Většina her se dá modifikovat tak aby se jich ve větší či menší míře mohli účastnit i osoby, které se hůř pohybují, nevidí a nebo neslyší. Je škoda, že v nejznámějších českých publikacích (Hrkal & Hanuš, 1998; Janda, 2002; či Neuman, 1998) není této problematice věnován prostor. Na druhé straně nás potěšilo, že v nové edici Zlatého fondu her jsou fotky z integrovaných kurzů, a čtenář může být aspoň takto inspirován k zamyšlení nad možnostmi modifikace jednotlivých aktivit.

Pohybové hry na integrovaných kurzech s vozíčkáři by se daly rozdělit z hlediska začlenění osob na vozíku do několika skupin: a) všichni účastníci používají ortopedický vozík; b) společná činnost vozíčkářů s ostatními; c) doplňkové aktivity, kde vozíčkáři plní určité specifické úkoly. V některých aktivitách jsou na vozíku prostě všichni. Mezi tyto patří například Kokosy v pralese (modifikovaný basketbal na vozíku), či výše zmíněná Le Mans. V některých aktivitách sice nejsou na vozíku všichni, ale na vozících soutěží také mnoho chodících. Potom jsou také aktivity, kdy skupina postupuje spolu, plní určité úkoly a získává body. V nich o úspěšnosti skupiny nerozhoduje pouze její rychlost, ale také kvalita splněných úkolů a týmová spolupráce. Mezi ně patří například Pevnost Boyard, Cesta do pravěku, či Camel trophy. Poslední skupinu tvoří aktivity, v nichž mají účastníci na vozíku specifické úkoly, jiné než chodící. Cyklisti (osoby na vozíku) například řeší složité hlavolamy, zatímco jejich kolegové běhají po lese a plní různé úkoly. Mezi tyto hry patří například Letiště. Většinu aktivit však není potřeba nikterak upravovat. Při divadle, komunikačních i výtvarných dílnách či poslechových večerech vozík nijak neovlivňuje úspěšné začlenění. Na Mostech má své místo také zdravotní pracovník (většinou fyzioterapeut). Tempo kurzu je trochu pozvolnější, aby účastníci měli dostatek prostoru pro osobní hygienu a odpočinek. Po nahlédnutí na kurz Mosty můžeme konstatovat, že zde dochází k tzv. koadaptačnímu druhu integrace, mezi jehož hlavní charakteristiky patří to, že integrace je zde vztahem partnerství a je hodnotou, která je vytvořená jak z hodnoty minority, tak také z hodnot majority (Jesenský, 1998).

Jak jsem se již zmínil, můžeme modifikovat prostředí, pomůcky, pravidla, složení týmů a mnohé další. V našich modifikacích se snažíme hru přizpů- sobit tak, abychom nikoho apriori nevyřadili ze hry. Je-li aktivita soutěžního charakteru v prostředí, které není ideálně přístupné, musíme zvážit roli klienta se ZP, který by mohl skupinu „zdržovat“. Můžeme tedy zvolit cestu, která se dá „s asistencí“ zdolat, příp. určit specifické úkoly pro ty, kteří jsou pomalejší než ostatní. Můžeme také stanovit podmínku, že tým musí být na určitých stanovištích pohromadě apod. V modifikaci vycházíme z individuálních potřeb klienta, popř. můžeme využívat postižení jako přednosti. Můžeme například mít všechny účastníky na vozících nebo se šátky na očích. Můžeme také použít speciálních pomůcek, jako jsou sedačky do lodí nebo zvukové majáky, lanové překážky pro vozíčkáře, terénní vozíky, případně lyže či sněžnice. Pro více konkrétních nápadů nahlédněte v rubrice Inspirovat na modifikace her zpracované v DP Moniky Hromádkové (2003). Další inspirace můžete získat u instruktorů UŽ, Mostů, Seminaria a Fenixe.