořádáním každodenního života. Obsahuje vztah k okolí, metody a podmínky práce, povahu zdrojů, ale také způsoby spotřeby a způsob využívání volného času. Životní styl má však především u každého člověka významný vliv na kultivaci a uchování lidského potenciálu. Podle Strecková & Malý (1998) je lidský potenciál konkretizován těmito jeho složkami:

• potenciál zdraví,
• potenciál poznatkový a dovednostní,
• potenciál hodnotově orientační,
• potenciál sociálně participační,
• potenciál individuálně integrativní a regulační a
• potenciál tvůrčí.

Prostřednictvím podpory sportovních subjektů je velmi často ovlivňováno využívání volného času a životní styl lidí, jenž je jednou z mnoha složek, které působí na kultivaci a uchování lidského potenciálu. Nejvýznamněji bývá posuzován vliv pohybové aktivity na zdraví samotného člověka. Na následujícím obrázku 4, jenž je znázorněním logicky navazujících vztahů a vazeb, je uvedeno pět rozhodujících aspektů působení pohybu na zdraví člověka: zdravotní prevence, regenerace, výkonnost, zdatnost a aktivita. Tyto aspekty jsou uváděny v biomedicínské literatuře obecně pod pojmem podpora zdraví:

Obrázek 5. Pozitivní externality sportovních subjektů

Především zdravotní vlivy mají přímé a nepřímé ekonomické důsledky, jejichž význam je následující:

1. Snížení pracovní neschopnosti.
2. Úspory v čerpání nemocenského a zdravotního pojištění.
3. Zvýšení výkonnosti subjektů.
4. Snížení nákladů firem na pracovní sílu.
5. Potenciál ke zlevnění produkce

1) Snížení pracovní neschopnosti

Pravidelný pohyb člověka má prokazatelný vliv na jeho zdraví. Toto pozitivní působení pohybu se v produktivním věku člověka, kromě jiného, projevuje ve snižování pracovní neschopnosti. V literatuře, která se touto problematikou zabývá, je uváděno snížení nemocnosti až na 70 % z původních hodnot pracovní absence (Chenoweth, 1998). Případová studie je uvedena v následující příloze, pod názvem Snížení pracovní neschopnosti.

Snížením nemocnosti se snižují nepřímé náklady na pracovní sílu, neboť každá nemoc obecně snižuje efektivní úroveň společenské produktivity práce. Do této kategorie je možno standardně zahrnout:

• ztráty produktivity v důsledku nemocnosti,
• ztráty produktivity v důsledku úmrtnosti,
• ztráty produktivity v důsledku kriminálních aktivit,
• ztráty produktivity rodin a její sociální a ekonomické důsledky.

Nemocnost má rovněž významný vliv na ztráty kupní síly, jako jednoho z faktorů působících na spotřebu (životní standard) a tím i na hrubý domácí produkt.

Případová studie k textu (Hobza, Rektořík; 2006).

2) Úspory v čerpání nemocenského a zdravotního pojištění.

Snížením pracovní neschopnosti dojde ke značným úsporám v čerpání nemocenského a zdravotního pojištění jak na straně zaměstnavatele, tak i na straně státu. Prostředky takto získané je možno použít v rámci zkvalitnění zdravotní péče, rozšíření zdravotní prevence, atd.

3) Zvýšení výkonnosti ekonomických subjektů

Pokud dojde ke snížení pracovní neschopnosti, projeví se tato situace u podniků ve trojí podobě:

• zvýšením efektivně odpracované doby dojde ke zvýšení produktivity práce, produkce firem i celkové efektivnosti
• úsporou nákladů zaměstnavatelů na proplácení nemocenské náhrady z firemních prostředků v počátečních dnech nemoci.
• paralelně dojde v důsledku poklesu celkové hladiny nemocnosti ke snížení nákladového zatížení firem prostřednictvím nižších odvodů na zdravotní pojištění.

Uspořených finančních prostředků může firma použít na výzkum a vývoj, stimulaci poptávky, propagaci výrobků a služeb, racionalizaci, neboli ke zvýšení své konkurenční schopnosti.

4) Snížení nákladů firem na pracovní sílu

Snížení nákladů navazuje na body 1) a 2). Potenciálně nižší odvodové povinnosti zdravotního pojištění znamenají nižší úroveň nákladů na pracovníka. Změny v úhradách zdravotního pojištění v České republice, jež přenášejí část úhrady za nemocnost zaměstnanců do firemních rozpočtů, podporuje snahu části zaměstnavatelů vedoucí k průběžné podpoře zdravého životního stylu zaměstnanců. Následující případová studie posuzuje uvedenou oblast z mikroekonomického hlediska.

Případová studie k textu (Hobza, Rektořík; 2006).

5) Potenciál ke zlevnění produkce.

I mírné snížení odvodů na zdravotní pojištění, společně s mírným zvýšením produktivity práce mají vliv na konkurenceschopnost výrobků, protože může dojít ke snížení jednotkové ceny produktu. Případně příslušný potenciál v nákladové oblasti zůstane k dispozici jako rezerva pro konkurenčně zostřená, nebo krizová období.

Druhou oblastí (větví) důsledků rozvoje lidského potenciálu, viz obrázek , je kultivace, socializace a kognice. Rovněž tyto kategorie mají nepřímý vliv na ekonomické prostředí a jejich ekonomická interpretace doplňuje vliv pozitivních externalit.

Kultivace v sobě obsahuje prvky vzdělávání, obecného zdokonalování a tříbení. Podle míry kultivace pracovní síly lze usuzovat na úroveň produktivity v dané zemi (Hartz, 2001). S kultivací velmi úzce souvisí kognice, neboli poznávání okolí, světa i sebe sama.

Poměrně důležité ekonomické souvislosti vytváří socializace. Socializace člověka má nepopiratelný vliv na úroveň kriminality, zločinnosti. Společenská důležitost socializace spočívá v začleňování člověka do společnosti a uznání jejích priorit, principů a hodnot. K tomuto začleňování, především u dětí a mládeže, napomáhá velmi často sport a pohybová aktivita.

Kultivace, socializace i kognice, jež jsou externalitou při pohybových aktivitách, mnohdy působí souběžně a ovlivňují úroveň chování člověka ve společnosti, působí na snižování kriminality v zemi. Podle Rektoříka (Rektořík a kol., 2006) je Česká republika v počtu vězněných osob na 100 tisíc obyvatel na druhém místě v Evropě (cca 200 osob na 100 tis. obyvatel), pouze Rusko s mimořádně vysokou kriminalitou nás předstihuje. Přitom náklad na jednoho vězně činí cca 400-600 Kč na den a zřízení jednoho místa pro vězně přesahuje částku 1 mil. Kč. I mírné snížení kriminality v zemi přináší značné odlehčení státnímu rozpočtu, který na tuto službu vyčleňuje ročně cca 5 miliard Kč.

Kultivace, socializace a kognice jsou také vnitřní účinnou složkou boje proti drogám a jiným psychotropním látkám. Podle Zábranského činily celkové identifikovatelné náklady na zneužívání nelegálních drog v roce 1998 v České republice cca 2,8 miliardy Kč. Z toho 2,3 mld. Kč tvořily náklady přímé (jako např. náklady na zdravotní péči, transakční náklady systému , který přerozděluje dávky sociálního a zdravotního pojištění, náklady na prevenci, náklady postižených rodin, atd.) a 0,5 mld. Kč tvořily náklady nepřímé ( ztráty produktivity z nemocnosti, v důsledku úmrtnosti, kriminální kariéry, atd.). Částka 2,8 mld. Kč reprezentuje 0,2 % HDP a opět – jakékoli snížení této částky prostřednictvím působení sportu na děti a mládež má kromě finančního prospěchu velmi vysokou celospolečenskou důležitost.

Neméně významnou oblastí vlivu sportu na ekonomické prostředí je propagace zdravého životního stylu, ale také propagace výrobků a služeb nejrůznějších firem prostřednictvím sportu a propagace země. Například v roce 1998 ukázal výzkum (Amis, 2000), že 71 % dospělé populace v Anglii považovalo za důležité, když země dosáhla sportovního úspěchu (English Sports Council, 1998). Společně s duševním povzbuzením může ve věku globálního mediálního pokrytí národní sportovní úspěch pohnout národem tak, že si mnozí uvědomí schopnost sportu vytvářet pozitivní obraz národa, což může záhy přinést diplomatické a ekonomické odměny (Sport England, 1999).

Negativní extenality

Popis negativních externalit je proveden v předchozích kapitolách. V těchto kapitolách je zachyceno jejich působení vně ekonomického systému, pouze jako působení výstupních veličin z modelu produkční funkce sportovních subjektů, bez bližších ekonomických návazností. Oblast zachycující negativní externality na výstupu je blíže specifikována obrázkem 5 .

Obrázek 6. Negativní externality

U negativních externalit je nutno zdůraznit, že jejich výskyt není pravidelný, váže se na určité situace a je ho možno v jednotlivých případech klasifikovat jako „specifické selhání základních funkcí, poslání a cílů sportu“.

Všechny negativní externality, které jsou blíže specifikovány jako ekologické, biomedicínské a ostatní mají svoje politické, sociální, ekonomické a kulturní důsledky. Ekonomické důsledky jsou spojeny s výdaji, z nichž nejvýznačnějšími jsou:

1. výdaje spojené s napravováním škod na životním prostředí,
2. výdaje spojené s napravováním poškozeného zdraví,
3. výdaje spojené s ostatními vlivy sportu.

a) Výdaje spojené s napravováním škod na životním prostředí

Nejvýznamnějšími položkami jsou tyto:

• náklady na ošetřování svahů a lesních stezek poškozených lyžaři,
• protierozní ochrana porostů,
• náklady na čištění, ošetřování a regeneraci cyklo- a turistických stezek,
• náklady na sběr a svoz ostatních odpadů,
• náklady na snížení prašnosti a hluku, způsobeného sportem a rekreací, atd.

b) Výdaje spojené s napravováním poškozeného zdraví

• zdraví poškozené z úrazů při sportu,
• zdraví poškozené z jednostranného, vrcholově a výkonnostně orientovaného sportu,
• zdraví poškozené z dopingu, podávání anabolik, povzbuzujících prostředků, atd.
• zdraví poškozené z neodborně prováděného a vedeného rekreačního sportu, atd.

c) Výdaje spojené s ostatními vlivy tělesné kultury

• socializace sportem negativním působením trenérů (doping, anabolika, vítězství za každou cenu),
• odstraňování škod způsobených vandalstvím fanoušků, náklady spojené s pořádkovými hlídkami a ostrahou policie,
• zneužívání olympijských her k rasovým, politickým a hospodářským účelům

(1936 – Berlín, 1976 – Montreal, 1980 – Moskva), atd.

Možnosti ekonomických analýz pro hodnocení investic v tělesné kultuře – velké sportovní akce

V předchozích kapitolách bylo na mnoha místech konstatováno, že investice do systému tělesné kultury mají kromě přímo měřitelných výstupů také množství výstupů externalitních, jejichž přímé ekonomické ocenění cenou není možné, ceny externalitních výstupů neexistují, nebo jsou velmi obtížně přímo vyvoditelné. Typ produkovaných výstupů a celková váha externalit, však má být určující pro zvolení metod a druhů ekonomických analýz a návazného zkoumání komplexní efektivnosti daného systému.

Jednou z užívaných metod, jež bývá v odborné literatuře doporučována právě v případech velkého výskytu externalit na výstupu je metoda CBA (cost-benefit analysis). V principu jde o aplikaci Kaldor–Hicksova kritéria kompenzačního testu. Představuje nejširší formu analýz, která umožňuje zjistit, zda kladné výsledky ekonomického systému vyrovnávají jeho náklady. V širším měřítku může metoda CBA, na rozdíl od ryze ekonomických metod hodnotících efektivnost, rentabilitu, ziskovost, atd., kriteriálně hodnotit čistou společenskou rentabilitu zkoumaného systému, či projektu, čímž vyjadřuje komplexnější pohled na celou problematiku z celospolečenského hlediska.

Pro ekonomické hodnocení zavádění programů na podporu zdraví je velmi často využíváno taktéž metody CBA; metody CEA a CUA jsou používány v hodnocení zavádění efektivnosti zdravotně zaměřených tělocvičných programů, hodnotících délku a kvalitu života (QALY´s), nebo přizpůsobení se funkčnímu poškození (DALY´s). Tyto metody jsou zmiňovány ve studiích vypracovaných Hroboněm (1998).

Některé druhy ekonomických analýz obecně vycházejí z konstrukce modelů, v nichž jsou analyzovány inputy (vstupy - náklady) a outputy (výstupy - důsledky) zkoumaného systému. Pro zkoumání multiplikačního procesu jsou input – output modely hojně využívány a výsledky z těchto analýz předkládány územním samosprávám, či profesním asociacím (Howard & Crompton, 2004).

Rozhodující změnou ve financování olympijských her jsou příjmy z televizních přenosů (přenosových práv). Příklad nárůstu podávají následující hodnoty v (mil USD):

Mnichov 63
Montreal 82
Moskva 214
Los Angeles 814
Soul 733
Barcelona 1.097

Ekonomické efekty velkých sportovních akcí udává schéma 2:

Schéma 2. Ekonomické efekty velkých sportovních akcí

Případová studie: Externí efekty olympijských her

Externí efekty budou hodnoceny na příkladu z Barcelony v oblastech:

1. Finanční externí náklady
2. Externí finanční užitky
3. Externí nefinanční náklady
4. Nefinanční užitky

Olympijský organizační výbor počítá jen s přímými efekty, není brán zřetel na investiční a spotřební výdaje, které jsou se hrami bezprostředně spojeny, jako (příklad je z Barcelony):

• státní investice 4,1 mld. USD,
• privátní investice 3,2 mld. USD,
• veřejné výdaje 1,1 mld. USD,
• privátní spotřeba diváků na olympijských hrách 0,5 mld. USD.

Celkový objem výdajů v tomto okruhu činil 8,9 miliard USD.

Olympijská zařízení budou po ukončení olympijských her použita na jiné účely. Z toho plynou pro organizační výbor vícenáklady,

c) Dále musí být kalkulováno se ztrátami, které plynou pro region z toho, že plochy používané pro sportovní zařízení nemohou být dále produktivně využívány k jiným účelům

d) je nutno počítat se ztrátami způsobenými vytěsňováním ostatních činností během trvání her:

• snížení běžného turistického ruchu během her, mnozí turisté se vyhnuli místům zvýšeného organizačního, dopravního napětí, zvýšených cen. Obecně dochází k místnímu zvýšení cen o cca. 10 %, dalších cca 10 % turistů přeloží svou dovolenou raději do jiné země,
• v rámci místních rozpočtů jsou upřednostňovány projekty, zaměřené na jednorázovou sportovní akci na úkor jiných projektů; v důsledku lokálního zvýšení cen pozemků a staveb se některé rozvojové projekty z jiných oblastí hospodářství stávají obtížněji financovatelné,
• vznikají náklady, které jsou spojeny se silným zvýšením úrovně výdajů v dané oblasti. Především se jedná o vzrůst nájemného a vzrůst cen pozemků. To co získávají majitelé pozemků a nemovitostí, na druhé straně ztrácí velké množství obchodníků a plátců zvýšených nájmů.

Externí finanční užitky

1. velmi důležitým finančním užitkem jsou výdaje (0,5 miliard USD), které během olympijských her utratili návštěvníci. Tyto výdaje byly absorbovány v místních hotelech, restauracích , obchodech a ostatních zařízeních turistického ruchu,
2. stát (a místní rozpočet) profituje ze vzestupu místních příjmů na základě odvodu ze zvýšených daní, ze kterých může investovat do dalších projektů,
3. ze zvýšených příjmů profitují obyvatelé samotného města, kde se hry pořádají. Dá se počítat s tím, že 30 % návštěvníků her pochází z blízkých regionů. Mnozí tito návštěvníci využívají příležitosti a navštěvují hry, navíc mnozí obyvatelé regionu, kde se hry konají jsou nuceni platit zvýšené cestovní výdaje a potažmo i ostatní služby i když sportovní akce vůbec nenavštíví.

Externí nefinanční náklady

Příprava a realizace olympijských her přináší pro obyvatele regionu mnoho nevýhod, které se nedají přímo vyjádřit v penězích. K těmto nevýhodám patří:

1. zátěž životního prostředí, která je způsobena množstvím sportovních staveb a uskutečňováním sportovních akcí nebo běžným sportováním v těchto zařízeních. Především zatížení hlukem a projevy fanoušků nejen ve sportovních prostorách. Taktéž vyvstává nebezpečí ze strany teroristů, kteří vyhledávají akce hromadného charakteru, čímž se stupňuje pocit nejistoty pro místní obyvatele.
2. časové ztráty, které vznikají především z důvodů stavebních opatření, stoupající turistické a dopravní zátěže a z toho plynoucího vyššího počtu dopravních komplikací a nehod.
3. Ztráty pro místní obyvatele, vyvolané přemístěním bydliště, či firem do jiných míst s nižší úrovní nájmu,
4. Na olympijské hry přispěl stát a místní rozpočty. Užitek z těchto her je však velmi nerovnoměrně rozdělen, pro některé skupiny obyvatel města, regionu a země je však užitek z těchto her minimální; u tohoto obyvatelstva převládají z takové akce nevýhody,
5. Konečně ani náklady 35 000 dobrovolníků, zajišťujících hry není kalkulováno v rozpočtu organizačního výboru. I z tohoto důvodu je bilance rozpočtu olympijského výboru vyrovnaná, neboť časové náklady si nesou dobrovolníci sami.

Nefinanční užitky

S výstavbou a provozováním nových sportovních zařízení jsou spojeny tyto nefinanční užitky:

1. olympijské hry mohou podstatně zvýšit identifikaci obyvatel s městem a regionem, většinou však jen na krátký čas, neboť v důsledku velké události se stali jejími spolutvůrci,
2. zvýšení úrovně zážitku a prožitku je další kategorií nemonetárního užitku z her. Po skončení olympijských her zůstanou zařízení k dispozici obyvatelstvu, čímž dojde ke zvýšení volnočasového, tělocvičně a sportovně orientovaného užitku obyvatelstva,
3. po ukončení olympijských her dojde ke zlepšení infrastruktury, do které bylo investováno, a která je povětšině dimenzována do budoucna,
4. Pozitivním faktem je zlepšení image a reklamy města a regionu, jež se v budoucnu projeví na vzestupném turistickém ruchu, zvýšené atraktivnosti pro investice, investory atd.

Makroekonomické účinky her

Výdaje olympijského výboru, privátní a státní (místní) investice a výdaje diváků a ostatních účastníků olympijských her dosáhly celkové výše 8,9 miliard USD. Tyto výdaje jedněch subjektů jsou příjmem jiných hospodářských subjektů. Tyto indukované příjmy vedou k dalším a dalším výdajům. Tím vznikají další příjmy. Se stavbou olympijského stadionu je zaplacen materiál, stavební stroje, atd. a zaměstnáni stavbaři. Tím dosáhly stavební firmy a potažmo u firmy dodávající materiál a stavební stroje příjmů; tyto příjmy jsou použity opět k investicím a výdajům, včetně mezd po své zaměstnance. Zaměstnanci všech zapojených firem většinu svých mezd vydají na spotřebu. Tím stoupá poptávka po potravinách, oblečení atd. , čímž jsou realizovány příjmy v těchto obchodech atd. První hospodářský impuls realizovaný na základě stavby stadionu spustí řetězec dalších investic a spotřebních výdajů. Tento řetězec je charakteristický pro multiplikační efekt.

V modelovém případě pro Barcelonu se vychází z toho, že prvotní výdaje budou 2,7 násobně indukovány na další hospodářské aktivity, takže celkové zvýšení hospodářské aktivity v důsledku prvotního impulsu lze kvantifikovat takto:

- přímé ekonomické působení 8,9 miliard USD
- indukované ekonomické působení 23,3 miliard USD
= celkový ekonomický vliv 32,2 miliard USD

Tento obnos, který se koncentruje především do regionu Barcelony, má další ekonomické konsekvence. Nárůst národohospodářské poptávky – začíná u přírůstku veřejných a privátních investic, veřejné a privátní spotřeby a spotřeby především zahraničních návštěvníků olympijských her – to vše vede nejdříve k nárůstu celkové hospodářské poptávky, která přiměřeně zvětší produkci, jak dokumentuje následující schéma:

(Zdroj: Heinemann, 1995)

Schéma 3. Národohospodářské efekty sportu na příkladu olympijských her

Tato produkce opět indukuje, opět prostřednictvím multiplikačního efektu, další privátní investice, což vede k dalšímu zvyšování celkové hospodářské poptávky.

Region, kde dochází k takovému zvyšování hospodářských aktivit, prožívá ekonomický šok. První účinky bývají následující: ceny a životní náklady stoupají u všech obyvatel regionu. Postupně roste i úroková míra, neboť mnohé investice jsou financovány prostřednictvím úvěrů, což vede k dalšímu zvýšení cen. Reálné mzdy se postupně snižují tak, jak postupně narůstá cenová hladina. Rovněž dochází ke zhoršování konkurenceschopnosti na základě vyšší tuzemské cenové hladiny.

Stoupající ceny a náklady mají za následek snižování poptávky po zboží a službách, snižování zaměstnanosti a snižování celkové produkce – v tomto případě působí multiplikátor v opačném – negativním smyslu. V této souvislosti se objevují i zahraničně – obchodní souvislosti: možnosti vývozu zboží se snižují, neboťˇ je výhodnější nakupovat levnější zboží v zahraničí, čímž narůstá import a klesá export zboží. Vše zpětně negativně působí na celospolečenskou poptávku.

V případě olympijských her v Barceloně bylo empiricky vypočítáno, že cca 50 % všech pozitivních efektů plynoucích ze zvýšené zaměstnanosti, produkce a zvýšených příjmů bylo zpětně pohlceno negativními hospodářskými efekty, jež byly popsány v předchozím odstavci.

Problémy s určením ekonomického efektu olympijských her

Vyhodnocení ekonomických efektů a působení olympijských her na hospodářské prostředí se setkává s objektivními problémy:

• výsledné hodnoty, udávané o olympijských hrách, jsou často „politicky“ upravovány,
• velké problémy přináší výpočty makroekonomického efektu her. Nejenže prozatím neexistují modely výpočtu, podle kterých je možno efekty kalkulovat, ale taktéž výpočty multiplikátorů jsou zatíženy vysokou mírou rizika. K riziku přispívá také diskontování úroků pro výpočet budoucích nákladů a výnosů. Na exaktním výpočtu přínosu her není ani politický zájem. Obdobně nejsou známy případy, že byl zvažován efekt projektu olympijských her s jiným projektem, tedy oportunní náklady projektu.
• Vznikají problémy s následnými náklady sportovních zařízení, po ukončení her. Není zcela jasné, zda nezapočítávat budoucí náklady do kalkulací, spojených s rozpočtem olympijských her.
• Problematické je především posuzování nemonetárních předností a nedostatků olympijských her. Zde je hlavní problém ekonomického ohodnocení olympijských her: náklady a výnosy podléhají subjektivnímu, to znamená politickému ocenění.