Trestní právo

---

Upravuje podmínky trestněprávní odpovědnosti subjektů (pouze fyzických osob).

- co je trestný čin

- jaký trest je za něj uložen

Upravuje postup (proces) k tomu, aby trestné činy byly zjištěny a pachatelé byli potrestáni.

Horní trestní sazba do pěti let.

Jsou trestné činy, které nejsou přečiny, zvláště závažné zločiny jsou s trestní sazbou nad 10 let.

Nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost. Ve srovnání s trestním právem nepatrný. Nebezpečnost činu pro společnost představuje stupeň vyvolání poruchy či ohrožení vztahů a zájmů ve společnosti.

Jeho tresty jsou krajním prostředkem ochrany společnosti před nebezpečnými činy fyzických osob.

Preventivní působení na potencionálního pachatele, aby si své trestněprávní jednání rozmyslel.

Směřuje k ochrannému cíli výlučně individuálním působením na pachatele trestného činu. Opírá se o donucovací normy.

Podmínky trestní odpovědnosti a ukládání sankcí.

Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů.

má dvě stránky:

materiální, tj nebezpečnost pro společnost,

formální, tj. znaky uvedené v zákoně označované jako skutková podstata trestného činu.

Trest (za určitých podmínek i ochranné opatření) představují právní následek trestného činu. Trestní odpovědnost spočívá v následné reakci na spáchaný trestný čin, a to reakci trestem.

Tresty ukládá na základě zákona výlučně trestní soud pachateli trestného činu. Účelem trestu je ochrana společnosti před pachateli, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti i výchovné působení na pachatele a ostatní členy společnosti.

Ochranná opatření ukládá soud pachateli činu. Jde o ochranné léčení (např. trestný čin pod vlivem návykové látky), ochranná výchova  (není-li o výchovu řádně postaráno, lze ji uložit i nezletilému, tedy mladšímu patnácti let), zabrání věci (věci užité v určitém vztahu s trestným činem).

- trest odnětí svobody do 20 let

- domácí vězení

- propadnutí majetku

- peněžitý trest (nad hranici přestupku)

- propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

- zákaz činnosti

- zákaz pobytu na omezenou dobu

- zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské  akce

- ztráta čestných titulů a vyznamenání

- ztráta vojenské hodnosti

- vyhoštění

Výjimečný trest má dvě následující formy:

a) trest odnětí svobody nad 20 až

do 30 let (zvlášť závažné zločiny, náprava pachatele ztížená)

b) trest odnětí svobody na doživotí ( např. vražda, vlastizrada, teroristický útok, genocida, útok proti lidskosti, válečná krutost apod.) a není naděje nápravy pachatele.

Příklady proti životu: vražda, zabití, usmrcení z nedbalosti, účast na sebevraždě, vražda novorozence matkou.

Příklady proti zdraví: těžké ublížení na zdraví a další různé formy ublížení na zdraví.

Příklady ohrožujících: mučení, neposkytnutí pomoci, šíření nakažlivých nemocí. ohrožení potravinami, rvačka, proti těhotenství ženy, neoprávněné nakládání s lidskými tkáněmi.

Příklady proti svobodě: obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci jiného, zbavení a omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí, vydírání, omezování svobody vyznání, útisk, porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování.

Příklady proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství: neoprávněné nakládání s osobními údaji, poškození cizích práv, porušení tajemství dopravovaných zpráv, porušení tajemství listin, pomluva.

Příklady: znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie.

Příklady: dvojí manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, zanedbání povinné výživy, týrání osoby žijící ve společném obydlí, únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou, ohrožování výchovy dítěte, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, podání alkoholu dítěti

Příklady: krádež, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, podvod, pojistný podvod, úvěrový podvod, dotační podvod, provozování nepoctivých her a sázek, podílnictví ( i z nedbalosti), legalizace výnosů z trestné činnosti (i z nedbalosti), lichva, zatajení věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku (i z nedbalosti), poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, porušení povinnosti z insolventního řízení, porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, poškození cizí věci, zneužívání vlastnictví, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací a některé další.

Příklady: trestné činy proti měně a platebním prostředkům ( např. padělání,, udávání peněz), trestné činy daňové, poplatkové a devizové ( např. neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné platby) nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení, padělání a pozměňování známek, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, neoprávněné podnikání, neoprávněné provozování loterie a podobné hry, poškozování spotřebitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zneužití informace a postavení v obchodním styku, sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, proti průmyslovým a autorským právům a další.

Příklady: Obecné ohrožení (i z nedbalosti), ohrožení pod vlivem návykové látky, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení (i z nedbalosti), poškození geodetického bodu, nedovolené ozbrojování, nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, šíření toxikomanie, trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo a pevnou plošinu, trestné činy proti životnímu prostředí (poškození vodního zdroje, poškození lesa, neoprávněné nakládání s odpady, týrání zvířat, pytláctví a některé další).

Příklady: Vlastizrada, rozvracení republiky, teroristický útok, sabotáž, zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace, vyzvědačství, ohrožení utajované informace (i z nedbalosti), spolupráce s nepřítelem, válečná zrada, služba v cizích ozbrojených službách a další.

Příklady: Násilí proti orgánu veřejné moci, násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci nebo na veřejnou osobu, přisvojování pravomoci úřadu, zneužití pravomoci veřejné osoby, úplatkářství, zasahování do nezávislosti soudu, pohrdání soudem, násilné překročení státní hranice, neoprávněné zaměstnávání cizinců, vzpoura vězňů, křivé obvinění, křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek, křivé tlumočení, padělání a pozměnění veřejné listiny, padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, maření přípravy a průběhu voleb a referenda, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, šíření poplašné zprávy, výtržnictví, účast na organizované zločinecké skupině, podněcování k trestnému činu a některé další.

Příklady: maření způsobilosti k službě, neplnění a obcházení odvodní povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách a další.

Příklady: Neuposlechnutí rozkazu,urážka mezi vojáky, násilí proti nadřízenému, vyhýbání se výkonu služby, zběhnutí, svémocné odloučení.

Příklady: Genocidium, útok proti lidskosti, apartheid a diskriminace skupiny lidí, příprava útočné války, válečná krutost, perzekuce obyvatelstva, plenění v prostoru válečných operací, ublížení parlamentáři a další.

Trestní řízení je zákonem (trestním řádem) stanovený postup orgánů činných v trestním řízení. Jeho úkolem je zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu trest nebo ochranné opatření (nebo oboje). Trestní řízení musí zajistit, aby nikdo nevinný nebyl odsouzen.

- vyslýchat obviněného,

- předvést, zadržet obviněného,

- uvalit vazbu na obviněného,

- provádět domovní a osobní prohlídku

atd.

- na stíhání zákonným způsobem v souladu s trestním řádem,

- uplatnit všechny zákonné prostředky a

způsoby obhajoby, zvolit si obhájce,

- podávat opravné prostředky,

- činit důkazní návrhy atd.

- poučit obviněného o jeho právech,

- seznámit obviněného s výsledky vyšetřování,

- atd.

- dostavit se k výslechu,

- strpět osobní prohlídku,

- podrobit se vyšetření duševního stavu,

- atd.

Soud, státní zástupce, policejní orgán.

Osoba, proti níž se vede trestní řízení.

Může jím být jen advokát. Poskytuje obviněnému právní pomoc.

Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. Má nárok proti obviněnému na náhradu škody.

Osoba, které byla věc zabrána nebo má být zabrána. Má právo činit návrhy a podávat opravné prostředky.

Např. orgán péče o mládež (v řízení proti mladistvému).

- státní zástupce

- poškozený

- zúčastněná osoba

- obviněný

- obhájce

je ten, kdo byl zadržen v souladu s ustanoveními trestního řádu.

je ten, proti němuž bylo zahájeno trestní stíhání.

Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.

je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.

Úkolem je zjistit, zda podezření je z trestného činu je natolik odůvodněné, že je možno podat obžalobu k soudu (především zjistit a obstarat důkazy pro i proti).

Úkolem je posoudit, zda obžaloba podaná soudu poskytuje spolehlivý základ pro další řízení., zda výsledky přípravného řízení dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud.

Je jádrem trestního řízení. V něm soud rozhoduje o podané obžalobě, o vině a nevině obžalovaného, o uložení trestu či ochranného opatření. Soud přezkoumává v hlavním líčení obvinění obsažená v obžalobě, a to zásadně za účasti veřejnosti. Soud je při rozhodování nezávislý a je vázán pouze právním řádem. Státní zástupce podávající obžalobu k soudu má v hlavním líčení i celkově v řízení před soudem postavení procesní strany. Právo obžalovaného na obhajobu je zajišťováno jeho vlastní obhajobou i možností obhajoby prostřednictvím obhájce.. Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem, a to buď odsuzujícím nebo zprošťujícím. Může skončit i jiným způsobem: zastavením či přerušením trestního stíhání nebo postoupením věci.

Tyto způsoby jsou však méně časté, neboť byly učiněny již v předcházejících stadiích řízení. Hlavní líčení probíhá v těchto fázích:

1. počátek hlavního líčení (zahájení předsedou senátu, prezence osob, přednesení obžaloby)
2. dokazování (výslech obžalovaného, výslechy svědků, znalců, čtení protokolů)
3. závěr hlavního líčení (závěrečné řeči státního zástupce, poškozeného, zúčastněné osoby, obhájce, obžalovaného). Obžalovaný má právo na poslední slovo před odchodem soudu k závěrečné poradě.

Koná se pouze tehdy, pokud je rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním, které může podat obžalovaný, státní zástupce (případně další oprávněné osoby). Odvolání patří mezi opravné prostředky (odvolání – proti ještě nepravomocnému rozsudku soudu). Výklad ostatních opravných prostředků je nad rámec poslání tohoto učebního textu.

Je posledním z pěti možných stadií trestního řízení. Účel spočívá v nuceném uskutečnění obsahu rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení ( např. výkon rozsudku, jímž byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody).

OZNAČENÍ STÁTNÍHO ZÁSTUPCE A DEN SEPSÁNÍ OBŽALOBY

JMÉNO A PŘÍJMENÍ OBVINĚNÉHO, DEN A MÍSTO NAROZENÍ ZAMĚSTNÁNÍ A BYDLIŠTĚ

ŽALOBNÍ NÁVRH

V něm musí být přesně označen skutek, pro který je obviněný stíhán, s uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání. Musí tu být dále uvedeno, jaký trestný čin obžaloba v tomto skutku spatřuje (zákonné pojmenování).

ODŮVODNĚNÍ ŽALOVANÉHO SKUTKU

Musí obsahovat důkazy, o které se opírá, dále seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.

ÚVODNÍ ČÁST

Začíná slovy „Jménem republiky …“ , dále následuje označení soudu, který vydává rozsudek, jména a příjmení soudců, kteří rozhodovali, datum a místo vyhlášení rozsudku, označení obžalovaného.

VÝROKOVÁ ČÁST

Obsahuje rozhodnutí o vině, trestu či ochranném opatření a nároku na náhradu škody. Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká.

ODŮVODNĚNÍ ROZSUDKU

Soud zde dovozuje správnost rozsudku. Má velký význam při přezkoumávání rozsudku soudem vyššího stupně. Soud zde musí vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.

POUČENÍ O ODVOLÁNÍ

V rozsudku musí být poučení o odvolání. Obžalovaný, stejně jako další osoby oprávněné podat odvolání, musí být poučeny, že se proti rozsudku mohou odvolat do osmi dnů od doručení rozsudku k soudu druhého stupně prostřednictvím soudu, který rozhodl ve věci rozsudkem.