Management –
toto slovo je tvořeno z původních latinských výrazů „manus“ (ruka) a „agere“
(činit, dělat). Další možné vysvětlení pojmu management pochází z překladu
anglického pojmu „to manage“. Tento anglický výraz má mnoho významů, např.
dosahovat, řídit, vést, spravovat, vládnout… Obecně je možné management
charakterizovat jako souhrn všech činností, které je potřeba udělat pro
zabezpečení fungování organizace.
Management je možno chápat jako ucelený soubor ověřených přístupů, názorů,
zkušeností, návodů a metod, které vedoucí pracovníci užívají ke zvládnutí
specifických činností (manažerských funkcí), jež jsou nezbytné k dosažení
soustavy podnikatelských cílů dané organizace.
Management
je tedy proces, který je nasměrován k naplnění předem stanoveného cíle
dané organizace. Pro splnění tohoto cíle je nutno realizovat
4 základní funkce managementu:
plánování, organizaci, vedení lidí a kontrolu.
Manažer
je osoba vykonávající manažerské funkce, jež jsou nezbytné k dosažení
soustavy podnikatelských cílů dané organizace. Úkolem manažerů je včas
a správně identifikovat:
- čeho má být dosaženo (jasné stanovení cílů),
- s čím je možno těchto cílů dosáhnout (prostředky a nástroje k dosažení cílů),
- jak je možno těchto cílů dosáhnout (postupy, technologie k úspěšnému zvládnutí cílů).
Management má historický kontext, je tvořen principy, které vycházejí
zejména z praktické zkušenosti.
Řízení,
které je dnes spíše nazývané managementem,
je součástí duchovní kultury, je staré jako lidstvo samo. Řízení se prolíná našim každodenním životem.
Řídící procesy probíhají i v našem organismu, většinou bez našeho vědomí.
Řízení je stálé poznávání, hledání pořádku, stability a rovnováhy ve všech
oblastech žití. Je také prostředkem k dosahování našich potřeb, tužeb a
cílů.
Nositel řízení nejen realizuje faktické funkce řízení, ale také (a tak)
vytváří podmínky pro soužití, vychází z naděje, víry, optimismu a etiky.
Řízení má tedy rozhodující psychologickou charakteristiku.
Řízení je obecnější civilizační potřebou. Proč? Systémově řečeno jde o nutnost dosažení rovnováhy v chování, dynamice
jakéhokoliv systému. Zvláštním a zajímavým typem dynamické rovnováhy je
homeostáza, což je schopnost systému napravovat sama sebe.
Úloha řízení roste
a poroste, zejména proto, že náš život je stále složitější, naše vzájemná
závislost roste. Odpovědnost manažerů roste. Je problém mezi rozhodovací
pravomocí, mezi nutností rozhodovat a znalostmi, kompetencemi manažera.
Osobnost manažera
je důležitá, musí mít celou řadu vlastností, dovedností. Požadavků na
něj je hodně. Lze říci, že snad neexistuje člověk, který je schopen naplnit
požadavky na manažera a navíc ve vztahu ke složitým vlivům okolí systému,
jež řídí. Řízení je věda i umění.
Každý člověk je manažerem, každý člověk řídí, a to přinejmenším sám sebe. Často je to řízení velmi náročné.
Člověk řídil od nepaměti
a autorovi se často nabízí
otázka, zda řízení není nejstarším řemeslem na světě. Protože k provozování
řemesla obligátně považovaného za nejstarší na světě bylo nějakého řízení
třeba. Možná, že jen řízení osudu.
Vycházíme-li z definice, že
řízení je věda i umění, pak si můžeme snadno odpovědět na otázku, zda se lze naučit řízení,
a zda tedy řízení učit. Odpověď zní jednoduše – ano! Méně jednoduchá je
pak odpověď na otázku jak na to.
Kromě jistého talentu, tedy získaných předpokladů pro řízení díky našim
předkům a jejich genům, musíme tento talent v teorii i praxi řízení kultivovat.
Management se dělí
na velké množství
odborných oblastí (např. zdravotnický management, management kultury, management
financí apod.).
Škola života
je skvělá, ale drahá bez teorie. Podobně je to s managementem (řízením)
– dobrá teorie je dobrá pro praxi nebo také nejlepší pro praxi je dobrá
teorie.
Definic řízení
je celá řada. Zde si uvedeme tři základní, jednoduché a výstižné, které
umožní shrnutí velmi široké a složité problematiky řízení do několika slov.
Jedna z nejjednodušších definic řízení zní:
Řízení je transformace informací.
Řízení je ve své podstatě transformace informací. Vycházíme-li z kybernetiky,
pak lze říci, že informace, které vstupují do systému (podsystému, prvku),
jsou probíhajícími operacemi v systému měněny (transformovány) do jiné
podoby a ta se projevuje na změně chování.
Příklad:
Uvedeme si velmi jednoduché příklady. Malé dítě zkoumá objekty kolem sebe.
Přitom se rukou dotkne horkého vařiče. Tato informace je v těle transformována
a mozek vydá pokyn ke změně chování a dítě rukou ucukne.
Řidič řídí osobní automobil. Auto před ním začne brzdit. Tato informace
je opět transformována, dojde ke změně chování a řidič začne brzdit také,
aby nedošlo ke srážce. Každý člověk řídí, minimálně sám sebe.
Technický systém dostává pomocí čidel informace a ty transformuje a mění
své chování. Příkladem může být mobilní telefon či automatická pračka.
Další definice řízení zní:
Řízení je jednotou informačních a rozhodovacích procesů.
Ve světě kolem nás i v nás samotných neustále probíhají informační a rozhodovací
procesy. To znamená, že živé organismy i stroje na základě informací a
určitých pravidel pro rozhodování transformují informace, přijmou nějaké
rozhodnutí a tímto rozhodnutím dochází ke změně chování. Tato definice
řízení je rozvinutí první definice o rozhodování, o kterém bude pojednáno
později. Proto si nebudeme příklad uvádět.
Třetí a nejúplnější definice řízení zní takto:
Řízení je to rozhodování o optimálním využití zdrojů, které má řídící pracovník k dispozici. K těmto zdrojům řadíme zdroje lidské, finanční, materiální, informační a časové. Rozhodujícími zdroji jsou zdroje lidské.
V literatuře se místo pojmů zdroje také používají pojmy kapitál či potenciál,
případně další.
Pokusme se tyto zdroje stručně objasnit.
Využívání zdrojů má svoji teoretickou i praktickou stránku. Jde o správné
používání principů, přístupů, metod, metodických postupů a prostředků v
řídící práci manažera. Zdroje spolu velice úzce souvisí, vzájemně se ovlivňují.
Zdroje (lidské, finanční, materiální, časové a informační), které má řídící pracovník k dispozici, jsou různě významné podle plněných cílů a úkolů řešených problémů. Mají vysoce komplementární charakter, tedy spolu úzce související, vzájemně se prolínají, ale také se mohou do jisté míry vzájemně nahradit.
Lidské zdroje. Největším a nejcennějším zdrojem jsou lidé. Protože myslí, mají myšlenky, nápady, invenci, vynalézavost. Lidé rozhodují o využívání všech zdrojů. Lidé jsou také nejpřizpůsobivější měnícím se podmínkám. Avšak tato přizpůsobivost má své hranice. Hodnotová orientace se mění a mnohdy velmi radikálně. Lidé jsou klíčovým faktorem pro řízení. Získávání vhodných lidí pro vytváření hodnot by mělo být absolutní prioritou.
Psychologická rovnice výkonu má následující formu:
VÝKON = SCHOPNOSTI × MOTIVACE × (+) PROSTŘEDÍ
Z rovnice například vyplývá, že nestačí jenom schopnosti, ale je také
třeba motivace a vhodné prostředí. Do prostředí nepatří jen prostředí pracoviště,
kanceláře, učebny, ale také širší společenské podmínky (zákony, atmosféra
ve společnosti, přístup nadřízených a mezilidské vztahy). Významný je také
poznatek, že i méně schopností lze vyvážit vhodnou motivací apod.
Finanční zdroje.
Slovo finance či peníze patří v dnešní společnosti ke slovům vysoce frekventovaným.
Jednotícím pojmem je nedostatek financí. Nedostatek finančních zdrojů
je vážnou brzdou rozvoje a vývoje. Nicméně někdy pramení z neschopnosti
či úmyslu manažera finanční zdroje získávat a efektivně využívat v souvislosti
se zdroji materiálovými (třeba plýtvání a zneužívání) a obdobně se to týká
i času a informací.
V případě dostupnosti potřebných informací a jejich efektivního využívání
by bylo možná dost či alespoň více zdrojů finančních, a tak bychom mohli
v kombinacích pokračovat.
Často používáme rčení, že „peníze jsou vždy až na prvním místě“. Peníze
jsou samozřejmě důležité, ale nemohou být smyslem a náplní života a jediným
cílem snažení organizace, a to dokonce ani bank a dalších finančních institucí.
Finanční zdroje jsou pouze prostředkem k dosahování jiných cílů a tyto
cíle by měly směřovat ve prospěch obecnějšího typu.
Materiální zdroje. Jsou to zdrojemateriální povahy, které můžeme či musíme při řízení používat
a využívat. S materiálními zdroji obecně zacházíme dost marnotratně. Neuvědomujeme
si, že mnohé z nich nejsou nevyčerpatelné či obnovitelné. To se týká půdy,
energie, vody, vzduchu, nerostných surovin, potravin a dalších.
Také produkování odpadů je obrovské a je škodlivým důsledkem využívání
materiálních zdrojů.
Řízení zde nesehrává potřebnou funkci pro efektivní využívání zdrojů.
Dnes a v budoucnu každý člověk musí odpovědně zacházet s materiálními zdroji,
a to i v zájmu zachování existence.
Informační zdroje.
Informace je vše, co odstraňuje neurčitost. Tak zní jedna z definic. Informace
je cokoliv, co je smysluplné a užitečné. Systémy jakéhokoliv druhu potřebují
informace ke svému fungování. Člověk potřebuje informace, aby mohl žít.
Manažer potřebuje informace, aby mohl rozhodovat. Informace jsou hlavní
„surovinou“ rozhodování. Bez informací by nebylo života.
Informace jsou prostředkem komunikace. Jsou především prostředkem, nebo
lépe prostředníkem mezilidské komunikace. Zde nabývá role informací specifika.
Manažeři si někdy (a nebo docela často) neuvědomují, že informační zdroje
pro řízení nejsou jen informační a komunikační technické systémy, ale jsou
to především lidé, pro které jsou informace určeny, a lidé je také získávají,
zpracovávají a využívají. Informace slouží mezilidské komunikaci a ta je
důležitá pro úspěšné řízení, protože lidé jsou rozhodující.
Manažer si ve své řídicí praxi také musí uvědomovat, že komunikace mezi
ním a jeho podřízenými vždy skrývá možnost mnoha nedorozumění. Proto je
třeba nacházet oboustranně vhodné způsoby komunikace.
Časové zdroje. Ve svých dobách T. A. Edison prohlásil, že čas je to jediné, co si nemůžeme
koupit. Dnes často slýcháváme stesky nad zoufalým nedostatkem času, nad
jeho rychlým během. Žel také přibývá těch, kteří mají času nadbytek, kteří
si stěžují, že není jak tento volný čas prožít. Tito lidé by ho rádi trávili
užitečnou činností, avšak společnost (jiní lidé) o to nestojí.
Dilatace času, pojem související s teorií relativity, nabývá a zejména
v budoucnosti může nabývat rychlých změn, kolísajících a dilatujících intervalů.
Některé věci, jevy a procesy probíhají nesmírně rychle a naopak některé
velmi pomalu ve srovnání s požadavky či přáními. U některých procesů je
třeba reagovat na podněty, to znamená zpracovávat informace velmi rychle,
protože nereagovat včas znamená velké ztráty zdrojů a naopak některé procesy
by měly probíhat delší dobu, aby ke ztrátám nedocházelo. Příklady si každý
domyslí. Je jich celá řada, od banálních až po globální (šetříme na auto,
během sekundy jej zničíme, možná poškodíme své zdraví a po dlouhou dobu
pak budeme vše napravovat a něco už nepůjde napravit vůbec).
Složitým faktorem je nedostatek času na vzdělávací aktivity týkající se
studia na školách či různých kurzech, sebevzdělávání apod. Množství informací
obecně roste, člověk, a zejména řídící pracovník jich potřebuje mít hodně
k dispozici, avšak čas je stále stejný. Čas je složitou a kritickou proměnnou
veličinou.
Obecná křivka vývoje systému
Při řízení rozhodujeme o chování systému.
Na základě zákonů vývoje každá věc, jev či proces (= systém) prochází v podstatě pěti stadii svého vývoje:
- zaváděcí stadium – vznik a počátek vývoje (zavádění, slaďování, počáteční problémy).
- růstové stadium – zlepšování systému a jeho růst k plnému rozvoji možností (růst kvality i kvantity potenciálu a jeho praktické projevy).
- stadium vyspělosti – další rozvoj, plné dosahování možností a naplňování funkcí, „bezchybné fungování“, ale také již růst signálů o nedostatcích a možné potřeby změn, a rizika negace.
- stadium saturace a zvratu – bylo dosaženo naplnění všech možností a funkcí, ale již je evidentní nutnost změn v důsledku významných rozporů. Změny by měly být radikální, protože dílčí budou asi neefektivní. V tomto stadiu tedy roste potřeba inovace či nového systému nebo také příprava na zánik systému.
- stadium zániku – systém již vyčerpal svůj potenciál, neodpovídá potřebám. Narůstají neřešitelné či jen částečně řešitelné diskrepance, změny jsou naprosto naléhavé, jinak je zánik systému neodvratný, ale může být také žádoucí.
Grafické vyjádření obecné křivky vývoje systému:
Obecná křivka vývoje věcí, jevů a procesů
P realizace potenciálu
x1 zaváděcí stadium
x2 růstové stadium
x3 stadium vyspělosti
x4 stadium saturace a zvratu
x5 stadium zániku
t doba trvání
Další definice řízení (managementu)
P. Drucker
Management jsou úkoly.
Management je disciplína, vědní obor, … „ale management jsou také lidé“.
Každý úspěch managementu je úspěchem manažera, každý neúspěch je neúspěchem
manažera.
H. Koontz, H. Weihrich
Management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci
pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů.
Mullins
– popisuje kontext a činnosti managementu.
Zaujímá místo v organizační struktuře, ve které má přikazovací (řídící)
roli.
Směřování ke stanoveným cílům a úkolům, užívání systémů a procedur.
Management je řízení.
Jedna z nejkrásnějších definic pojmu management:
Dosahování výsledků prostřednictvím úsilí druhých lidí.
Definice managementu
Management je proces
systematického
plánování, organizování,
vedení
lidí a kontrolování, který směřuje k dosažení cílů organizace.
Management může představovat:
- odbornou disciplínu či obor studia
- určitou činnost související s vedením a řízením svých podřízených
- definovanou skupinu osob, které vykonávají manažerské funkce