Rok	Místo	Postižení	Počet zemí	Počet sportovců	Totožné místo s OH?	Výrazné události
1952	Stoke Mandeville, VBR	Poranění míchy	2	130	Ne	První mezinárodní hry pro sportovce s postižením.
1960	Řím, ITA	Poranění míchy	23	400	Ano	První hry pro sportovce s postižením organizovány ve stejném místě jako OH.
1964	Tokio, JAP	Poranění míchy	21	375	Ano	Přidán nový sport: vzpírání
1968	Tel Aviv, ISR	Poranění míchy	29	750	Ne	Přidán nový sport lan bowls.
1972	Heidelberg, GER	Poranění míchy	43	984	Ne	Zařazení závodů kvadruplegiků. Ukázkové sporty osob se zrakovým postižením.
1976	Toronto, CAN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení	38	1657	NE	Přidány nové sporty: volejbal (stojících), goalball a sportovní střelba. Poprvé se objevily speciální závodní vozíky.
1980	Arnhem, NED	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO	42	1973	Ne	Volejbal sedících přijat jako nová disciplína.
1984	Stoke Mandeville, GBR & New York, USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO	41 (GBR) 45 (USA)	1100 (GBR) 1800 (USA)	Ne	Přidány nové sporty: Fotbal pro 7 a boccia. Silniční cyklistika přidána jako nová disciplína. Závody na vozíku součástí LOH v LA.
1988	Soul, KOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	61	3013	Ano	Přidány nové sporty: judo a tenis na vozíku. Spolupráce mezi organizačními výbory LOH a LPH.
1992	Barcelona, ESP	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	82	3021	Ano	Přelomová událost spojená s excelentní organizací her.
1996	Atlanta, USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	103	3195	Ano	Přidán nový sport: jezdectví. Dráhová cyklistika přidána jako nová disciplína. 48 sportovců z ČR (10 medailí: 2–7–1)
2000	Sydney, AUS	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	122	3843	Ano	Přidány nové sporty: jachting a rugby na vozíku. Rekordní prodej vstupenek. 57 sportovců z ČR (43 medailí: 15–15–13)
2004	Atény, GRE	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	136	3806	Ano	Přidán nový sport: fotbal pro 5. Rekordní účast médií. 65 sportovců z ČR (31 medailí: 16–8–7)
2008	Peking, CHN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	150	4000	Ano	Přidán nový sport: veslování.
2012	Londýn, GBR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	150	4200	Ano	Sportovci s mentálním postižením se po 12 letech vrací na LPH. Budou soutěžit v atletice, plavání a stolním tenise.

Zimní sport osob s postižením se po II. světové válce rozvíjel pomaleji než letní sporty. V roce 1984 se uskutečnil první lyžařský kurz trojstopého lyžování pro osoby s amputacemi dolních končetin. V roce 1970 se konaly první mezinárodní závody v lyžování postižených a v roce 1974 bylo ve Francii (Grand Bornand) zorganizováno první MS v klasickém i sjezdovém lyžování. První zimní paralympijské hry se konaly v roce 1976 ve švédském městě Örnsköldsvik. Závodili zde lyžaři s amputacemi a zrakovým postižením v klasickém i sjezdovém lyžování a v rychlobruslení na speciálních saních. Po úspěšných prvních hrách byly v roce 1980 zorganizovány II. zimní paralympijské hry v norském městě Geilo. Těchto her se účastnili také vozíčkáři a jako demonstrace zde bylo uvedeno právě lyžování na speciálních saních (předchůdce monolyží).

Rok	Místo	Postižení	Počet zemí	Počet sportovců	Totožné místo s OH?	Výrazné události
1976	Örnskoldsvik, SWE	Amputace Zrak. postižení	17	250 +	Ne	Ukázkový sport: rychlobruslení na saních.
1980	Geilo, NOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	18	350	Ne	Ukázkový sport: sjezd na saních.
1984	Innsbruck, AUT	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	21	457	Ne	Ukázkový sport při OH v Sarajevu: obří slalom.
1988	Innsbruck, AUT	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	22	397	Ne	Zařazení disciplín na sit-ski ve sjezdovém i klasickém lyžování.
1992	Tignes-Albertville, FRA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	24	475	Ano	Zařazení nové disciplíny biatlon. Ukázkově zařazeny také soutěže ve sjezdovém i klasickém lyžování osob s ment. postižením.
1994	Lilehammer, NOR	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	31	492	Ano	Přidán nový sport: sledge hokej. 10 sportovců z ČR (1 medaile: 0-0-1)
1998	Nagano, JAP	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení	32	571	Ano	Zvýšený zájem diváků a médií. 6 sportovců z ČR (7 medailí: 3-3-1)
2002	Salt Lake, USA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	36	416	Ano	Rekordní počet prodaných lístků předčil očekávání. 6 sportovců z ČR (5 medailí: 2-1-2)
2006	Torino, ITA	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	39	474	Ano	Přidán nový sport: curling na vo- zíku. 5 sportovců z ČR (1 medaile: 0-1-0)
2010	Vancouver, CAN	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres	45	650	Ano	Rozšíření počtu týmů v soutěžích curlingu o dva. 18 sportovců z ČR (1 medaile: 0-0-1) Poprvé účast sledge hokejového týmu ČR
2014	Sochi, RU	Poranění míchy Amputace Zrak. postižení DMO Les Autres Ment. postižení

 

LETNÍ PARALYMPIJSKÉ SPORTY

ATLETIKA
Rychlost sprintéra, síla vrhače, odraz skokana a vytrvalost dálkaře jsou lákadly tisíců diváků královny sportů – atletiky. Atletické soutěže na paralympijských hrách vždy přilákají do ochozů nejvíce diváků, kteří mohou sledovat velké množství soutěží v mnohých disciplínách. Atletika je součástí letních paralympijských her (LPH) od roku 1960 a v současnosti v ní soutěží muži a ženy různých kategorií postižení. Technický rozvoj a odhodlání sportovců pomáhají dosahovat dříve nemyslitelných výkonů. Někteří sportovci soutěží na vozících, jiní s protézami a sportovci se zrakovým postižením s vidícím vodičem (asistentem). Sportovci soutěží ve třídách rozdělených v disciplínách na základě funkční klasifikace, která se průběžně upravuje, tak aby umožnila co největší zapojení sportovců. V atletice jsou následující disciplíny:

• Dráhové disciplíny: sprint (100 m, 200 m, 400 m), střední tratě (800 m, 1500 m), vytrvalostní tratě (5000 m, 10 000 m, maratón) a štafetové závody (4 × 100 m, 4 × 400 m).
• Skokanské disciplíny: skok vysoký, skok daleký a trojskok.
• Vrhačské disciplíny: hod diskem, hod oštěpem (kuželkou), vrh koulí.
• Pětiboj: kombinace disciplín na trati a v poli na základě klasif kace sportovců.

V roce 2006 byla atletika provozována ve 107 zemích pod záštitou IPC skrze technický výbor atletiky (IPC Athletics Technical Committee).

Obr. 10 Paralympijská atletika (IPC, 2004)

BASKETBAL NA VOZÍKU
Basketbal na vozíku vznikl po druhé světové válce v rehabilitačním ústavu ve Stoke Mandeville pod vedením MUDr. Ludwiga Gutmanna, který jej využíval k rehabilitaci válečných veteránů. Sport se rychle rozvíjel a stal se součástí prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. Basketbal, který je jedním z nejpopulárnějších paralympijských sportů, je určen osobám s tělesným postižením, které nemohou běhat, skákat či pilotovat. Basketbal na vozíku hrají muži i ženy. Tým je sestaven z pěti hráčů, kteří mají přiděleny body (od 0,5 do 4,5) na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Počet hráčských bodů na hřišti nesmí překročit 14,5 bodu. Cílem hry je vstřelit protihráčům co nejvíce košů a zabránit jim v získání míče a vstřelení košů. Rozměry hřiště a košů jsou stejné jako u tradičního basketbalu. Basketbal na vozíku je řízen Mezinárodní federací basketbalu na vozíku (International Wheelchair Basketball Federation – IWBF).

BOCCIA

Obr. 11 Boccia (IPC, 2004)

Boccia je testem svalové kontroly a přesnosti, vyžadujícím velkou míru soustředění. Cílem tohoto sportu je umístit vlastní míčky co nejblíže vymezenému cílovému míčku, který se nazývá „jack“. V současnosti je boccia provozována ve 42 zemích. Boccia je určena spastikům či vozíčkářům s obdobným neurologickým postižením. Boccia byla původně vyvinuta pro rekreační účely a jako sport byla představena na Paralympijských hrách v New Yorku v roce 1984. Muži a ženy soutěží společně o cenné kovy v sedmi soutěžích (individuálních, párových a týmových). Jednotlivci a páry hrají na 4 sety a týmové soutěže na 6 setů. Rozměry hracího pole jsou 12,5 m × 6 m, povrch musí být rovný a hladký, jako například dlážděná nebo dřevěná či umělá podlaha v tělocvičně. Boccia je řízena mezinárodním výborem pro bocciu (International Boccia Commission), který je součástí mezinárodní organizace CP-ISRA (Cerebrál Palsy International Sports and Recreation Association).

CYKLISTIKA
Rychlost a vzrušení cyklistických disciplín je pro sportovce s postižením relativně novou zkušeností. Cyklistiku začali jako první provozovat nevidomí sportovci na tandemech, kteří se poprvé účastnili Paralympijských her v Soulu v roce 1988. V současnosti je cyklistika provozována ve více než 40 zemích. V současnosti se cyklistice věnují mimo nevidomých také sportovci s DMO, amputacemi či jinými tělesnými postiženími, v kategoriích dle funkční klasifikace. Podle funkčních možností sportovci používají kola, speciální tříkolky, tandemy nebo handbiky. Soutěže probíhají v kategoriích mužů a žen, na dráhách a silnicích, v jednotlivcích i týmech, ve sprintu, stíhacím závodě a  časovkách. Paralympijská cyklistika není speciálním sportem a technická pravidla Mezinárodní cyklistické unie (UCI) jsou aplikována na všech oficiálních soutěžích. Specifická pravidla IPC se věnují odlišnostem cyklistiky osob s postižením. Cyklistika postižených je od roku 2006 řízena Mezinárodní cyklistikou unií (UCI).

Obr. 12 Český cyklista Jiří Ježek (IPC, 2004)

 

FOTBAL PRO 5 (ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH)
Každý, kdo někdy zkoušel hrát fotbal, vám potvrdí, že hrát fotbal není tak jednoduché, jak se jeví v televizi. Přidejte k tomu fakt, že hráči nevidí míč, spoluhráče, soupeře ani bránu a máte velmi zajímavý sport. Fotbal pro 5 je určen hráčům se zrakovým postižením a jednomu vidícímu hráči, který hraje jako brankář. Padesátiminutovou hru (2 × 25 minut) hrají dva týmy o pěti hráčích. Pravidla vycházejí z tradičního fotbalu (FIFA). Hraje se ozvučeným míčem a vidící brankář může hráčům pomáhat s orientací v prostoru. Hřiště je menší než ve fotbalu a ve hře se nepoužívá pravidlo of sidu. Fotbal pro 5 je řízen sportovně-technickou komisí fotbalu, která je zřízena při Mezinárodní sportovní federaci zrakově postižených (International Blind Sport Asssociation – IBSA). První oficiální soutěže ve fotbalu pro 5 byly organizovány ve Španělsku v roce 1986 a od té doby se tento sport těší rozmachu po celém světě. Na program LPH byl program pro 5 poprvé zařazen v Aténách v roce 2004.

Obr. 13  Fotbalisté se zrakovým postižením (IPC, 2004) 

FOTBAL PRO 7 (SPASTIKŮ)
Fotbal je jedním z nejoblíbenějších a nejzajímavějších sportů na světě. Fotbal pro 7 je určen hráčům s centrálními poruchami hybnosti (CP/ DMO),  kteří hrají dva 30minutové poločasy na hřišti, které je menší než u tradičního fotbalu. Ve hře se nepoužívá pravidlo of sidu a postranní vhazování může být pouze jednou rukou. Spolu hrají hráči s různou mírou postižení, kteří mají přiděleny body na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Fotbal pro 7 je řízen mezinárodní organizací CP-ISRA (Cerebrál Palsy International Sports and Recreation Association). Na program LPH se tento sport dostal v roce 1984 v New Yorku a v současnosti je provozován v pěti světových regionech a počet zapojených zemí neustále narůstá.

GOALBAL
Goalball je sport speciálně vyvinutý pro sportovce se zrakovým postižením (ZP). Jeho počátky spadají do roku 1946, kdy byl zařazen jako součást rehabilitace nevidomých válečných veteránů. Na program LPH byl zařazen v roce 1976 v Torontu. Goalball je většinou organizován mimo hlavní paralympijské sportoviště, z důvodu charakteru hry. Hraje se na dva 10minutové poločasy s ozvučeným míčem (s rolničkami uprostřed) a v průběhu hry je tedy vyžadováno naprosté ticho. Cílem hry je vstřelit soupeři gól a zabránit mu ve skórování s využitím blokování tělem. Hra je určena mužům i ženám a v průběhu hry musejí hráči nosit klapky na oči, tak aby společně mohli soutěžit sportovci s různou mírou ZP. Goalball je řízen Mezinárodní sportovní federací zrakově postižených (International Blind Sport Asssociation – IBSA).

Obr. 14 Goalbal (IPC, 2004)

JACHTING
Jachting byl poprvé zařazen na program LPH jako ukázkový sport v roce 1996 v Atlantě. Jako oficiální paralympijský sport byl jachting zařazen v Sydney 2000. Jachting je určen sportovcům s poškozením míchy, amputacemi, DMO a Les Autres. Klasifikační systém v jachtingu je založen na čtyřech klíčových schopnostech: rovnováha, funkce ruky, mobilita a zraková kontrola. Soutěže probíhají ve třech lodních třídách: jednomístné a trojmístné plachetnice jsou otevřeny téměř všem skupinám postižení a dvojmístné plachetnice jsou určeny sportovcům se závažným postižením. Jachting je v současnosti provozován v 50 zemích, z nichž na LPH startovalo 28 zemí. Jachting je řízen Mezinárodní nadací jachtingu pro postižené (International Foundation for Dis abled Sailing), kterou jako autoritu uznává Mezinárodní federace jachtingu (International Sailing Federation).

JEZDECTVÍ
Ačkoliv jízda na koni byla osobami s postižením využívána v rámci rehabilitace (hipoterapie) i rekreace po dlouhou dobu, na program paralympijských her se dostala až v Atlantě v roce 1996. Jezdectví je sport, kde spolu soutěží osoby s různým tělesným a zrakovým postižením. Disciplíny jsou pořádány ve skupinách dle funkčního potenciálu (míry postižení). Jezdci soutěží ve dvou disciplínách paradrezury: předepsaná jízda a volná jízda s hudbou. Soutěže probíhají také v týmech třech či čtyřech jezdců. Rozhodčí hodnotí zvládnutí jezdeckých dovedností v předepsaných jízdách v kroku, klusu či cvalu. Jezdci mohou používat dovolené kompenzační pomůcky (jezdecký bičík, speciální uzdy apod.). Od roku 2006 je jezdectví řízeno Mezinárodní jezdeckou federací (International Equestrian Federation – FEI).

JUDO
Judo bylo nejprve používáno osobami se zrakovým postižením k rozvoji prostorové orientace, sebevědomí, sebedůvěry a nezávislosti, ale postupem času se rozvinulo na soutěžní úroveň. Na program LPH bylo poprvé zařazeno v roce 1988 v Soulu. Ženy se poprvé účastnily soutěží v judu při LPH v Aténách v roce 2004. Cílem v judu je překonat a imobilizovat protivníka. Sportovci se zrakovým postižením soutěží v několika váhových kategoriích. Zápas trvá pět minut a vítězem je ten, kdo získal ippon nebo vyšší počet bodů. Judo je řízeno Mezinárodní sportovní federací zrakově postižených (International Blind Sport Association – IBSA). Soutěžní pravidla vycházejí z tradičního juda a mají pouze několik drobných modifikací, které umožňují vlastní kontakt judistů před zápasem a po zápase.

LUKOSTŘELBA
Sportovci s tělesným postižením se lukostřelbě začali věnovat již před 50 lety. Na začátku měla lukostřelba, stejně jako další sporty, spíše rehabilitační a rekreační charakter. První soutěže v lukostřelbě se konaly v rehabilitačním ústavu ve Stoke Mandeville v roce 1948 a od té doby tento sport zažil rapidní rozvoj. Technologický vývoj luků, změny v pravidlech a zájem sportovců stále zvyšují jeho atraktivitu. V roce 2006 byla lukostřelba provozována ve 37 zemích a tento počet neustále roste. Lukostřelba, která je testem přesnosti, síly a koncentrace, byla součástí již prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. V tomto sportu soutěží sportovci s tělesným postižením (míšní léze, DMO, amputace, les autres) ve třech skupinách dle funkční klasifikace. Soutěže zahrnují jednotlivce a týmy na vozíku i ve stoje. Soutěžící střílejí na terč s deseti soustřednými kruhy ze stanovené vzdálenosti. Lukostřelba je řízena sportovně-technickým výborem IPC (IPC Archery Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel mezinárodní federace lukostřelby (FITA).

PLAVÁNÍ
Plavání je jedním z nejdůležitějších paralympijských sportů, zařazených do programu LPH od samého počátku (Řím 1960). Obdobně jako při olympijských hrách plavci soutěží ve volném stylu, prsou, motýlku, znaku a polohovém závodě. Plavci jsou do soutěží rozděleni na základě funkční klasifikace. Plavání je řízeno sportovně-technickým výborem IPC (IPC Swimming Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel mezinárodní plavecké federace (International Swimming Federation – FINA): možnost startu bez využití startovacích bloků či využití dotekové signalizace pro plavce se zrakovým postižením (protetické ani ortopedické pomůcky nejsou povoleny).

RUGBY NA VOZÍKU
Rugby na vozíku vzniklo v 70. letech v Kanadě pro rozšíření sportovních příležitostí kvadruplegiků. Rugby bylo ukázkovým sportem na Paralympijských hrách v roce 1996 v Atlantě a jako oficiální sport bylo zařazeno na program LPH v roce 2000 v Sydney. V roce 2006 bylo rugby provozováno ve 22 zemích. Rugby je intenzivní kontaktní sport pro muže i ženy s kvadruplegií. Rugby se hraje na hřišti s rozměry hřiště na basketbal. Cílem hry je překonat s míčem brankovou čáru protihráčů a přechod přes hřiště se mnohdy neobejde bez kolizí. Na paralympijských soutěžích hrají spolu hráči srůznou mírou postižení, kteří mají přiděleny body na základě jejich funkčního potenciálu (míry postižení). Hraje se na čtvrtiny, které trvají 8 minut. Rugby na vozíku je řízeno Mezinárodní federací rugby na vozíku (International Wheelchair Rugby Federation – IWRF), která je součástí Mezinárodní sportovní federace vozíčkářů a amputářů (International Wheelchair and Amputee Sports Federation – IWAS). 

Obr. 15  Rugby na vozíku (IPC, 2004)

SPORTOVNÍ STŘELBA
Sportovní střelba je na programu LPH od Toronta 1976. V roce 2006 byla sportovní střelba provozována v 51 zemích. Sportovní střelba je testem přesnosti a kontroly. Střílí se série ran na statické terče z pušek a pistolí. Soutěží se účastní muži i ženy ve dvou kategoriích dle míry postižení (SH1 a SH2). Do terčů vzdálených 10, 25 a 50 metrů se střílí ze vzduchových a malorážkových zbraní v rámci soutěží jednotlivců i týmů. Střelba je řízena sportovně-technickým výborem IPC (IPC Shooting Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace sportovní střelby (International Shooting Sport Federation– ISSF). 

STOLNÍ TENIS
Stolní tenis patří k nejstarším paralympijským sportům (poprvé zařazen na program LPH v Římě 1960). Soutěží se účastní sportovci s poškozením míchy, amputacemi, DMO a Les Autres. Soutěže probíhají v jednotlivcích, párech a družstvech. Zápas sestává z pěti setů po 11 bodech. Vítězem je ten, kdo vyhraje tři z pěti setů. Stolní tenis je řízen sportovně-technickým výborem IPC (IPC Table Tennis Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace stolního tenisu (International Table Tennis Federation –ITTF). 

ŠERM NA VOZÍKU
MUDr. Ludwig Guttmann představil šerm vozíčkářů ve Stoke Mandeville v roce 1953. Šerm byl součástí prvních Paralympijských her v roce 1960 v Římě. Diváky na první pohled upoutá fakt, že šermíři soutěží na vozících, které jsou připevněny k podlaze. Tento fakt však neomezuje pohyb jejich trupu a sport má tak srovnatelnou rychlost a dynamiku se šermem osob bez postižení. Soutěže mužů a  žen s amputacemi, poškozením míchy i DMO probíhají u jednotlivců i týmů (3 šermíři) v následujících disciplínách: fleret, kord (muži a ženy) a šavle (muži). Šerm na vozíku je řízen Mezinárodní sportovní federací vozíčkářů a amputářů (International Wheelchair and Amputee Sports Federation – IWAS).

TENIS NA VOZÍKU
Tenis na vozíku vznikl v 70. letech v USA a v současnosti stále roste jeho obliba na celém světě. Tenis se na programu paralympijských her poprvé objevil v roce 1992 v Barceloně. Tenis na vozíku se hraje dle pravidel tradičního tenisu a úroveň dovedností, zdatnosti i strategie v tenisu na vozíku je srovnatelná s tenisem osob bez postižení. V tenise neexistuje klasifikační systém, ale existuje samostatná skupina pro hráče s kvadruplegií. Hrají se singly (pro dva hráče) a dubly (pro čtyři hráče) a vítězem se stává hráč, který vyhraje dva sety. Tenis na vozíku je řízen Mezinárodní asociací tenisu na vozíku (International Wheelchair Tennis Association – IWTA). 

VESLOVÁNÍ
Veslování je nejmladším paralympijským sportem. Mezi paralympijské sporty bylo zařazeno v roce 2005 a první soutěže budou probíhat v rámci LPH v Pekingu v roce 2008. Aplikované veslování je určeno sportovcům s tělesným postižením, kteří splňují podmínku minimálního postižení. Veslování je specifické využitím sportovních kompenzačních pomůcek (úprav), které umožňují zapojení veslařů s různou mírou postižení. Soutěže mužů a žen probíhají v současnosti ve čtyřech lodních třídách, které jsou součástí programu MS ve veslování (LTA4+, TA2×, AW1× a AM1×). Třídy LTA4+, TA2× jsou určeny společným posádkám mužů a žen. Závody probíhají většinou na vzdálenost 1000 m. Veslování je řízeno Mezinárodní veslařskou federací (International Roving Federation – FISA).

VOLEJBAL (V SEDĚ)
Volejbal sedících byl poprvé zařazen do programu LPH v Arnhemu 1980. Cílem hry je přehrát míč přes síť tak, aby dopadl na soupeřovu polovinu hřiště. Soutěže probíhají v kategoriích mužů a žen (6 hráčů v týmu), kteří splní podmínku minimálního postižení. Hraje se na menším hřišti a podmínkou je, aby pánev hráčů byla po celou dobu v dotyku s podlahou. Protože se hraje na menším hřišti s nižší sítí, je hra výrazně rychlejší než u tradičního volejbalu. Hra sestává z pěti setů do 25 bodů. Vítězem se stává tým, který nejdřív vyhraje tři sety. Volejbal je řízen Mezinárodní organizací volejbalu postižených (World Organisation for Volleyball for the Disabled – WOVD). 

VZPÍRÁNÍ
Vzpírání bylo na program LPH poprvé zařazeno pro sportovce s poškozením míchy v roce 1964 v Tokiu. V současnosti je vzpírání otevřeno sportovcům s poškozením míchy, amputacemi dolních končetin, DMO a Les Autres splňujícím podmínku minimálního postižení. Vzpírání žen bylo na program LPH poprvé zařazeno v Sydney v roce 2000. Vzpěrači musejí v lehu na zádech spustit činku na prsa, stabilizovat ji a poté vzepřít do propnutých loktů. Soutěže probíhají v bench pressu v deseti různých váhových kategoriích. Vzpěrači mají na každé váze činky povolené tři pokusy. 

 

ZIMNÍ PARALYMPIJSKÉ SPORTY

BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

Běžecké lyžování bylo zařazeno již na program prvních Zimních paralympijských her (ZPH) v roce 1976 ve švédském Örnskoldsviku. Paralympijské soutěže jsou určeny mužům i ženám s tělesným postižením (poškození míchy, DMO, amputace a Les Autres) a zrakovým postižením. Sportovci soutěží s přihlédnutím k jejich funkčnímu potenciálu (míře postižení) tak, aby jejich příležitosti byly srovnatelné. Běžecké lyžování je řízeno Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně-technickou komisí pro běžecké lyžování) a řídí se pravidly (s mírnými modifikacemi) Mezinárodní lyžařské federace (International Ski Federation – FIS).

Obr. 16 Běžecké lyžování na sit-ski (IPC, 2004)

BIATLON
Biatlon byl na program zimních paralympijských her (ZPH) zařazen v roce 1994 v Lillehammeru. Biatlon je určen osobám s tělesným i zrakovým postižením. Závody sestávají ze tří 2,5 km dlouhých úseků běžeckého lyžování. V průběhu závodu hráči střílejí na 10 m vzdálené terče. Za každou střelu mimo terč je hráč penalizován časovým zatížením. Pro úspěch v biatlonu je nejdůležitější co nejlépe zvládnout techniku jízdy na lyžích a střelbu z pušky. Sportovci se zrakovým postižením střílejí s pomocí speciálního akustického naváděcího systému. Biatlon je řízen sportovně-technickým výborem IPC (IPC Nordic Skiing Technical Committee). Soutěže probíhají dle mírně upravených pravidel Mezinárodní federace biatlonu (International Biathlon Union – IBU). 

CURLING VOZÍČKÁŘŮ
Curling vyžaduje zvládnutí strategie a velkou míru dovedností. Curling vozíčkářů je poměrně mladým sportem. První mistrovství světa bylo pořádáno v roce 2000 ve Švýcarsku (Crans-Montana) a na pořad zimních paralympijských her byl zařazen v roce 2006 v Turíně. Sport se hraje v koedukovaných týmech a je určen osobám s tělesným postižením (př. poškození míchy, DMO, spina bif da, amputace obou dolních končetin). Tento sport se hraje dle modif kovaných pravidel curlingu (World Curling Federation – WCF).

SJEZDOVÉ LYŽOVÁNÍ
Sjezdové lyžování (slalom a obří slalom) bylo zařazeno již na program prvních Zimních paralympijských her (ZPH) v roce 1976 ve  švédském Örnskoldsviku. Soutěže probíhají u osob s tělesným a zrakovým postižením ve všech čtyřech disciplínách. Sjezdaři musejí zvládnout trať s přesností a rychlostí srovnatelnou s lyžaři bez postižení, kdy dosahují rychlosti vyšší než 100 km/h. Soutěže probíhají, obdobně jako na olympijských hrách, ve čtyřech disciplínách: sjezd, super-G, obří slalom, slalom. Paralympijské soutěže jsou určeny mužům i ženám s tělesným postižením (poškození míchy, DMO, amputace a Les Autres) a zrakovým postižením. Sportovci soutěží s přihlédnutím k jejich funkčnímu potenciálu (míře postižení) tak, aby jejich příležitosti byly srovnatelné. Sjezdové lyžování je řízeno Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně-technickou komisí pro sjezdové lyžování) a řídí se pravidly (s mírnými modifikacemi) Mezinárodní lyžařské federace (International Ski Federation – FIS). Lyžaři se zrakovým postižením jsou naváděni pomocí zvukových signálů vidícími průvodci. Lyžaři s tělesným postižením využívají kompenzačně-sportovní pomůcky jako například: stabilizátory, sit-ski (monoski) či jiné ortopedické pomůcky. 

SLEDGE HOKEJ
Sledge hokej je paralympijskou verzí ledního hokeje. Od svého uvedení na program ZPH v Lillehammeru v roce 1994 se sledge hokej stal největší atrakcí zimních paralympijských her. Sledge hokej je rychlým a tvrdým kolektivním sportem, určeným hráčům s tělesným postižením. Sledge hokej je řízen Mezinárodním paralympijským výborem (sportovně-technickou komisí pro lední hokej) a řídí se mírně modifikovanými pravidly ledního hokeje (International Ice Hockey Federation – IIHF). Hráči bruslí na speciálních saních (sledge), které mají na spodní straně připevněny dva paralelní nože, odrážejí se holemi, které mají na jednom konci bodce a na druhém čepel.

Tabulka č. 14 Celkový přehled paralympijských sportů

Letní paralympijské sporty	(rok zařazení)	Zimní paralympijské sporty
Lukostřelba (1960)	Sportovní střelba (1976)	Sjezdové lyžování (1976)
Atletika (1960)	Plavání (1960)	Běžecké lyžování (1976)
Boccia (1984)	Stolní tenis (1960)	Biatlon (1988)
Cyklistika (1984)	Volejbal (1976)	Sledge hokej (1994)
Jezdectví (1996)	Basketbal na vozíku (1960)	Curling (2006)
Fotbal CP (1984)	Šerm na vozíku (1960)	Snowboarding (2014)
Triatlon (2016)	Rugby na vozíku (2000)
Vzpírání (1964)	Tenis na vozíku (1992)
Veslování (2008)	Jachting (2000)

Více informací k paralympijským sportům naleznete na webových stránkách
www.paralympic.org

Obr. 18 Reklamní kampaň na účast českých sledge hokejistů na paralympiádě v Soči 2014

 

KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO SPORT OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Sportovci s postižením potřebují tradiční sportovní náčiní (basketbalový či fotbalový míč) a většinou při sportu využívají také speciálních kompenzačních pomůcek. Tyto pomůcky prošly v poslední době dynamickým rozvojem a jejich používání pomáhá sportovcům s postižením překonávat jejich funkční limity, dané zdravotním postižením. Tyto speciální pomůcky (modifikace) můžeme rozdělit na několik skupin: (a) osobní, (b) specifické pomůcky pro danou aktivitu a (c) environmentální modifikace. Níže uvádíme několik příkladů pomůcek a modifikací. 

	Osobní	Aktivita/zapojení	Enviromentální
Atletika	Protéza Ortopedický vozík	Vodič Vodicí lanko
Cyklistika	Protéza	Trojkolo/handbike Tandem
Fotbal pro 5		Klapky na oči	Menší hřiště
Goalbal		Klapky naoči Ozvučený míč	Taktilní označení hřiště
Sport. střelba	Ortopedický vozík	Speciální stolek	Fixace vozíku k podlaze
Šerm na vozíku	Ortopedický vozík
Sjezd. lyžování	Monoski/biski Stabilizátory	Vodič

 

SPORTOVNĚ-KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO AMPUTÁŘE
Existuje široká škála protéz, které se vytvářejí přímo na míru klientům a jsou konstruovány se snahou umožnit svým uživatelům plnohodnotný život. U dolních končetin můžeme rozlišovat protézy podkolenní a nadkolenní. Současné protézy pracují na systému aktivních kloubů (např. FLEXFOOT), které poskytují potřebnou oporu, ale fungují i dynamicky, a mohou tak nahrazovat práci kotníku či kolena. Takovéto protézy můžeme vidět například u atletů či cyklistů. Ne všichni sportovci však k soutěžení používají protézy. Například skokani do výšky či cyklisté s vysokými nadkoleními amputacemi sportují bez protéz. Někteří sportovci s amputacemi mohou také soutěžit ve „sportech v sedě“ (volejbal v sedě), s použitím vozíků (basketbal na vozíku), speciálních saní (sledge hokej) nebo sedačky s lyžemi (monoski u osob s oboustrannou nadkolenní amputací). Na tomto místě si tedy popíšeme základní složení a funkci protéz dolních končetin a popíšeme také speciální běžecké protézy „Cheetah“ (Gepard) firmy Össur. Protéza je náhrada končetiny, která se skládá z několika částí. První část tvoří návlek, který si narolujete na pahýl. Moderní návleky jsou vyrobeny například ze silikonu, který je měkký a elastický a slouží jako mezivrstva mezi tvrdým nosným lůžkem protézy a kůží na pahýlu. Návlek chrání amputační pahýl a slouží také k připevnění protézy. Silikonový návlek se naroluje na pahýl a vsune do nosného lůžka protézy. Lůžko protézy je individuálně vytvořeno podle pahýlu. Lůžko může být vyrobeno z různých materiálů. U transtibiálních (bércových) protéz je protetické chodidlo připojeno k lůžku přímo nebo pomocí trubky (na základě délky pahýlu). K nosnému lůžku transfemorální (stehenní) protézy je připojen kolenní kloub. Pod ním je trubka (duralová nebo kompozitová), ke které je připojeno protetické chodidlo. 

Obr. 19  Sportovci využívající protézy f. Össur (www.ossur.cz)

Sarah Reinertsen, která získala jako první žena s amputací titul „Ironman“, využívá protetické chodilo Flex-run. Oscar Pistorius závodí s protetickým chodidlem Cheetah, které je ve tvaru písmene „j“ a jeho design byl inspirován zadní nohou geparda (www.ossur.cz).

SPORTOVNĚ-KOMPENZAČNÍ POMŮCKY PRO VOZÍČKÁŘE
Ortopedický vozík (pozn. termín otropedický vozík preferujeme před termínem vozík invalidní) je kompenzační pomůcka, která usnadňuje život osobám s různými druhy postižení. Vozík umožňuje těmto osobám pohyb v prostředí bez architektonických bariér, ale nejen to. Vozík může být také dokonalou sportovní pomůckou, která umožní odehrát basketbalový turnaj, vyhrát maratón nebo ovládnout taneční parket. Vozík však může také sloužit k přemístění do odhodového sektoru či na plavecký stadión. Rozlišujeme vozíky elektrické a mechanické. Uživateli elektrických vozíků jsou především osoby s těžším postižením (kvadruplegie, progresivní svalové onemocnění ap.). Mechanické vozíky můžeme rozdělit na pasivní, každodenní aktivní, sportovní a vozíky pro jízdy (tzv. formulky). Pasivní modely slouží k přepravě s pomocí jiných osob. Jejich uživatel je de facto odkázaný na pomoc okolí.

Obr. 20 Dva způsoby připojení protetického chodidla Cheetah (www.ossur.cz)

Aktivní modely jsou konstruovány tak, aby jejich majitelům umožnily zapojit se do společnosti. Jsou charakteristické svou nízkou hmotností (kolem 13–15 kg), lehkou ovladatelností, atraktivním vzhledem a možností jejich složení (rozložení) pro přepravu autem. Sportovní vozíky jsou konstruovány tak, aby vyhovovaly jednotlivým sportům. Většinou se jedná o lehké, dobře ovladatelné (na úkor stability) a velmi drahé vozíky. Na jejich konstrukci se podílejí samotní sportovci. Jsou vyráběny z ultralehkých materiálů při využití biomechanických zákonů. Jak tedy vypadá moderní sportovní vozík? Je velmi lehký (hmotnosti sportovních vozíků mezi 8–17 kg), pevné konstrukce a specializovaný. Firma Sivak (www.sivak.cz) nabízí vozíky TOP END pro tenis, quad rugby a ostatní sporty. Mimoto tato firma nabízí speciální tříkolky, adaptéry na vozíky, monolyže a vodní lyže. Další firmou, která nabízí kompletní řadu sportovně-kompenzačních pomůcek je firma Otto Bock (www.ottobock.cz), která v ČR distribuuje sportovní pomůcky WOLTURNS. Zastoupení firmy Sunrise Medical, která v ČR distribuuje sportovní pomůcky QUICKIE, má firma Medicco (www.medicco.cz). Každým rokem se nadnárodní firmy snaží přicházet s inovacemi, které zlepšují funkční vlastnosti sportovně-kompenzačních pomůcek. Snižuje se jejich váha, zlepšuje ovladatelnost, zvyšuje odolnost a bohužel také cena, která je hlavní bariérou pro aktivnější zapojení vozíčkářů do sportovních aktivit.

Obr. 21  Nabídka sportovních vozíků WOLTURNS (www.ottobock.cz)

 

6.2 Mezinárodní hnutí speciálních olympiád

Hnutí speciálních olympiád (SOI) vzniklo z popudu Eunice Kennedy- -Shriverové v USA v 60. letech minulého století. Po jednání s Mezinárodním olympijským výborem získalo toto hnutí olympijskou akreditaci v roce 1988. Česká republika se do SOI zapojila v roce 1991 jako České hnutí speciálních olympiád (ČHSO). Sídlo ČHSO je v Praze. Hlavním orgánem je valná hromada. Podstatnou základní jednotkou jsou sportovní kluby SO, ať už jsou to samostatná občanská sdružení, většinou vznikající z iniciativy rodičů, nebo kluby-satelity škol praktických, převážně však domovů pro osoby s MP s denním, týdenním či celoročním režimem (Ješina & Válková, 2013). Sídlem SOI je Washington (www.specialolympics.org).

Sportovní filosofie SO je založena na principu relativity vzhledem k aktuálnímu výkonu, to znamená na kompozici finálových skupin dle limitů postižení, prezentovaných aktuálním sportovním výkonem mezi kvalifikací a finále. Je vyjádřené pravidlem tzv. čestného soutěžení. Speciální olympiády jsou založeny na přesvědčení, že osoby s mentálním postižením: (a) jsou schopny se učit, prožívat radost z účasti v pohybových aktivitách a SO,(b) mohou mít fyzický, duchovní i sociální prospěch z účasti v SO, (c) mohou zlepšovat schopnosti, zdatnost, rozvíjet motorické dovednosti v programech SO. Kromě prospěchu pro rozvoj bio-fyziologický může SO přispět k návykům aktivního životního stylu a k posílení psychosociálních komponent, jako je sebedůvěra, samostatnost, projevení odvahy a radosti, upevňování přátelství rodin, začlenění do dané skupiny i do společnosti obecně. Tudíž osoby s MP všech limitů i věkových kategorií mají právo mít příležitost zúčastnit se zvolených programů SO a právo účastnit se tréninků a soutěží. Program SO není cíl, ale prostředek oboustranné výchovy a socializace (sportovci a jejich rodiny na jedné straně, veřejnost na druhé straně). Proces SO musí vždy zdůrazňovat úctu ke sportovcům a pozitivní postoje (kvalita tréninku a tréninkových prostor, přístupy trenéra, kvalita organizace soutěží, oblečení adekvátní sportovní situaci či události apod.) (Ješina Válková, 2013, s. 64)

Obr X Radost z medailí (SOI, 2013)

Mezinárodní hry speciálních olympiád se konají ve  čtyřletých cyklech, vždy rok před konáním olympijských a paralympijských her. Zatím poslední zimní hry se uskutečnily v roce 2013 v Koreji a letní hry v roce 2011 v řeckých Aténách. Sportovci soutěží v těchto letních sportech: atletika, plavání, cyklistika, rytmická gymnastika, boccia, stolní tenis, volejbal (sjednocený), fotbal (sjednocený) a sporty přizpůsobené. Mezi zimní sporty SOI patří: běžecké lyžování, sjezdové lyžování, snowboarding a floor hokej (sjednocený).

Obr. 23 Závody na sněžnicích (SOI, 2013)

Pozn: přizpůsobené sporty zachycují spektrum sportovních dovedností pro osoby s intenzivnějšími limity ve schopnostech a v progresu učení se dovednostem. Je to specifikum SO. Sjednocené (unified)sporty zachycují spektrum sportů pro osoby s vyššími schopnostmi a možnostmi naučit se určité dovednosti. Týkají se pouze sportů dyadických a týmových. Kooperují spolu sportovci s partnery. Pravidlo určuje, že na soupisce či v soutěži (na hřišti) může být shodný nebo menší počet partnerů. (Př.: v přehazované 3 a 3, v kopané o 7 hráčích 4 sportovci a 3 partneři.) (Ješina Válková, 2013, s. 65)

6.3 Deaflympijské pojetí sportu

Potřeba setkávat se, sportovat, soutěžit a hrát si, hovořit mezi sebou o všem možném, vedla sluchově postižené sportovce napřed k pozvolnému setkávání, následně ke hraní některé z naučených pohybových nebo míčových her. Nutnost pohovořit si se sobě rovnými a potřeba sportovat, a tedy zapůjčovat či pronajímat si sportoviště, vedla tyto sluchově postižené sportovní nadšence k založení adekvátní sportovní organizace. Myšlenka mezinárodních her neslyšících jakožto obdoba olympijských her pro neslyšící vznikla v roce 1924, jejím iniciátorem byl francouz Eugene Rubens-Alcais. Díky jeho přesvědčivé snaze se mu podařilo shromáždit šest oficiálních národních družstev na stadionu Pershing v Paříži: z Belgie, Francie, Velké Británie, Holandska, Polska, Československa (Panská, 2013a). ICSD (Mezinárodní výbor sportu neslyšících) zaštiťuje olympijské sportovní prostředí neslyšícím sportovcům a jeho vlastním mottem je „rovnost na sportovním poli“. Na letních a zimních deaflympiádách, světových šampionátech a dalších závodech pod patronací ICSD mohou zápolit jen sportovci neslyšící nebo nedoslýchaví. Těmito směrnicemi se řídí plnoprávní členové ICSD, přidružení členové i regionální konfederace na sportovních akcích mezinárodní úrovně.

Směrnice pro způsobilost sportovců
Na letních i zimních deaflympiádách se scházejí neslyšící sportovci ze všech sdružených národních svazů. Ten, kdo chce nastoupit na deaflympiádě nebo jiných závodech pod patronací ICSD, musí splňovat následující požadavky: (a) Sportovec musí být neslyšící, což se definuje jako ztráta alespoň 55 dB na lepším uchu (test na tři čisté tóny o frekvencích 500, 1000 a 2000 Hertzů a vodivosti vzduchu podle normy ISO 1969; (b) Musí být členem sdruženého národního svazu a občanem státu tohoto svazu; (c) Závodníkům se přísně zakazuje používat při závodě protetiku, jak sluchadla, tak i kochleární implantáty (Panská, 2013a).

Vybrané Sporty v České republice (z materiálu S. Panské, 2013b; s. 53) Jejich organizace u nás, odlišnosti v tréninku, nácviku, organizaci soutěží, systémy.

Atletika
Je zakomponována do rámcového vzdělávacího programu ZŠ, klade mimo jiné základ a přípravu na velkou meziškolní akci v České republice – Celostátní sportovní hry sluchově postiženého žactva (CSH SPŽ), případně soutěže žáků společně s intaktní populací. Záleží na volbě vedení škol pro sluchově postižené, zda posílá své žáky na tyto soutěže. Atletika je zařazena rovněž v programu středního školství, navazuje na Celostátní sportovní hry sluchově postižené mládeže (CSH SPM) a následně na atletické závody v regionu. Mistrovství České republiky (MČR) se konají pouze na stadionu, halové MČR zatím není. Účast všech kategorií dle manuálu – směrnic ČSNS – žactvo, dorost, junioři, dospělí. Odlišnosti od věkových kategorií intaktní populace. Je však tendence tuto záležitost sjednotit. Na soutěži (MČR) převažuje mládež, dospělí závodníci jsou v posledních letech v menším počtu.

Plavání
Výuka plavání je zařazena do rámcového programu základních škol pro sluchově postižené. Na CSH SPŽ se soutěží na 50 m volný způsob a 50 m prsa, dále je na programu štafeta 4 × 50 m volný způsob. MČR se konávalo převážně v Olomouci, případně v Praze, v Brně. Na MČR byla účast většinou z Moravy, ale vždy přijeli plavci z Prahy, někdy ve větším počtu (15), jindy menší skupinka (5) závodníků. Celkem se zúčastňovalo v Olomouci vždy kolem 60 závodníků, převážně mládežnické a žákovské kategorie.

Cyklistika
Silniční cyklistika je představována jako soutěž jednotlivců. V současné době má největší základnu olomoucký sportovní klub SKIVELO, který je zároveň pořadatel a garant většiny cyklistických soutěží v ČR. MČR se pořádají každoročně v srpnu a září, pro menší počet závodníků se tato soutěž zařazuje do závodů intaktní populace. Pořadatel vybere některý ze závodů, který svými parametry odpovídá soutěži neslyšících. Je zde také problematika licencí, ale závodů je poměrně dost a je z čeho vybírat. Od roku 2001 je pořádán i závod žactva, je to závod separovaný, vznikl jako otevřený závod žactva v Olomouci, kam se neslyšící žáci mohli individuálně přihlásit. Závod těchto kategorií se jezdil na Spartakiádním stadionu v Olomouci. V současnosti mají tedy neslyšící děti 2 cyklistické závody. Účast je ovšem malá, vždy asi kolem 15 dětí.

Kuželky
Soutěž dospělých, jednotlivci i družstva (6členná nebo 4členná, jak mužů, tak žen). U nás se účastní tyto týmy: Strakonice, Plzeň, Praha, Brno, Ostrava, Blansko, Zlín, Ústí nad Labem, České Budějovice, Kroměříž, Hradec Králové. Putovní poháry se pořádají jako otevřená soutěž. Jednotlivci startují na vlastní náklady nebo na náklady vysílajícího klubu. Není ME ani deaflympiáda, pouze mítink. Při soutěži nejsou problémy, komunikaci s rozhodčími zajišťuje tlumočník. Tento sport lze využít i jako volnočasovou aktivitu.

Stolní tenis
Hrají dospělí, mládež, dorostenci, žactvo. Jsou přebory škol, župní soutěže, MČR. Dvouhra, čtyřhra. Máme reprezentaci ČR. Soutěže jsou řízeny propozicemi, v nichž je uvedeno, jaký bude systém soutěže, jak se soutěž bude bodovat – jednotlivci, soutěž družstev. Bodování jednotlivců a následně výběr do reprezentace. 1.–3. postup na MČR ze župní soutěže, atd. Problematika. Hráč neslyší úder míčku o stůl, o zem. Měl by být kolem klid, aby se hráči a rozhodčí nerozptylovali. Stav by měl být uváděn na počitadle. Zkušený rozhodčí, pokud je neslyšící (neslyší teč, …), někdy sporné situace. Stolní tenis je u nás rozšířený sport, hraje se na internátech, v klubech, je poměrně velká hráčská základna.

6.4 Integrace sportovců se zdravotním postižením

S rostoucí integrací zdravotně postižených do intaktní společnosti narůstá také potřeba a zájem o integraci v oblasti sportu. Integraci můžeme vnímat ve třech rovinách: (a) organizační, (b) individuální/tréninkovou a (c) integraci v rámci soutěžní činnosti. Je nutné předeslat, že všechny tři roviny mohou (jsou) vzájemně provázané. Na druhou stranu tomu tak vždy není a je možné pozorovat integraci sportovců se zdravotním postižením pouze v některých rovinách.

Integrace v rovině organizační
První rovina zahrnuje organizační aspekty sportu, mezi které patří například: (a) členství v mezinárodních a národních sportovních svazech (př. olympijském výboru), (b) financování a rozvoj sportu, (c) spolupráce na tvorbě a implementaci sportovních pravidel, (d) odborná příprava a vedení trenérů na všech úrovních sportu, (e) zdravotní a vědecké aspekty sportu či (f) organizace a koordinace soutěží a soutěžního kalendáře.

Individuální integrace v oblasti tréninkové
Individuální integrace sportovců se zdravotním postižením je většinou spojena s integrací organizační, tj. pokud například Český svaz cyklistiky (ČSC) organizačně a formálně zaštiťuje také cyklistiku paralympijskou (stejně jako svaz mezinárodní), dá se očekávat, že cyklisti s tělesným či zrakovým postižením budou registrováni ve sportovních klubech (ČSC), kde budou také trénovat. Pokud by se jakýkoliv tělesně či zrakově postižený potenciální cyklista (nebo zákonný zástupce v případě dětí) obrátil na kterýkoliv sportovní klub registrovaný u ČSC, měl by být přijat s otevřenou náručí a porozuměním jeho specifickým potřebám. Je tomu opravdu tak? Těžko říci. Ale úspěšnými příklady integrace v rovině organizační a individuální/tréninkové mohou být úspěšní reprezentanti, kterým špičkový trenéři daných sportů mohou poskytnout profesionální podporu a know-how pro optimalizaci tréninku a zatížení.
Takovými příklady je například profesionální cyklista s jednostrannou podkolenní amputací Jiří Ježek nebo státní reprezentace sledge hokeje. Podle našich zkušeností však tato integrace většinou nefunguje ve fázi sportovních přípravek a identifikace talentů. Na druhou stranu může individuální integrace v oblasti tréninku probíhat také bez integrace v rovině organizační. Výborným příkladem mohou být sportovci individuálních sportů, kteří mohou trénovat paralelně s intaktními sportovci a využívat sportovní infrastrukturu, pomůcky a trenéry v místních sportovních klubech. V současnosti u nás vidíme úspěšnou integraci například atletů, plavců, stolních tenistů či lukostřelců.

Integrace v rámci soutěžní činnosti
V některých případech je možné, nebo dokonce žádoucí, aby se sportovci se zdravotním postižením účastnili soutěží a závodů společně s intaktními sportovci. V zásadě se tak může dít dvěma způsoby: (a) paralelně nebo (b) společně. Volba vhodného začlenění vychází z charakteru vlastního sportu (př. disciplín), pravidel, podmínek a postojů sportovců a činovníků sportovních svazů. Paralelní soutěže mohou probíhat: (a) v rámci jednoho závodu, (b) na jednom sportovišti nebo (c) např. na paralelním hřišti. Příkladem sportu, kde může probíhat paralelní soutěž, je například sportovní střelba, kdy v rámci jednoho závodu mohou bok po boku soupeřit sportovci s tělesným postižením spolu s intaktními sportovci. Jejich výsledky se mohou počítat separovaně a zároveň také v rámci celé soutěže. Soutěže na jednom sportovišti mohou probíhat paralelně například v atletice a na paralelním hřišti mohou probíhat soutěže ve stolním tenisu, tenisu nebo sledge hokeji.

Společné soutěže mohou probíhat dle regulí a pravidel sportovních svazů. Bez větších problémů může docházet k integraci sportovců se sluchovým postižením. U sportovců se zrakovým a tělesným postižením záleží na charakteru sportu či disciplíny. Z nedávné historie je známý příklad jihoafrického sprintera Oscara Pistoria, který se ucházel o účast na olympijských hrách a kterému začlenění do soutěží nepostižených atletů nechtěla mezinárodní atletická federace (IAAF), v souladu se svými pravidly, povolit. Nakonec jeho případ rozhodla až mezinárodní soudní arbitráž. Do budoucna můžeme očekávat více podobných případů, souvisejících s rostoucím technologickým vývojem a etickými pravidly spojenými s využitím umělých končetin, svalových úponů či chirurgickými zákroky vedoucími ke zlepšení zraku. Na druhou stranu jsou však případy sportů (př. lukostřelba, šachy, sportovní střelba) do kterých je, bez větších problémů, možné sportovce s tělesným či zrakovým postižením úspěšně zapojit.

Další možností integrace je tzv. obrácená integrace, kdy se do skupiny sportovců se zdravotním postižením zapojí osoby bez postižení. Příkladem této integrace jsou například sjednocené sporty speciálních olympiád, kdy se sportovci s mentálním postižením hrají ve volejbalu, fotbalu a floorhokeji partneři bez postižení. Jiným příkladem je možnost zapojení intaktních hráčů do vybraných sportovních her tělesně postižených (v ČR například sledge hokej na klubové úrovni). V neposlední řadě existuje také možnost integrace v neformálním sportovním prostředí, ve kterém se poměřují síly neorganizovaně nebo poloorganizovaně. Příkladem z této kategorie může být tenisový zápas mezi kamarády, z nichž jeden hraje na ortopedickém vozíku a druhý tradičně ve stoji, poměřování sil v bench pressu nebo společný turnaj známých v bowlingu.