Klíčovým dokumen­tem státní účasti při zabez­pečování oc­hrany životního prostředí je Státní politika životního prostředí. V přijaté politice se promítají požadav­ky pro­gramových doku­mentů OSN, OECD a EU, zaměřené na oc­hranu životního prostředí. Politika stanovuje je­dnak průřezové prioritní ob­lasti – oc­hrana přírody, krajiny a bi­ologické roz­manitos­ti, udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládán s od­pady, životní prostředí a kvali­ta života, oc­hrana klimatic­kého systému Země a omeze­ní dálkového přenosu znečištění ovzduší, kdy pro každou ob­last je určena řada priorit­ních a dílčích cílů. Dále ob­sahuje sek­torové politiky, tzn. en­viron­mentální požadav­ky na odvětví en­er­getiky, těžby nerostných sur­ovin, průmysl, obchod, dop­ravu atd.

Státní politika životního prostředí počítá s násle­dujícími nástroji své reali­zace: zvyšování povědomí veřej­nosti v otázkách životního prostředí, en­viron­mentální vzdělávání, výchova a osvěta, právní nástroje, ekonomické nástroje, dob­rovolné nástroje, in­for­mační nástroje, nástroje strategic­kého plánování, nástroje zapoje­ní veřej­nosti, výzkum a vývoj, mezinárodní spolup­ráce, in­stitucionální nástroje.

Státní re­gulace životního prostředí ve vztahu k mik­rosféře by měla pro­sazovat zásadu ekologické od­pověd­nosti za škody na životním prostředí, tzn. že negativní efek­ty by měly být přičteny tam, kde je to možné, a v roz­sahu, v jakém je to možné, k tíži je­jich původce. Čin­nos­ti škodící životnímu prostředí musí být ekonomic­ky znevýhodněny vzhledem k čin­nos­tem škodícím méně nebo neškodícím vůbec. Z hledis­ka šetrnějšího vztahu k životnímu prostředí je třeba tyto požadav­ky uplatňovat již od zdrojů sur­ovin, přes výrobní pro­ces až po celý životní cyk­lus výrobku a jeho li­kvidaci.

En­viron­mentální legis­lativa má letitou tra­dici a pos­tupně se roz­rostla do obsáhlého souboru veřej­nopráv­ních předpisů. Na webové stránce minis­terstva životního prostředí (www.env.cz) mohou zájemci najít kompletní a ak­tualizovaný přehled těchto doku­mentů, včetně je­jich plných textů.

• Životní prostředí všeobecně;


• Vodní hos­podářství;


• Od­padové hos­podářství;


• Oc­hrana ovzduší;


• Oc­hrana přírody;


• Oc­hrana půdního fondu a lesního hos­podářství;


• Geologie a hor­nictví;


• Územní plánování a stavební řád;


• Posuzování vlivů na životní prostředí;


• Nakládání s chemic­kými látkami;


• Pre­v­ence závažných havárií;


• Genetic­ky modifikované or­ganis­my;


• In­teg­rovaná pre­v­ence znečištění;


• En­er­getika;


• Hluk;


• Oc­hrana klimatu.

Normy ISO 14 000 představují celos­větově tra­nsparentní nor­mativní dokumen­ty, které slouží jak pro zaved­ení EMS do pod­nikové praxe, tak pro cer­tifikaci těchto systémů.

• ČSN EN ISO 14 001:2005 – Systém en­viron­mentál­ního man­agemen­tu - Požadav­ky s návodem pro použití – představuje kri­teriální normu, podle které je prováděna vlastní cer­tifikace - an­alogie s nor­mou ISO 9001


• ČSN EN ISO 14 004:2005 - Systém en­viron­mentál­ního man­agemen­tu – Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám – představuje metodic­kou pomůcku pro zavádění EMS do pod­nikové praxe.


• Také skupina norem ISO 14 000 nabízí řadu podpůrných norem. Některé se přímo vážou k zavádění a udržování EMS, některé jsou nad jeho rámec:
  
  
  • ČSN ISO 14 015:03 – En­viron­mentální man­age­ment – En­viron­mentální posuzování míst a or­ganizací;
  
  
  • ČSN 14 020:02 – En­viron­mentální značky a prohlášení – Obecné zásady;
  
  
  • ČSN ISO 14 021:00 – En­viron­mentální značky a prohlášení – Vlastní en­viron­mentální tvrz­ení (typ II en­viron­mentál­ního značení);
  
  
  • ČSN ISO 14 024:00 – En­viron­mentální značky a prohlášení – En­viron­mentální značení typu I – Zásady a pos­tupy;
  
  
  • ČSN ISO/TR 14 025:06 En­viron­mentální značky a prohlášení – En­viron­mentální prohlášení typu III;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 031:00 – En­viron­mentální man­age­ment – Hod­noc­ení en­viron­mentál­ního pro­filu – Směrnice;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 040:06 – En­viron­mentální man­age­ment – Posuzování životního cyklu – Zásady a os­nova;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 044:06 – En­viron­mentální man­age­ment – Posuzování životního cyklu – Požadav­ky a směrnice;
  
  
  • ČSN ISO 14 047:04 – En­viron­mentální man­age­ment – Posuzování životního cyklu – Příklady ap­likace ISO 14 042;
  
  
  • ČSN ISO/TR 14 049:01 – En­viron­mentální man­age­ment – Posuzování životního cyklu – Příklady ap­likace ISO 14 041 pro stanove­ní cíle a roz­sahu in­ven­tarizační analýzy;
  
  
  • ČSN EN ISO 14 050:04 – En­viron­mentální man­age­ment – Slovník.

Směrodatná pro zaved­ení a cer­tifikaci EMS je zejména norma ISO 14 001. Podle této normy bývá zpravid­la struk­turován EMS pop­saný v en­viron­mentální příručce. Pro vlastní cer­tifikaci je určující jen vlastní text normy, in­for­mativní příloha je již fakul­tativ­ním dokumen­tem a vůči jejím požadavkům by neměla být vys­tavena případná nes­hoda.^[3]