Úvod do teorie systémů

1.1 Kybernetika

Slovo kybernetika bylo před lety dost frekventovaným pojmem, poté jako bychom na něj zapomněli. Nyní zažívá znova renesanci, zejména s masovým používáním počítačů a mobilů.

Kybernetika jako věda existuje zhruba šest desetiletí. Jako všechno, co se děje kolem nás, má své příčiny. Ty jsou, jednoduše řečeno, výsledkem staletí trvajícího rozvíjení prostředků a metod řízení a jejich spojení v technice a fyziologii, motivovaného snahou člověka zbavit se namáhavé fyzické a duševní práce. Slovo kybernetika použil již starořecký filosof Platón, jenž kybernetice přiřadil smysl slova vládnout (řecky kybernétes = kormidelník).

Kybernetika nevznikla náhodně. Je výsledkem celkového vývoje vědeckého poznání, projevem proudů ve vědeckém myšlení. Bezprostředně navazuje na dříve získané poznatky vědy a techniky a vývoje vůbec. Přináší nové pohledy na často již zdánlivě vyřešené otázky a vnucuje nám potřebu je znovu prostudovat.

Řešíme-li problémy v jedné oblasti či oboru lidské činnosti, ukazuje se, že musíme znát alespoň něco z oboru příbuzného.
Podstata kybernetiky spočívá v tom, že studuje zákony řízení obecně jak pro stroje, tak pro živé organismy. To jí dává možnost aplikovat zkušenosti v jednom oboru na obor jiný. Pro člověka je to pak velký přínos při řešení problémů v praxi.

Vznik kybernetiky je podmíněn těmito základními faktory:

sociálně-ekonomickými faktory – touha člověka překonávat přírodu i sám sebe, ekonomické podmínky, rozvoj dělby práce apod.
technickými faktory – rozvoj techniky, technologií, materiálů.
přírodovědnými faktory – zejména rozvoj matematiky, fyziky, chemie, biologie, psychologie a dalších disciplín.

Definic je mnoho a pro jednoduchost stačí, budete-li znát následující definici, jejímž autorem je Norbet Wiener, který je považován za zakladatele kybernetiky. Tato definice zní:
„Kybernetika je věda o řízení a sdělování v živých organismech a ve strojích.“
Uvedená definice přeneseně a velice stručně říká, že v objektivní realitě (to je ve světě kolem nás i v nás) probíhají sdělovací (informační) a řídicí procesy. A to je podstata existence a vývoje vůbec.

Příklad:
Jen malé příklady z fungování organismu člověka. V lidském organismu neustále probíhají sdělovací a řídicí procesy (tyto budou objasněny v dalším textu). Některé si člověk uvědomuje a některé probíhají mimo naše vědomí. Dostane-li se do těla infekce, mozek dostane tuto informaci a je spuštěno řízení jejího odstranění, což se může projevit například vyšší teplotou.
Naše tělo potřebuje přísun tekutin, je tedy vyslána informace – dostaneme žízeň a rozhodujeme se, jak tuto žízeň budeme „řídit“. Zpravidla se něčeho napijeme (pokud tuto možnost máme). Co budeme pít je už otázka jiná.

Kybernetika je hraniční vědou, která řeší problémy společné různým vědním oborům a sama je produktem jiných věd.
Kybernetika studuje jevy z hlediska jejich chování a funkce s ohledem na opakovatelnost, pravidelnost a určitost.
Zabývá se všemi možnými normami chování, tedy celou množinou možností systému a nejen jeho jednotlivými funkcemi nebo jednotlivými procesy.
Zkoumá všechny možnosti, které se mohou vyskytnout, tedy možnosti systému již známého a systémů dosud nepoznaných.
Používá jediný slovník a soubor pojmů, které jsou vhodné pro charakteristiku soustav nejrůznějších typů, jež si však navzájem odpovídají (jsou adekvátní), což umožňuje tyto systémy uvést do přesně vymezeného vztahu.
Skýtá možnosti studia velmi složitých systémů, protože využívá modelování všeho druhu.

Zdůrazněme si, že kybernetika se ani tak nezabývá věcmi, ale především se zabývá způsoby chování. Klade si především otázku: Co to dělá? A pak také: Co to je? Kybernetika poskytuje velmi univerzální metodu jak zkoumat systémy, jejichž složitost je tak výrazným rysem, že ji nemůžeme v žádném případě eliminovat (zejména ve složitých společenských a biologických systémech).
Využití možností kybernetiky je poměrně široké. Lze ji využívat v mnoha oborech a také v mnoha oborech přinesla a přináší rozvoj.

V biologii a medicíně pro výběr a zpracování informací o struktuře a chování biologických objektů – pronikání do podstaty biologických procesů, využití informací pro působení na živou přírodu s cílem zabezpečit podmínky pro život člověka. Možností kybernetiky se využívá při zkoumání všech fyziologických procesů v organismu. To umožňuje poznávat příčiny chorob a vynalézat a používat nové léky. Technická kybernetika umožnila konstrukci řady přístrojů: operační přístroje, umělá ledvina a další náhrady pro okamžité či trvalé použití. Počítače a roboty se využívají při zpracování informací i při chirurgických zákrocích. Velkou roli sehrála kybernetika v genetice, kde potvrdila přenášení dědičné informace od rodičů na potomky v kódovaném tvaru v buňce.

V psychologii kybernetika pomáhá odhalení možností a pochodů v našem mozku. Všechny psychické jevy, se kterými se setkáváme při lidské činnosti, lze začlenit do oblasti informačních a řídicích procesů. Napomáhá zkoumání chování jednotlivce i kolektivu. Pomáhá odhalovat aktivní a tvořivý princip působení organismů a prostředí navzájem.

V pedagogice se využívá poznatků při procesu učení, tedy vlastně algoritmů (popisu postupů) duševní činnosti. Tím se racionalizuje proces učení. Využití počítačů netřeba rozvíjet (Internet, elektronická pošta, programy pro učení, e-learning).

V technice a technologiích je využití kybernetiky asi nejvíce vidět. Kybernetika umožnila konstrukci a vznik počítačové techniky. Bez počítačů by se nemohly uskutečnit lety do kosmu. Nebylo by mobilních telefonů. Nebyl by Internet. Nemohly by se uskutečňovat přenosy obrazové, zvukové a datové informace. Nebylo by možné používat moderní zbraňové systémy. Nefungovala by síť přenosu elektrické energie. Roboty dnes v mnohých činnostech nahrazují člověka. Nutno říci, že zatím není umělá inteligence na takové úrovni, aby člověk byl plně nahrazen.

V oblasti řízení jsou možnosti nepřeberné. Poznatky kybernetiky jsou využívány při zpracování informací a jejich transformaci do rozhodování a do řídící práce. O tom bude pojednáno dále.
Kybernetika je velice širokým oborem s univerzální využitelností.

1.2 Systém a systémový přístup

Pojem systém je docela frekventovaným slovem. Byl použit v předcházející části a je často používán ve formulacích jako „musíme to řešit systémově“, „to není systémové řešení“, „to vyžaduje systémové řešení“, „problém se bude řešit později, protože to vyžaduje systémové řešení“ apod. Slovo je často používáno, ale nesprávně, spíše ve smyslu systematičnosti, tedy uspořádanosti.

Svět, který nás obklopuje (objektivní realita), tvoří objekty, jež na sebe navzájem působí. Toto působení probíhá v čase a prostoru a má různý charakter (společenský, fyzikální, mechanický, biochemický). Existují objekty, jejichž vzájemné působení je složité a jejich společné působení navenek se projevuje jako působení celku na jiný objekt. Takové celky zpravidla uvažujeme jako samostatné objekty.

Definováním prvků objektu, jejich vlastností, jakož i jejich vzájemných vztahů „zavádíme na objekt systém“. To znamená, že si všímáme pouze těch prvků, vlastností a vztahů, které nás na daném objektu při jeho studiu zajímají.

Příklad:
Objektem zkoumání (posuzování) je osobní automobil. Tento bude zkoumán třemi lidmi. Prvního z nich zajímají jeho technické parametry – obsah válců motoru, rychlost, zrychlení, pevnost konstrukce, typ brzd, pevnost karoserie, typ převodovky. Druhého zajímá pohodlnost sezení, hluk uvnitř, barva karoserie, množství kontrolních přístrojů na přístrojové desce, klimatizace. Třetího bude zajímat velikost kufru, počet dveří, snadnost ovládání, cena, výše pojištění.

Je zřejmé, že každý z nich posuzoval jiné parametry. Říkáme, že každý zavedl vlastní systém na objekt. Takovému přístupu říkáme systémový přístup.
Podobně jako kybernetika i systém má řadu definic. Uveďme si jednu z nich:
Systém je určitým způsobem uspořádaný souhrn prvků vzájemně spojených vztahy mezi vlastnostmi těchto prvků, které z hlediska zkoumání tvoří celek a mají společný funkční účel.

Systém

Příklad:
Vysvětleme si nyní schéma na příkladu. V normálně fungující rodině má vedoucí roli manželka. Je subjektem řízení. Ona má myšlenky a prostřednictvím výstupů vydává svému manželovi příkazy, co má dělat. Ty se k němu dostávají prostřednictvím výstupů a manžel je objektem řízení. Výsledkem činnosti manžela jsou výstupy. I na manželku působí nějaké vstupy. U každého z nich pak funguje vnitřní zpětná vazba neboli kontrola, jak dělají to, co dělat mají. Manželka kontroluje, zda a jak manžel plní její příkazy a to se nazývá zpětná vazba. Zpětná vazba je významným pojmem, o kterém se ještě zmíníme. Manžel a manželka jsou prvky systému, jsou spojeni vazbami. Manželství je pak systém. Manželé však nejsou izolováni, kolem nich je okolí. Okolí působí na systém a systém působí na okolí. Podmínkou existence systému jsou nejméně dva prvky, řídící a řízený, a vazby mezi nimi.

Systém je charakterizován:

strukturou – prvky systému a jejich vzájemné vztahy
chováním – vztahem systému k okolí, souhrnem reakcí na všech výstupech

Vztah struktury a chování je velmi těsný, při změně struktury systému i při zachování prvků se může změnit jeho chování.

Strukturu chápeme jako orientovanou dovnitř systému, jde tedy o působení mezi prvky systému uvnitř tohoto systému.

Chování je charakterizováno jako souhrn chování všech prvků systému a výsledkem tohoto chování je tedy vlastně reakce systému na podnět. Je to libovolná činnost objektu, která je něčím vyvolána. Je vyvolána nějakým vlivem, což je množina podnětů.

Vstupy do systému a jeho prvků a výstupy z nich mohou být hmotné, energetické a informační.

Prvek systému je základníčástí jakéhokoliv systému, je jeho nejmenší částí, kterou ještě rozlišujeme. U každého prvku rozlišujeme jeho vlastnosti. Vlastností je stránka předmětu, která podmiňuje jeho rozdíly nebo podobnost s ostatními prvky systému. Vlastnosti prvků mohou být rozdílné, než jsou výsledné vlastnosti systému. V systému mohou být i prvky, které působí protikladně (např. ve společenských systémech je tomu často). Prvky systému nejsou jen hmotné, ale i nehmotné (myšlenky apod.).

Funkce v systému je pojem, kterýje důležitý pro dobré pochopení struktury systému. Říkáme-li, že vlastnost prvku nebo celého systému má nějakou funkci, pak tím rozumíme, že existuje nějaký cíl, ke kterému je vlastnost prvku nebo celého systému zaměřena.

Podsystém (subsystém) je relativně samostatný uzavřený celek plnící určitý funkční účel.

Rozlišovací úroveň je pojemdůležitý pro zkoumání systémů. Jde o to, do jakých podrobností chceme nebo musíme systém zkoumat (okem vidíme jen jisté vlastnosti systému; použijeme-li mikroskop, vidíme podrobněji a můžeme rozlišovat další podrobnosti; na nějakém člověku nás zajímá někdy jen jeho oblečení a někdy i jeho vlastnosti a schopnosti). Takže zvětšováním či zmenšováním rozlišovací úrovně se zvětšuje či zmenšuje počet prvků a vazeb mezi nimi.
Účelné vymezení prvků, podsystémů a systémů umožňuje pochopení a zkoumání problémů.

Příklad:
Řekli jsme si řadu pojmů. Uveďme si další příklad pro lepší pochopení systému a systémového přístupu a jeho využití v praxi.
Jako příklad poslouží lidský organismus. Lidské tělo je systémem, který existuje v určitém okolí, které se mění (stejně tak se mění i chování lidského těla). Lidské tělo je tvořeno podsystémy jako například nervovým podsystémem, trávicím, rozmnožovacím, oběhovým apod. Každý z těchto podsystémů je tvořen prvky, například oběhový podsystém, který je (jednoduše řečeno) tvořen srdcem, tepnami, žilami a vlásečnicemi. Tyto prvky zabezpečují funkci – oběh krve a transport živin, včetně kyslíku. Zvětšíme-li rozlišovací úroveň, mohou se prvky stát až jednotlivé buňky.
Každý z prvků a podsystémů lidského těla má svoji funkci. Navzájem se ovlivňují a jsou na sobě závislé. Například zmiňovaný oběhový podsystém potřebuje ke své funkci dýchací podsystém a dochází tak ke spojování prvků, podsystémů a systémů. Jsou mezi nimi vztahy.

1.3 Příklady systémů, které by nás mohly inspirovat k zamyšlení a také ke změně chování.

1.3.1 Systém člověk–člověk

Vztahy mezi lidmi, jejich vzájemné působení, psychika lidí jako odraz poznávání okolí člověka i sebe sama, jeho niterných racionálních i emotivních procesů. Lze říci, že je to vztah nejdůležitější pro samotné přežití člověka. Je to však také vztah nejsložitější a nejzranitelnější. Konflikty mezi lidmi nabývají v dnešním přetechnizovaném světě dříve nebývalých rozměrů. Technika a technologie působí na člověka nesmírně mnoho v různých oblastech vlivů a jsou do značné míry determinantami mezilidských vztahů.

Role člověka v globalizaci představuje složitou modifikaci věčného i věcného problému– vztahu bytí a vědomí. Tímto problémem se v rovině teorie od pradávna zabývali především filosofové. Postupně i odborníci jiných disciplín. Přes naléhavost potřebnosti řešit roli člověka v dnešním světě lze vidět jistou bezradnost a neschopnost jak teoretické fronty, tak společenských řídících struktur v rovině politické, ekonomické a dalších.

1.3.2 Systém člověk–příroda

Člověk pochází z přírody, je její integrální součástí, díky přírodě existuje a žije. Využívá a spíše zneužívá nad únosnou mez jejího bohatství. Je také povinen se zpětně k přírodě chovat šetrně ve svém vlastním zájmu. Zdroje přírody nejsou nevyčerpatelné. Přesto, že se poměrně často apeluje na vztah člověk k přírodě, zdá se, že okamžité ekonomické a mocenské zájmy jsou důležitější. Je to krátkozraké.

1.3.3 Systém člověk–demokracie

Demokracie je podmínkou rovnovážného života člověka, ne však podmínkou nutnou. Obvykle se demokracie definuje jako vláda lidu, lidem a pro lid. Definice jednoduchá, pochopitelná a ve své praxi neobyčejně složitá a zatím nedosažitelná.
Tvrdíme o sobě, že jsme společností svobody a demokracie. Ovšem zároveň jsme společností „svobodného“ konzumu materiálních hodnot. Jsme poslušnými plniteli přání maloobchodních řetězců v jejich nabídce potřeb, které vlastně ani moc nepotřebujeme. Jsme limitováni našimi peněženkami či účty, našimi žaludky a prostorami pro ukládání nepotřebných věcí.
Demokracie je vláda lidu. V čem spočívá demokracie? V tom, že jednou za čas vhodíme lístek do volební urny za kandidáty, které jsme nevybrali a ani bychom si je nevybrali, kdybychom tuto možnost měli? Abychom kritizovali poměry v tisku, který je z 80 % v cizích rukou a je tak unifikovaný? Abychom se divili, jak námi nevybraní a někdy ani nevolení (byť zvolení) lidé lžou, obohacují se lobbováním, korupcí, přijímáním nekvalitních zákonů, dělají chyby, za něž obyčejný člověk musí platit či jít do vězení? Proč je tolik nesmiřitelnosti a nenávisti mezi politickými stranami i uvnitř nich, mezi politiky, mezi lidem a politikou? Jak to, že nadnárodní firmy (vedené několika lidmi) mají větší moc než některé státy? S demokracií souvisí svoboda. Je často formálně zdůrazňováno, že svoboda je nejdůležitější hodnotou pro člověka. Je to tak? Není nejdůležitější hodnotou pro člověka život? A uvědomujeme si to vůbec?

1.3.4 Systém člověk–společnost

Role společnosti v globalizaci je poněkud jiná než dříve a také rychle se měnící. Společnost není jen prostý souhrn jednotlivců, jak se někdy propaguje. Společnost je zde proto, aby na základě využívání potenciálu jednotlivců a materiálních podmínek objektivní reality umožňovala svoji existenci a vytvářela podmínky pro důstojný život každého jednotlivého člověka. Jde o mnohosměrnou činnost. K tomu si vytváří různé formální i neformální organizace. Jednou z jeho významných organizačních struktur je stát. Stát a jeho instituce tu jsou pro lidi. Mají zabezpečit podmínky pro jejich život. Politika je každodenní péče o blaho občana. Stát má racionálně a optimálně využívat výsledků ekonomické základny k zajištění jistého stupně stability společnosti, její soudržnosti. To jsou podmínky pro dobrý vývoj.

Společnost, podobně jako jednotlivci, je na složité křižovatce řady cest, které vedou do neznáma. Nejsou to tři cesty jako v pohádkách, lze říci, že žádná cesta nevede do pohádkové idyly. Jde jen o volbu té nejméně nepříjemné cesty, která se jeví jako nadějná, a později je nutno tuto nadějnost korigovat.

Společnost nabízí dvě základní tendence. První tendence je pokrok v technice a technologiích, které umožňují člověku lepší a zejména pohodlnější život (informační systémy a technologie, dopravní systémy, stroje odstraňující těžkou práci atd.). Například pokrok v medicíně je nebývalý. Nové medikamenty a nová přístrojová technika zachraňují a prodlužují život. Jsou potlačovány či léčeny choroby, které dříve byly neslučitelné se životem. Druhá tendence je však jiná. Výše uvedené „příjemnosti“ mají také své negativní důsledky. Informační technologie nás mnohdy činí závislými. Stroje mají řadu nežádoucích či dokonce škodlivých vlastností. Jsou často nebezpečné, hlučné, znečišťují životní prostředí, automobil se dnes stává zbraní hromadného ničení, léky působí škodlivě svými vedlejšími účinky, počet tzv. civilizačních chorob roste.
Společnost je také zasažena válkami, přírodními a technogenními katastrofami, skandály, podvody, násilím nejrůznějšího druhu, novými chorobami, lhostejností a dalšími negativními faktory. Schopnost sebezničení je nevídaná.
Mohli bychom ve výčtu pokračovat. Vyvstává otázka, jaký je stav vztahů člověka a společnosti, člověka dneška a budoucnosti. Jak jej lze k obecnému prospěchu řešit? Lze to vůbec? Nebo je lepší se cestou „vnitřní emigrace“ s tím smířit? Co to přináší pro život, který právě teď člověk žije? Co to přinese v budoucnosti?

1.3.5 Systém člověk–voda

Bez vody není život. Voda je stále vzácnější, jen si to nějak nechceme uvědomit. Voda vždy byla velmi cenná surovina, zejména tam, kde je jí nedostatek. Vedly se, vedou a možná ještě více povedou války o vodu. Hydrologové tvrdí, že podzemní vody je stále méně. Také některé řeky, jezera a rybníky vysychají. Uvádí se, že celá pětina světové populace trpí nedostatkem vody. I v České republice klesá vydatnost pramenů. Voda možná bude surovinou nejstrategičtější.

1.3.6 Systém příroda–příroda

V přírodě probíhají procesy samovolně a také pod vlivem činnosti člověka. Je potřebné se více zamýšlet nad procesy, které v přírodě probíhají, a zejména je více v jednání člověka respektovat.

1.3.7 Systém příroda–stroj

Člověk ve snaze lépe si zajistit svoji existenci a později zvýšit svoji pohodlnost v důsledku své lenosti vytvářel a vytváří stroje a technologie. Ty umožňují snadněji a pohodlněji přetvářet přírodu. Avšak tuto přírodu nejen přetvářejí v relativně únosné podobě. Stále častěji ji nenapravitelně poškozují.

1.3.8 Systém stroj–stroj

Jednotlivý stroj často nestačí k dosažení potřeb. Proto je třeba je systémově a systematicky uspořádat. Toto by se mělo dít v určité harmonii a rovnováze. Často však existují disproporce, které jsou neefektivní a ve svých důsledcích i škodlivé.

1.3.9 Systém člověk–stroj

Systém velice častý a velice rozšířený. Zřejmě nejrozsáhlejší a člověka nejvíce ovlivňující. Člověk postupně vytvářel nástroje k ovládnutí přírody a pro svůj prospěch, životní potřebu. Byl zpočátku v tomto systému subjektem řízení. Postupně se tento vztah proměňuje, až dnes je spíše subjektem řízení stroj. Tedy stroj řídí člověka a člověk se stále více stává v jistém smyslu součástí stroje. Stroje člověku vládnou. Člověk se dostává do jejich područí. Člověk si stroj (např. počítač) volí jako svého partnera, kamaráda, protože mezi lidmi kamaráda nemůže nebo nechce nalézt. Člověk zradí častěji než stroj. Je to útěk před společností.

1.3.10 Systém člověk–materiálno

Materiální statky jsou potřebou k životu vůbec. Musíme jíst, pít, spát, oblékat se, rozmnožovat se, dopravovat se atp. Rozvojem dělby práce a vědeckotechnickým pokrokem je možno produkovat materiální produkty v míře nevídané. Těchto produktů je stále více, v materiálně vyspělých zemích nadbytek. A tak dochází k inverzi, materiálna je více. Lidská spotřeba materiálních hodnot je vyšší, než je jejich potřeba. Spotřeba převýšila potřebu se všemi škodlivými důsledky na člověka, přírodu a vůbec prostředí, ve kterém žijeme.

1.3.11 Systém člověk–duchovno

Kromě materiálních potřeb člověk potřebuje i hodnoty duchovní. Neboť vše, co člověk koná, musí projít jeho hlavou a duchovno svojí povahou relativně určuje materiálno. Avšak tento vztah je stále více nabouráván, člověk je stále více ovlivňován a modifikován ke konzumaci materiálna, a tak je jeho duchovno deformováno. Člověk je stále méně součástí lidské společnosti ducha a je stále více číslem či pouze informací, zbožím, předmětem. Jako by byl stále více materiem, jehož myšlení je pod rouškou svobody informací (těmito často spekulativními informacemi) ovlivňováno „neviditelnou rukou trhu“ a tím se člověk stává předmětem tržních mechanismů.
Duchovno a duchovnost se dnes ztrácí. Zdá se, že člověk je stále více vylučován z procesu myšlení, protože na něj masově působí hotové produkty všeho druhu. Zejména pak v materiální podobě nebo v podobě velmi zjednodušujících a manipulujících radikálních názorů na dění kolem nás. Důsledkem toho je stále obtížnější možnost i schopnost člověka uchopit věci, jevy a procesy a nějakým způsobem je optimálně interpretovat.

1.3.12 Systém člověk–hodnoty

Hodnoty pro člověka jsou staré jako lidstvo samo. Neustále se vyvíjejí a mění, jsou povahy duševní a materiální, individuální a kolektivní. Souvisí s prostředím obklopujícím člověka, s jeho věkem, pohlavím, zájmy, statusem apod. Některé hodnoty jsou základní (potrava, teplo, spánek, láska, porozumění, jistota, bezpečí). Podíváme-li se do minulosti a přítomnosti, můžeme hovořit o krizi hodnot, která vede k růstu nejistot z možností jejich neuspokojování a také z možností převratných změn těchto hodnot, které mohou i ohrozit budoucí vývoj života. Některé hodnoty jsou iracionální. Jednou ze základních hodnot je svoboda. Je to často jen klišé, proklamovaný bezobsažný pojem. Svoboda je vždy relativní pojem. Jaká je vůbec naše současná svoboda? Není tak relativní, že je skoro neznatelná v prostředí superkonkurence, honů na „čarodějnice“ nejrůznějšího druhu apod.?

1.3.13 Systém člověk–čas

Čas je ve svém absolutnu pro všechno a všechny stejný. V tom je jeho zvláštnost. Avšak ve své relativnosti se čas proměňuje. Je ho stále méně, procesy probíhají stále rychleji, prudčeji a radikálněji se mění. Není dostatek času na přemýšlení, na tvorbu rozhodnutí, není čas se soustředit a uvědomit si sama sebe. Uvědomit si časový horizont důsledků svých rozhodnutí. Pomíjivost času je stále akutnější. Naše ideje a cíle jsou stále utilitárnější v čase. Prožívání toho, co nás obklopuje, je stále povrchnější.

1.3.14 Systém člověk–informace

Žijeme v informační společnosti, žijeme v přebytku a zároveň nedostatku informací. Toužíme po informacích a zároveň se jich obáváme. Informační „vichřice“ způsobuje zmenšování světa, jeho zhušťování, zvyšování rychlosti pohybu a vývoje. Avšak produkce informací díky různé dostupnosti technologií způsobuje velkou nerovnost v přístupu k informacím, což má za následek značné rozpory mezi lidmi, jelikož informace jsou významným strategickým zdrojem. Jsou nejsilnější zbraní, což známe po celou dobu historie lidstva. Z toho vyplývá možnost a také nutnost či schválnost regulace informací a manipulace s nimi, čímž se informace stávají virtuálními a ne skutečnými. A tak se vlastně „svobodná“ výměna informací může stát nástrojem utiskování, nástrojem násilí někdy účinnějším, než jsou samotné speciální prostředky fyzického násilí. Informace lze vytvářet, sbírat, měnit, utajovat, záměrně zveřejňovat atp. Tato výměna informací však může být naopak i prostředkem porozumění a rozvoje obecného blahobytu.

1.3.15 Systém člověk–elektronická média

Elektronické médium (EM) pro účely tohoto příspěvku můžeme definovat jako prostředek, který na základě využití elektromagnetického principu zachycuje, přenáší, zpracovává, uchovává a využívá informace sloužící člověku.
K elektronickým médiím například patří: televize, rozhlas, PC, internet (extranet, intranet), telefon, mobilní telefon, CD, DVD, flash disk, DX, GPS, platební karty, prostředky rádiového spojení, prostředky automatického a automatizovaného řízení a regulace, hrací automaty, bankomaty, sledovací technika apod.

Elektronická média plní velké množství funkcí ve prospěch člověka (jeho život, zdraví, práce, podmínky existence, doprava, informovanost, vzdělávání a jeho distanční formy, možnosti rozhodování, spojení s lidmi na dálku, zábava, volný čas apod.).
Plní však také řadu funkcí, které člověku neprospívají či mu škodí. Například škodlivý vliv elektromagnetického záření je zřejmý, ale o jeho konkrétních účincích se vedou dlouholeté spory.

Taktéž vlivy informací šířených a získávaných pomocí elektronických médií mohou člověka deformovat – škodlivě působí na jeho duševní i fyzické zdraví, jeho myšlení a jednání. Prostřednictvím elektronických médií lze šířit informace člověku nepřátelské, či dokonce život ohrožující (extrémistická hnutí, násilí, terorismus apod.).

Podle této ankety asi 84 procent dotázaných ve věku 19 až 29 let prohlásilo, že se raději zřeknou svého nynějšího partnera nebo automobilu, než by se vzdali připojení na internet. Život bez mobilu je nemyslitelný pro 97 respondentů, napsala agentura Reuters. Každý druhý respondent uvedl, že díky chatovacímu fóru a internetovým komunitám získal nové přátele. Asi osm procent si našlo díky on-line kontaktům nového partnera.

Většina dospělých Američanů si nedokáže představit svůj život bez internetu. Průzkum ukázal, že 65 % dospělých lidí v USA nemůže žít bez přístupu k internetu. Pro 71 % dotázaných je důležité mít zařízení, se kterým se mohou na internet kdykoliv připojit. Kvůli přístupu k internetu by se někteří z nich vzdali i večeře v restauraci, nakupování oblečení či členství ve fitness klubech. Téměř polovina žen a třetina mužů je zároveň přesvědčena, že by se po dobu dvou týdnů raději obešli bez sexu než bez přístupu k internetu. Domnívají se, že přístup k internetu je v současné hospodářské krizi nezbytný.

Moderní informační technologie přinášejí mladým lidem řadu výhod, zejména při učení a komunikaci s ostatními vrstevníky. Na druhou stranu odborníci stále častěji upozorňují na jejich odvrácenou tvář. Nejen v Japonsku se prudce zvyšuje závislost lidí na mobilech, internetu či MP3 přehrávačích a s ní související neschopnost jednat s lidmi tváří v tvář.

„Děti samy přiznávají, že pro ně v životě to vůbec nejvýznamnější jsou mobilní telefony,“ říká Masaši Jasukawa, šéf poradenské firmy pro informační technologie. „I když jedí nebo sledují televizi, automaticky pohybují palcem, jako by psaly SMS.“

1.3.16 Ke sledovacím funkcím elektronických médií

S rostoucími možnostmi síly člověka a jeho schopnosti využívat techniku a technologie pro tento silový účel, silové působení v zájmu realizace projevů moci různého druhu (ať člověku prospěšných či člověku škodlivých), roste role sledování. O možnostech tohoto sledování se ví jen do jisté míry a to je proti lidským právům, proti svobodě. Jenže je to skutečnost, se kterou se musí počítat a také se s ní smířit. Připomeňme si špionážní družice, odposlouchávání telefonů, sledování e-mailové pošty, sledování finančních transakcí, obchodních aktivit, televizní kamery v ulicích a v místnostech, spousta špionážních aktivit státních i soukromých.

Stále více zaměstnavatelů také využívá softwarových programů, které umožňují sledovat pohyb zaměstnanců pomocí GPS a služebních mobilů, tím je možné zjistit, kde se v danou chvíli pohybují, a to jak v pracovní, tak i v mimopracovní době. Dá se tak odhalit, kde pracovník je a kam často chodí. Obdobně lze s pomocí specializovaného softwaru zjistit surfování na internetu nebo sledovat telefonáty. Dokonalý je v tomto samotný počítač, který má zaměstnanec přidělen. Dá se zjistit, komu e-maily posílá a od koho je přijímá, zda posílá služební maily či soukromé, zda nekomunikuje s konkurencí, kolik času pracovník stráví u počítače apod. Takřka libovolná aktivita na počítači je registrována, může být vyhodnocena a mohou být přijata opatření k postihu pracovníka. Roste také počet softwarových programů, které jsou schopny posoudit obsah zprávy, případně ji neodeslat nebo ji odeslat nadřízenému. Jsou programy, které sledují, co ve volném čase pracovník na počítači dělá, jaké webové stránky si prohlíží, jaké blogy navštěvuje apod. Nabízí se otázka, zda, při domýšlení důsledků, je toto kultivace člověka.

1.3.17 Koordinace člověk–elektronická média

Mezi člověkem a elektronickými médii (EM) existují vztahy koordinace, založené na aspektech vzájemných vazeb, které mají systémotvornou roli, v jejímž rámci se tyto prvky projevují jako jistý relativně jednotný funkční komplex. Koordinační vztah tohoto systému se projevuje ve vzájemném ovlivňování a proporčním souladu i rozpornosti člověka a EM. Lze vydělit tři druhy vazeb:

Za prvé, organizační vazby vyplývající z jednoty a celistvosti systému člověk–EM. Jsou dány tím, že vlastnosti každého z komponentů závisí na specifice rolí, které plní tento systém jako celek ve svém vývoji. Tyto organizační vazby zabezpečují součinnostní vztahy člověka a EM.

Za druhé, vlastní funkční vazby, které podmiňují rozdělení funkcí (a také se v nich projevují), jež plní systém člověk–EM a jeho jednotlivé prvky. Tyto druhy vazeb zabezpečují adekvátní vývoj funkcí v systému s ohledem na možnosti a potřeby. EM pomáhají realizaci zejména tvůrčí lidské funkce.

Za třetí, strukturální vazby, které vyplývají ze vzájemných závislostí organizační struktury systému člověk–EM. Tento druh vazeb určuje i vzájemné strukturální vztahy a podmíněnost prvků systému. Tyto vazby zabezpečují pružnost a adaptabilitu systému za různých podmínek.

Existují i vazby, které můžeme nazvat subordinačními. Člověk by si měl vždy uvědomit, že elektronická média mají sloužit především jemu, nikoliv naopak. Často se ve svých vazbách nedostává do role subjektu řízení ve vztahu k EM, ale právě naopak. Je médii ovládán, je na nich závislý. Elektronická média tak stále více hrají „řídící“ roli. To je nebezpečné pro kultivaci člověka a vývoj společnosti.

1.3.18 Budoucnost vztahu člověk – elektronická média (EM)

Z analýzy vývoje systému člověk – elektronická média – lze vyvodit tři možné vývojové tendence:

Za prvé, tento systém se bude rozvíjet mnohem dokonaleji a rychleji v harmonické součinnosti subsystémů a prvků (jak člověka, tak EM). To proto, že se podaří vyřešit vazby a chování tak, aby kultivace člověka byla adekvátní společenským potřebám. Technické a technologické funkce EM podpoří člověka v jeho rozvoji. A člověk bude schopen svými intelektuálními schopnostmi potenciál EM využívat. To předpokládá změny v oblasti rozumové, citové a volní. Objevit a zavést nové metody, prostředky a formy. Důsledky kultivace člověka a společnosti budou příznivé.

Za druhé, rozvoj elektronických médií bude tak rychlý a prudce se měnící, že v systému dojde k nestabilitě a silnému narušení rovnováhy, role a funkce člověka se dostanou do závislosti na funkcích techniky EM. To ve svých důsledcích bude znamenat, že člověk bude objektem působení EM s možnými degradačními účinky. Důsledky budou nepříznivé.

Za třetí, vlivem okolností vývoje světa, techniky a technologií bude člověk svojí psychikou méně ochoten a schopen využívat potenciál EM v rámci systému. To vytvoří buď jeho silnou závislost, nebo rezignaci na EM, a kultivace lidského potenciálu poklesne či bude degradovat. Důsledky budou rovněž nepříznivé.

1.3.19 Systém společnost–krizovost

Člověka a celou společnost po celou dobu jeho existence obklopují prvky prostředí, které nejsou v souladu s jeho zájmy a potřebami. Jeho konání i existence jsou také určovány hrozbami a riziky. Jednou ze základních lidských potřeb je bezpečí. Předjímat a předvídat důsledky svých rozhodnutí je někdy dost obtížné a často i nemožné, což vzbuzuje rizikovost a krizovost. Podíl rizikovosti a krizovosti roste. S rizikovostí a krizovostí úzce souvisí bezpečnost. Ta je důležitým pocitem pro člověka a pro celou společnost. Pojem bezpečnost je svým obsahem i rozsahem velmi proměnlivým hybridem obecnosti i konkrétnosti. Bezpečnost je stav, kdy hrozby a rizika jsou pro systém na co nejnižší možné úrovni. Pojem bezpečnost lze chápat z hledisek různých stupňů významnosti, od nejnižší úrovně bezpečnosti člověka po nejvyšší úroveň bezpečnosti lidstva. Z jiného pohledu jej pak můžeme chápat jako bezpečnost různých oblastí existence, např. tělesnou i duševní, potravinovou, surovinovou, energetickou, epidemiologickou, informační, ekologickou, vojenskou a další.

Některé objektivní podmínky vyvolávající růst významu bezpečnosti:

Ohrožení existence člověka a společnosti v důsledku rozporů mezi člověkem a přírodou, mezi člověkem a člověkem, mezi člověkem a společností atp.
Značný růst řady rozdílů (finance, materiál, rasy, náboženství, přístupy ke zdrojům atd.) ve společnosti a tím růst hrozeb a rizik.
Podcenění faktorů obecné i zvláštní bezpečnosti a nebezpečnosti.
Růst složitosti objektivní reality a jejího řízení – nejsme schopni tuto složitost řídit (úplná varieta), problém svobody, determinismu, dirigismu atd.

1.4 Vybrané základní obecné pojmy, užitečné pro řízení

Pojem – myslíme v pojmech. Je to odraz věcí, jevů a procesů v našem vědomí.

Soud – myšlenka, která je pravdivá, či nepravdivá. S pojmy operujeme ve svém myšlení a rozhodování.

Úsudek – základní logická forma spojení výroků, v níž se poslední výrok (závěr) vyvozuje z předcházejícího na základě soudů.

Princip – počátek, základ, pravidlo, vůdčí idea, zákon, základní pravidlo pro poznání a jednání, ústřední pojem, základ systému.

Kategorie – základní pojmy, které odráží nejvšeobecnější anejpodstatnější vztahy věcí, jevů a procesů.K základním kategoriím patří:

hmota
vědomí
prostor
čas
pohyb
kvalita a kvantita
rozpor
příčinnost a účinnost
nutnost a nahodilost
obsah a forma (podstata a jev)
možnost a skutečnost

Zákony dialektiky:

zákon jednoty a boje protikladu
zákon vzájemného přechodu kvalitativních a kvantitativních změn
zákon negace negace

Uvedené principy, kategorie a zákony dialektiky mají svůj metodický a metodologický význam. Je vhodné si je osvojit a využívat.

Shrnutí

Kybernetika je vědou o řízení a sdělování v živých organismech a ve strojích. Umožnila vznik a rozvoj řady věd a disciplín a sama je produktem syntézy poznatků z různých disciplín. Kybernetika má pro společnost i pro každého jednotlivce význam. Její základní znalost umožní lépe pochopit problémy a napomůže jejich řešení. Dává tím návod, který je využitelný v teorii i praxi pracovních problémů i v osobním životě.

Systém a systémový přístup je výtvorem kybernetiky. Umožňuje zkoumání věcí, jevů a procesů kolem nás i v nás. Při zkoumání pomocí systémového přístupu je rozhodující chování zkoumaného problému či objektu.
Osvojení si problematiky v této kapitole je nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou pro pochopení podstaty řízení a napomůže každému z vás lepšímu pochopení podstaty řady věcí, jevů a procesů.