Hlavním cílem této studie byla analýza podmínek pro turistiku vozíčkářů v Beskydech. Dílčím cílem bylo vybrat a zhodnotit vhodné turistické trasy pro vozíčkáře. Hodnocení bylo zaměřeno na kvalitu povrchu z hlediska materiálů a stavu. Hodnotilo se, z jakých materiálů (asfalt, kočičí hlavy, dlažba, štěrk atd.) je povrch, zda je i při deštivém počasí nekluzký. Rovněž byl posuzován povrch trasy z hlediska kvality povrchu a přítomnosti defektů a terénních nerovností, které by bránily sjízdnosti pro vozíčkáře.
Vhodná trasa by měla být široká min. 1500 mm pro bezpečné míjení dvou vozíčkářů, pokud toto kritérium trasa nesplňuje, je potřeba si všímat přítomnosti rozšíření na trase, která umožňují bezpečné vyhnutí dvou vozíků. Za maximální příčný sklon neboli sklon kolmo k chůzi byla pokládána hodnota 2 %. Trasy, které překračují hodnotu 2 % příčného sklonu, jsou hodnoceny jako nevhodné z důvodu nepohodlné chůze a můžeme je považovat za nebezpečné z hlediska jízdy na vozíku. Měření se provádělo následujícím způsobem. Do roviny se rozložil jeden metr, počátek „0“ je na chodníku, druhá strana je nad zemí, změřením výškového rozdílu máme sklon – rozdíl 100mm = 10 %.
Podélný sklon byl hodnocen slovním vyjádřením ve smyslu: rovinatý, mírně zvlněný, zvlněný, kopcovitý, mírné, prudší, prudké, krátké, dlouhé stoupání nebo klesání apod. Bezpečnost trasy je ovlivněna slunečním svitem. Trasa vedoucí po přímém slunci může být nepříjemná a v slunečných, horkých dnech i nebezpečná. Bylo popisováno, zda trasa vede chráněným lesním porostem, úbočími údolí nebo zda celá trasa vede lesem. Na nebezpečných úsecích, např. strmých svazích, kde hrozí sjetí, či trasách vedoucích v určité výšce nad zemí, bylo posuzováno, zda je trasa lemována obrubníky, zábradlím nebo madly. Z hlediska charakteru povrchu byly přesně popisovány překážky vyskytující se na trasách, které by mohly omezovat uživatele vozíků při jízdě. Byly měřené přesné hodnoty výškových rozdílů a za nevyhovující byly pokládány hodnoty, kdy byl rozdíl větší jak 20 mm. Za překážky byly rovněž považovány díry, závory, svodnice vody, otvory, kameny, kořeny atd., které nelze žádným způsobem objet nebo se jim vyhnout. Také bylo hodnoceno, zda je trasa osvětlená.
Z hlediska komfortu a pohodlí vozíčkářů při zdolávání trasy byla hodnocena přítomnost, umístění a rozvržení mobiliářů, zdrojů pitné vody, odpadkových košů a bezbariérových WC podél trasy. Dle kritérií od Klacr s. r. o. je vhodná lavička vysoká 450–500 mm, má opěrky na záda i na ruce pro usnadnění vstávání, je bezbariérově přístupná a na trase zasazena ve výklencích, tak aby nepřekážela v jízdě jiným vozíčkářům. Nesmí zasahovat do prostoru trasy. Posezení nebo místo pro piknik, kde je součástí stůl, který musí být vysoké minimálně 700 mm z důvodu podjezdu vozíků. Stůl a lavičky by neměly být spojeny dohromady. Pokud je součástí posezení ohniště, mělo by mít okolo otevřený prostor min. 900 mm. Odpadkové koše by měly být vzdáleny od okraje trasy max. 450 mm, aby byly na dosah vozíčkářům. Zároveň je vhodnější, pokud jsou umístěny ve výklencích, aby nebyly překážkou na trase. Za zdroj pitné vody byly považovány různé fontánky, studánky, pítka atd. Opět musí být přístupné pro vozíčkáře, tzn. maximálně vzdálené od okraje trasy 450 mm a v max. výšce 750 mm nad zemí.
Za bezbariérové WC je považováno každé, které má přímý bezbariérový vstup z venkovního prostoru. Pokud jsou při vstupu schody vyšší jak 20 mm, je nutné umístit nájezdovou rampu. Dveře bezbariérového WC musí být široké min. 800 mm a otvírat se ven, současně by měly být vybaveny madly ve výšce 800–900 mm. Uvnitř WC kabiny musí být zachován volný manipulační prostor v průměru 1500 mm. WC mísa by měla být ve výšce 460–480 mm a měla by mít zachován volný prostor. Po obou stranách toaletní mísy by měly být umístěny sklopná madla, a to ve výšce 800 mm nad podlahou. Každé bezbariérové WC by mělo být vybavené umyvadlem, zásobníkem na osušky, odpadkovým košem a věšákem – rovněž použitelné pro vozíčkáře.
Na trase bylo hodnoceno značení, a to informační a orientační prvky, které poukazují na směr trasy nebo ukazují cestu k cíli. Navigační prvky jako rozcestníky, směrové ukazatele, značení trasy nebo orientační panely s mapou by měly obsahovat jasné a srozumitelné informace. Měly by být dobře čitelné, tudíž musí být zachováno určité umístění informačního panelu, a to tak, aby byla zachována výška spodní linie informačních prvků 1000 mm, horní hrana by neměla být výš než 1600–1800 mm. Pokud je zachována tato výška informační tabule a vzdálenost tabule je menší než 1830 mm, pak by měla být min. velikost znaku 16 mm, pokud je vzdálenost větší než 1830 mm, pak by měla být min. výška znaku 16 mm + 3,2 mm na každých 305 mm horizontální vzdálenosti pohledu. Barva písma musí být kontrastní s barvou podkladu. Musí být zachován přístup k panelu a nesmí zasahovat do průchozího prostoru.
V rámci hodnocení byla posuzována i okolní infrastruktura. Zda okolí trasy nabízí možnost bezbariérového občerstvení, kiosku nebo restaurace. Také jestli se v okolí nacházejí zařízení v podobě různých atrakcí, jako jsou např. vyhlídky, rozhledny, mola, dětská hřiště a rovněž jsem hodnotila jejich bezbariérovost.
Hodnocení také obsahovalo zjištění skutečnosti, zda je možné se o trase předem dozvědět a dočíst se o podrobnějších informacích o trase, ať už v podobě tištěných informačních letáků, plánků, publikací, nebo může klient informace získat v elektronické podobě z webových stránek nebo z audiovizuální prezentace.
Součástí formuláře bylo zjišťování, zda je trasa obsluhována personálem a jestli je personál proškolen a připraven poskytovat kvalitní služby osobám se specifickými potřebami, v mém případě osobám s omezenou schopností pohybu, využívajícím ortopedický vozík. Důležitou informací pro klienta je možnost využití různých služeb na trase. Mohou být poskytovány služby, jako je možnost zapůjčení vozíků nebo motorového vozítka, možnost sjednání asistenční služby nebo průvodce. Neméně důležité je i zaznamenání, do jaké míry je trasa pokrytá signálem, a uvedení místa nebližší nemocnice nebo lékařského zařízení, případně poskytnutí kontaktu na horskou službu, která v dané oblasti působí.
Mimo samotné trasy byl monitoring zaměřen na přístupnost trasy ve smyslu možnosti parkování, hodnocení přístupového chodníku k trase, a pokud se nacházel, tak samotný vstup na trasu s jeho příslušenstvím, tzn. hygienickým zařízením, pokladnou, restaurací a podobně.
Parkoviště bylo posuzováno hledisky kapacity stání osobních aut, lokalizací parkoviště, tzn. umístění parkoviště vůči začátku trasy, jak je vzdáleno od začátku trasy a zda je parkoviště osvětleno. Dále z jakého materiálu (asfalt, kočičí hlavy, dlažba, štěrk, travnatá plocha atd.) je povrch parkoviště a v jakém je stavu, tzn. zda se v povrchu vyskytují značné nerovnosti, defekty nebo výmoly bránící sjízdnosti vozíků. Kromě toho bylo monitorováno, zda na něm jsou vyhrazená parkovací místa pro vozidla přepravující osoby tělesně postižené, jaká je kapacita těchto parkovacích míst, jak je toto parkovací místo vyznačené a kde se nachází. Mělo by být značeno svisle i podélně. Vyhrazené parkovací stání by mělo být široké min. 3500 mm pro kolmé i podélné stání a dlouhé 7000 mm pro podélné stání. Sklon tohoto parkovacího stání by neměl přesáhnout 2 %. Také bylo zjišťováno, zda je možné případně zastavit přímo u vchodu na danou trasu.
Přístupovým chodníkem je myšlena cesta od parkoviště k začátku trasy. Na ní byl hodnocen materiál, zda je povrch přístupového chodníku nekluzký i při deštivém počasí. V jakém stavu je přístupový chodník, zda je bez defektů a výmolů, případně byly měřeny výškové rozdíly mezi rozdílnými povrchy, které by neměly přesahovat hodnotu 20 mm nebo 5 mm při stejném povrchu. Bez povšimnutí by neměla zůstat skutečnost, kudy přístupový chodník vede, jestli vede po silnici nebo je nutné silnici přecházet. Minimální šířka přístupového chodníku by měla být 1500 mm a v zúženém místě min. 900 mm. Hodnoty příčného sklonu by neměly přesahovat 2 % a podélného sklonu 8,33 %. Bylo také zaznamenáváno, zda je chodník osvětlený, či nikoli.
Vstupy na trasu jsou výjimkou, ale pokud se vyskytují, je důležité všímat si, zda je vstup shodný pro všechny nebo je zde vstup speciálně pro lidi s omezením pohybu. Vstup by měl být průchodný bez jakýchkoli překážek typu závor, sloupků, turniketů nebo schodů a široký min. 900 mm. U vstupu bylo hodnoceno bezbariérové hygienické zařízení. Pokud se vyskytla pokladna, bylo měřeno, zda je uzpůsobená pro vozíčkáře, tzn. aby byl prostor před pokladnou dostačující. Manipulační prostor pro otáčení vozíků je minimální kruh o průměru 1500 mm nebo obdélník o rozměrech 1200 × 1500 mm. Maximální výška pultu by měla být 800 mm a min. délka 900 mm. Měl by být zachován prostor pro podjetí vozíků ve výšce 700 mm a do hloubky alespoň 300 mm.
Každou mapovanou trasu a cíl bylo potřeba fyzicky prověřit a sledované charakteristiky zaznamenat do připraveného formuláře. Metoda pozorování a měření se uplatňovala přímo v terénu. Především se jednalo o ověření vhodnosti terénu trasy, jejího povrchu, měření podélných a příčných sklonů jednotlivých úseků trasy a měření vzdáleností a následná korelace sledovaného stavu s mapovým podkladem. Dále měření a pozorování parkovišť, přístupových chodníků, případných vstupů a příslušenství. Sledována byla i dopravní dostupnost k trase a hodnocena náročnost dané trasy.
Z hlediska povrchu turistické cesty bylo monitorováno šest tras s asfaltovým povrchem. Tyto můžeme pokládat jako zcela vhodné pro jízdu na vozíku. Šest tras tvoří kombinace asfalt a jiný povrch typu lesní cesta nebo štěrkový povrch, tudíž se tyto trasy stávají částečně vhodné pro jízdu na vozíku. Většinou je sjízdná jen část trasy nebo je úsek s obtížnějším povrchem sjízdný jen s asistencí, případně se dá tomuto úseku vyhnout jinou trasou. Jedna trasa byla označena jako trasa s povrchem typu lesní chodník, tudíž nesjízdná pro vozíčkáře.
Obtížnost tras byla hodnocena dle kritérií Klubu českých turistů. Trasy byly rozděleny do tří skupin dle obtížnosti – vzestupně modrá, červená a černá s následnou charakteristikou.
Modrá trasa je určena pro zdatné vozíčkáře, vozíčkáře s doprovodem, handbiky a elektrické vozíčky; vede po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmočí a nerozbahní; většinou bez stoupání nebo max. stoupání 8 %; příčný sklon max. 2 %; šířka cesty min. 1,8 m, krátké přímé průjezdy min. 1,0 m; stupně max. 2 cm.
Červená trasa určena pro zdatné vozíčkáře, vozíčkáře s doprovodem, handbiky a elektrické vozíčky; vede po cestách s asfaltovým, betonovým nebo i přírodním zpevněným povrchem, který se však ani při deštivém počasí nepodmočí a nerozbahní, stoupání do 6 %, občas max. 12 %, příčný sklon max. 4 %, šířka cesty min. 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,9 m, stupně max. 5 cm.
Černá trasa určena pro vozíčkáře s doprovodem a terénní elektrické vozíčky; trasa může vést i po cestách s přírodním povrchem, který se může při deštivém počasí místy mírně podmočit nebo rozbahnit; stoupání do 12 %, občas max. 20 %; příčný sklon max. 8 %; šířka cesty v rovných úsecích min. 1 m, v zatáčkách 1,2 m, krátké přímé průjezdy min. 0,8 m; stupně max. 7 cm. Pro modrou obtížnost nesplňovala kritéria žádná trasa. Pět tras bylo označe- ných jako červené, které zdatný vozíčkář většinou sám zvládne. Pět tras bylo označeno jako černé, které vozíčkář zvládne pouze v doprovodu, proto jsou částečně vhodné. Nejčastěji byla trasa označena jako černá z důvodu úseku s prudkým stoupáním nebo úseku s obtížným povrchem, který vyžaduje asistenci. Tři trasy nesplňovaly žádné z těchto kritérií, byly vozíčkáři nesjízdné, proto byly označeny jako pro vozíčkáře nevhodné.
Parkoviště s vyhrazeným stáním pro osoby s tělesným postižením obsahovaly jen dvě trasy. Většina tras parkoviště měla, ale bez vyznačeného stání pro osoby s tělesným postižením. Na dvou trasách se nevyskytuje žádné parkoviště. Zde je nutno parkovat podél cesty. Mimo tato kritéria byla parkoviště hodnocena z hlediska materiálu a povrchu. V jakém stavu parkoviště je, zda je bez defektů, výmolů a jiných nerovností. Všechna parkoviště byla asfaltová, bez defektů, výmolů a jiných nerovností bránících jízdě na vozíku. Zabezpečení bezbariérovým hygienickým zařízením na trase je velmi podstatný faktor, díky kterému se může stát trasa pro vozíčkáře neakceptovatelná. V hodnocení pět tras mělo na trase nebo ve svém blízkém okolí bezbariérové WC. Na pěti trasách se vyskytovala pouze WC bariérová a 3 trasy byly bez jakéhokoli hygienického zařízení.
