Problematika environmentu

---

Klíčovým dokumentem státní účasti při zabezpečování ochrany životního prostředí je Státní politika životního prostředí. V přijaté politice se promítají požadavky programových dokumentů OSN, OECD a EU, zaměřené na ochranu životního prostředí. Politika stanovuje jednak průřezové prioritní oblasti – ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládán s odpady, životní prostředí a kvalita života, ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší, kdy pro každou oblast je určena řada prioritních a dílčích cílů. Dále obsahuje sektorové politiky, tzn. environmentální požadavky na odvětví energetiky, těžby nerostných surovin, průmysl, obchod, dopravu atd.

Státní politika životního prostředí počítá s následujícími nástroji své realizace: zvyšování povědomí veřejnosti v otázkách životního prostředí, environmentální vzdělávání, výchova a osvěta, právní nástroje, ekonomické nástroje, dobrovolné nástroje, informační nástroje, nástroje strategického plánování, nástroje zapojení veřejnosti, výzkum a vývoj, mezinárodní spolupráce, institucionální nástroje.

Státní regulace životního prostředí ve vztahu k mikrosféře by měla prosazovat zásadu ekologické odpovědnosti za škody na životním prostředí, tzn. že negativní efekty by měly být přičteny tam, kde je to možné, a v rozsahu, v jakém je to možné, k tíži jejich původce. Činnosti škodící životnímu prostředí musí být ekonomicky znevýhodněny vzhledem k činnostem škodícím méně nebo neškodícím vůbec. Z hlediska šetrnějšího vztahu k životnímu prostředí je třeba tyto požadavky uplatňovat již od zdrojů surovin, přes výrobní proces až po celý životní cyklus výrobku a jeho likvidaci.

Environmentální legislativa má letitou tradici a postupně se rozrostla do obsáhlého souboru veřejnoprávních předpisů. Na webové stránce ministerstva životního prostředí (www.env.cz) mohou zájemci najít kompletní a aktualizovaný přehled těchto dokumentů, včetně jejich plných textů.

• Životní prostředí všeobecně;


• Vodní hospodářství;


• Odpadové hospodářství;


• Ochrana ovzduší;


• Ochrana přírody;


• Ochrana půdního fondu a lesního hospodářství;


• Geologie a hornictví;


• Územní plánování a stavební řád;


• Posuzování vlivů na životní prostředí;


• Nakládání s chemickými látkami;


• Prevence závažných havárií;


• Geneticky modifikované organismy;


• Integrovaná prevence znečištění;


• Energetika;


• Hluk;


• Ochrana klimatu.

Normy ISO 14 000 představují celosvětově transparentní normativní dokumenty, které slouží jak pro zavedení EMS do podnikové praxe, tak pro certifikaci těchto systémů.

• ČSN EN ISO 14 001:2005 – Systém environmentálního managementu - Požadavky s návodem pro použití – představuje kriteriální normu, podle které je prováděna vlastní certifikace - analogie s normou ISO 9001


• ČSN EN ISO 14 004:2005 - Systém environmentálního managementu – Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám – představuje metodickou pomůcku pro zavádění EMS do podnikové praxe.


• Také skupina norem ISO 14 000 nabízí řadu podpůrných norem. Některé se přímo vážou k zavádění a udržování EMS, některé jsou nad jeho rámec:
  
  
  • ČSN ISO 14 015:03 – Environmentální management – Environmentální posuzování míst a organizací;
  
  
  • ČSN 14 020:02 – Environmentální značky a prohlášení – Obecné zásady;
  
  
  • ČSN ISO 14 021:00 – Environmentální značky a prohlášení – Vlastní environmentální tvrzení (typ II environmentálního značení);
  
  
  • ČSN ISO 14 024:00 – Environmentální značky a prohlášení – Environmentální značení typu I – Zásady a postupy;
  
  
  • ČSN ISO/TR 14 025:06 Environmentální značky a prohlášení – Environmentální prohlášení typu III;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 031:00 – Environmentální management – Hodnocení environmentálního profilu – Směrnice;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 040:06 – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Zásady a osnova;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 044:06 – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Požadavky a směrnice;
  
  
  • ČSN ISO 14 047:04 – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Příklady aplikace ISO 14 042;
  
  
  • ČSN ISO/TR 14 049:01 – Environmentální management – Posuzování životního cyklu – Příklady aplikace ISO 14 041 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 050:04 – Environmentální management – Slovník.

Směrodatná pro zavedení a certifikaci EMS je zejména norma ISO 14 001. Podle této normy bývá zpravidla strukturován EMS popsaný v environmentální příručce. Pro vlastní certifikaci je určující jen vlastní text normy, informativní příloha je již fakultativním dokumentem a vůči jejím požadavkům by neměla být vystavena případná neshoda.^[3]

---