Ústavní právo

---

Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné, nezrušitelné. Jejich obsah a platnost nemají být omezeny státními hranicemi. Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených v Listině upraveny pouze zákonem.

Elementárním právem je právo na život. Zaručena je nedotknutelnost osoby a jejího soukromí  (zákaz mučení a ponižování). Osobní svoboda (zákaz nucených prací a služeb, zachovávání lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, chránění jména). Právo vlastnit majetek, zaručení dědění. Domovní svoboda (nedotknutelnost obydlí, domovní prohlídky pouze na příkaz soudce), listovní tajemství, svoboda pobytu (zákaz vyhoštění), svoboda svědomí a náboženského vyznání.

Svoboda projevu (názoru na kterékoli záležitosti, zákaz cenzury, petiční právo). Svoboda shromažďovací, sdružovací, podílet se na správě věcí veřejných, právo zakládat politické strany a politická hnutí, pravidelné volby, možnost referenda, právo volit a být volen.

Zaručení všestranného rozvoje, rozvíjení vlastní kultury, přijímání informací v mateřském jazyku, sdružování v národnostních sdruženích, účast na politickém životě.

Právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo získávat prostředky na své životní potřeby prací. Práce neschopní bez své viny stát přiměřeně zajišťuje. Právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky. Právo na sdružování v odborových a podobných organizacích. Právo na stávku. Zvýšená ochrana při práci žen, mladistvých a zdravotně postižených. Zajištění přiměřeného hmotného zabezpečení ve stáří. Právo na ochranu zdraví. Chránění manželství mateřství a rodiny. Právo na vzdělání, bezplatné na základních a středních školách. Ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti. Přístup ke kulturnímu bohatství. Právo na příznivé životní prostředí.

Zachování základních práv a svobod je vynutitelné pomocí soudů. Právo obrátit se na soudy proti všem rozhodnutím. Právo na právní pomoc. Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Jakákoli omezení práv a svobod se musí zakládat na zákoně a splňovat všechny podmínky Listiny. Např. lze omezit právo na stávku pro ochranu zdraví a života.

Preambule

Hlava 1

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Hlava 2

MOC ZÁKONODÁRNÁ

Hlava 3

MOC VÝKONNÁ

Hlava 4

MOC SOUDNÍ

Hlava 5

NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

Hlava 6

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

Hlava 7

ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

Hlava 8

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ČR je svrchovaný jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Zdrojem veškeré státní moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítání násilí jako prostředek prosazování svých zájmů. Mezi uvedené principy patří princip „většiny“ a princip „ochrany menšin“. Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

- 200 poslanců volených na 4 roky

- poslancem může být každý občan, který má právo volit a dosáhl věku 21 let,

- v čele předseda, místopředsedové, další orgány jsou výbory a komise,

- projednává návrhy všech zákonů,

- schopnost usnášení za přítomnosti 1/3 poslanců, k přijetí je třeba nadpoloviční většiny přítomných,

- k přijetí ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy 3/5 všech poslanců

- 81 senárorů volených na 6 let,

- senátorem může být každý občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let,

- v čele předseda, místopředsedové, další orgány jsou výbory a komise,

- má kontrolní a stabilizující funkci,

- nemusí projednávat všechny zákony, nevyjádří-li se k návrhu zákona do 30 dnů, je  návrh přijat,

- nelze jej rozpustit,

- může přijímat zákonná opatření při rozpuštění Poslanecké sněmovny.

Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává pouze vláda.

Hlava 3

- je hlavou státu,

- musí mít nejméně 40 let,

- volen může být maximálně 2x za sebou,

- je volen v přímých volbách občany

- je vrcholným orgánem výkonné moci,

- skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů,

- je jmenována prezidentem republiky,

- je odpovědná Poslanecké sněmovně, která jí může vyslovit nedůvěru,

- rozhoduje ve sboru,

- k provádění zákonů vydává nařízení.

Jmenování a odvolávání předsedy a členů vlády

Zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy

Svolání Poslanecké sněmovny

Jako velitel ozbrojených sil jmenuje a povyšuje generály

Rozpouštění poslanecké sněmovny

Jmenování soudců Ústavního a Nevyššího soudu, jejich předsedy a místopředsedy

Přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí

Jmenování prezidenta a víceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu

Vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu

Jmenování členů bankovní rady ČNB

Propůjčuje a uděluje státní vyznamenání

Soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a rozhodovaly o vině a trestu za trestné činy. Při rozhodování jsou soudci vázáni zákonem. Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. Jednání před soudem je ústní a veřejné. Výjimky může stanovit jedině zákon. Soudy rozhodují v občanském soudním řízení (jde o netrestní spory)a v trestních věcech.

Moc soudní, vedle moci zákonodárné a výkonné, je další mocí ve státě. Soudnictví je proto svěřeno zvláštní soustavě soudů, oddělené od ostatních státních orgánů, přičemž Ústava zdůrazňuje jejich nezávislost. Zároveň akceptuje i nezávislost soudců. Do funkce jejmenuje prezident republiky bez časového omezení. Soudcem může být jmenován každý občan, která má vysokoškolské právnické vzdělání.

1.stupeň

OKRESNÍ SOUDY

MĚSTSKÉ SOUDY (NAPŘ. BRNO, OSTRAVA)

OBVODNÍ SOUDY (V PRAZE)

2.stupeň

KRAJSKÉ SOUDY

MĚSTSKÝ SOUD V PRAZE

3. stupeň

VRCHNÍ SOUDY (PRAHA, OLOMOUC). Pravděpodobně budou zrušeny.

4. stupeň

NEJVYŠŠÍ SOUD

Ústavní soud ČR je samostatnou složkou soudní organizace. Dohlíží na dodržování ústavnosti. Nejzávažnější rozhodovací pravomocí je pravomoc o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Je rovněž samostatnou složkou soudní organizace. Rozhoduje o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem kraje nebo obce, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany práv po vyčerpání všech opravných prostředků (např. odvolání proti rozhodnutí).

Kontrola hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob (s výjimkou prostředků vybíraných obcemi v jejich samostatné působnosti).

Kontrola závěrečného účtu ČR a plnění státního rozpočtu.

Kontrola hospodaření s prostředky poskytnutými ČR ze zahraničí a s prostředky, za něž stát převzal záruky.

Kontrola vydávání a umořování státních cenných papírů.

Kontrola zadávání veřejných zakázek

V čele NKÚ je prezident a viceprezident, kteří jsou na návrh Poslanecké sněmovny jmenování prezidentem republiky. Výsledky své kontrolní činnosti (kontrolní závěry) předkládá Nejvyšší kontrolní úřad Poslanecké sněmovně.

Určuje měnovou politiku.

Vydává bankovky a mince.

Řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost.

Vykonává dohled nad prováděním bankovních činností v ČR.

Vede účty jiných bank a přijímá jejich vklady.

Provádí operace v devizovém hospodářství, např. vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám.

Provádí další činnosti podle zvláštních zákonů.

Nejvyšším orgánem ČNB je bankovní rada. Je sedmičlenná. V jejím čele je guvernér České národní banky.

Ústava vymezuje Českou republiku jako jednotný (tedy nikoliv federativní) stát. Člení se na samosprávné celky – obce a kraje.

Obce jsou základními územními samosprávnými celky. Obec spravuje své záležitosti jednak samostatně v rámci samosprávné působnosti, jednak vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony v tzv. přenesené působnosti. Obce jsou samostatně spravovány obecními zastupitelstvy. V mezích své pravomoci mohou zastupitelstva vydávat obecně závazné vyhlášky. Formou samosprávy je také místní referendum. Některé větší obce mají rozšířenou působnost, takže vykonávají některé činnosti (např. funkci stavebních úřadů) za celý mikroregion.

Jako vyšší územně samosprávné celky byly ústavním zákonem vytvořeny kraje (celkem 14). Jsou samostatně spravovány krajskými zastupitelstvy.