Základy práva a praktické právní úkony
1
Lidé jako jednotlivci i lidé organizovaní v kolektivech - v rodinách, v různých organizacích, podnicích, církvích, městech, státech a dalších společenstvích se řídí různými pravidly – normami. Normy stejného charakteru tvoří normativní sociální systém. Souhrn všech normativních sociálních systémů je normativní řád společnosti.
| Normativní řád | |||||||
| zahrnuje normativní sociální systémy | |||||||
| právní | morální | náboženský | zvykový | estetický | jazykový | ekonomický | a jiné |
Jak je zřejmé, právo není jediným normativním sociálním systémem, proto v oblasti práva nelze vyřešit všechny problémy ve společnosti. Je však systémem velice významným, možná nejvýznamnějším, bez kterého by společnost nemohla fungovat.
Právo prostupuje veškerým naším individuálním, profesionálním i veřejným životem. Je třeba se v něm přiměřeně vyznat tak, aby nám jeho neznalost nebránila řešit nejrůznější pracovní i soukromé problémy v souladu s právními normami.
Úkol 1:
a. Charakterizujte některé normy uvedených normativních systémů.
b. Zařaďte následující normy do normativních systémů uvedených v předchozí tabulce:
c. Pokuste se posoudit uvedené normativní systémy z hlediska vynutitelnosti (možnosti sankcí).
Vzhledem k tomu, že mimoprávní normativní systémy neplatí univerzálně pro celou společnost, neboť jsou skupinově diferencované, je obecně závazný právní řád základním integrujícím normativním systémem společnosti.
Právní normou rozumíme obecně závazné pravidlo chování, které má státem stanovenou nebo uznanou formu (pramen práva) a které je vynutitelné státním donucením.
| ZNAKY PRÁVNÍ NORMY | ||||
| normativnost | právní závaznost | obecnost | vynutitelnost státním donucením | státem stanovená nebo uznaná forma |
NORMATIVNOST PRÁVNÍ NORMY
Norma stanoví příkaz, zákaz nebo oprávnění.
Úkol 2:
Při vyučování………………… dveře zavřené (jsou, musí být, mohou být, bývají).
PRÁVNÍ ZÁVAZNOST PRÁVNÍ NORMY
Každé pravidlo chování nemusí být vždy závazné. Norma může být i radou, doporučením. Právní normy se od pouhých rad nebo doporučení (což je typické pro neprávní normativní systémy) liší tím, že to, co stanoví, stanoví závazně.
Úkol 3:
Určete, které věty mají formu právně závazné normy:
OBECNOST PRÁVNÍ NORMY
Právní norma je nejen závazná, ale obecně závazná. Znamená to, že neřeší jednotlivý konkrétní případ. Vztahuje se na neurčitý počet případů. Obecně je vymezen také subjekt právní normy (ten, o jehož práva a povinnosti jde).
Úkol 4:
Určete, zda jde o právní normu nebo o její realizaci v konkrétním jednotlivém případě.
VYNUTITELNOST PRÁVNÍ NORMY STÁTNÍM DONUCENÍM
Tento znak odlišuje právní normu od jiných druhů norem. Státním donucením se především zabezpečuje plnění právních norem v případě, že právo není respektováno. Zvláštním druhem donucení je sankce. Je to zvláštní újma, která postihuje porušitele právní normy. Takovou sankcí je např. trest odnětí svobody, peněžní pokuta apod.
Úkol 5:
Státem stanovená nebo uznaná forma právní normy
Tento znak je typický pro právní normu a odlišuje se od jiných právních norem. Morální norma nemůže být nařízena, zpravidla existuje pouze v ústním podání, seznamujeme se s ní při výchově, z literatury, televize apod. Aby právní norma byla platná, musí mít určitou státem stanovenou nebo uznanou formu. Tyto formy jsou tzv. prameny práva, jako je např. Ústava, zákon, nařízení vlády aj. Podrobnější výklad pramenů práva je v dalším textu.
Možnosti třídění právních norem je více. Uveďme pouze ty, které jsou nejvýznamnější pro praxi.
| TŘÍĎĚNÍ PRÁVNÍCH NOREM | |
| Podle způsobu vymezení pravidel chování | Podle stupně závaznosti |
| Přikazující (přikazují, jak se máme chovat) | Kogentní čili donucující (stanoví pravidlo chování, které je pro právní subjekty závazné a neměnitelné) |
| Zakazující (zakazují nějaké chování) | Dispozitivní (pravidlo chování, které právní subjekty mohou, ale nemusí použít) |
| Opravňující (dovolující), dovolují nějaké chování | |
Úkol 6:
Úkol 7:
Rozdělte následující příklady na normy přikazující (zavazující), zakazující a opravňující (dovolující):
| PRÁVNÍ NORMY PODLE STUPNĚ ZÁVAZNOSTI |
| KOGENTNÍ (KATEGORICKÉ, DONUCUJÍCÍ) |
| Právní normy kogentní (donucující) stanoví pravidlo chování, které je pro subjekty závazné a neměnitelné. Subjekty právního vztahu se nemohou dohodnout na žádné jiné variantě chování, než stanoví právní norma. Kogentní normy jsou typické např. pro právo veřejné (trestní, správní, finanční aj.). Např. obviněný z trestného činu se nemůže dohodnout se státním zástupcem, aby nebyl trestně stíhán s tím, že vinu odčiní jinak, daňový poplatník si nemůže dohodnout s finančním úřadem, aby mu v rozporu s kogentní normou odpustil daň apod. |
| DISPOZITIVNÍ (PODPŮRNÉ) |
| Stanoví pravidlo chování, které subjekty mohou, ale nemusí použít. Zákonodárce dává subjektům možnost, aby si dohodou (smlouvou) závazně určily variantu chování jinak. Dispozitivní normy jsou typické pro právo soukromé (občanské, pracovní). Používají se zejména v závazkových vztazích, což znamená, že subjekty uzavírají navzájem smlouvy, v nichž si určují vzájemná práva a povinnosti dohodou. Typická formulace dispozitivní právní normy zní: „Není-li dohodnuto jinak, pak platí to a to“. Mohou tedy nastat dvě možnosti: |
Úkol 8:
Určete, které ustanovení ze smlouvy o obstarání prodeje je kogentní a které dispozitivní:
Poznámka:
Velmi často v právní normě je uvedeno sousloví „má se za to“. Jde o vyvratitelnou domněnku. Jestliže tato domněnka není vyvrácena, postupuje se podle této domněnky.
Příklad:
Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.
Prameny práva jsou právní formy, v nichž nalézáme platné právo, platné právní normy. Základním pramenem práva jsou v našem státě tzv. normativní právní akty. V praxi se nazývají obecně závazné právní předpisy.
Mezi obecně závaznými právními předpisy (právními normami) existují dva druhy vztahů.Vztah vyšší a nižší právní síly (vztah nadřízenosti a podřízenosti)a vztah prvotnosti a odvozenosti (vztah prvotnosti a druhotnosti).
Třídění právních aktů podle právní síly si můžeme představit jako určitou pyramidu podle stupně právní síly. Akty nižší právní síly nesmějí odporovat aktům vyšší právní síly. Normativní právní akty mohou být zrušeny pouze normativními právními akty stejné nebo vyšší právní síly. Např. zákon může být zrušen novým zákonem nebo ústavním zákonem, nemůže být zrušen vyhláškou.
NORMATIVNÍ PRÁVNÍ AKTY PODLE PRÁVNÍ SÍLY
| Nejvyšší právní síla ÚSTAVA, LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD ÚSTAVNÍ ZÁKONY (tato skupina vrcholných právních norem se nazývá ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR) |
| MEZINÁRODNÍ SMLOUVY, které byly ratifikovány a vyhlášeny ve Sbírce zákonů ČR |
| ZÁKONY PARLAMENTU A ZÁKONNÁ OPATŘENÍ SENÁTU |
Dále následují podzákonné právní předpisy( vydávají je výkonné právní orgány)
| Nařízení vlády |
| VYHLÁŠKY MINISTERSTEV A JINÝCH ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ (např. Českého statistického úřadu, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, Úřadu na ochranu hospodářské soutěže) |
| VYHLÁŠKY KRAJŮ A OBCÍ NAŘÍZENÍ KRAJŮ A OBCÍ |
| Vnitřní předpisy (lidově interní právní normy) nepatří do právního řádu. |
Pro bližší pochopení právních aktů podle právní síly charakterizujme v největší stručnosti tyto právní akty. S některými z nich se podrobněji setkáme v dalších kapitolách.
Ústava je nejvyšší zákon ČR, změněna nebo doplněna může být jen ústavním zákonem. Všechny ostatní právní normy musí být s ní v souladu, nesmí jí odporovat.
Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR. Podrobnější výklad je uveden v dalším učivu.
Mezinárodní smlouvy ratifikované a vyhlášené ve Sbírce zákonů ČR jsou nadřízené právnímu systému ČR. Všechny subjekty musí postupovat podle těchto smluv, i když by znění právních aktů ČR bylo jiné.
Zákony jsou nadřazeny všem právním normám nižší právní síly, mohou je rušit. Musí být v souladu s normami vyšší právní síly a s mezinárodními smlouvami.
Zákonná opatření Senátu přijímá Senát v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny v naléhavých věcech, které nelze odložit.
Nařízení vlády musí vycházet ze zákona. Vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích.
Vyhlášky obcí a vyhlášky krajů jsou vydávány v rámci samostatné působnosti (viz celek Správní právo)obcí a krajů. Vydává je zastupitelstvo obce nebo kraje.
Nařízení obcí a nařízení krajů jsou vydávány v rámci přenesené působnosti (viz celek Správní právo) obcí a krajů.
Vnitřní předpisy se liší od právních předpisů tím, že nejsou obecně závazné, vztahují se na omezený rozsah, často pouze na jeden právní subjekt. Nesmějí být v rozporu s právními předpisy.
Příklad:
Školní řád vydaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy je právní akt. Školní řád vydaný ředitelem příslušné školy je vnitřní předpis (lidově interní právní norma).
Úkol 9:
Právní akty (právní normy) se také člení podle prvotnosti a odvozenosti. Prvotní právníakty obsahují novou, původní právní úpravu. Druhotné právní akty slouží k podrobnějšímu rozpracování otázek vymezených v prvotním právním aktu. Nazývají se také prováděcí předpisy. Nesmí být v rozporu s prvotním právním aktem, musí z něj vycházet.
| PODMÍNKY PLATNOSTI PRÁVNÍ NORMY | ||
| Vydání oprávněným orgánem | Předepsané náležitosti při její tvorbě | Vyhlášení |
| - zákonodárným orgánem - správním orgánem | - řádné projednání - schválení - podepsání | - publikování |
| Okamžikem vyhlášení se stává právní norma součástí našeho právního systému, tímto okamžikem je platná. | ||
Od okamžiku platnosti právní normy musíme odlišovat okamžik účinnosti právní normy. Právní norma může být platná, ale ještě se jí v praxi neřídíme. Podle právní, normy musíme postupovat až od okamžiku její účinnosti. Mezi platností a účinností je zpravidla určité mezidobí, které slouží k tomu, abychom se na uplatňování právní normy mohli připravit.
| Platnost – den X | Účinnost – den Y | |
| informace o tvorbě právní normy | s právní normou se seznamujeme | podle právní normy se řídíme |
Poznámka:
Platnost a účinnost může být výjimečně ve stejný den, účinnost však platnosti předcházet nemůže.
Právní předpisy ústředních orgánů nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírcezákonů ČR. Den vyhlášení je den rozeslání, který je uveden v záhlaví každého právního předpisu publikovaného ve Sbírce zákonů ČR. Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají účinnostipatnáctým dnem po vyhlášení. Právní předpisy krajů (pokud není stanoveno jinak) nabývají účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení ve Věstníku. Věstníky vydávají také všechna ministerstva a ostatní ústřední orgány. Právní předpisy obcí (pokud není stanoveno jinak) nabývají účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení na úřední desce obecního úřadu.
Zrušení, derogace a novelizace právní normy
Právní norma může být zrušena právní normou téže nebo vyšší právní síly. Derogace znamená zrušení právního předpisu nebo jeho části v důsledku nové právní úpravy. Právní předpis (právní norma v něm obsažená) nemusí být vždy zrušen celý. Může být tzv. novelizován, to znamená, že část může být zrušena, část změněna nebo doplněna nově. Mnohé právní předpisy jsou novelizovány vícekrát. Aby byl vždy aktuální přehled, vyhlašuje se ve Sbírce zákonů i tzv. „úplné znění“ novelizovaného předpisu, ve kterém jsou promítnuty všechny novelizace až po současný stav.
Právní vztahy jsou společenské vztahy, které jsou regulovány (upraveny) právními normami. Nezbytným předpokladem právního vztahu je právní norma a právní skutečnost.
Co lze vyčíst ze záhlaví Sbírky zákonů a z Věstníku Středočeského kraje?
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
| PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI JSOU SKUTEČNOSTI, KTERÉ VYVOLÁVAJÍ: | ||
| VZNIK PRÁVNÍHO VZTAHU | ZMĚNU PRÁVNÍHO VZTAHU | ZÁNIK PRÁVNÍHO VZTAHU |
| například: | ||
| uzavření pracovní smlouvy (právní skutečnost) vyvolává vznik pracovního poměru (právní vztah) | přeložení (právní skutečnost) vyvolává změnu pracovního poměru (právního vztahu) | výpověď (právní skutečnost) vyvolává zánik pracovního poměru (právního vztahu) |
Úkol 10:
DRUHY PRÁVNÍCH SKUTEČNOSTÍ
Právní skutečností může být lidské chování (volní jednání) nebo jsou to skutečnosti nezávislé na vůli lidí, tedy bez projevu jejich vůle.
| VOLNÍ JEDNÁNÍ | |
| Právní jednání v souladu s právní normou | Protiprávní jednání v rozporu s právní normou |
| například: | |
| - uzavření kupní smlouvy - uzavření manželství - uzavření pracovní smlouvy | - krádež - bezdůvodné obohacení - ublížení na zdraví |
| PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI NEZÁVISLÉ NA VŮLI | |
| Právní události | Protiprávní stavy |
| Právní událost je skutečnost, na kterou se váže vznik, zánik nebo změna právního vztahu. Patří sem například: - narození - smrt - čas (běh lhůty, uplynutí času) | Jsou výsledkem nezaviněné události (stavu), které je někdo na základě ustanovení právní normy povinen odstranit nebo napravit. |
| například: | |
| Uplynutím reklamační lhůty zaniká možnost uplatnit vady vzniklé po koupi zboží. | Povinnost obnovit dodávky elektrického proudu po živelné pohromě. |
| PRVKY PRÁVNÍHO VZTAHU: | ||
| Subjekt (osobnost) | Objekt | Obsah |
Subjektem právního vztahu jsou osoby, kterým právo poskytuje právní osobnost (subjektivitu).
| DRUHY PRÁVNÍCH SUBJEKTŮ | ||
| fyzické osoby | právnické osoby | stát |
| jednotlivci | organizace (podniky, nepodnikatelské organizace a orgány) | zvláštní právnická osoba |
| Fyzické osoby | ||
| Fyzickou osobou je kterákoli osoba, bez ohledu na další konkretizaci, např. na pohlaví, státní občanství, národnost, sociální postavení, politickou příslušnost apod. | ||
| Právnické osoby | ||
| Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Jde např. o obchodní společnosti (v.o.s., k.s., s.r.o., a.s.), družstva, spolky (ve spolky se budou měnit občanská sdružení), nadace, fondy, jednotky územní samosprávy, příspěvkové organizace, organizační jednotky státu (bývalé rozpočtové organizace), v občanskoprávních vztazích také stát). | ||
PRÁVNÍ OSOBNOST (PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA)
Právní osobnost (subjektivita) je souhrn dvou složek. Za prvé je to způsobilost mít práva apovinnosti a za druhé právo jednat vlastními úkony. Právní osobnost (subjektivita) u fyzických osob vzniká narozením a končí smrtí, u právnických osob vzniká vznikem právnické osoby a zaniká zánikem právnické osoby. Jednat vlastními úkony znamená zavazovat se, nabývat práv a nést odpovědnost. U fyzických osob je to pravidelně spojeno s dosažením věkové hranice, nejčastěji 18 let. Za nezletilé osoby jednají jejich zákonní zástupci.
| ORGÁNY PRÁVNICKÝCH OSOB | |
| Statutární orgány | jsou osoby, které mohou jednat jménem právnické osoby ve všech věcech. Jsou k tomu oprávněny zákonem, smlouvou o zřízení právnické osoby nebo zakládající listinou. |
| Nestatutární orgány | jsou jiní pracovníci nebo členové právnické osoby, pokud to vyplývá z organizačních předpisů nebo je to vzhledem k jejich postavení v rámci právnické osoby obvyklé. |
| V případě, že nestatutární orgán jednající za právnickou osobu překročí svoji pravomoc, zavazují takové úkony právnickou osobu, jen pokud byl úkon v rámci speciální právní subjektivity právnické osoby a jen tehdy, jestliže o překročení oprávněná druhá osoba nemohla vědět. | |
Úkol 11:
Máte známého vedoucího provozu odštěpného závodu s třístupňovou organizací (odštěpný závod, provoz, dílna). Posuďte:
Úkol 12:
OBJEKTY PRÁVNÍHO VZTAHU
Objektem je to, k čemu směřují práva a povinnosti subjektů. Jsou příčinou vstupu subjektu do právních vztahů.
| OBJEKTY PRÁVNÍHO VZTAHU | ||
| VĚCI | HODNOTY LIDSKÉ OSOBNOSTI | VÝSLEDKY TVŮRČÍ ČINNOSTI |
| - movité - nemovité | - čest - zdraví - atd. | - vynálezy - umělecká díla - atd. |
Vzhledem k významu nemovitých věcí (např. pozemky a stavby na nich, podzemní stavby, další věci spojené se zemí pevným základem) stanoví právo k jejich převodu zvláštní formu – písemnou registraci v listu vlastnictví katastrálním úřadem.
Úkol 13:
| OBSAH PRÁVNÍHO VZTAHU | |
| Oprávnění subjektu | Povinnosti subjektu |
| například: | |
| - možnost uzavřít kupní smlouvu - možnost nabýt dědictví | - povinnost zaplatit sjednanou cenu - povinnost vypovídat pravdu |
PRÁVNÍ ÚKONY
Právní úkony představují vědomé a volní chování při vzniku, změnách a zániku právních vztahů.
Bez uvedených podmínek by nešlo o právní úkon. Subjekt musí vůli projevit navenek přípustnou formou. Nejprokazatelnější je projev vůle výslovný ( ústně, písemně). Lze jej však provést konkludentním právním úkonem, tedy jiným než výslovným. Musí však z něj být zřejmé jakou vůli jednající projevuje, např. roztrhání listiny, přeškrtnutí podpisu, souhlasným kývnutím hlavy apod.
| TŘÍDĚNÍ PRÁVNÍCH ÚKONŮ | ||
| Jednostranné | dvoustranné | vícestranné |
| například: | ||
| - závěť - vydědění atd. | - kupní smlouva - pracovní smlouva | - smlouva o sdružení |
NEPLATNOST PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ
V určitých případech lze napadnout právní jednání pro jeho neplatnost.
| NEPLATNOST PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ |
| Jednání se příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu. |
| Jednání k plnění nemožného. |
| Jednající osoba není svéprávná. |
| Není-li učiněno ve formě ujednané stranami nebo dané zákonem (strany však mohou vadu dodatečně odstranit). Neplatnost lze uplatnit, dokud nebylo plněno. |
| Jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li druhou stranou (nikoliv třetí osobou) v omyl uveden. |
| Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí má právo namítnout neplatnost právního jednání. |
Úkol 14:
Posuďte platnost právního jednání:
Většinou přichází v úvahu relativní neplatnost právního úkonu. Této neplatnosti se může dovolat osoba, do jejíž práv bylo úkonem zasaženo. Například manžel prodal věc ze společného jmění manželů bez souhlasu manželky. Jestliže manželka se nedovolá neplatnosti, úkon je platný.
Počítání času
Lhůta nebo doba určená podle dnů, počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, kterým se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.
Polovinou měsíce se rozumí 15 dnů a středem měsíce jeho patnáctý den. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je poslední den lhůty pracovní den nejblíže následující.
Úkol 15:
Promlčení, prekluze
Jestliže právo nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě, dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník promlčení. Promlčecí lhůta trvá 3 roky.
Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne kdy dospělo. (mohlo být uplatněno u soudu nebo přiznané právo rozhodnutím soudu). Existují výjimečné promlčecí lhůty (od 1 roku do 15 let), některé z nich si strany mohou dohodnout.
V určitých případech se promlčecí lhůta se staví (zastavuje se její běh). Po tuto dobu promlčecí lhůta déle neběží. Důvodem je právní překážka, např. žaloba u soudu.
Úkol 16: Vyhodnoťte právně tuto situaci:
Uplynula promlčecí lhůta 3 roky. Po 3 letech a 2 měsících jsme požádali o plnění.
Prekluze
Nebylo-li právo vykonáno ve stanovené lhůtě, zanikne jen v případech stanovených zákonem výslovně. Tedy prekluze je zánik práva. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník namítne. Běh prekluzivní lhůty je totožný s během promlčecí lhůty, ale prekluzivní lhůta se nestaví.
Některé příklady prekluze (propadnutí práva):
právo na náhradu škody na odložených nebo vnesených věcech (prekluzivní lhůta 15 dnů); právo zpětné koupě vůči kupujícímu;právo náhrady škody u dopravované zásilky
Úkol 17: