Obsah

03

Příprava malířské práce

3.1. Druhy podkladů

Podkladem pro malbu mohou být: 

  • omítky,
  • sádrokarton,
  • dřevěné desky,
  • překližky,
  • laťovky,
  • dřevovláknité a dřevotřískové desky,
  • plátno,
  • papír,
  • plasty,
  • sklo i kovy.

K odbornosti malíře patří i znalost složení a vlastností podkladů, na kterých pracuje, aby od začátku malování stanovil nejsprávnější technologické postupy, vyhnul se komplikacím při práci a vadám v ukončeném díle. Jen tak může být výsledná malba řemeslně dokonalá a esteticky působivá.


3.1.1. Omítky jsou nejčastějším podkladem pro malby

  • Omítky vápenné se zhotovují z říčního i kopaného písku a vápna. Omítka, která obsahuje jen kopaný písek (příliš hlinitý) a málo vápna, je nekvalitní. Drolí se a označuje se jako omítka hubená. Omítka, která obsahuje přebytečné množství vápna, bývá hodně rozpraskaná. Vápenná omítka je středně savá, hrubší a žíravá.
  • Omítky nastavené (vápeně cementové) jsou směsi dobré vápenné omítky s přísadou cementu. Vyskytují se na příčkovém zdivu apod. Jsou tvrdé, méně savé a žíravé.
  • Omítky sádrové jsou zhotoveny ze sádry smíšené s vápenným mlékem nebo klihovou vodou z kostního klihu. Vyskytují se hlavně v reprezentačních místnostech. Jsou po vybroušení velmi hladké, savé, nežíravé.
  • Omítky kletované – základem je hrubší vápenná omítka, kterou malíř potáhne (kletuje) sádrovou kaší. Mají vlastnosti jako sádrové.
  • Omítky cementové jsou tvrdé a neprodyšné. Vyskytují se v dílnách, prádelnách apod. Jsou tvrdé, hladké, žíravé. Malby a nátěry na nich lze provádět po speciální přípravě nebo speciálními nátěrovými hmotami.
  • Sádrokarton se používá na zhotovení vnitřních příčkových stěn, obložení, při různých stavebních úpravách a montovaných novodobých stavbách. Po montáži se spoje desek vytmelí pružným tmelem a pokud je to třeba, zpevní bandážováním. Má podobné vlastnosti jako sádrová omítka.

3.1.2. Dřevěné podklady

Jsou určeny především k nátěrům, lze na nich však také po speciální přípravě (penetraci) malovat.

  • Desky z rostlého dřeva měkkého nebo tvrdého. Dřevo měkké je savé, dřevo tvrdé méně savé.
  • Překližky jsou složené ze tří i více vrstev. Na jádro z měkkého dřeva jsou nalepeny tvrdé dýhy dubové, bukové, olšové, třešňové aj., podle kterých se překližka pojmenovává. Jsou méně savé.
  • Laťovky – jsou lepené desky vyrobené oplášťováním středu z měkkého dřeva dýhami. Střed laťovky je sestaven z latěk spojovaných obvykle lepením. Savost laťovky závisí na tvrdosti dýhy.
  • Velkoplošné aglomerované desky se vyrábějí lisováním dřevěného odpadu, drtí, třísek, pilin i jiných hmot s přísadou umělých pryskyřic. Rozlišujeme:

    a) Dřevovláknité desky, např. sololit.
    b) Dřevovláknité desky měkké, např. hobra.
    c) Dřevotřískové desky (nahrazují rostlé dřevo).
    d) Desky lignátové, cementotřískové, eternitové aj.
  • Plátno se používá při bandážování rohů a trhlin v omítce, pro divadelní dekorace, umělecké práce apod. Vhodné je plátno z přírodních materiálů lněné, konopné, bavlněné a juta (pytlovina), která má hrubší strukturu. Nehodí se plátna z umělých vláken, protože nesají a nedrží barvu.
  • Papír se používá šablonový (obsahuje hadrová vlákna), pauzovací (průsvitný), lepenkový, balicí, akvarelový a kladívkový (na zhotovení návrhů maleb), tapetový, novinový aj.
  • Sádrokarton se používá na zhotovení vnitřních příčkových stěn, obložení, při různých stavebních úpravách a montovaných novodobých stavbách. Po montáži se spoje desek vytmelí pružným tmelem, a pokud je to třeba, zpevní bandážováním. Má podobné vlastnosti jako sádrová omítka.
  • Plasty – nové umělé hmoty se většinou nemalují a nenatírají. Mají z výroby povrch upravený. Pro obnovu poškozeného povrchu musí být speciálně připraveny. Používají se tenké umělé fólie jako pomocný materiál.
  • Sklo slouží jako podklad jen výjimečně. Zhotovují se na něm malby a nátěry dočasné. Používá se hlavně jako podklad písmomalířský.
  • Kovové podklady pod běžné vodou ředitelné barvy musí být speciálně připraveny, aby nekorodovaly. Přímo na ně lze nanášet jen speciální, vodou ředitelné nátěrové hmoty. Běžně slouží jako natěračský podklad.

3.2. Způsoby přípravy podkladů 

Každý druh podkladu vyžaduje speciální přípravu. Závisí to jednak na materiálu, ze kterého je podklad zhotovený, ale také jde-li o podklad vnitřní nebo vnější, nový nebo již malovaný atd.


3.2.1. Nové podklady

Většinou vyžadují broušení, tj. odstranění hrubosti, nerovnosti a nečistoty. Dále napouštění, např. vápenným mlékem, fermeží, klihovou vodou a jinými roztoky, které zpevní podklad. Také zneutralizování zásadité reakce (žíravosti omítek) a čerstvého pačoku.


3.2.2. Staré podklady 

Musíme často zbavit starých vrstev, např. seškrabáním. Dále provádíme izolování různých nežádoucích skvrn, dezinfekci a zpevňování podkladů napouštěním. Praskliny, díry, špatné spoje a nerovnosti na podkladech vyspravujeme sádrováním,
tmelením a bandážováním.


3.3. Přípravné práce na nové vápenné omítce 

Pracovat můžeme jen na zcela vyzrálé omítce.


3.3.1 Technologický postup 

  1. Broušení, oprášení.
  2. Pačokování — není-li již pačokovaná.
  3. Sádrování.
  4. Napouštění mýdlovým roztokem.

3.3.2. Broušení a oprášení omítky 

Brousíme širokou stěrkou, starší škrabkou, kouskem ploché dřevěné desky (točivým způsobem), hrubším skelným papírem na podložce apod. Tímto odstraníme vystouplá zrnka písku. Postupujeme ve vodorovných pásech shora dolů. 

Uvolněný písek z omítky oprášíme smetáčkem nebo starší suchou štětkou. Potom zameteme podlahu.

3.3.3. Pačokování 

Tato fáze přípravy znamená zpevňování omítky vápenným mlékem. Byla-li již omítka pačokována zedníky, tento úkon vynecháme a začneme broušením.

  1. Příprava vápenného mléka: dobře uleželé hašené vápno dáme do větší nádoby, postupně přidáváme vodu a mícháme míchadlem. Chceme- li vápno zkvalitnit, ještě do hustého stavu vmísíme nepatrně lněné fermeže nebo kazeinového roztoku. Vápno postupně rozředíme na hustotu mléka, potom roztok přecedíme přes síto nebo jemnou tkaninu.
  2. Nanášení pačoku: vápenné mléko nanášíme zásadně štětkou a to všemi směry, aby se vyplnily póry po odstranění písku. Pačokujeme ve dvou až třech vrstvách.
  3. Schnutí pačoku: nátěr má pomalu zasychat, aby dobře vytvrdl. Je- li omítka příliš suchá, postříkáme ji předem vodou. Po vyschnutí se vrstva nesmí stírat. 

Na pačokované omítce malujeme nejdříve za tři týdny. Bude-li na omítce jiný nátěr, např. olejový nebo latexový sokl, tuto plochu nepačokujeme, ale napustíme lněnou fermeží, nebo latexovým pojivem apod.

3.3.4. Sádrování 

Sádru používáme bílou. Pro přípravu sádry jsou vhodné gumové kelímky, ze kterých se ztvrdlá sádra snadno odstraňuje.

  1. Sádru sypeme do vody tak dlouho, dokud se ponořuje, po zamíchání a zavadnutí hladiny s ní ihned pracujeme. Sádry připravíme tolik, kolik stačíme zpracovat do zatvrdnutí, tj. asi do 3 minut. 
    1. Pro drobné trhliny a nedostatky v omítce zpomalíme tuhnutí sádry, když do vody, než budeme přidávat sádru, dáme několik kapek klihu nebo malé množství oklížené barvy.
    2. Pro velké opravy děr a prasklin v omítce přidáme do sádry jemný písek. Sádra s klihem by ve větších nedostatcích nedržela. 
  2. Díry a trhliny v omítce proškrabeme stěrkou, odstraníme prach a písek a navlhčíme je vodou. Potom vyplníme sádrou a uhladíme stěrkou. Hluboké díry sádrujeme 2x. Po částečném zatvrdnutí sádry místa i okolí uhladíme štětcem namočeným ve vodě.


Obr. 1 Broušení vápenné omítky, sádrování, vlhčení staré malby


3.3.5. Napouštění mýdlovým roztokem 

Mýdlovým roztokem vytvoříme na omítce nesavý povlak, který umožňuje dobré roztírání barvy, čistotu nátěru a současně neutralizuje žíravost čerstvého pačoku a omítku zpevní. Mydlení je zejména nutné před nátěrem barvou s kostním klihem. Mydlení provedeme po sádrování, jinak by sádra nedržela.

Příprava mýdlového roztoku: na pačokované omítky se používá slabší roztok, na 1 díl mýdla 15 až 20 dílů vody. Jádrové mýdlo se drobně rozkrájí a rozpustí ve vařící vodě. Mazlavé mýdlo se jen rozředí teplou vodou.

Při nanášení se roztok udržuje v teplém stavu, chladem tuhne. Do roztoku můžeme přidat část klihové barvy nebo hlinky. Roztok pak částečně kryje a zlepší se i přilnavost barvy při nanášení. Podkladem pro klihovou malbu je též vápeně mýdlový roztok. Všechny roztoky nanášíme štětkou.


3.4. Přípravné práce na staré vápenné omítce

Za starou omítku považujeme každou omítku, na které bylo již alespoň jednou malováno.


3.4.1. Technologický postup 

  1. Odstranění staré malby za mokra.
  2. Dle potřeby zpevnění omítky.
  3. Sádrování děr a trhlin.
  4. Dle potřeby mydlení, různé izolace aj.

Nejprve zjistíme, v jakém stavu plochy jsou. Na pevné omítky s jednou nebo i s dvěma vrstvami kvalitní malby lze přímo nanášet barvy oklížené škrobovým klihem.

Malbu s mnoha vrstvami nebo zvětralou malbu musíme odstranit:

  1. Pokud je na omítce jen jedna vrstva a potřebujeme ji odstranit, vymýváme malbu čistou vodou pomocí krátké štětky. Vodu občas vyměňujeme.

Obr. 2 Umývání staré malby

  1. Je-li na omítce více vrstev, musíme je seškrabat, neboť nový nátěr by puchýřovatěl, praskal a opadával.
    1. Plochu navlhčíme vodou pomocí štětky nebo stříkačky a nasátou změklou malbu seškrabujeme stěrkou. Postupujeme asi po 1 m.
    2. Zbytky malby v pórech omítky vymyjeme pomocí krátké štětky.

Obr. 3 Vlhčení staré malby, seškrabávání staré malby


Odstraňování starých maleb za sucha je zdraví škodlivé. Vdechujeme prach a bakterie. Aby se zničily choroboplodné zárodky, přidává se do vody k vlhčení a mytí dezinfekční přípravek.


Zpevnit drolivou omítku můžeme vápenným mlékem, vápenomýdlovým roztokem, klihovou vodou apod. Roztoky nanášíme štětkou.



3.5. Přípravné práce na nové sádrové omítce 

Pracovat můžeme jen na zcela vyschlé omítce. Suchost omítky zjistíme, když na malou plochu naneseme klihovou barvu. Vyschne-li rychle nátěr, omítka je suchá.


3.5.1. Technologický postup: 

  1. Broušení skelným papírem č. 80 na podložce, přitom kontrolování roviny hranou pravítka.
  2. Důkladné oprášení, zametení podlahy.
  3. Sádrování nedostatků, přebroušení a oprášení sádrovaných míst.
  4. Napouštění omítky. Podle savosti omítku napouštíme jedenkrát i vícekrát:
    1. Teplou lněnou fermeží ředěnou olejovým ředidlem — nejčastěji.
    2. Klihovou vodou z kostního klihu.
    3. Směsí mýdla, klihu a kamence.
    4. Novodobými napouštědly, např. latexovým.  

Pro napouštění vyhovuje široký plochý štětec (americký) a čtyřhranné plechovky, jejichž jednu hranu přitlačíme ke stěně, aby roztok ze štětce nekapal na podlahu. 

Na omítku napuštěnou fermeží můžeme malovat i natírat olejovými nebo syntetickými barvami. Případné nedostatky vyspravíme olejovým tmelem.


3.6. Přípravné práce na již malované sádrové omítce 

Malbu z omítky odstraníme umytím vodou pomocí štětky. Vodu často vyměňujeme. Při odstraňování staré malby ze sádrové omítky nesmíme použít škrabku, abychom omítku nepoškodili. Sádrová omítka je měkká, snadno ji můžeme poškodit.

Sádrové výzdoby — štuky zbavíme staré malby vymytím vodou, a to pomocí krátké štětky nebo štětce a měkkého dřívka.

Umyté plochy vyspravíme bílou sádrou, kterou po vyschnutí přebrousíme skelným papírem a oprášíme.

Je-li omítka zvětralá, znovu ji napustíme – zpevníme například řídkou fermežovou barvou nebo klihovou vodou apod. Po vyschnutí již nanášíme barvy jako u nové sádrové omítky.


3.7. Přípravné práce na cementové omítce

Cementové omítky jsou pro svou hladkost a žíravost málo vhodné pro malířské práce. Zvětrání žíravých látek přirozenou cestou trvá asi půl až jeden rok. Proto se zvětrání urychluje. 


3.7.1. Technologický postup na nové cementové omítce

  1. Obroušení skelným papírem č. 80 na podložce.
  2. Důkladné oprášení, zametení podlahy.
  3. Vyspravení nedostatků cementovou kaší, sádra vypadává.
  4. Neutralizování alkality (žíravosti).
  5. Vyspravení případných nedostatků sádrou.
  6. Nanášení barev.  

3.7.2. Neutralizace žíravosti omítky

  1. Omítku několikrát po sobě omyjeme slabým neutralizačním roztokem kyseliny solné nebo octové (octem). Důkladně opláchneme vodou.
  2. Omítku opláchneme roztokem fluátu nebo jiným speciálním přípravkem. Ředíme dle návodu výrobce.


Všechny neutralizační roztoky nanášíme štětkou nebo štětcem.

Ze staré, již malované cementové omítky odstraníme vrstvu barvy, a to umytím vodou pomocí krátké štětky. Omítka je již zvětralá, proto ji nemusíme neutralizovat. Nedostatky zasádrujeme a nanášíme na novou malbu.


3.8. Přípravné práce na ostatních podkladech

  • Kletovaná omítka sádrou a sádrokarton 
    se připraví podobným způsobem jako nová sádrová omítka.
  • Dřevěné podklady
    vybrousíme skelným papírem a napustíme lněnou fermeží. Příprava bude  podrobně popsána v kapitole o natěračských pracích.

  • Plátno napneme pomocí hřebíčků na rám nebo připevníme na pevný podklad a napustíme:
    • klihovou vodou
    • řídkou latexovou barvou nebo pojivem apod
    • natřeme šepsem (směs plavené křídy, běloby, klihu, škrobu, fermeže a glycerinu)

  • Papír 
    navlhčíme vodou a v okrajích přilepíme na rám nebo prkno. Při schnutí se  papír vypne.

  • Lepenku a karton 
    připevníme pomocí hřebíčků na rám a natřeme klihovou vodou nebo řidší  latexovou barvou. Papír pro řezání šablon napustíme fermeží.  
  • Plasty 
    umyjeme, odmastíme, zdrsníme skelným papírem, oprášíme a natřeme  natěračskou barvou. Nedostatky vytmelíme.

  • Sklo
    umyjeme a odmastíme.
  • Kovové podklady
    zbavíme nečistot a rzi. Natřeme základní antikorozní barvou nebo speciální nátěrovou barvou. Příprava bude podrobně popsána v kapitole o natěračských pracích.

Obr. 4 Kletování vápenné omítky sádrou, broušení omítek


Kontrolní otázky

1. Vyjmenujte podklady pro malování.
2. Co víš o pačokování.
3. Co víš o sádrování.
4. Popiš odstraňování staré malby z vápenné omítky.
5. Popiš přípravu nové vápenné omítky pro malování.
6. Popiš přípravu staré vápenné omítky pro malování.
7. Popiš přípravu nové a již malované sádrové omítky pro malování.
8. Popiš přípravu nové a staré cementové omítky pro malování.
9. Jak připravíš sádrokarton pro malování.